Bonda komentáře u knih

Příběh opravdu není ničím nápaditý, přesto se kniha příjemně čte a naučný cíl za mě dobře naplňuje. Nenásilný vhled do klasického učiva dějepisu a vlastivědy.

Obdivuju atmosféru knihy. Přestože je zobrazeno nevlídné zimní počasí, můj hlavní dojem z knihy je útulnost. Minimalismus zajistí, že každá barva, jas, vůně či zvuk opravdu zazní a zazáří. Každý vjem má své místo, můžeme ho prožít, nezapadne. Pěkný společný zážitek z četby, doporučuju pro rozšíření estetických obzorů svých i dítěte. Tady jsme na hony vzdáleni podbízivé Disney estetice, přesto je to pro dítě přístupné čtení (prohlížení).

2 13.11.2023

Čteme s holčičkou tím způsobem, že si každý měsíc vyhradíme na čtení jeden večer a přečteme v knize kapitolu věnovanou danému měsíci. Text je nabitý zajímavostmi z biologie a na obrázky se dobře dívá. Dá se využít i při tvorbě kvízů nebo třeba projektů na 1. stupni. V pravdivost informací po pár kontrolních ověřeních věřím, tak
snad se nepletu.

2 13.11.2023

Líbí se mi princip knihy: v každé kapitole ze života Martina je zmíněná nějaká hodnota (poznání, pokora, přátelství, schopnost uznat chybu, zastat se slabšího...) a na konci knihy je pak kratičká modlitba vztahující se k dané hodnotě plus ještě podnět pro dítě k zamyšlení a skutku (např. za kapitolou o rodičích: Máš rád své rodiče? Řekni jim to ještě dnes.). Tyto části působí svěže a přirozeně, provázání s příběhy je promyšlené. Nezdá se mi mechanické nebo povrchní. Ovšem je tu i háček. Kniha předkládá jako automatickou a správnou věc, že Martin šířil křesťanství příkazy a silou, např. nechává bořit pohanské chrámy proti vůli těch, kteří je postavili či používají. Dle zobrazených příhod nesouhlasil pouze s tím, aby byli lidé pro své názory usmrcováni (pokud jde o křesťany). Špatně stravitelná je pro mě kapitola, v níž Martin prosadí poražení živé borovice, kterou pohani uctívají jako posvátný strom. Kniha zkrátka zcela nezastírá násilné praktiky christianizace. Vlastně nevím, jestli je to slabina nebo naopak paradoxní přednost knihy. U starších dětí asi dobré k diskuzi a poučení. U mladších bych se asi bála zmatení hodnot. Jakou cenu má život stromu? Jakou cenu má svobodná volba víry? V této knize se o těchto hodnotách děti moc nedozví.

3 12.11.2023

Kolik dětí asi tohle prožilo nebo prožívá teď? V jednu chvíli doma v bezpečí u své rodiny, o pár hodin později v hrůze, bídě a bolesti, bez perspektivy návratu. Kolik matek, které jeden den čistily jablko pro své dítě a ošetřovaly mu škrábnutí, se o týden později dívalo, jak se jejich zbité dítě vrhá na červy a pomyje. S vědomím, že nesmělý sen o budoucnosti jejich dětí prasknul jako balónek. A s vědomím, že já to možná dlouho nevydržím a děti se budou už navždycky se strašnou realitou a s traumaty potýkat samy.

4 10.11.2023

Kniha se spoustou smyslových detailů. S batoletem kniha na dlouhé hodiny, protože si u ní můžete vyhrát s tím, co je hebké, studené, křupavé, rychlé, barevné, hlučné... čím víc se do ilustrací noříte, tím víc toho objevíte. Zkoušeli jsme v knihovně číst dvouleťákům za použití "živého" ledu, zrcadla, skluzavek, krabiček a špachtlí... a blbli jsme. Přitom obrázky nejsou podbízivé. Děti od čtyř let může oslovit i zajímavé poselství ohledně smutku a jeho skrývání před ostatními. Kdo ví, možná je to jednou v těžké chvíli přiměje vstát a jít si od srdce popovídat s rodičem nebo kamarádem. Doporučuju také vyhledat si videa autorky, kde hezkým způsobem čte vlastní knihy.

