Kniha, která by se dala označit za hodně slabou "detektivku". Děj v jednu chvíli sleduje život jedné z hlavních postav a najednou se vracíme k vyšetřování brutálních vražd. Vzhledem k délce knihy, která nedosahuje ani 200 stran je jisté, že se nic převratného nestane. Ovšem pořádná zápletka a zároveň vysvětlení se uskuteční až v poslední kapitole, což je bohužel příliš pozdě.
Jinak to ovšem bylo čtivé a pohodové.
Kniha sice skvělá, ale místy přehnaně natahovaná. Dala by se zkrátit klidně na maximálně 500 stran a vůbec by to neuškodilo. Části, které by si určitě zasloužily více rozepsat byly hlavně schůzky BA, kde se dozvídáme v podstatě jen jaké kouzlo dnes nacvičují a že Harry obchází všechny přítomné. Taky mě štvalo, jak byl Harry po dobu celé knihy neustále naštvaný a bezdůvodně na všechny štěkal.
Ačkoli mě čtení bavilo a měla jsem knihu přečtenou prakticky za den, musím uznat, že to na mě působilo jako průmerná fanfikce.
Alex měla asi působit jako drsná hlavní hrdinka, ale vzešla z toho spíš otravná holka, která potřebuje být středem pozornosti.
Její vztah s Aidnem mě vlastně vůbec nezajímal, o to míň pak možnost, že v následující knize dostaneme milostný trojúhelník.
Kniha byla naštěstí napsána čtivě, jinak bych ji pravděpodobně odložila.
Vílí romantasy mám opravdu ráda a ani tato nebyla vyjímkou. Ivy mi sice občas lezla svým chováním na nervy, ovšem skvělý děj, milostná linka a způsob vyprávění mi to vynahradily. Moc se mi líbilo, že jsme dostali i pár kapitol z pohledu jiných postav. Jediné, co mě zklamalo, byl konec, který byl najednou přehnaně zmatený a lehce nejasný.
Sérii Griša jsem se rozhodla přečíst hlavně kvůli po ní následující duologii Šest vran, ale narazila jsem na obrovské zklamání. Styl psaní se nesmírně lišil, Světlo a stíny jako by bylo psáno pro desetileté děti, což k příběhu někdy příšerně nesedělo. Ani jedna z postav mě nezaujala, hlavní hrdinka Alina byla nejvíc stereotypní a nudná osoba o které jsem za dlouhou dobu četla. Měli jsme z ní pravděpodobně mít dojem, že je neohrožená a nebojí se za sebe postavit, ale to se (alespoň v mém případě) nepovedlo.
Něco zajímavého se začne řešit až sto stran před koncem, proto je příběh najednou uspěchaný a někdy mi ani moc nedával smysl. Moc mě ani nezajímal "milostný trojúhelník", který vlastně skončil dřív, než začal.
Jsem ráda, že jsem se před přečtením podívala na stejnojmenný seriál, kdybych nevěděla, jak to celé skončí, asi bych to ani nedočítala. Takhle jsem si alespoň při čtení odpočinula. Nestává se to často, ale zfilmovaná adaptace se mi líbila mnohem víc než její knižní předloha.
Prvních pár stran jsem byla naprosto zmatená, ztrácela jsem se v různých typech grišů, všech zmiňovaných zemích a mnoha dalších věcech, ale s tím se muselo holt počítat vzhledem k tomu, že jsem nečetla autorčinu předchozí sérii Griša.
Zpočátku jsem byla poněkud skeptická, nešlo mi do hlavy, proč je tahle kniha tak známá a opěvovaná. Ovšem ve chvíli, kdy se naši hrdinové vydávají na cestu do Ledového paláce je to až do konce pořádná jízda.
Zajímalo mě, co bude dál, jak vše dopadne, na jaké problémy postavy narazí. Líbilo se mi, že ačkoli je příběh vyprávěn z více úhlů pohledu, vždy začne tam, kde skončil a děj se zbytečně neopakuje a nezpomaluje. Plusové body si také vysloužil fakt, že všechny postavy dostaly svůj vlastní a promyšlený životní příběh, nemusela jsem teda hádat, proč a jak se dostali do svých (mnohdy náročných) situací.
Na Správný krok jsem se ipravdu těšila, obzvlášť po tom, co jsem si přečetla recenze, podle kterých měl být ještě lepší než první díl. V určitém směru byla má očekávání naplněna, v jiných už tolik ne.
Hlavní hrdinové Indy a Ryan byli naprosto úžasní, jejich chemie dokonalá a dokonce jsem věřila tomu, jak se jejich vztah vyvíjel. Ocenila jsem i to, že Ryan nebyl žádný toxický chlápek, kteří jsou teď v snad každé druhé knize. Indy mi sice někdy přišla lehce naivní, ale dalo se s tím žít.
