Bonda komentáře u knih

Knížka zpodobňující doopravdy krásné dětství. Fascinuje mě, jak je v ní oddělený svět dětí a dospělých. K propojení dochází většinou tak, že děti vstoupí mezi dospělé a převezmou tam nějakou odpovědnost nebo povinnost. Ne tak, že by si dospělí šli zahrát s dětmi jejich hry, jako je tomu většinou dnes. Dnes se většina práce dospělých odehrává mimo domov a děti nemají tolik příležitosti ji pozorovat nebo do ní vstoupit.

6 20.03.2025

David Jirsa toto dílo zajímavě interpretuje v seriálu Na potítku jako obraz psychopata, jehož cíl je jediný: posunout se na společenském žebříčku, být přijaty mezi vyšší třídu, vymanit se z ponižujícího postavení v hierarchii. Morálka, pohodlí, klid, láska... nic Dítěte neláká, je pouze hnán touhou získat uznání od těch "nahoře", kteří jej ale navzdory jeho úsilí nepřijmou a stále znovu jej odmítají. A on s nimi i sám se sebou stále hraje tuto pro něj nevýhodnou hru. Ačkoliv se odehraje zasvěcení v několika stupních, zůstává stále tím podřadným - sluhou, pikolíkem, dítětem... Tématem díla je toto trapné sociální trauma, vydestilované a dovedené ad absurdum. Film údajně tuto brutalitu proti předloze zjemnil a hlavnímu hrdinovi přiznal občas i nějaký jiný cit (třeba smutek po smrti jeho ženy). Ale sám Hrabal stvořil psychopata.

Hesse stvořil v Goldmundovi mnohem lichotivější portrét hedonika a estéta. Člověka, který neprožívá tak silně vztahy, ale vyhledává opojení, krásu, smyslovou radost. Goldmund přesto není k bližním necitelný nebo lhostejně krutý. To přece není nezbytný doprovod estétství a rozkošnictví. Wildova próza překvapivě vyznívá jako stereotypní moralita a varování, protože estét Grey je zároveň tak vyhroceně zlý k ostatním a skončí špatně (jako třeba don Giovanni). Přesto se mi líbí, že stylu Carpe diem se tu věnuje tolik inteligentní pozornosti a správně je akcentováno jeho slabé místo: závislost na pomíjivé fyzické kráse. Starým a neatraktivním jedincům je přístup ke svobodným smyslovým hrám uzavřen.

12 15.03.2025

Smutná knížka o temné stránce života s drogou. Ale taky třeba o tom, jak fungují instituce a my lidi v nich. Sousedé, škola, nemocnice, vězení, úřady. Hrdina je na začátku života oběť despotické "výchovy" (čti domácího násilí), nemá jediný fungující vztah. A v jeho okolí není žádná osoba, která by měla moc přiblížit se k němu a zastavit ho na jeho sešupu z bláta do louže a dál se zběsile stoupající odporností toho, do čeho se postupně namáčí. Bolest, strach, vězeňská šikana, úplná vnitřní samota, morální provinění, bezmoc vůči vlastnímu zchátrání na těle i duchu. Román zasvěcení do beznaděje... román znesvěcení. Vystoupení ze zajímavé vnitřní perspektivy v závěru podle mě knihu umělecky shodilo a posunulo k apelativní funkci (neberte drogy, děti).

Mnohé věty jsou obsahové i formulační perly. Velmi mě zaujala linka kritizující neuvědomělou občanskou konformitu většiny, která je jedním z hlavních faktorů umožňujících vznik a trvání války. Dva občansky pasivní mladí lidé se více než smrti bojí toho, aby se z nich nestali příslušníci této ničivé a slepé většiny. Myslím, že je to téma myšlenkově nedotažené, ale oceňuji už jen jeho otevření. Druhým slabým místem novely je pro mě neživotnost dialogů a tím pádem i malá plastičnost postav. Člověk je před sebou bohužel úplně nevidí jako živé charaktery.

