Školníci
Miloš Kratochvíl
Ukázka z knihy: Plačící houba a diplomy František Cvrček byl opravdu dobrý školník. Měl to napsáno černé na bílém i barevně na diplomech. Bylo jich tolik, že pokrývaly všechny zdi jeho pokoje. Mezi ně se vešel už jen jediný obraz – Zátiší s houbou, křídou a nakousnutou svačinou. Věnoval mu ho k narozeninám učitel kreslení Jaromil Škrdlík. Obraz byl jako živý. V Hůrce se říkalo, že v den, kdy žáci hodně zlobí, houba pláče a kape z ní voda. Ředitel Pružný to měl v bytě opačně. Zdi plné obrazů od učitele kreslení a mezi nimi jen jeden diplom. Za to, že vystudoval vysokou školu a stal se magistrem. Bez váhání by vyměnil třeba tři Škrdlíkovy obrazy za nějaké zarámované uznání. Ovšem za uznání významné! Napsané zlatě a podepsané ministrem. To, co viselo na stěnách školníkova bytu, mu přišlo spíš potrhlé než významné.... celý text
Přidat komentář
Ta se tedy panu Kratochvílovi nepovedla. :-( Možná proto, že byla psaná na objednávku. /Do projektu "Knižka pro prvňáčka"/.
Začátek, v němž servilní pan školník trestá sám sebe ukazovátkem, mě tedy nemálo šokoval, to přiznávám. Navíc se tak trestá za svůj sen, který nebyl dost uctivý k dominantnímu a hloupému panu řediteli. Ano, je to hodně blbé. Ale dotyčný školník se během děje emancipuje a nejen, že najde svou důstojnost, ale najde i společnou řeč s ředitelem a nakonec ho svým způsobem napraví. Takže konec dobrý... všechno dobré. Obzvláště úplně poslední věty prózu zachraňují: říkají něco v tom smyslu, že školy nepatří školníkům, ředitelům ani inspektorům, ale dětem. Celkově bych řekla, že kniha je ústřední myšlenkou vcelku dobrá, ale její humor jde vstříc dospělým, prvňák se nezorientuje, grotesku a nadsázku ve vztazích mezi dospělými nemá šanci pochopit.