3 04.11.2023

Příběhy mají pro mě silnou atmosféru, až básnickou. Vyprávění je bravurní. Šokující pro nás s dcerou byla míra zobrazeného násilí. Hrdinka knihy, obklopená zlem, nakonec odpoví také po zlém, a tím vyhrává. Závěrečná taneční scéna po téhle katarzi je strhující a krásná. Přemýšlím, že knížka by mohla být povzbuzením pro trpící dítě, na něhož jsou silnější (tedy nejspíš dospělí) zlí a není s nimi možná žádná domluva. Pro dítě vychovávané laskavě je příběh nepochopitelný a možná i zavádějící. Přesto jsem nechala působit na dceru předškolačku bez komentáře a uvidím, jestli se k tomu někdy přirozeně vrátíme. Asi není špatné představit jí i odvrácenou stranu světa.

2 04.11.2023

Velmi zvláštní kniha. Bizarní a veselá. Zasloužila by si vydání s (kvalitními) obrázky a možná i lehké zestručnění.

Obrázky jsou kýčovité, ale obsahují i velké množství zajímavých realistických kreseb z oblasti přírody (např. larvy chrostíka). Text je bohatě naplněn přírodopisnými znalostmi a dobře se čte. Doporučuju do hodin přírodovědy. Doma jsme přečetli s předškolačkou (v českém překladu).

U nás doma tahle knížka, když ji vezmeme do ruky, zaručuje všeobecnou zábavu. A to už zhruba dva, tři roky. Stačí jedna písnička za večer. Člověk se vyřádí, když dramaticky předvádí psa lezoucího oknem nebo lišku spěchající k Táboru. Přitom není třeba víc než fantazie a chuť si hrát. Ke každé písni je i nějaký námět k diskuzi: Kam jdeš nejraději, když je venku hezky (kočka leze dírou)? Už ti někdy někdo něco ukradl? Zahraj, co bys řekla zloději, kdyby sem přišel (běží liška k Táboru). Dobře vymyšlené. Obrázky tam ani nepostrádám. Pevná vazba by asi byla lepší, ale doma není problém si knížku zatížit proti otvírání.

1 03.11.2023

(SPOILER) Na knize mě nejvíc zaujalo záhadné propojení biologie a života. Proč je pro maminku tak důležité mluvit s dcerou v posledních dnech právě o stromech a houbách? Proč ji dokonce posílá ven? Co v ní chce zanechat? Jedna profesorka to vyjádřila tak, že kniha je obrazná, ačkoliv to tak na první pohled nevypadá. Líbila se mi i jazyková stránka knihy (sou-kmen-ovci). Portrét dívky mi nakonec přišel věrohodný, ačkoliv jsem s její přemoudřelostí trochu bojovala a zdála se mi umělá. Nakonec mě celá ta povaha přesvědčila.

4 02.11.2023

Pěkné texty, až na jednu gramatikou chybku v překladu. Nečekaný etický a sociální rozměr v povídce o bezdomovkyni, moudře vyjádřený. Citlivá psychologie v pohádce o počurané posteli. Názorně vysvětlení pojmů zamilovanost. Podpora divokosti. Jemné zesměšnění protivné učitelky. Příjemné obrázky. Šestiletá posluchačka žádala opakované čtení.

