CharlesWard komentáře u knih
Klasický problém prvních dílů. Podobně jako třeba Rollinsova Písečná bouře se kniha táhla a byla docela jalová.
Tohle se bohužel táhlo. Na knize je taky ohromně vidět doba jejího vzniku. Dnes je (díkybohu) současné fantasy někde úplně jinde. Hlavní hrdinové, na mně bohužel většinu času působili, jako usmrkaní fracci, kterým někdo sebral jejich oblíbené chrastítko a tak jen řvou a řvou a řvou.
Upřímně? Tohle se vleklo jako svlékání hadích šupin. Jedna hvězda navíc za celkem zdařilé ukončení.
Co se stane, když se rádoby pisálek pokusí zkřížit Bukowského s Chandlerem? Tenhle provar. S radostí srážím do hlubin modrých čísel!
Na styl knihy je potřeba si chvíli zvykat. Potom se už jen vezete na vlně. Po přečtení mě napadlo, co by se stalo, kdyby tímto stylem začal Déčko psát například romány o LR, případně Robert Jordan sérii Kolo Času :D :D :D
Lepší než poslední 3 rhymeovky, které jsem četl? Rozhodně! Ke konci už poněkud překombinované a "roztahané"? Bohužel ano! Uzavírá se nám tady už konečně ta jedná jediná otevřená linka z x předchozích rhymeovek? Pro odpověď si knihu budet muset přečíst xD!
Trošku mě to místy štvalo. Nakonec jasem si ale zvyknul a z knihy se vyklubala docela solidní akční jízda.
Jen další divná rhymeovka. Škoda, čekal jsem podstatně víc.
Srovnávat Ligottiho a Lovecrafta, je zboštěním toho prvního a podle mně i urážkou toho druhého. Z celého souboru, mě zaujaly snad jen 2 povídky, zbytek jako by se podobal těm snovým od H.P.L. Jenže když dva dělají totéž, není to totéž. Tam, kde se u Lovecrafta můžeme opřít o jeho vynikající epické povídky, Ligotti většinou naznačuje, a to ještě jen útržkovitě. Kde Vás Lovecraft spolehlivě uzemní poslední větou, tam Ligotti prostě povídku utne, zdánlivě v tom nejlepším a šlus.
Úchylné? Velmi. Zvrácené? Nepochybně. Promyšlené? Ne tak docela. Autor uvádí do pohybu další imaginární svět, kde se rádoby na každé stránce něco děje, až na to, že ne tak docela. Některé postavy (jistá pyromanka a špekoun) jsou v knize naprosto do počtu, jiné (velekněz a jeho okolí) jen proto, aby je autor představil, pak na ně polovinu knihy zapomněl a najednou zjistil, že by bylo dobré linku s nimi nějakým způsobem ukončit. Meh. Jestli mi někoho v knize bylo líto, pak ústřední trojice (pseudo)hrdinů.
Roztahané, dlouh éjak týden před výplatou a opravdu nesmírně nudné.
Bohužel zase jedna z těch slabších. Nemám rád, když autor čtenáře tahá za fusakli.
Crounch End, Desátníci, Pátá čtvrtina, Dům v Javorové ulici. Někdy tajně doufám, jaké by to bylo, kdyby vyšly v některé sbírce všechny povídky jako výjimečné, ne jen 3-4 na vydání, jako obvykle.
Ano, dá se říct, že se jedná spíš o thriller, než čistokrevný horror. Ano, je to jiné, než klasické kingovky. Ano, jiné, neznamená v tomto případě horší.
Stejně jako i v jiných unikátních sbírkách i zde vyniká několik povídek, jmenovitě pak Dolanův Cadilac, Prst, Tenisky či Zuby.
Po docela dementní Dvanácté kartě, si to u mně Jeffery zase trochu vylepšil.
Mlha, Prám, Muž který nepodával pravici, Babička, Opice to jsou nezapomenutelné klenoty této sbírky.