V čem kniha trochu pokulhávala byl její děj. Ačkoli byl dobrý nápad i zápletky, zdálo se mi to zbytečně natahované a některé momenty/kapitoly až nepotřebné. Ke konci už jsem pomalu odpočítávala stránky do konce a těšila se na něj.
Nemůžu uvěřit, že vlastně žádná Carrie Soto neexistuje. Ačkoli byla protivná a nepříjemná nemohla jsem si ji neoblíbit. I přes skvělý příběh a postavy mi tam něco chybělo. Skvělá knížka i pro ty, kdo nerozumí tenisu ani za mák.
Příběh byl sám o sobě skvělý, líbilo se mi jak se objevovaly postavy ze série Twisted. Celá kniha mi svým způsobem připomínala Twisted love, hodně věcí se opakovalo nebo podobalo. Jediné co mi vadilo byla Viviene, která se ve skoro třiceti letech postavit svým rodičům a třeba si vzít jiný odstín rtěnky, než který její matka schvaluje.
Třetí díl Harryho Pottera miluju, ale v knižní podobě mi přišel poněkud nudný. Bylo na něm dost poznat, že je psaný pro děti, protože v něm chyběla nějaká ta temnější atmosféra. I přes to jsem si čtení opravdu užila a nemůžu se dočkat dalších dílů.
1984 by mohlo být klidně o sto stran kratší. Zezačátku byl příběh opravdu skvělý a některé části skoro až reálné, ovšem pak to šlo z kopce a zdálo se mi, že se knihu Orwell prostě snažil zbytečně natáhnout.
Tak tohle se nepovedlo. Lákala mě hlavně hezká obálka, ale u knihy je nejdůležitější obsah a ten byl opravdu bídný. Autorka zřejmě chtěla napsat pořádně žhavou fantasy, ale pořádně se nezamyslela nad tím, jak ten svět bude fungovat. Sice tam byly nějaké snahy i vysvětlení, ale i tak to bylo zmatené a divné. Jediná věc, co jsem pochopila, bylo to, že se bohorozenci krmí rozkoší smrtleníků (což nám hlavní hrdinka dala dostatečně najevo).
Ani jeden z hlavního páru mi nepřišel snesitelný. Calista byla nudná, bez jakékoli zajímavé vlastnosti. A její sexy magický princ byl pro jistotu jen pěkný na pohled, větší hloubku mu asi nebylo potřeba dávat. Jestli opravdu někomu přišel sexy tak je to dle mého poměrně smutné.
Kromě neustálého zmiňování toho, jak jsou ze sebe navzájem vzrušení a slov jako inu nebo bohové jsme nedozvěděli absolutně nic. Ke konci se knížka asi připravuje na další díl, protože se tam stane jediná akce (v tomtu smyslu, jiných akcí je tam až až) za celou knihu.
Pro mě rozhodně velké ne a pokud od svých knih chcete něco víc než jen žhavé scény, po této rozhodně nesahejte. Pro lidi kterým ke štěstí stačí již zmíněné scény to asi bude připadat jako skvělá kniha.
Od Karla Čapka se mi líbila už Bílá nemoc, proto jsem se rozhodla dát šanci i R.U.R a rozhodně mě nezklamalo. Před přečtením ksem toho moc nevěděla, snad jen to, že se tam poprvé vyskytlo slovo robot. Možná i díky tomu, že mi nikdo nevyzradil co se bude dít a jak to skončí ve mě dílo zanechalo tak silný dojem.
Myslela jsem, že to bude pět hvězdiček, ale druhá třetina mě bohužel tolik nechytla. Co musím pochválit je vývoj postav, představení světa a to, jak je vše promyšlené do těch nejmenších detailů. Nikde jsem se neztrácela (snad jen občas u jmen nebo cizích výrazů), všeho bylo tak akorát.
Do série bych se asi jen tak nepustila, ale ještě před ní jsem si přečetla Šarlatový závoj a chtěla jsem poznat vedlejší postavy do hloubky. Potěšilo (a možná trochu překvapilo) mě, že jsou všechny víceméně stejné, takže jsem si nemusela zvykat na jiné chování nebo jsem nemusela měnit názor na ně. A stále si stojím za tím, že Jean Lic je idiot a tato nálepka mu už asi navždy zůstane.
