callahanh komentáře u knih

Laserový muž řádil ve Švédsku začátkem devadesátých let, jenže jeho příběh a činy jsou tak nadčasové, že by se mohly odehrávat dnes. Je až mrazivé, jak se historie cyklicky opakuje, a i když všechno postupuje vpřed, tak politická rétorika zůstává stejná - lži, dezinformace a šíření strachu. Tamas do detailu prozkoumal život Johna Aussonia a zasadil ho do kontextu celé tehdejší švédské společnosti. I proto je čtení Laserového muže poměrně náročné, protože v celé kauze se objevilo hodně jmen a hodně událostí a orientovat se v nich není úplně jednoduché. Je znát, že Tamas je profesí novinář, protože píše spíše stroze, ale dává si záležet na detailech a přesné časové posloupnosti, takže žádné popisy nebo hluboká psychologie, jen přesný popis událostí. Potěší i to, že získal vyjádření samotného pachatele a umožnil tak trochu nahlédnout do jeho pochroumané a zároveň smutné duše. Až na obrovský rozsah všeho dění vlastně knize není co vytknout, takže jde o výborný reportážní román, u kterého tedy opakované čtení asi moc nehrozí, ale ono není třeba, protože příběh je tak silný, že v každém nějakým způsobem zarezonuje a nějakou dobu zůstane. Jen škoda, že české vydání je plné pravopisných a editorských chyb. 85 %

6 29.11.2019

Ačkoli se v předmluvě, která je psána s dost velkým časovým odstupem od románu, Amis zmiňuje o filmových podobách příběhů Jamese Bonda a dost je kritizuje, jeho román Plukovník Sun k nim má hodně blízko a od Flemingova podání se odlišuje. Bond je v tomto případě klasickým uhlazeným agentem, do něhož se ženy zamilovávají prakticky okamžitě, nechybuje a přežije i zdánlivě nemožné. Celý příběh má spád, je čtivý a vzhledem k malému rozsahu v něm nejsou žádné odbočky, takže je přečten velmi rychle. O psychologii postav nemůže být ani řeč, protože velký prostor je věnován akci a popisu zřejmě okouzlující řecké krajiny, tudíž vše ostatní je nalinkováno zcela jasně a o dobru a zlu nelze mít pochyb. Možná to tak Amis úplně nezamýšlel, ale vzhledem k tomu, že hlavní záporná postava je Číňan, je román v tomto smyslu nadčasový a aktuální a dal by se jako předloha filmu použít bez problémů i dnes. I když se některými částmi knihy filmaři (ne)přiznaně inspirovali, rozhodně by se jako celek zfilmovat dala i v současnosti, jen by z ní musela zmizet určitá lehkost a naivita, které se táhnou celým příběhem. Plukovník Sun je fajn bondovka a Flemingovi ostudu rozhodně nedělá, její "problém" je ale asi v tom, že opakovaně se číst moc nedá. 70 %

5 15.11.2019

Snad se všemi dosavadními komentáři se shodnu na tom, že úroveň Mankellových knih a Wallanderových případů jde příběh od příběhu nahoru. I další dobrodružství sympatického policisty je čtivé a napínavé, má spád a hluchá místa v něm prakticky neexistují. I když jsou vyšetřované zločiny hodně brutální, autor se nijak nevyžívá v jejich popisu, ale přistupuje k nim věcně a se spisovatelským nadhledem. Pátrání dává logiku a vše je v něm přesně vysvětleno, velmi zajímavá je osoba pachatelky, která má pochopitelný motiv a jen částečně může vzbuzovat ve čtenáři sympatie. Jediné, co se snad dá vytknout, je až příliš očividná sociální kritika a hodně časté úvahy o tom, co se děje se společností a kam spěje. Trochu smutné pak je to, že ačkoli se děj odehrává v devadesátých letech, v tomto směru se situace vůbec nezlepšila, ba naopak. Časté opakování nespisovného výrazu "bysme" přisuzuji překladateli, takže to Mankellovi nevytýkám, v přímé řeči to ale nevadí, protože policisté asi nemluví úplně spisovně, horší je několik dost šroubovaných větných konstrukcí. Pátá žena je vynikající detektivka, která i po dlouhých letech bez problémů obstojí v současné módní vlně severských kriminálek, což mluví samo za sebe. 80 %

