Bonda komentáře u knih

Malá čítanka pro počáteční čtení s přidaným výkladem pro děti a s podněty k hrám. Ilustrace Evy Průškové působí příjemně, nicméně zrovna u textů D. Mrázkové (3 příběhy z její knihy Byla jedna moucha tvoří velkou část této útlé čítanky) samozřejmě nejsou zdaleka tak krásné jako původní autorské ilustrace. Bez původních obrazů jako by povídky D. Mrázkové napadaly na jednu nohu. Další texty jsou např. z pera Hrubína, Bruknera, J. Havla, F. Lazeckého, J. Suchého, H. Doskočilové, D. Heviera a je tu i pohádka z Vladislavova Stromu pohádek.

Vše už bylo napsáno, jen dodávám informaci, že kniha vyšla v audio verzi, načtená M. Dejdarem. V této podobě má ještě další samostatnou část, Trenky přes kalhoty, načtenou B. Hrzánovou (soubor vyšel jako 2 CD).

1 18.09.2023

Velice jednoduché, ale příjemné a nenásilné příběhy o vyléčené samotě, překonané nesmělosti, o létání na dráčkovi nebo potápění s chobotnicí a lochneskou. Pro první čtení je těchto pět kratinkých povídek pěkná volba.

1 14.09.2023

Knížka se mi líbila, ale druhá kniha autorky (Ondráškova abeceda) se mi zdá zdařilejší. V knize o Aničce autorka poněkud tlačí na výchovnou pilu. Měla bych námitky i proti konkrétním místům. Například v zajímavé kapitole o tom, jak se jedna postava příliš upnula na svou lásku k jahodám, jí jiná postava vysvětluje silnými slovy: "Onemocněla jsi sobeckou touhou a horečkou lakoty." Charaktery postav i magické příhody, které postavy zažívaly, mi občas připomínaly svět Křemílka a Vochomůrky. Knížku každopádně zkusím přečíst doma a uvidíme, co na to malá posluchačka.

Výtvarně krásná a jazykově zajímavá knížka s nenápadným dějem o malé holčičce, jejím imaginárním zvířeti a drobných událostech, které zažívají.

1 11.09.2023

Pomalé tempo vyprávění, lyrické obrázky, roztomilá klubíčka toužící po dobrodružství navzdory typické charakteristice svého druhu ("morče je milé, hodné, bojácné zvířátko"). Morčecí hrdinové mají trochu z Muminků (jsou tak bezbranní a tíhnoucí k pohodlí, ale v protikladu k tomu i toužící po dobrodružství) a trochu z naivních Lobelových hrdinů (čelí různým banálním, nám dospělým tak dobře známým emocím). Jedno morče je trochu samotář: někdy chce být samo a neznamená to nic zlého. Na závěr se ukáže, že zlá šelma se dá zkrotit tím, že se s ní spřátelíte. Vcelku tedy dobré čtení, nicméně postrádala jsem originalitu, a tím i jiskru.

2 11.09.2023

Fajn představení světa knihoven pro děti v 1. třídě.

2 11.09.2023

Kniha plná dětí. Jejich chování, pocity i promluvy působí autenticky. Pěkné zobrazení současného dětského světa. Líbí se mi epizoda výroby lodiček z kůry i závěrečná slova paní učitelky o tom, co v dětech prověřila večerní bojovka.

Pro mě jako dospělou trochu nemastné neslané. Holčičkám se asi bude líbit víc. Reálie běžného života a do toho jedno kouzlo: pastelky, jejichž kresby ožívají. K tomu kniha předává poselství, že z přátelství plyne více radosti než z kouzel. Tahle myšlenka text pozvedá o úroveň výše: je tu (alespoň) něco k zamyšlení.

3 11.09.2023

Moralita, ale četla se mi příjemně. Popisuje stav vědomí po nějakém nedobrém chování: ozývá se v nás tzv. svědomí a nechceme být počítáni mezi nepoctivce. Hodně se mi líbí výtvarné pojetí knihy.

1 10.09.2023

Začátek, v němž servilní pan školník trestá sám sebe ukazovátkem, mě tedy nemálo šokoval, to přiznávám. Navíc se tak trestá za svůj sen, který nebyl dost uctivý k dominantnímu a hloupému panu řediteli. Ano, je to hodně blbé. Ale dotyčný školník se během děje emancipuje a nejen, že najde svou důstojnost, ale najde i společnou řeč s ředitelem a nakonec ho svým způsobem napraví. Takže konec dobrý... všechno dobré. Obzvláště úplně poslední věty prózu zachraňují: říkají něco v tom smyslu, že školy nepatří školníkům, ředitelům ani inspektorům, ale dětem. Celkově bych řekla, že kniha je ústřední myšlenkou vcelku dobrá, ale její humor jde vstříc dospělým, prvňák se nezorientuje, grotesku a nadsázku ve vztazích mezi dospělými nemá šanci pochopit.

Milý příběh s motivem vážně nemocného dítěte, pojato s laskavostí i svěží fantazií. Jediný zádrhel pro mě byla špetka citové manipulace v pasáži o očích maminky, ve kterých se zažehává smutnice, když dítě zlobí. No eh... Jinak celkově inteligentní a kultivované čtení. Připomnělo mi Zachráněné Vánoce od téže autorky. Ze současných autorů je Rožnovská asi nejblíže tradici E. Petišky, pokud mohu soudit: spojuje je důraz na hravost, fantazii, něhu. A to, že se nebojí ani vážných témat.