(SPOILER) Na příběh Srdcové královny jsem se nesmírně těšila a nakonec mě nezklamal. Už od začátku mě do sebe vtáhnul, Cath jsem si oblíbila a těšila se na to, jak její a Šprýmův příběh skončí. Ačkoli nejsem úplný znalec světa Alenky v Říši divů, užila jsem si všechno ve stejné míře, jako bych byla zarytý fanoušek. Přála jsem si, aby nikdy nebyl konec, ale ten přišel a bohužel nebyl úplně šťastný. Nevím, proč jsem čekala, že dostanu happyend, když je Srdcová královna zlá, ale tak nějak jsem v něj doufala. I přesto musím knihu jen doporučit, už jen díky jejímu dokonalému prostředí a atmosféře. Rozhodně nelituju přečtení.
Námi to končí žádné pokračování nepotřebovalo. Šla jsem do toho s nadějí, že to třeba nebude tak špatné jak všichni říkají, ale mýlila jsem se. Za celých 300 stran jsme se vlastně nic nedozvěděli, nic se nestalo a události, které měly být dle všeho zajímavé, nebyly nic jiného než extrémní nuda. Kapitoly z pohledu Lily se točily okolo toho, že šla do práce, vyzvedla svou dceru a při tom všem nám nezapomněla asi třicekrát zmínit, že Ryle je debil. Kapitoly vyprávěné Atlasem měly jen dvě možná témata: nenávidím svou matku a miluju Lily. Nic víc ani nic míň. Čekala jsem, že se alespoň u něj dočkám budování charakteru postavy, vzhledem k tomu, že v první knize jsme se o něm moc nedozvěděli. Šeredně jsem se spletla a tady se toho dozvíme ještě míň.
Kdo si tohle nepřečte rozhodně o nic nepřijde.
Na knížku od Julie Caplin jsem se chystala opravdu dlouho, ale dostalo se mi nečekaného zklamání. Zpočátku jsem byla nadšená tím, jak je napsaná čtivě, ovšem nedlouho potom to byla jediná věc, díky které jsem dokázala udržet pozornost, protože děj byl hrozně nevýrazný a nudný.
Vztah mezi Sophií a Toddem mi přišel "uvařený" z ničeho, prostě proto, aby se dosáhlo nějaké romantické linky. Na druhou stranu se mi líbilo, jak autorka popsala vztah mezi Sophií a Bellou, přišel mi vážně hezký skoro až sesterský. Pasáže, kde byly spolu a pekly byly jednoduše ty nejlepší. Kdyby byl stejně bohatě popsaný New York, byla bych mnohem spokojenější. Možná jsem trochu urýpaná, ale chtěla bych vědět něco víc než to, že existuje Brooklyn, Manhattan, Central Park a Empire State Building. Trocha akčnosti by v tomto případě jen pomohla, vůbec bych se nebála Sophii do města vypustit.
I přes mírné zklamání si přečtu další díl Romantických útěků s tím, že nebudu nic moc očekávat a třeba mě nakonec překvapí.
Vždycky je těžké hodnotit zbírku více příběhu, tyhle jsou alespoň všechny sespány Erbenem a ne více lidmi. Kytice pro mě vždycky byla takové to dílo, které mě lákalo a odrazovalo zároveň. Nakonec to nebylo tak špatné, známé balady jako Vodník, Polednice nebo Svatební košile se mi vesměs líbily. Ty kratší a méně opěvované byly fajn, ale je z nich jasné, proč takový úspěch neměly. Co mi ovšem málem zabránilo Kytici kousek před koncem odložit a už nečíst byla balada Záhořovo lože, která byla příšerně dlouhá a nudná.
Jako celek hodnotím kladně a musím říct, že Erben odvedl opravdu dobrou práci.
Upřímně jsem příběh z pohledu Taryn ani číst nechtěla. Ale por někoho, kdo miluje sérii The Folk of The Air mi tohle přišlo jako must-have. Vzhledem k tomu, že knížečka má cca 50 stránek jsem ji měla přečtenou za takové čtvrt hodinky. Díky bohu za to.
Taryn mě už v hlavním příběhu vytáčela, je asi mou nejméně oblíbenou postavou. Doufala jsem, že se můj pohled na ni změní, že pochopím její rozhodnutí a možná jí dokonce přijdu na chuť. Opak je pravdou. Měl to být omluvný dopis pro Jude, ale jediné, co se dozvídáme je fakt, že Taryn věří, že vesměs neudělala špatně vůbec nic, za všechno si může Jude, protože není tak mírná a nudná jako její sestra. Nic víc.
Odvážím se říct , že tahle novelka ani nebyla potřeba, jen škoda papíru.
Dvě a půl hvězdičky dávám za krátkost (takových sto stran bych asi nevydržela) a za čtivost, kterou Holly opět zařídila.
