Když voláš moje jméno

Když voláš moje jméno https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509558/bmid_kdyz-volas-moje-jmeno-RZj-509558.jpg 4 58 58

Adamovi je sedmnáct, když ho vysoký pihovatý kluk jménem Callum pozve na první rande. Adam se do něj zamiluje téměř na první pohled, přesně jak to zná ze svých oblíbených filmů. Ale když se mu Callum svěří se svým tajemstvím, čelí Adam kruté realitě, na kterou ho příběhy nepřipravily. Ben je posedlý módou. Kvůli rozporům s rodinou odchází z domova a vydává se za bratrem do New Yorku. Poprvé za celý život mu připadá, že může být sám sebou. Jenže jeho nový svět je uzavřenější, než si myslel. Jejich osudy se propletou, když Ben náhodou spatří smutného Adama sedět u řeky. Narážejí na sebe zas a znovu, zatímco se každý z nich nachází na jiné životní křižovatce a světem 90. let otřásá epidemie AIDS. Jakmile však otevřou náruč novým možnostem, uvědomí si, že někdy nám mohou pomoci jen lidé, kteří nás vidí takové, jací jsme. A cesty, jež se míjely, se mohou nečekaně spojit do jedné.... celý text

Literatura světová Romány Pro děti a mládež
Vydáno: , Yoli (ČR)
Originální název:

When You Call My Name , 2022


více info...

Přidat komentář

Arianachan
22.02.2024 5 z 5

Moc se mi líbil autorův styl psaní, je prostě úžasný. Co bych vytkla bylo až moc odkazů na časopisy, modelky apod., většinou jsem se vůbec nechytala, ale nevadí. Příběh byl citlivě napsaný, krásný, dojemný. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.

Damonka12
25.12.2023 4 z 5

Kniha pojednává o originálním a důležitém tématu. Čtení jsem si moc užila i když mi kniha místy přišla zdlouhavá a nudná.


Kocicakmartinek
16.12.2023 4 z 5

Zajímavý příběh, místy zdlouhavý, ale přesto poutavý. Téma náročné, ale pěkně zpracované. Jsem ráda za přečtení, ale nebylo to zcela čtení pro mě.

Luciee113
11.12.2023 3 z 5

Docela těžký oříšek. Námět na knihu skvělý a na konci knihy víte, že to bylo silný. Nedávám pět hvězdiček, protože dolouskat se do poloviny knihy, bylo pro mě docela náročný. Dost velký problém mi dělalo popisování absolutně nepodstatných věcí a těch podstatných ne. Třeba: Je krásné vědět, co vše má maminka ve vlasech, ale jak maminka vypadá, se nedozvíme. Nebo je tu taková pasáž, kdy se rozhodl uvařit špagety na večeři a pak se dovíme, jak šel kupovat ingredience, co měli v obchodě v regále za zboží, co vše koupil a v jakých to bylo krabičkách, jak to vařil... jsem si říkala, že už chybí jen popis toho, jak to nabírá a jí.... a ejhle, bylo to tam :). Napadlo mě, že kdybych chtěla číst kuchařku, koupila bych si ji. Takových popisů je tam moc. Dále je kniha plná známých i neznámých názvů a jmen modelek, zpěváků, kapel, alb, písní, filmů, herců, knih.... Je tam toho tolik, až mi šla hlava kolem a tyto odstavce jsem automaticky přeskakovala, páč bych to četla dvakrát takovou dobu. Je fajn v knize poukázat na hezkou píseň, knihu či film, ale zahlcení čtenáře takovým množstvím? Uf.
Můj závěr: jsem ráda, že jsem knihu četla. Celkový dojem ohledně téma, porozumění a problematiky této nemoci v té době je silný. Ale víckrát se k ní nevrátím.

Wajny
16.10.2023 3 z 5

Když voláš moje jméno jsem si mohla přečíst díky účasti ve štafetě! Na knihu jsem se těšila, anotace slibovala zajímavý příběh s obrovským potenciálem, ten nebyl pořádně využit, hlavně jeho zpracování pokulhávalo - zdlouhavé, opakující se.