Ukázka:
Petr řekl:„Ale co ti ostatní?“ „Kteří ostatní?“ „Ti ubožáci,“ odpověděl Petr. „Všichni ti, kteří nejsou námi?“ - „Ať dělají totéž, co my! Ať milují!“ „A nejsou milováni! To, Lucie, nemůže každý.“ „I může!“ „Nemůže, Lucie. Neznáš cenu daru, který mi dáváš.“ „Dávat své srdce lásce, své rty milenci, to je přece totéž jako dávat oči světlu; to není dávání, to je braní.“ „Ale mnozí lidé jsou slepci.“ „My je nevyléčíme, Petříčku. Dívejme se místo nich!“

10 09.03.2025

Tragicky příběh o tom, jak do mrtě zkazíte život svůj i svých blízkých, pokud žijete na místě, kde ženy a nemajetní mají zhruba tak práva zvířat, a zároveň se rozhodnete nevzít si někoho, kdo si na vás činí nárok z důvodu silného vnitřního vzájemného pouta, tzv. lásky, a jeho pocit neštěstí a zhrzení se projeví jako vůle po pomstě. Dílo je zaslouženě slavné. Charaktery v něm nejsou banální, a přesto mají vnitřní uvěřitelnost. To se týká i ústředního vztahu. Kdo by vlastně nechtěl mít tak blízkou duši, že je s ní ta vaše úplně prostoupená, přičemž zároveň vám ta druhá bytost připadá přitažlivá? To je sen. A v tomhle případě noční můra, protože symbióza naplněná spoustou společných zážitků a souznění se kvůli sociální nerovnosti násilně roztrhla. Někdo by měl napsat verzi, v níž se Katka s Heathcliffem vezmou.

"Největší muka mého života byla muka,
kterými trpěl Heathcliff, znala jsem je a prožívala je s ním od malička. Podstatou života je mi on. Kdyby všechno ostatní propadlo zkáze a jen on tu zůstal, žila bych i já. Kdyby tu ale zůstalo všechno ostatní a jen jeho stihl zmar, svět by se mi proměnil v úplnou cizotu, neměla bych tu co dělat. Moje láska k Lintonovi je jako list v lese - čas jí zeslabí, to vím, tak jako zima ochudí stromy... Ale má láska k Heathcliffovi je jako ty věčné skály pod lesem ne oku pro radost, ale podklad života. Já jsem Heathcliff, Nelly! Stále, stále je v duchu se mnou. Ne proto, že by se mi tolik líbil, já se ani sama sobě často nelíbím, ale protože sama moje bytost je on."

8 01.03.2025

Svěží, dějově poutavé, zábavné. Líbí se mi queer pestrost postav, přirozená a nehledaná. I když některé humorné situace jsou dost přitažené za vlasy, mají i moment překvapení a upřímně jsem se zasmála. Celý popsaný svět zdravé české harmonické rodiny i funkční podpůrné party působí celkem přesvědčivě. Jde to po povrchu, ale jako zábavné nenáročné čtivo bude fungovat.

2 15.02.2025

Překvapilo mě, že v knize je minimum erotických scén. Nejde o červenou knihovnu, ale společenský román, jehož tématem je přijetí mladých queer lidí rodiči a školou v současnosti ve Státech. Román upozorňuje na to, že ještě zdaleka není vyhráno. Zobrazuje celou škálu reakcí na coming out teenagera: od vyhazovu (z domova), přes zákaz, kritiku a odsuzování (od pedagogů, spolužáků) až po podporu. Samotná láska není zobrazena nijak do hloubky, děvčata jsou sebou okouzlená zejména pro svou krásu, jde prostě o vzhled. Postavy nemají velkou psychologickou rozpracovanost. Přesto mi je kniha sympatická svým humanistickým poselstvím.

