Chemiczka komentáře u knih

Težká kniha na těžké téma.....V lisu mezi dvěma extrémy - hrdinství vs. vraždění jsem si sama nedokázala udělat na skupinu bratří Mašínů jednoznačný názor. V první řadě jsem měla v mysli Josefa Mašína str., jednoho z legendárních Tří Králů. Jeho osobnost mám až v posvátné úctě (obdiv patří především jeho neoblomnosti a bojovnosti - zůstel v protektorátů, i když dávno mohl být v bezpečí v zahraničí, popř. by se stal otrokem nacistů).
V průběhu celé knihy jsem měla schizofrenní pocity sympatií. Zprvu jsem nijak nesympatizovala s ani jedním z bratrů (snaha o neutralitu), zvláště na začátku příběhu, kdy se rozebírali akce proti komunistům na našem území. Tam vznikli mé první myšlenky na to jestli se vlastenectví měří počtem životů nepřátel proti naší zemi, popř. demokracii? Často je zde srovnání právě s Mašínem str., ale on přece neubližoval/nezabíjet civilisty jen tak jak se mu zlíbilo. Ano vše dělali kvůli tomu, že chtěli ukázat odpor nejen svůj, ale i dalších kontrarevolucionářů. Navíc stále se nedokážu smířit s tím, že "hrdinové" musí ukrást peníze, aby mohli svůj útěk provést, nehledě na to, že je použili k nákupu věcí, které evidentně s odbojem nijak nesouviseli.
Později v části o útěku za hranice, jsem naopak hltala slovo za slovem a čekala jsem kdy se něco zvrtne, plán selže a Mašíni s jejich společníky někdo chytí/zraní/zabije. Tady jim asi nelze nefandit, jsou zde stylizování do těch dobrý a šiky policistů jsou zlý Němci. Po úspěšném průniku do západního Německa se však dostavil opět pocit, že o hrdinství a vlastenectví to zrovna moc nebylo. Co Mašíni dělali dále, když byli v svobodné světě? Pomáhali nějakým způsobem Československu? Penězi, osvětou o komunistických zvěrstvech? Politickým tlakem na mocné?
Nejvíce mne potom zasáhla část poslední, které vykládá osudy těch, kdo zůstali na našem území, ať už šlo o nejbližší příbuzné nebo náhodné známé, kteří jen pomohli něco převést popř. ukrýt. Otázka pro zamyšlení, stál útěk za to že, režim zabije svou brutalitou maminku Zdenu Mašínovou, zhatí možnou budoucnost sestry Nendy, budou zabiti přátelé i strýc Borek, babička přijde o všechno co měla, i o své milované děti? Stáli životy všech, zastřelených při útěku za hranice a také zabitých komunisty v souvislosti s tímto případem, za to, že si Mašíni odfrčeli do Ameriky, tam zbohatli a dál se nezajímali jak pomoci svému domovu, své matce, svému národu?

Stále nevím jasnou odpověď zda jsou hrdinové nebo vrazi?!?

5 16.09.2015

Musím říci, že knihu jsem si pořizovala, protože je to "Follet". Namlsaná představou, že se opět vrhnu do anglické historie, mne na začátku čekalo překvapení. Nebylo to úplně ono, dokonce jsem přemýšlela jestli knihu neodložím a vůbec dočtu. Po pár stránkách jsem se začetla a úspěšně dočetla až dokonce. Určitě se nejedná o nejlepší Folletovku, ale pro mě je to takový předkrm před "Stoletím".....Občas jsem dumala nad tím, jestli to autor myslí vážně - některé momenty mi přišly náhodné až moc, někdy byli přímo absurdní. Až když jsem se odprostila od přehnaných očekávání a vlastně přestala přemýšlet, jestli jsou dané situace vůbec možné v normálním životě a ještě k tomu, v historickém kontextu.
Pro "folletovské" nadšence určitě povinnost, alespoň ze slušnosti k autorovi. Pro ostatní skvělá oddychovka s nádechem historie i romantiky.