1 01.11.2023

(SPOILER) Četla jsem v souborném vydání spolu s navazující prózou Dva roky prázdnin a Jsem už velká dívka. Kniha je zajímavá už jen netypickým rodinným prostředím: rodiče zcela zaměstnaní prací, o domácnost se stará hospodyně (starší příbuzná) s pomocí profesionálek z firmy Čistota. Hlavní hrdinka vyniká skromností, a to jak v sebehodnocení, tak v nárocích. Velmi zajímavý je popis dvou týdnů, kdy je skupina dětí ponechána sama sobě v přírodě bez dohledu dospělých. Dávají si navíc maximálně náročné sportovní úkoly (na řece nebo ve skalách) a párkrát jim jde o život (s odstupem času vidím toto jejich riskování jako hodně nadsazené). Jejich vztahy jsou popsány barvitě a realisticky. O hádky, drsná slova ani slzy není nouze. Děti mají houževnatou, sportovní povahu. Ve třetí části se autorka výborně utkala s tématem smrti v rodině. Vnitřní svět vypravěčky je originální a bohatý, několik jejích aha momentů (týkajících se vztahů a hodnot) mi utkvělo v paměti. Zklamáním jsou Lhotákovy ilustrace. Hlavní hrdinka samu sebe popisuje jako průměrně hezkou, krátkovlasou dívku s vyrážkou. Krátké vlasy jsou pro ni důležité. Lhoták kreslí půvabnou dlouhovlásku bez vyrážky...

Autor dost střídmě pracuje s tělesností a i evokace konkrétních emocí je uměřená. Snad nechce, aby text nebo postava působily ukňouraně. Navíc zřejmě potřebuje předat hodně abstraktních konceptů, na které se soustředí. To mi při první četbě bránilo vytvořit si v představě reálnou hlavní postavu a vnímat svět jejíma očima. Četba tak byla plochá. Napodruhé se mi to podařilo více a kniha mě nadchla. Dotkla se mě hodnota svobody i přátelství. I sourozenecké vazby, přírody, statečnosti... Když jsem zjistila, jak autor tyhle hodnoty promítá i do své pedagogické profese, tak smekám klobouk. Je to ohromná práce.

1 31.10.2023

Některé pasáže na mě působily autenticky, např. tato (vypravěčka zkouší chodit poslepu): "Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnaní: jste sami, ale jako by vás zároveň někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně." – Kniha je čtivá a je v ní rozeseto vícero moudrých myšlenek a hlavně i otázek (ústřední otázka zní: co je pro mě nejdůležitější?). Jen je těžké stvořit promluvu, která by opravdu působila jako projev vnitřního světa desetiletého dítěte. Tady se to podle mě úplně nepovedlo. Ovšem roli může hrát i překlad. Některé pasáže mi přišly prvoplánově dojemné, trochu tlačení na city. Nebo i lehce konstruované podle nějakého mustru "motivačních" próz. Dala bych body mezi 4 a 5.

3 27.10.2023

(SPOILER) Po pravdě, první půlka knihy mě nenadchla. Humor se mi zdál křečovitý a rozhodila mě ledabylá zmínka o pohlavcích, herdách do zad a kopancích do zadku od dospělých dětem (jde o dětský domov). V půlce knihy přichází na scénu organizovaný ředitel Šeda a kniha začne být velmi zajímavá. Pan ředitel má spoustu dobrých vlastností, ale s organizací a racionalizací to kapku přehání. Nejde ale o karikaturu, portrét je jemný a vlastně ambivalentní, nejednoznačný. Reakce dětí na nová opatření pana ředitele je deprese. Možná bych i tuto část lehce zrelativizovala: jsou typy děti, kterým by Šedův styl mohl vyhovovat více. Dalším tématem je Šedova potřeba mít vše zaškatulkováné, znormalizované, pokud možno u všech dětí stejné. To je asi jasně devastující vlastnost, tady není relativizace třeba. Na konci se vrací původní vedení a nastolí opět režim, ve kterém se sice občas spontánně bijí děti, ale zase je jim ponechána značná svoboda a i nepochopitelné projevy u nich jsou vítány a zužitkovány k všeobecnému dobru, nikoliv zkoumány a odstraňovány. Tohle poselství o příznivém přijetí "podivnosti" u druhých (tedy vlastně o toleranci) se mi zdá hodně dobré. Celkově je u knihy hodně nad čím přemýšlet, přestože myšlenkově není podle mého názoru úplně dotažená. Malinko více zkoumání a předběžného promýšlení tématu by ji dovedlo k dokonalosti.