3 15.02.2025

Těžiště knihy je pro mě ve výtvarné složce, a to konkrétně portrétní – evokuje existenciální portrét. Vzpomněla jsem si na Rineke Dijkstra a její vážné postavy s nehybným, někdy sveřepým, jindy smutným a enigmatickým výrazem, které hledí přímo do objektivu. Portéty v téhle knize jsou skvělé a jejich skladba sama o sobě vypráví – ten poslední portrét se postaral o dojemnou pointu (zařazení hlavní postavy do světového společenství těch, kteří úpravou zevnějšku demonstrují genderovou nekonformitu). Po delší době kniha pro děti, kterou bez problémů přijímám jako dílo s uměleckou hodnotou. Používá jemné prostředky, ale velmi účinně.

3 12.02.2025

Jednoduchý příběh pro děti. Zdá se, že je autobiografický. Informační hodnota je tím pádem vysoká – můžeme se na svět podívat očima jedenáctileté Melissy, která nemá žádné pochybnosti o své transgender identitě, ale hledá odvahu k velmi těžkému úkolu: svou nepohodlnou pravdu odhalit okolí. Je to tedy příběh statečnosti, ale také dobrého přátelství a dobrého sourozenectví. Něco málo se dozvíme o americkém školství či o vztazích mezi vrstevníky. Pro dospělého je příběh předvídatelný a bohužel i nevýrazný, těžko se mi po několika dnech na něj rozpomíná. Nejvíce mi asi utkvěla veselá a bezprostřední kamarádka Kelly a postava maminky, která pravdu o svém dítěti nepřijala lehce.

Na téhle knize se mi nejvíce líbí pochvalné komentáře zde na Databázi. Je z nich cítit opravdový prožitek, takže kniha se z tohoto hlediska provedla. Já jsem se do postav vcítit nedokázala. Text mě nevtáhl tolik, abych v nějakou chvíli zapomněla, že je to jen literatura, a to podle mého názoru nijak excelentně napsaná. Prožitky postav jsou očekávatelné, nepřekvapí, nejsou proto výrazné. Postavy jsou složené z několika jednoduchých vlastností. Moudrosti, které si formulují, se mi zdály tak trochu banální. Nápadité či zajímavé není ani používání jazyka, formulace. Na druhou stranu souzním s hodnotami knihy (láska, rodina, blízkost). Autorka umí popsat "správnou" lásku, v níž je tělesná touha velice intenzivní, ale přesto pod kontrolou a všemu vládne vzájemná oddanost, společná odpovědnost, věrnost. Možná i proto se mi špatně do postav vciťovalo: není v nich nic temného, zlo přichází jen od osudu, zvnějšku.

3 09.02.2025

Nápad je skvělý a originální. Ve výsledku nemám pocit encyklopedie, ale spíš rozsáhlé básně v próze, která evokuje rozmanitost lidských vědomí. Text je jako řeka či proud vědomí podávajících si ve vypravěčské linii štafetu. Každý představí sám sebe tím nejzákladnějším. Tím, jak jsou postavy uspořádané, vznikají místy zajímavé spoje ("zlej" a duchovní, shopper a chudý, krasavice a studentka, manažer a filosof, filantropka a nezaměstnaný... a moc pěkná kapitolka Jsem kamarád těsně před závěrem). Některé výpovědi mě přivedly k zamyšlení – třeba závěr kapitoly Jsem školák, kde si dítě rozčileně postěžuje, že škola vyplňuje celý jeho život. Myslím, že knížka rozvine dětskou empatii a skvěle se hodí jako podklad pro další práci s dětmi (hned bych se s chutí pustila do tvorby svojí verze Jsem...).

2 08.02.2025

Skvělá psychologická novela. Úchvatné pasáž s démonickým snem brnkne na strunu singerovskou či snad i klimovskou... jinak jde o realistický portrét nevšedního, ale uvěřitelného a sympatického charakteru. Není příjemné číst o tom, jak někdo žije po celý život v podrobení a bez základních práv. Vrchnost měla nad schopným, ale neprůbojným a nesebevědomým intelektuálem Budeciem takřka neomezenou moc. Ráda bych si přečetla něco o právním postavení venkovského učitele v 18. a 19. století.