1 24.07.2015

Právě jsem dočetla a ještě teď vlastně nevím co si mám myslet.....ano, vím jedná se o vytištěné blogové zápisky, takže jsem nečekala nic velkého co by přineslo do mého života něco nového....Ano, příběh Diny je smutný, ale rozhodně ne tragický.....Ztratit milovanou osobu je hrozná věc (vždycky se budeme ptát proč on/ona, proč teď, proč takhle atd.), ale neovlivníme ji......Při čtení první části jsem byla dojatá, posmutnělá.....tato je část byla opravdu citově napsaná (pokud se vlastně tato ztráta dá nějak popsat).....ale poslední dvě třetiny už mi přišli svým způsobem "nudné"...autorka pořád dokola omílala jednu věc, že nechce být sama, že si chce najít někoho dalšího a snažila se svůj názor obhájit (nevím jestli víc před svými čtenáři nebo sama před sebou). Poslední záznamy popisující odchod její nejstarší dcery pro mě nebyly překvapením, spíše jsem očekávala dobu kdy se Zuzka odstěhuje z "domu smutku", kde vlastně nahrazuje mámu (její pozici ve výchově a starosti o mladší sourozence, starosti o dům, všechna zvířata, obrovskou zahradu).....pokaždé, když se mluvilo o dětech z 95% se mluvilo jen o těch nejmladších, jak to všechno zvládnou atd., ale nejvíce to jistě vnitřně prožívala ta nejstarší (sice nebyl jejím vlastním otcem), ale vidět vlastní mámu, která prožívá tolik bolesti je určitě obrovská tíha....která se nakonec přemění v nepochopení, možná trochu i zlobu, že jí máma nenechala být dítětem, a automaticky ji brala jako druhého dospělého, a ve svých "záchvatech" smutku přehazovala veškeré starosti na ní.....Z knihy jsem si odnesla právě hlavně Zuzku, víc než urputné lamentování autorky nad svou ztrátou a neustálými slzami atd.

3 23.04.2015

Útlá knížka vlastně ani není příběhem ani životopisem Christy Schröderové. Celá kniha je vlastně jen pár vzpomínek založených na výslechu Christy po druhé světové válce. Kniha je rozdělena kapitolami, které jsou spíše psychologickou sondou a osobními názory Schröderové na Hitlera (jeho zvyky, mravy, názory, jeho postoje vůči ostatním lidem, rasám apod.). Z 99% budete všechny dané věci vědět a nic moc nepřekvapí (vztah Hitlera k ženám, vegetariánství, askeze, v pozdějších letech demence). Jedinou myšlenku, kterou jsem si odnesla je z kapitoly vztahující se k šoa a vraždění odpůrců režimu - Schröderová tam na plno přiznává, že vše věděla (stejně tak Hitler).....a přesto dále pro režim pracovala......vím není jednoduché někoho soudit za to jak se tehdy zachoval, ale zaráží mě fakt, že tito "lidé" stále věří ve svou pravdu a omlouvají to co se tehdy dělo.....ani v jedné větě, v jednom slově nebyla cítit lítost.....nebo snaha se omluvit....prostě nic.....smutné čtení :-/

1 15.04.2015

U této knihy jsem se opravdu bavila.....nebylo hluchého místa. Ani mi nevadilo, že jde o dvě historické linky, nádherně se propojovali, takže člověk nezapoměl o čem četl před dvěma kapitolami a přemýšlí proč vlastně autor píše tak složitě. Děj ubýhal svižně, krásně se četlo a hlavně člověk pořád chtěl více as dozvědět se skutečnou pravdu u Vivien a Dolly.
Určitě každý člověk by rád znal nějaké rodinné "tajemství" - a tohle pátrání s Lol a Gerrym Vás určitě uspokojí. Navíc opravdu do poslední chvíle netušíte jak "doopravdy" to všechno bylo. V půlce knihy si myslíte, že víte a ke konci Vám dojde úplný opak.
Nádherná sonda do vyšší společnosti, hrůz válečného Londýna a hlavně psychologie různých postav....chvíli sympatizujete s tím a za chvíli s oním.
Mně nejvíce oslovilo "vnímání" jiného světa....přežívání násílí pomocí svého vnitřního světa a přežití právě díky němu. Krásná myšlenka nepropadnou nenávisti a mstě, prostě jen odejít do svého světa a přežít kritické situace. A díky tomu i rozdílnost lidí, mstě, lásce a rodině.....Opravdu krásný příběh, nelze nedoporučit