9 06.11.2019

Těžká klasika, která je fascinující v tom, že i když se toho v ní tolik neděje, je neuvěřitelně čtivá, strhující a nápaditá. Jestli něco po přečtení zůstane, je to naděje, kterou všichni potřebujeme a hluboká lidskost, kterou Steinbeck do většiny postav propsal. Dal si záležet na úžasném a autentickém prostředí amerického maloměsta, které na čtenáře dýchá z každé stránky a i díky němu pochopí svéráznost postav a jejich uvažování. Steinbeck se navíc pouští do filozofování a různých úvah a naštěstí se mu to daří - možná právě díky němu mnozí pochopí, jak důležitý je konkrétní překlad Bible, který určité zprávy a poselství staví do úplně jiného světla (a to stačí jen rozdíl v jediném slově), proč cizinci etablovaní v jiných zemích musí vždy mluvit s určitým přízvukem nebo proč se člověk většinou chová stádně. Každá postava má svou motivaci, je skvěle propracovaná a až na výjimky sympatická. Celý román možná mohl mít o takových padesát stran méně, protože v poslední třetině mu trochu padá řetěz a není tak strhující. To ale částečně kompenzuje úplný závěr, který je tak humanistický, až je to dojemné. Navíc se celým románem táhne poselství o tom, že každý svého osudu strůjcem. TIMŠEL! 90 %

16 05.11.2019

Kniha, která je určena opravdu jen milovníkům fotbalu, protože ostatní se v ní budou trochu ztrácet, neboť nebudou vědět, o čem je zrovna řeč. Přínosná je v tom, že svět profesionálního fotbalu zbavuje všeho lesku a bez kompromisů odhaluje, jak funguje trh, jak složité jsou hráčské smlouvy a jen potvrzuje to, že největším zlem jsou hráčští agenti. Osvětlí pak také mnoho zdánlivě nepochopitelných přestupů, především ale to, proč někteří hráči stabilně hrají, i když nemají formu. Některým fanouškům asi spadnou růžové brýle, většina se ale divit nejspíš nebude, protože moderní fotbal dávno přerostl sportovní význam a stává se regulérním obchodním artiklem, kde i ty největší světové hvězdy jsou jen pěšáci v rukách někoho jiného. Autoři také poodhalí daňové úniky některých superhvězd a vyvrátí i to, že ty o ničem nevědí. Ti, kteří se zajímají o žurnalistickou práci, navíc ve druhém plánu poznají, jak funguje investigativa v zahraničí a jak moc jiný mediální svět třeba v Německu je. Někdy se tedy v záplavě různých pojmů a vysvětlování fungování společností čtenář lehce ztratí, dá se ale předpokládat, že to byl oříšek i pro samotné autory. Football Leaks není kniha na opakované čtení, ale za to jedno určitě stojí, protože poodhalí mnoho špinavostí a ukáže, v jak moc jiných sférách všichni zúčastnění žijí. 80 %

3 17.10.2019

Velmi dobrá povídka, která na jednu stranu je typicky kingovská, na tu druhou je ale znát, že ji Mistr nepsal sám. Námět sice není nijak originální, ale pořád je působivý, takže se mu nedá vytýkat neatraktivnost a otřepanost, není ale úplně využitý. To, co osobně považuji za nejlepší na knize, je to, že i když se odehrává během několika let, čtenář vůbec nemá pocit, že by mu cokoli podstatného ze života hlavní hrdinky bylo zatajeno, což se u mnoha povídek nestává. Její osudy a setkání s tajemným pánem jsou zajímavé, ale jejich potenciál není úplně využit, protože se mnoho věcí neodhalí a nevysvětlí. Nechybí tu děsivé momenty, jinak jde ale spíš o neškodnou a trochu potemnělou záležitost pro mladší čtenáře, jejíž přečtení rozhodně neurazí. Je škoda, že povídka vyšla samostatně, protože milovník Kinga se cítí tak nějak ochuzen, že po ní nenásleduje žádná další, která by dojem vylepšila a nabídla více z oblíbeného autora. Nic proti ničemu. 70 %