Příběh je vyprávěn z pohledu obou hlavních postav Adama a Bena. Já se hrozně těšila na to, až se ti dva potkají, ale ono se to pořád nedělo. ty dva spolu vidíme minimálně a to mi opravdu hodně vadilo.

Linka Adama a Bena nemůže být rozdílnější, prožívají jiné události, mají jiné rodinné zázemí a společný mají jen přístup k LGBT komunitě a Damoklův meč v podobě HIV/AIDS. Pro mě byla zajímavější Adamova linka, která více přibližovala epidemii HIV/AIDS, hlavně je zde hezky vidět, jak k ní přistupovala sama LGBT komunita. Benova linka mě nadchla na začátku, ale poté jsem čekala trochu více problémů ze strany rodiny, to bylo vyřešeno rychle a pak se jeho zážitky začali opakovat (chození po NY, focení.). Bohužel ani k jednomu z nich jsem si nedokázala vytvořit poutu, může za to hlavně fakt, že o nich víme málo a chybí tu jejich vývoj.

Romantická linka zde byla minimální, alespoň co se týče té typické. Linka s Callumem mi vadila, protože sám Callum byl zvláštní. Nechápala jsem jeho pohnutky a to, že vlastně „ohrožoval“ svého milovaného. Jistě v této době se razilo heslo Žijeme teď, ale občas mě ta všeobecná bezohlednost štvala.

Epidemie HIV/AIDS je zde velmi dobře zpracovaná, cítíte z ní tu děsivost a to jak se na vás hrnula ze všech stran. Trochu mi ale vadilo, že lidé se nijak neomezovali, byli trochu sobečtí a vůbec se nesnažili nějak brzdit či nemoci více předcházet.

Atmosféra amerických 90. letech na vás dýchá z každé stránky. Na mě tu bylo až moc popkulturních odkazů, které mi nic neříkali, brzdily mě ve čtení a já měla chuť je přeskakovat. Pro toho kdo v této době vyrůstal, může být čtení nostalgické.

Emotivní surový příběh, který působí hodně rozporuplně. Skvěle popsaná 90. léta USA, epidemie HIV/AIDS, frustrace a smutek a na druhé straně trochu odfláknutý příběh Adama a Bena.

Instagram - Nikmakbooks

Boogi
25.08.2023 3 z 5

Tahle knížka je vzpomínkou na všechny, co zemřeli kvůli HIV/AIDS a i když je ten příběh převážně smutný, je také krásný. Taky úžasně přibližuje tehdejší dobu a přístup lidí k LGBT komunitě.

Co mi ale vadilo bylo, že mezi Adamovým a Benovým pohledem nebyl skoro žádný rozdíl. Pak také to, že Benovy zážitky se skoro pořád jen opakovaly (chození New Yorkem, focení, atd.) a díky tomu mi přišel jen jako vedlejší postava ne hlavní. Adamův příběh byl o mnoho zajímavější, ale posledních pár stran se v jeho životě nic moc nedělo, což tomu dodávalo lehký dojem nedotaženosti.

anet8843
25.08.2023 4 z 5

Na světě není moc věcí, co by mě děsily jako epidemie HIV / AIDS. Je to nedávná minulost, proto si neumím ani představit, jak neuvěřitelně děsivé to muselo být. Lidé umírali a nikdo je nelitoval. Nikdo jin vlastně nechtěl pomoct.
Děj knihy je z 90.let. Není to už vykresleno tak děsivě jako na počátku, kdy nemocní nedostali v nemocnici téměř žádné pomoci nebo jen lidskosti. Je to velmi důležitá kniha, důležitý příběh. Je to minulost, na kterou nemůžeme zapomínat, protože společnost kvůli této nemoci ztratila příliš mnoho výjimečných lidí, KTEŘÍ SI TO NEZASLOUŽILI!
Kniha není nějak výjimečně zpracovaná, literárně to není nic nadstandartního. I přesto je důležitá a měla by být čtena mladými lidmi. Na pět hvězd mi tam chybělo to něco navíc, to něco výjimečného.