6 30.03.2015

Z téhle knihy jsem trochu rozpačitá. V první chvíli mě zaskočilo rozložení textu, respektive řádkování a velikost písma jak pro děti prvního stupně (ale zase tím knížka naskočila až na téměř 204 stran). Obdobnou tématiku čtu už velmi dlouho a možná pro to je pro mne těžké najít něco co zaujme. Celkově mi to přišlo jako historie jedné rodiny během druhé světové války v Polsku - bohužel na mě žádný způsobem citově nepůsobili ani popisy související se smrtí, týráním věznů - bylo to jak kdyby si jen tak četla obyčejné nezajímavé nic.
Předpokládám, že kniha vznikla na základě spíše "přednášek" p. Leysona, při nich jistě intenzita vzpomínek působila jinak než psané slovo, které je oproštěné od jakéhokoliv citu. Ihned mi vyšlo na mysl, že je to další z knížek vydělávající na závažném a hodně probíraném tématu (viz. kniha Všichni jsme nosili hvězdu - o spolužácích Anny Frankové). Vzhledem, že jsem samozřejmě také viděla filmovou verzi Schindler's list nebylo v knize pro mě asi nic nového......a vlastně nebýt filmu tu knihu bych si asi ani nekoupila.
Vhodná spíš pro mladší ročníky nebo nováčky, kteří s tématem teprve začínají.

01.03.2015

Knihá má zajímavé téma. Zpočátku mi trvalo se začíst a zvyknout si na dvě dějové linky, ovšem když se začaly informace prolínat četlo se jedním dechem a člověk musel jít pořád dál, aby konečně zjistil co se stalo na Storton Manor. Jelikož taky miluji genealogii, bavilo mě zjišťování Eriky o tom jaká tajemství se skrývala v osudech Meredith i Caroline.
Jedinou chybičkou pro mě bylo, že jsem chtěla trošku vědět o tom co se dělo v Americe po útěku Caroline.....a při zamyšlení nad celou situací mi přišlo trochu absurdní, že by se nedala dohledat i v Británii, vždyť tam měla jasnou vazbu na tetu Bathildu. Ale to už by asi bylo moc komplikované. Určitě doporučuji k přečtení.

26.02.2015

Pro mě oddechovka po trošku "těžším" čtení. Neupírám čtivost, příběh jsem zhtla během pár dnů (a pokud bych neměla povinnosti, tak bych to snad zvládla za jeden večer). Samozřejmě jsem měla pocit, že se mi občas do hlavy vkrádá Brown se "svými" knihami, a víc než často jsem se dostala do "hluché" pasáže, kdy jsem po pár odstavcích nevěděla o čem vlastně byly a proč tam jsou (zbytečností a nelogičností bylo více). Na druhou stranu knihu jsem četla až pozhlédnutí filmu (p. Stracha zbožňuju), vlastně až teď jsem spoustu věcí pochopila a pospojovala dohromady. Shrnutí kniha je zajímavá, ale pro snadno zapomenutelná (za pár let si asi jen matně vzpomenu o čem byla, zůstanem mi v hlavě jen "koso-gilotina" a zajímavé Santiniho stavby, které mě lákají k návštěvě).
Ovšem od Urbana ruce pryč nedávám.

2 16.02.2015

Pro mě nejprve velká neznámá a nakonec obrovské a milé překvapení. Knihu jsem četla jedním dechem. Téma je velmi ožehavé. Pořád se ve mně prali dva protichudné pocity - "nenávist" k Němcům (nacistům) a na druhou stranu soucit s těmi odsunutými. Debatovat nad činy jednotlivých národů by bylo na hodiny, možná dny, týdny, měsíce.....jedno vím jistě nelze srovnávat utrpení národů pod vládou Nacistů a odsun Německých obyvatel po válce. Každá z těch událostí měla jiný podtext.......jen jedno společně, že je jedno jaké jste národnosti, rasy, vyznání, zlo může páchat, každý ať už jako součást společnosti, která jej považuje za správné nebo jako jednotlivec.
Vždy jsem se zajímavala většinou o "pohled" na Němce z druhé strany, ale tohle milé setkání Gertou a jejími přítelkyněmi z Perné mě jistě dovede k dalším osudům odsunutých Němcům.

5 10.02.2015

Právě teď dočteno.....Jako většina jsem byla nalákána tématem šoa. Z počátku jsem byla v rozpazích z rozložení knihy (především proložení příběhem Anii mi přišlo absolutně o ničem, až později mi došel kontext celého vyprávění o "Dívce a Netvorovi"). Při části přímo se odehrávající v Osvětimi jsem si občas řekla, že je tam až moc náhod, které Minku zachránilo (ano, jsem v tomto skeptická, nejspíše je to množství literatury faktu k tomuto tématu). Chvíli jsem měla pocit, že čtu jinou knihu a to Ďáblova čísla od Jane Yolenové (v momentu, kdy Minka svým příběhem drží Dariju a ostatní při životě).
Více než nové poznatky o Osvětimi, či utrpení židů během šoa, jsem si odnesla z čtení jinou věc a to jak s tím "Netvor" dokázal žít. A zamyšlení jestli může člověk taková zvěrstva odpustit? Nelze zapomenout, ale odpustit??? Kdo ví......