7 17.10.2019

Naprosto standardní kriminálka, kterou od jí podobných oddělují atraktivní britské kulisy, decentní humor a hlavní ženské hrdinky, které pořád nejsou moc obvyklé. Román je psán živě a čtivě, nepostrádá logiku a je vidět, že La Plante nad vývojem postav a celou přepadávací akcí přemýšlela, vše má navíc spád a i díky jednoduchému, ale účelnému jazyku, je kniha poměrně rychle přečtena. Prolínání osudů několika postav funguje docela dobře, ačkoli bez linky s posedlým policejním komisařem by se nejeden čtenář určitě obešel. Ve srovnání s nedávným filmem překvapuje, jak moc je ten jiný, a to nejen v tom, že děj přenáší z Británie do USA, ale i závěrem, změnou některých situací a úplným eliminováním některých postav. Nejde tedy o žádné zásadní dílo, jako oddechová, dobře napsaná a vymyšlená kriminálka nicméně kniha funguje velmi dobře a její přečtení určitě není ztrátou času. 70 %

3 06.10.2019

Je znát, že Stach věnoval Kafkovi značnou část svého života a po přečtení prvního dílu jeho monografie si troufnu říct, že něco podobného nemá obdoby. Stach uvádí čtenáře do Kafkových osudů obšírně, odhaluje socio-politickou situaci mezi Čechy a Němci v tehdejší Praze, prozrazuje, jak to bylo s technologickou vyspělostí města a Evropy a ukazuje, co všechno formovalo Kafkovy názory, utvářelo jeho osobnost a nakonec se objevilo i v knihách. Ano, jazyk není jednoduchý, četba je poměrně náročná a neuvěřitelné množství vysvětlivek a poznámek pod čarou ji mění v nelehkou záležitost. Za trpělivost, která je potřeba, je ale čtenář odměněn opravdu komplexním obrazem Prahy na přelomu století a někdy až fascinujícími detaily, o které se s ním Stach podělí. Objektivně bychom asi mohli říct, že ona obšírnost je zbytečná a někdy až na škodu, protože jen zdržuje, na druhou stranu se díky ní dozvíme údaje, které se nikde moc neuvádí. První díl Kafkovy monografie určitě není kniha, která se dá číst často, rozhodně stojí ale za pozornost, protože některé historické věci uvádí na pravou míru a na některé osobnosti (především na Kafkova "objevitele" Maxe Broda) dává jiný náhled. Výborná kniha. 75 %

3 06.10.2019

Téměř dokonalá kniha, která výtečně přibližuje ty nejdůležitější milníky česk(oslovensk)ého fotbalu a dělá to jasně, stručně a čtivě tak, že to musí pochopit úplně všichni a mělo by se to líbit i těm, kteří fotbalu moc neholdují. Autoři si dali dost záležet na každém detailu a shrnují vskutku to nejdůležitější, co se kdy v našem fotbale stalo. Čtenáři se tak dozví, proč mají Bohemians ve znaku klokana, kde se vzala rivalita mezi Spartou a Slavií nebo to, jak moc zasahovala politika do některých zápasů i soutěží. Výborný byl i nápad vše oživit krásnými kresbami a komiksovými minipříběhy, které jsou skvěle nakreslené a napsané a měly by bavit i ty, kteří komiksy jinak pohrdají. Jediné, co bych vytknul, je pár gramatických chyb a možná občas chybějící kontext, to jsou ale jen drobnosti. Hrdinové jsou asi nejlepší knihou, která se věnuje tuzemskému fotbalu a těžko říct, jestli ji vůbec nějaká překoná. 95 %