vandalindakova
19.08.2023 5 z 5

Člověk si myslí, že začíná číst takovou skoro běžnou LGBT romanci, kterou doprovází epidemie HIV/AIDS, ale tahle kniha mě překvapila ve všech směrech, a byla za mě naprosto perfektní (takže jo, tohle chcete číst, a jděte číst! :D)
Jako první, co jsem čekala, bylo to, že se naši hlavní hrdinové potkají co nejdřív, a potom se to rozjede. NE, ne a ne, oni se furt nepotkávali a my furt sledovali dva různé příběhy, než se to pomalu začalo opravdu křížit. Ale vůbec to není smysl té knihy.
Nutno říct, že se ocitáme v amerických devadesátkách, takže barevná móda, filmy na VHSkách, Packman - to byla nostalgie jako prase! (A to i pro mě, co jsem se v 90 narodila). No jenže si teď představte, že jste v době, kdy je normální se bavit bez zábran, ale zároveň tu máme epidemii AIDS, se kterou se bojuje špatně, ještě nemáte takové znalosti, jako my dnes. Ta frustrace toho, jak tam lidi paří a zároveň je nemoc kosí z druhé strany. A vy si u toho říkáte, že by přece měli brzdit, ale je to nezajímá, oni žijí teď. To ale zdaleka není všechno, protože v této době taky frčí extrémní diskriminace nejen homosexuálů. To, že vám někdo odmítne pomoct, když to potřebujete, a to kvůli vaší orientaci, je asi ještě ten jeden z menších problémů.
Bylo to emotivní, přesně jak nám lákačky slibují. Je to plné lásky, sympatických hrdinů, frustrace, diskrimace, smutku, zlomených srdcí, boje s nemocí se vším všudy, ale i naděje. Horko těžko mi zůstávaly oči suché.

Ivka14
14.08.2023 3 z 5

Když jsem si přečetla obsah a viděla jsem o čem kniha je, tak jsem se na knihu těšila. Příběh měl obrovský potenciál, ale mě se to zpracování nelíbilo.

Adam a Ben zněly úplně stejně, takže pro mě bylo těžké rozlišit mezi jejich vypravěčskými hlasy. Adamův příběh byl mnohem víc popsaný než Benův, který se bezcílně potuloval po New Yorku a mezi segmenty Adamova a Callumova příběhu.

Také jsem měl pocit, že každá část Adama a Bena byla příliš krátká a vždy mi připadalo, že jakmile jsem se dostal do styku s jednou z nich, okamžitě jsem četla o tom dalším, přičemž některé změny byly pouze po 2-3 malých odstavcích.

Grohlinka
01.08.2023 2 z 5

Hodně jsem přemýšlela, vzhledem k citlivosti a důležitosti tématu, co o téhle knížce napsat.

Kniha uctívá památku zemřelých, je poctou New Yorku a je plná odkazů na popkulturu 80. a 90. let. Těch odkazů bylo na mě až moc, sáhodlouhé výčty všeho a všech mě zmáhaly, mnohdy až nudily, popravdě jsem se mnohdy vůbec nechytala, ale pro ty, kteří tu dobu zažili to musí být nostalgie, ačkoli je kniha YA, tak si úplně nejsem jista, pro koho ji vlastně autor psal.

Vývoj postav je popravdě mnohem slabší než jsem čekala. O hlavních postavách a jejich motivech se toho zas až tak moc nedozvíme, tedy kromě toho, že jeden má rád módu a druhý film, že jeden vyrůstal s matkou ignorantkou a druhý v milujícím prostředí. Nechápala jsem ani jejich motivy, ani jednání, Collum mi k srdci nijak nepřirostl a Adam popravdě také ne, jediný ke komu se chová až nepochopitelně mile je právě Collum, s ostatními jedná jako s onucemi. Nedokážu se do nich prostě vcítit a té jejich velké lásce vůbec nevěřím. Proč si nemocný kluk má potřebu najít nevinného kluka a zničit mu život, proč tenhle naivní kluk po přiznání svého přítele pocítí vášeň a lásku, to prostě nedokážu pochopit a ani snad nechci. Ben je mnohem sympatičtější, byly to ale právě jeho části, které byly přeplněny různými modelkami, názvy ulic, odchodů, časopisů, značek, návrhářů, atd. Korunu tomu všemu nasadil Jack a Victor, to už jsem se úplně ztrácela. A právě kvůli nim dávám o hvězdu míň, než jsem původně chtěla.