4 02.02.2025

Kus českých dějin z pohledu mladých lidí. Líbí se mi, že mezi kladné hlavní postavy je zahrnuta starší svobodná a samostatná žena. Líbí se mi citlivě nakombinovaná témata politiky, lásky, štěstí, neštěstí, studií, vztahů, charakterů, šťastných i zoufalých osudů. Silná mi přijde postava nehezkého sirotka, smutného studenta Špíny - otázka, jak si s takto nerovně rozdanými kartami udržet životní elán a radost, je věčná.

4 01.02.2025

Toho léta, kdy parta kluků rozuměla řeči zvířat a ještě víc: kdy kluci našli se zvířaty společnou řeč a vše živé kolem nich jim bylo blízké, s každým trpícím tvorem měli soucit a se spoustou zvířátek prožili dobrodružství nebo legraci. Překvapila mě krása knihy a v ní zobrazené svobodomyslné hodnoty.

3 29.01.2025

Postavy této knihy prožívají věci do krajnosti, objeví se i téma sebevraždy. Většina lidí, o kterých čteme, by potřebovala psychoterapii. Místo toho se ale všichni točí kolem submisivní neslyšící dívky, která do jako dokonalá oběť a postava (téměř) bez vlastního hlasu nechává (skoro) všechno líbit a zůstává přátelská. Někteří ji s vypětím sil ochraňují, jiní naopak. Děj je docela uvěřitelný, dramatický, zobrazuje hořkost života, který se nevyvíjí správně. Čtenář se může spolu s knížkou ptát, co je podstata přátelství, odpuštění, dobra, zla nebo jak vypadá dobrá výchova či podpora. Dobrý podklad pro společnou diskuzi na toto téma ve třídě (například na gymnáziu).

3 30.12.2024

Kniha se mi líbila, přestože je to ve výsledku moralita o tom, že kdo ubližuje, ten špatně skončí. Zobrazení příběhu z perspektivy toho ubližujícího mi přišlo poutavé. Ačkoliv sám agresor příběh vypráví, stále hledáme příčinu zla, ke kterému se rozhoduje. Manga totiž ukazuje hlavně akce a viditelné události, vhled musíme hledat sami. Šikanovaná dívka je slušná, uctivá a má velké srdce, což jí nepomůže. Zdá se, že toto ošklivé období bude mít pro oba hlavní hrdiny nepříjemné dlouhodobé následky, přinejmenším psychické trápení.

3 29.12.2024

Růžová knihovna ze středoškolského prostředí. Parta nasadí síly, aby pomohla dlouhodobě traumatizovanému, posmutnělému kamarádovi začít znovu hrát na klavír. Je to tam samý virtuóz nebo sportovec. Líbí se mi téma hudby (čtenář si může i pustit skladby, které zaznívají v ději) a téma tvůrčí i životní energie (a její ztráty). Vše jde ale tak nějak po povrchu.

Chlapec se zamiluje a přemýšlí o tom, jak ho asi vnímá ona slečna. Přitom trénuje, občas závodí, motivuje se, trochu se svou láskou nesměle mluví, trochu mluví s kamarády... a nic dalšího se neděje. Obsahový minimalismus. Moc nemám čeho se zachytit. Sympatická je uvěřitelnost, civilnost, realističnost. Děti se vzájemně oceňuji pro sportovní disciplínu a vytrvalost. Tyhle pasáže působí trochu výchovně, ale zároveň taková vzorná mládež určitě existuje.

Hlavní hrdinka (dívenka) je velmi skromná, pokorná, odvážná, samostatná, vytrvalá a nápaditá. V nesnázích se nehroutí. Líbezná kresba podporuje pohádkový tón celého příběhu o dívčině zasvěcení (respektive o počátku cesty k zasvěcení). Vadilo mi, že ošklivý čin zákeřné spolužačky nebyl náležitě odsouzen. Také psychologie postav je pro mě trochu moc jednoduchá, ale pro vizuálně zaměřenou slečnu věkem dejme tomu na prvním stupni to může být poutavá a podpůrná, přátelská kniha.