6 17.09.2019

Další případ Richarda Krauze a spol. je vesměs hodně podobný těm dalším. Dán svůj styl nijak nemění, stále píše úsporně, čtivě, svižně a umí skvěle vystavět zápletku. Tato zavádí čtenáře až do roku 1990, takže těží z tehdejší všeobecné amnestie a přináší atraktivní příběh. Oproti ostatním dánovkám je v této rozdíl snad jen v tom, že vrah je znám brzy a jde už jen o to, jakým způsobem bude dopaden a také v tom, že se tu řeší ještě trošku větší politická linie, která ale nakonec trochu vyšumí, trochu netradiční je samotný závěr, který možná zbytečně nechává čtenáře na pochybách. Jinak znovu platí, že popis policejní práce se nejspíš blíží realitě, celá parta vyšetřovatelů je sympatická a děj má spád a nezabývá se zbytečnými odbočkami. Psychologie postav tu tolik není a vše je spíše jednodušší a povrchnější, ke zvolenému stylu to ale naprosto sedne a vlastně to nijak nevadí. Dominik Dán si zkrátka drží úroveň, z níž se nikdy moc neodchýlí a je zárukou jistoty. Mucholapka není zásadní výjimkou. 70 %

8 17.09.2019

Nepochybně zajímavá kniha, která uvede do tématu jedné velké záhady, jejíž rozřešení se nikdy spolehlivě nedozvíme. Jejím velkým pozitivem je to, že autor nikomu nic nepodsouvá a pouze uvádí všemožné teorie, jak mohla celá událost proběhnout, k žádné se ale nepřiklání a přidává pro i proti těmto teoriím. Za zmínku pak stojí i použité fotky, které jsou ale v knize nekvalitně otištěny a mnohdy na nich není nic vidět, každopádně jejich morbidita je místy děsivá. K dobru budiž přičteno i to, že se dostane i na dva poměrně rozsáhlé názory českých "badatelů" a je uvedena i další literatura, kterou číst dál. Tím ale pozitiva končí, protože ačkoli je kniha čtivá a má spád, informace se velmi často opakují, čímž působí hodně úmorně. Trochu zbytečné se pak zdá množství poznámek pod čarou, které většinou s událostí nesouvisí a vysvětlují okrajové záležitosti. Trochu nedůvěryhodně pak působí i to, že údaje nejsou odzrojovány a nikdy není uvedeno jméno badatele, na kterého se autor odvolává. Ve výsledku tak je kniha Kdo zavraždil účastníky Djatlovovy expedice? dobrým úvodem do rozsáhlého tématu, které je děsivé a fascinující zároveň, chybí jí ale větší hloubka a trošku větší "fundovanost". 60 %

11 10.09.2019

Na Virginii Vallejo je znát, že není moc zručná spisovatelka, protože její vzpomínková kniha se nečte úplně nejsnadněji a tuzemskému čtenáři to ani nezlehčují podobná jihoamerická jména, v nichž se těžko orientuje. Trpí také značnou nevyrovnaností, protože v ní jsou čtivé a strhující pasáže, které jsou zajímavé a napínavé, často se ale střídají s těmi, v nichž se toho tolik neděje a monotónně se opakují. Neznalému čtenáři každopádně kniha otevírá netušené obzory a dost detailně odhaluje, jak funguje veřejný život v latinské Americe a také to, jak moc je tam politika provázána s mafií, všichni o tom vědí a absolutně se to neřeší. Nechybí tu ani připomínky toho, jak moc velké jsou zdejší sociální rozdíly, protože existují jen strašlivě bohatí, nebo absolutně chudí, nic mezi tím. Jestli něco může čtenáři vysloveně vadit, je to určitá sebestřednost a nabubřelost autorky, která se netají tím, že si ji muž může koupit drahými šperky a stýká se jen a pouze s bohatými muži, takže je vlastně taková latinskoamerická zlatokopka. Po přečtení knihy si čtenář také uvědomí jednak to, že telenovela je skutečný život v Jižní Americe, protože reálné vztahy jsou podobně propletené a leckdy povrchní a druhak to, že přes všechnu absurditu můžeme být rádi, že žijeme, kde žijeme, protože přece jen se občas té spravedlnosti domůžeme a nějaká ta demokracie tady jakž takž funguje. V mnohém poučná, zároveň ale hůře čitelná a náročnější kniha. 60 %