Nejvíc se mi líbily Benovy deníkové zápisky.

Rainbowdreamer
22.07.2023 5 z 5

Smutný, ale krásný příběh se závěrem, který naznačuje naději. Kniha o hledání lásky, štěstí a radosti v těžkých dobách. Autentické svědectví z prostředí gay komunity v New Yorku v době vrcholící epidemie AIDS v roce 1990. A v něm dva 18letí gay kluci, kteří právě vstupují do života (každý zvlášť, jde o dva paralelní příběhy) a hledají své místo, své štěstí. Kniha nabitá reáliemi NY a kulturními odkazy na muziku, celebrity, módu, gay bary a vůbec celý způsob života gay komunity v 80. a 90. letech. A nad tím vším se vznášející strach z AIDS, se kterým si tehdy nikdo nevěděl rady, smrt byla všudypřítomná. Kniha byla pro mě velkým nostalgickým připomenutím mého mládí, protože jsem stejně jako hlavní hrdinové vstupoval do života v té době, žil podobnými pocity, nadějemi a obavami , radostmi i láskami. Připomnělo mi to dobu, kdy se člověk s jinou orientací musel rozhodovat mezi tím žít ve skrytu a ve lži a anebo žít odsuzovaný společností na jejím okraji. V tomto smyslu jde o knihu generační a komunitní, asi nejvíce je schopna oslovit čtenáře, kteří tuto dobu zažili, a kteří navíc i osobně žili ve stínu šířící se HIV a AIDS. Je to vhodná kniha i pro ty, kteří chtějí pochopit tuto dobu, která byla tak jiná od dneška (a v jiných ohledech možná tak stejná?), ale každopádně dobu, z níž vyrostl náš dnešek.

dawson321
12.07.2023 3 z 5

Od knihy jsem asi čekal trochu více hlavně i kvůli neotřelému tématu HIV v young adult knize. Přijde mi, že mezi dvěma hlavními hrdiny nebyla chemie a jednalo se vlastně o dva samostatné příběhy, které se až ke konci knihy protnout. Za mě spíše oddechová kniha ke které už ovšem nemám důvod se vracet.

Svatoslav
12.07.2023 4 z 5

Překvapivě (vzhledem k tématice) se jednalo o lehké a milé čtení. Jen bychom se mohli konečně oprostit od minulosti a odstřihnout přechylování cizích jmen. Naprosto to kazí požitek z jinak skvělé knihy.

J.K.1982
29.06.2023 3 z 5

Musím říct, že tohle bylo milé překvapení. Kniha mě od začátku do konce bavila a ty odkazy na dobu kdy jsem vyrůstal měli pro mě zvláštní nostalgický nádech. Téma AIDS je zpracováno dobře a příběh za mě stojí za přečtení. 3*/5*

stesti.s.knihou
11.06.2023 5 z 5

New York, devadesátky, epidemie AIDS a dva mladí kluci hledající své místo mezi tím vším.
Moc se mi to líbilo. Kniha vás dokonale přenese do tehdejší atmosféry, máte pocit, že jste součástí komunity, kterou v příběhu sledujeme. Moc mile mě překvapilo, že tou stěžejní dějovou linkou není vztah dvou kluků, ale opravdové problémy tehdejší generace týkající se viru HIV, boje proti němu a zároveň postavení gayů v tehdejší společnosti. V každé kapitole najdete nenásilně uvedené zmínky o devadesátkových písničkách - já si je v průběhu čtení poctivě pouštěla a bylo to skvělý, nádherně to dokreslí atmosféru.
Co dodat, tuhle knížku vám rozhodně doporučuju, i pokud zrovna nejste čtenářem young adult.