2 10.09.2023

Napínavý příběh, šikovné napsaný. Místy celkem drsný. Dobrodružství pidilidí, kteří to nemají lehké a musejí se pouštět do opravdových dobrodružství. Několika motivy připomnělo Tobiáše Lolnesse.

1 10.09.2023

Neurazí. Veselé. Předává pozitivní hodnoty přátelství a solidarity. Kapka stereotypů. Kapka humoru. Vhodné spíš pro starší školkový věk. Hlavní hrdina a zároveň vypravěč je uvěřitelný a je to chlapeček školkového věku.

1 10.09.2023

Hodně nadprůměrná knížka prvního čtení. Klade mnohem větší nároky na čtenáře než většina těch realistických příběhů pro šestileťáky, v nichž se zobrazený pidisvět točí kolem koťátek nebo "zlobení". Tady jsme ve světě na rozhraní reality a snu a hlavní roli hraje jazyk. Dětští hrdinové procházejí komnaty (stránky slabikáře), ve kterých vždy vládne písmeno a všechny předměty jsou organizovány podle něj. V komnatách je ale nelad a konflikty, děti je musí smířit a vyřešit, aby postoupily dál. Ale pozor, řešení musí být v souladu s vládnoucím písmenem. Takže zlý Žralok, který terorizuje všechnu Žoužel na své stránce, se může buď nechat proměnit v mírumilovnou Želvu (což nechce), nebo pochopit hodnotu spolupráce a tolerance a přihlásit se k Životu, kterému přenechá vládu na své stránce. Výborný nápad! Těšila mě spousta slovních hříček a obecně nebývalá hravost. Velmi doporučuji jako rozšíření běžné dětské četby o experimentální tón. Alenka v říši divů či Anička Skřítek nemohly projít dějinami nepovšimnuty a bez nástupců. Díky za ně.

1 10.09.2023

Jednoduchý, ale působivý příběh o tom, jak pozvolna se ze dvou jedinců stane pár. Moc se mi líbilo pomalé tempo vyprávění, zázrak vzniku i prohloubení vztahu tím vynikne. Moc se mi líbí i to, že ti dva zubatí tvoři, kteří v sobě navzájem našli zalíbení, nejsou podle ilustrací pro nás ani trochu krásní (odhaduji podle většinového vkusu). Knížka mě chytla.

1 07.09.2023

Pěkný je moment překvapení, když zjistíme, čím je rodina zvláštní (viz anotace). Hezké je i celkové vyznění knihy ve smyslu, že i staré rodinné spory je možné urovnat a že je škoda se o to nepokusit. Text je obdařený lehkostí, jemnou fantazií. Sympatická, ale nepříliš výrazná jednohubka.

1 07.09.2023

Překvapilo mě docela svěží vyprávění i neotřelý nápad hlavní zápletky. V záplavě banálních příběhů plných stereotypů, kterých je pro tuto věkovou skupinu tolik a které jsou lehce zaměnitelné, se mi to zdá jako příjemný kousek. Možná trochu jednooký mezi slepými. Zajímavá je postava chytrého školkového chlapce Matěje, který má svá tajemství a nikdo si s ním nehraje. Ale podnikavá hlavní hrdinka potřebuje jeho bystrý mozek, a tak si k němu i přes nevelkou počáteční důvěru najde cestu. Živý svět postav i prostředí (sklep) a nepředvídatelný děj s dobře dávkovanými zvraty. Dobré.

1 06.09.2023

(SPOILER) Knížka je určitě zajímavá jako výkop pro rozhovor s dítětem. Je tam řada situací, ve kterých se hlavní hrdina rozhodne zachovat pasivně, nebrání se nespravedlnosti a nebo něco nepochopí. Ale nezdá se mi, že by tam byla zobrazena funkční strategie, jak z pozice outsidera ven. Toníkovi pomohla ohromná náhoda, že se dostal do situace, v níž si byl oproti ostatním dětem jistý, protože mu byla známá, a dokázal se pak chovat rozhodně. Co si z tohohle rozuzlení vezme čtenář outsider pro sebe?

3 02.09.2023

Knížka má složité a kontroverzní téma: zlobení. Jeho pojetí mi osobně nesedne. Už na první straně můžeme odhadnout, jak to má asi autorka uspořádané v hlavě. Adélka tu říká psovi: už jsem druhačka, musíš mě poslouchat. Postavy v knize mají svou hierarchii a ty nižší osoby v hierarchii poslouchají ty nahoře. Pokud se to nestane, tak dotyčný "zlobí". A to není fajn. Jak říká tatínek: "Kdo zlobí, na toho se ostatní zlobí." Adélka například během vyučování vstane a jde se podívat z okna. Pak si v lavicí kreslí jezevčíka. A to je zlobení. Za poklesek podobně závažnosti vede Adélku školník po chodbě za ucho. Adélka hrozí pejskovi výpraskem... Na druhou stranu se mi líbí zobrazené záchvaty zlobení u dospělých, které ukazují, že dospělí mají povinnosti (kromě toho, že musí být uctiví k nadřízeným).

2 24.08.2023