5 03.09.2019

Příběhy a případy komisaře Wallandera jsou příjemně oldschollové a nejinak tomu je i Ve slepé uličce. Mankell umí vykreslit melancholickou, nostalgickou a zároveň trochu tajemnou atmosféru švédského léta, v němž se dějí opravdu brutální zločiny, které zdánlivě nemají řešení. Přiznávám, že pachatel mi došel až v momentě, kdy Mankell chtěl, aby mi došel, takže je asi všechno v pořádku a jsem moc rád, že se tu objeví už na začátku a nezjeví se jako deus ex machina jako ve Vrazích bez tváře. Postavy jsou výborně propracované a motivace pachatele je zcela pochopitelná a dává smysl, jen v závěru trochu hapruje a malinko po vzoru hollywoodských thrillerů se musí před střetem dvou hlavních postav do všeho zamotat ještě jedna méně podstatná. Když ale tohle pominu, tak není moc co vytýkat, protože kniha má spád, charakter Wallandera posouvá zase o něco dál a akce je v ní minimum a důraz je kladen spíš na realističnost, procedurálnost a dialogy, což mám u knižních detektivek nejraději, navíc se tentokrát skoro vůbec děj nepřesune za hranice Švédska, což je moc fajn. Zatím nejlepší z celé série a 75 %.

6 03.09.2019

I pro člověka, který Star Wars zná a respektuje, ale nikdy jim nepropadl, mezi něž se počítám, je životopis jejich stvořitele velkým přínosem. Autor naštěstí nepředpokládá, že čtenářem bude SW fanatik a vše uvádí do kontextu a odhaluje, že chybělo málo a jedna důležitá kapitola dějin filmu by vůbec nevznikla. Jones Lucase nijak neadoruje a ukazuje i jeho špatné a stinné stránky, mezi které rozhodně patří prakticky neschopnost pracovat s lidmi a až chorobná posedlost dokonalostí vlastní vize. Pro mnohé bude určitě překvapením, v čem všem má Lucas prsty, a že právě on změnil chod filmového průmyslu i podoby kin, jak je známe dnes. Navíc se tu čtenář dozví mnoho zajímavostí o Indianu Jonesovi, mimoděk i o jiných slavných autorech zlaté éry Hollywoodu a také o jiných filmech, které třeba upadly v zapomnění. Vše je čtivé i přes větší rozměr a počet stran, autor málokdy sklouzne k odbornosti a vše člení do rozumných a chronologicky řazených kapitol. Jestli bych knize měl něco vytknout, byla by to asi absence více obrázků a závěrečné filmografie a shrnutí důležitých dat Lucasova života. To už jsou ale jen drobnosti. Další výborná biografie na českém trhu. 80 %

4 23.08.2019

Zpěv Susannah není ničím víc než předkrmem před (pravděpodobně) epickým vyvrcholením celé ságy o putování za Temnou věží. O tom ostatně svědčí i to, že kniha je na Kinga poměrně krátká a nic moc se v ní neděje. Většina knihy je popisem vnitřního boje Susannah s Miou a jejich porodními bolestmi a snahou blížící se porod ještě oddálit. Tyto pasáže určitě mají své kouzlo, nicméně mi s přibývajícími stránkami připadaly trochu moc zdlouhavé a opakující se. Nejlepší momenty jsou rozhodně ty, v nichž se objevuje sám King, na nichž je znát, že si ze sebe nebojí udělat legraci a dělá to snad i rád. Číst si o tom, jak se spisovatel sejde se svými postavami, které vědí, že jsou jen postavy a on je jejich stvořitel, je pro fanoušky Kinga nesmírné blaho a i díky lehkosti a částečně i humoru, s kterými je vše napsáno, je to vskutku parádní. Závěr pak korunuje Deník spisovatele, který bude do značné míry fiktivní, to ale vůbec nevadí. V hierarchii celé ságy je po Pistolníkovi Zpěv Susannah druhý nejslabší díl a je na něm znát, že je jen jakousi výplní před velkým finále. A nebýt účasti Kinga a jeho deníku, šel bych asi o hvězdu níž. 70 %