6 01.02.2015

Při nadšeném listování katalogu KK jsem narazila na vítězku letošního ročníku cen KK a ihned po přečtení anotace jsem musela knihu mít. Očekávala jsem podobnost s Želary nebo Jozovou Hanulí - ovšem velké nadšení tak jako u jmenovaných knih se u mně nedostavilo. Z všech částí se mi nejvíce líbily dva příběhy - Marýny a Josefky.
Knihu jsem měla jen jako odpočinkovou do autobusu. Musím přiznat, že nezapomenutelnou se pro mne rozhodně nestala.

4 09.11.2013

Tahle útlá knížka je pro mě mnohem víc než jen příběh lásky, a vlastně i víc než další vyprávění z dob holokaustu. Počátek je samozřejmě postaven na lásce dvou mladých lidí z Prahy, 30. let. Jejich cesty se později rozdělí, a po 60 letech opět sejdou na svatbě svých vnoučat - zajímavé téma.
To nejdůležitější co jsem si z celé knihy odnesla je nezbystnost být milován a milovat svou rodinu. Hlavní hrdinové Lenka i Josef, obětují svoji lásku a potažmo svoje bezpečí kvůli svým rodinám. Celý příběhem pak prostupuje také postava Amelie - druhé Josefovy ženy - pro mě tichý svědek holokaustu a příklad toho, jak těžké bylo po přežití šoa zůstat sám.
Doporučuji nejen jako romantickou či historickou knihu, ale především jako knihu o soudržnosti rodiny.

5 02.10.2013

Román udává trochu jiný pohled na Němce v období II. světové války. Dva stárnoucí manžel se vrhnou do beznadějného odboje proti nacistickému režimu. Od prvních stránek víte, že to dopadne špatně a stejně čtete dál a dál až se dostanete k nevyhnutelnému.
Kniha mne hodně poučila v tom, že ne všichni Němci byli horliví nacisti. Našli se i slušní lidé ochotni bojovat za lepší svět a to všemožnými prostředky. Poselstvím knihy je "Sebemenší akt odboje má význam".
Toto vydání je doplněno i fotografiemi a soudními spisy manželů Hampelových - ty autorovy sloužily jako předobraz pro románové manžele Quangelovy.
Opravdu vynikající kniha nejen pro milovníky dějepisu.

3 15.09.2013

Spíše než biografie mi kniha přišla jako obhajoba samotné Lídy Baarové. Nevím jestli byla tak hloupá či naivní, ale z knihy mi tak přišla. Jakoby každé její rozhodnutí za ni udělal někdo jiný, a vlastně všechny útrapy jejího života zavinili jiní a ona byla jen oběť všech ostatních. Ano nastanou situaci v životě, kdy si život s člověkem hraje, ale je také potřeba se k tomu postavit čelem a ne pořád brečet jak je svět nespravedlivý. Mnohem více jsem ocenila paměti Adiny Mandlové, které se také snažila obhájit, ale rozhodně se nestavěla do role chudinky a oběti.
Určitě si přečtu knihy od S. Mottla, které doufám budou více objektivní nejen co se týče asi nejznámější skutečnosti o L.B. (a jejím vztahu s Goebbelsem), ale celého jejího soukromého i pracovního života.