1 25.10.2023

Příběh z harmonické rodiny. Vypravěčkou je chytrá devítiletá dívka, pozorná pozorovatelka a hodnotitelka lidí a statečná příznivkyně svého bratra prvňáčka. Vojtovi se v životě nedaří: spolužáci ho nemají rádi a s paní učitelkou je na tom ještě hůř. Ale sestra s klidem a nadhledem zůstává po jeho boku. A světe div se, z neutěšeného února může být za pár měsíců radostný duben. A to i bez ohromujících napínavých zvratů. Jemné, přemýšlivé čtení bez velkých dějových událostí, spíše zaměřené na popis vztahů.

1 23.10.2023

Výkladové části převažují. Na šestiletou byly psány složitě, nedětským jazykem. Termíny osvětlují termíny a je to místy nepřehledné. Občas mi to přišlo jako lehce upravený výklad z nějakých skript včetně šroubovaného způsobu vyjádření. Ale možná hloubavé desetileté dítě už tento neosobní, zobecňující styl výkladu pochopí. Já jsem musela dcerce vysvětlovat vlastními slovy a na konkrétních příkladech to, co chtějí autoři říct. Příběhová část nás obě bavila, ale je jí v textu docela málo, je v pozadí. Váhám mezi 3 a 4 body a rozhoduje to, že už jen snaha přiblížit dětem problémy ostatních a podpořit tak inkluzi je skvělá. Celkové vyznění knihy, že všichni jsou si ve třídě rovni a můžou spolu vycházet dobře, se mi moc líbí.

1 14.10.2023

Perfektně napsaná kniha. Vrátila mě do dávných vzpomínek na práci s chlapci z dětského domova. Navenek působili bojovně, divoce, chytře, provokativně, nebezpečně, krutě a intenzivně. A za nějakou dobu vyšla najevo jejich prostota, pocit ohrožení a taky v některých případech čistota, solidarita, smysl pro čest, skromnost, odvaha. A schopnost se otevřít, i když je to riskantní. Moc se mi líbily i postavy pedagogů v knize: mezi víceméně vyhořelé učitele zastrašovače a učitele plačky přijdou dva nadšenci, kteří věří, že najdou srdečný vztah s chlapci a že v nich probudí zájem o učení. Obrovská naivita, se kterou žákům předkládají svou přípravu jako "děsnou zábavu", přičemž pro kluky je ta "děsná zábava" jen další školní otrava a nuda (ach, tu naivitu a následné zklamání znám). A znám i prozření, že ač toužím k dětem proniknout, vlastně neznám jejich vnitřní svět a o jejich znalostech a schopnostech mám zkreslenou představu. To byl i můj aha moment coby příležitostné pedagožky: nejdřív je potřeba poznat druhou stranu, její zájmy a možnosti. To sebelepší příprava nenahradí.

Malá čítanka pro počáteční čtení s přidaným výkladem pro děti a s podněty k hrám. Ilustrace Evy Průškové působí příjemně, nicméně zrovna u textů D. Mrázkové (3 příběhy z její knihy Byla jedna moucha tvoří velkou část této útlé čítanky) samozřejmě nejsou zdaleka tak krásné jako původní autorské ilustrace. Bez původních obrazů jako by povídky D. Mrázkové napadaly na jednu nohu. Další texty jsou např. z pera Hrubína, Bruknera, J. Havla, F. Lazeckého, J. Suchého, H. Doskočilové, D. Heviera a je tu i pohádka z Vladislavova Stromu pohádek.