martinakraus
11.06.2023 4 z 5

Tahle knížka mě uchvátila už když jsem o ní poprvé slyšela. Období na přelomu 80. a 90. let, dva různé pohledy, duhové postavy a vzrůstající neutišitelný strach z pandemie AIDS. Uznávám, to nejspíš něco, co by mělo člověka nadchnout, ale díky přípravě bakalářky a tomu, že miluju seriál Pose nebo dokument Paris is burning mě taková témata zajímají o něco víc, než jiná, takže jsem se do Když voláš mé jméno pustila s velkými očekáváními

A co se témata AIDS týče, jsem nadmíru spokojená. Autor ho pojal věrně a citlivě. Z knížky jsem cítila, že je to pro něj důležité a že se tím snaží vzdát účtu všem mladým i starým životům ztraceným díky této nemoci.

Stejně tak jsem z knížky cítila jeho lásku k New Yorku a období late 80's, protože knížka je napěchovaná dobovými referencemi na popkulturu od začátku do konce a to mi, se musím přiznat, hodně vadilo. Na začátku jsem to brala jako snahu nějaké čtenářské immerze, ale čím déle to pokračovalo, tím více mě to z ní naopak vytrhávalo. Často to bylo i nelogicky vložené do děje, postavy si najednou dělaly výčet knih na polici, hereček/modelek a jejich účesů a podobně.
A můj velký pet peeve byly teda přeložené texty písniček v knize za mě velký tučný NE.

Jinak jde ale o skvěle napsanou knihu. Je hodně popisná a atmosférická, citlivá a surová zároveň. Některé postavy a momenty mi seděly více než jiné, ale celkově jde o velice solidní YA contemporary, které můžu všem vřele doporučit

Akléda_
04.05.2023 2 z 5

Budu mít nepopulární názor, ale mně knížka prostě zklamala. Nebo mi nedala to co jsem chtěla, to je asi přesnější. Ten nápad je boží a čte se to neskutečně dobře, stránky mi mizely pod rukama ani jsem nevěděla jak. Bohužel, kdybych knížku nečetla v MHD "ze zvyku" tak bych asi měla problém jí vůbec otevřít, jelikož mě k sobě vůbec ničím nepřipoutala. Postavy mi nedokázaly přírůst k srdci, takže dává smysl, že ani tu romantiku jsem si moc neužila. Nepůsobilo to na mě a ani kapičku citů to ze mě nevymáčklo a to to u mě není těžké. Stejně tak jsem se těšila na popis té doby, ale přišlo mi, že ta tam byla spíš takovou kulisou a moc důležitou roli tam neměla. AIDS a HIV je bezesporu důležité téma, ale mně přišlo, že autor nedokázal pracovat s informacemi. Buď jsem nevěděla vůbec nic a nebo na mě házel termíny jako lymfocyty a podobně a já vůbec nevěděla o co se jedná. Za mě tedy bohužel, knížka se sice hezky četla, ale za mě to nefungovalo.

Babouš
22.04.2023 4 z 5

Podle anotace jsem čekal depku (příběhy s AIDS tematikou nemám moc rád), ale nakonec mě to hrozně mile překvapilo. Jasně, jsou tady dost silné pasáže, ale v jádru je to optimistický příběh o první lásce, přátelství a o tom, že rodina nemusí být spřízněná krví - někdy si člověk prostě musí najít tu svou, aby mohl být, kým doopravdy je.

Laerry
19.04.2023 5 z 5

Srdceryvný příběh, který vás pohltí hned od prvních stránek a nepustí vás, i když jste knížku už dávno dočetli.

Štítky knihy

homosexualita pro dospívající mládež (young adult) LGBT, queer, LGBT+

Autorovy knížky

Tucker Shaw
americká, 1968
2023  80%Když voláš moje jméno