6 16.08.2019

Jakmile jsou Carl s Asadem vedlejší postavy, je román z Oddělení Q slabší, což potvrzuje i Selfies. Adler-Olsen tentokrát nejde hluboko do minulosti, ale hrdiny nechává řešit relativně současné případy, které mají jen velmi malý přesah do historie. Možná to je tak trochu kámen úrazu, protože zápletka kvůli tomu není tak atraktivní a napínavá. Další problém je s postavou úřednice, která vezme spravedlnost do svých rukou - nápad je to dobrý, ale její proměna ve vražedkyni je nepříliš důvěryhodná, především jí ale chybí propracovanější psychologie, protože její motivace je povrchní a její mysl málo zvrácená, což je u Oddělení Q trochu netradiční. Navíc tu vesměs chybí onen nevtíravý a příjemný humor. Pozitivem je určitě odhalení minulosti Rose, náznaky minulosti Asada, které pomalu přibývají, Carlův tradiční sarkasmus a Gordonova roztomilost a lidskost. Kniha je naštěstí psaná opět čtivě a má spád, takže i když je někdy nepravděpodobná a je v ní až moc náhod, čte se velmi rychle a nezabere tolik času. Selfies ve výsledku není špatná kniha, jen bych od Adlera-Olsena čekal trochu víc a asi i trochu "zvrhlejší" titulní případ, tenhle je totiž až moc obyčejný. 70 %

9 04.08.2019

Výborný životopis jednoho z nejslavnějších žijících spisovatelů na světě. Z knihy je vidět, že Beahm Kinga velmi dobře zná, několikrát s ním byl osobně v kontaktu, má přístup k dalším odborníkům na jeho dílo a jeho osobě věnoval dlouhá léta studií. Je ale škoda, že v ní nebere v potaz ty, kteří Kinga nemají tolik načteného, nebo s ním začínají, protože většina děl je tu dost vyspoilerovaná. Vzhledem k tomu, že vše je řazeno chronologicky, si čtenář, který jeho romány čte na přeskáčku, uvědomí, že i Kingova tvorba má nějaký vývoj a lze v ní najít vnitřní logiku, což považuji asi za největší přínos biografie. Potěší i to, že se autor věnuje několika filmům podle Kingových předloh, ačkoli je neuvádí do úplného kontextu a některé informace vyzní trochu jinak, než by měly (např. když u Vykoupení z věznice Shawshank uvádí, že jeho oscarové opomenutí je skoro ostudou, ale nezmíní, že v souboji prohrálo s Forrestem Gumpem...). Ocenit se musí i fakt, že fanoušek tu má skoro všechno - odkazy na kvalitní stránky o Kingovi a další literaturu, zmínky o jeho rádiu nebo o kapele spisovatelů. Jen je škoda, že autor nejde v rozborech některých děl více do hloubky a spokojí se jen s krátkým popisem děje a pár kritickými ohlasy, totéž i u filmů, které by vskutku zasloužily více detailů a nějaké produkční informace. Ve výsledku ale jde o vynikající biografii, po jejímž přečtení získají fanoušci ucelený pohled na život a kariéru Stephena Kinga a dostanou chuť absolvovat zmíněnou tour po lokacích v jeho románech, nebo si alespoň nějaký z nich přečíst. 85 %