2 08.07.2013

Já chci víc!!! Nutně potřebuju další díl, takže pane Follette žádné flákání a rychle se puste do posledního dílu.
Stejně jako ostatní autorovy knihy je Zima světa strhující, velmi dobře se čte, má náboj a navíc staví na velmi známých historických faktech. Popis období nástupu nacistů k moci, později II.sv. válka a samozřejmě boj o moc v poválečné Evropě.
Musím říct, že obě, zatím vydané knihy, jsou nádherné, avšak mám i pár připomínek. Zaprvé mi některé situace odehrávající se ve válečném Německu přišli trochu nereálné - tím myslím fakt, že sovětští špioni popř. jiní odbojáři (samozřejmě důležité postavy celého příběhu) přežijí situace, kdy je honí gestapo (jen můj úsudek, ale myslím, že zrovna člověka, který rezolutně protestuje proti projektu T4 a veřejně vystupuje proti nacismu, by gestapo určitě nenechalo běžet jen s pokáráním, bez jakékoliv internace a násilí) - těch náhod tam bylo přece jen více než je potřeba (ale asi by to bylo spíš tragické, kdyby Follett všechny postavy žijící v Německu nechal zabít).
A druhá věc, která mně spíš mrzela byl fakt, že se v knize vůbec neobjevila zmínka o atentátu na R. Heydricha a následné represe na našem území (ano, jsem patriotka, ale zrovna Antropoid určitě ovlivnil nejen naše dějiny - a navíc byla to operace pod záštitou Britů) jako vypálení Lidic (v Anglii, a nejen tam se po těchto událostech zvedla obrovská vlna nevole s tím to činem, a například briští horníci zorganizovali sbírku "Lidice shall live").
Na druhou stranu jsem ráda, že Follett zmínil možnou příčinu smrti Jana Masaryka (také se přikláním k teorii, že byl v Černínském paláci zavražděn vyhozením z okna).
I přes tyto maličkosti je kniha skvělá, doporučuji všema deseti.

5 16.06.2013

Knihaje vhodná pro všechny milovníky historie. Je plná většinou základních, a tudíž velmi známých faktů (především o smrti Korunního Prince Rudolfa, jeho matky Císařovny Alžběty, a bratrance následníka trůnu Františka Ferdinanda). Ocenila jsem především pojednání o dvou mně téměř neznámých příslušníků rodu Habsburků - Albrechta I. a především dona Juana d'Austria (významného levobočka španělské větve Habsburků).
Fakta o smrti první tří jmenovaných jsou velmi obsáhlá. U císařovny a následnického plánu je také podrobnější popis atentátníků a jejich života.
U starší Habsburků se jedná spíše o popis jejich života a význam v té době. O jejich smrti se vedou spíše spekulace než historická fakta.

27.05.2013

Ze všech tří knih mi přišla zpočátku nejméně čtivá. V posledních 50 stránkách ovšem nabrala spád a četla se jedním dechem. Těšila jsem se na ni nejvíce ze všech, přece jen téma Protektorátu mě víc než zajímá, ale nevím proč pořád jsem se nedokázala pořádně začíst, nejspíš mi scházel Ivošek Zdeborský (jakmile se objevil na scéně tak se děj rozjel).
Tajně jsem doufala, že ještě vyjde zmiňovaná "Vražda bez důvodu", ale bez Boženky by stejně asi nebyl to pravé ořechové.
Výborná oddechovka s nečekaným závěrem, Dr. Pivoňka už pro Vás nebude jen ten nekňuba filosof, za kterého případ vyřeší všichni okolo.

3 25.05.2013

Tento soubor dopisů podává svědectví o významných událostech, které Etty prožila v průběhu okupace Holandska a později v internačním táboře Westerbork nedaleko Amsterdamu. Stejně jako Ettiny deníky jsou plné filosofických úvah o poslání člověka a jeho postavení k Bohu, nadpřirozenu.
Později je už jasně patrný vliv otřesných zážitků, které jako židovka prožívala v internaci. Poslední dopisy jsou datovány poslední den před dobrovolným nástupem Etty do transportu směrem na Osvětim. I když si většina lidí nejspíše řekne, že kdyby opustila svou rodinu tak by se zachránila, jako prominentní členka Židovské rady tábora Westerbork, ale čekalo by jí nejspíše něco mnohem horšího než smrt a to samota - bez rodičů, sourozenců a také všech židovských přátel (nikdo z tehdejšího transportu nepřežil).
Každým dnem děkuji právě Etty za to, že mne naučila milovat svou rodinu ještě víc než předtím a hlavně se nebát konce života zde na Zemi.

3 15.05.2013

První kniha, kterou jsou od D. du M. četla. Myslím, že z pohledu autorky je to pokus o vyrovnání se se svou minulostí a minulostí své rodiny. Výborná historická kniha o tehdejších životních poměrech.

2 15.05.2013

Další kniha z nakladatelství Academia edice Paměť národa - vzpomínky M. Marešové vězněné gestapem, v Německu odsouzené a uvržené do káznice. Popisuje každodenní život, který nebyl "až tak hrozný" jako v koncentračním táboře, ale i zde byly podmínky k životu nevhodné (ať už v dodávkách jídla, zimě, otřesných hygienických podmínkách, nebo obrovským pracovním nárokům).
Kniha je doplněna o obrázky, které vznikly právě v období zatčení a věznění M. Marešové.

2 15.05.2013