7 26.07.2019

Budu se opakovat, ale i o další "dánovce" platí to, co o těch předchozích. Na autorovi je vidět, že detailně zná policejní práci, protože popisy vyšetřování a pátrání působí i na laika realisticky a velmi důvěryhodně. Tým z mordparty je sympatický a jeho vzájemné špičkování patří k nejlepším částem knihy. V tomto případě je plusem i originální tematika se sexuálním podtextem a náhled do těch nejperverznějších představ vysokých funkcionářů. I to, že mafiánská linie je tentokrát hodně vedlejší a upozaděna, jen dodává na autentičnosti. Výborný je i konec, který odpovídá česko-slovenskému prostředí a opět posouvá celý příběh do uvěřitelnějších a realističtějších rozměrů (nepochybuji o tom, že v americkém románu by byl konec zcela jiný). Tentokrát ale musím vytknout hodně pomalý rozjezd, kvůli kterému mi dost dlouho trvalo, než jsem se pořádně začetl do na autora nezvykle dlouhých jednotlivých kapitol. Nestydaté neviňátko asi není tím nejlepším, co Dán napsal, je to ale slušný standard, který jeho fanoušky nijak neurazí a nepůsobí jako ztráta času nebo nastavovaná kaše. 70 %

9 16.07.2019

Další pohled na skupinu The Doors a opět trochu jiný. Mick Wall nejde ve své biografii tolik do hloubky hudebních dějin a historii skupiny spíš zasazuje do kontextu doby, především ale zkoumá život Jima Morrisona. Přináší trochu komplexnější náhled na jeho existenci a popisuje ho jako člověka, o němž by se dnes řeklo, že trpí bipolární poruchou, byl ve své geniálnosti a schopnosti psát verše o věcech, o nichž by nikdo nepsal, zcela nezvladatelný, náladový a nesnesitelný. Kniha je určena těm, kteří o skupině a Morrisonovi něco vědí, protože Wall se nezabývá přílišnými fakty jako spíš souvislostmi a milníky v kariéře Morrisona a kapely. Kniha není psána nijak čtivě a svižně a čte se spíš pomalu, proto vyžaduje trpělivějšího čtenáře, jemuž se ale na druhou stranu odvděčí několika novými informacemi a částečným srovnáním dalších biografií kapely. Jak odhaluje překladatel knihy, autor si někdy protiřečí a jeho údaje úplně nekorespondují s jinými údaji z oficiálních stránek o kapele, ale to jsou jen drobnosti. Jelikož nejsem hardcore fanoušek kapely, nejsem schopen posoudit, kolik nového se tito z knihy dozvědí, obyčejnému čtenáři ale kniha přináší další fascinující pohled na fascinující osobnost člověka, který úplně zastínil svou kapelu, nechápal svět a ten nechápal jeho. Ve druhé linii pak knihou prosvítá to, jak Morrison nechtěl být slavný, s popularitou těžce bojoval a nikdy nepochopil, že bez ní to zkrátka nejde, pokud chcete mluvit k množství lidí. Z lásky oheň pohřební je zajímavá kniha, k níž se sice čtenář asi nebude moc vracet, ale dozví se v ní další informace, na něž může navázat v dalších biografiích, o nichž se tu mluví. 70 %

3 13.07.2019

Poměrně banální zápletku se Hawkins snaží zaobalit do atraktivní literární formy, což se jí ale úplně nedaří. Knihu vypráví až moc vypravěčů, střídá se ich-forma s er-formou, do toho se prolínají různé časové linie a čtenářova orientace je extrémně obtížná, protože skoro dvě třetiny tak úplně neví, kdo ke komu patří a jak jsou všichni propojeni. Výsledku úplně nepomáhá ani to, že autorka tu rozehrává zdánlivě záhadné tajemství, jenže pointa není nijak šokující a hodně věcí se nevysvětlí a zůstává otevřených. V závěru jsem se navíc nemohl ubránit dojmu, že autorka chce šokovat za každou cenu, což se trochu míjí účinkem. Jinak je ale kniha čtivá, psána jednoduchým jazykem, má spád a celou dobu udržuje čtenáře v napětí, jak vlastně vše zakončí a jestli je vše takové, jak se od první chvíle zdá. Do vody je tedy trochu nafouknutá bublina, která láká na něco, co ve výsledku vlastně vůbec nepřijde a čtenář je pak malinko zklamán. Typická literární žánrová jednohubka, kterou nemá smysl číst vícekrát. 60 %

7 30.06.2019