Vzdálenost mezi mnou a třešní
Paola Peretti
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/405453/bmid_vzdalenost-mezi-mnou-a-tresni-TzM-405453.jpg
4
67
18
Devítiletá Mafalda je velmi zvídavá, má ráda příběhy a hudbu, chodí do školy, kde ji kromě rodičů příležitostně vyzvedává i její věrný šedohnědý kocour Optimus Turcaret, ale od svých vrstevníků se přece jenom liší. Její jinakost se ukrývá za jejími tlustými brýlemi – trpí totiž vzácnou oční chorobou, kvůli které postupně přichází o zrak. Mafalda kontroluje rychlost, s jakou její nemoc postupuje, podle toho, z jaké vzdálenosti je schopná vidět svoji milovanou třešeň, která roste u školy. Děsí se dne, kdy ji kompletně zahalí tma, a do svého diáře si zapisuje seznam věcí, „na kterých jí hrozně moc záleží a které už nebude moct dělat“. Když s hrůzou vyslechne rozhovor, ve kterém se její rodiče baví o stěhování, rozhodne se, že bude po vzoru hrdiny Cosima ze své nejoblíbenější knihy Baron na stromě, žít v koruně stromu, a začne plánovat útěk na školní třešeň. V jejím životě zaujímají důležité místo především dva lidé – Filippo, problémový hyperaktivní chlapec, který se baví pouze s ní, a Estella, školnice, která jí jako jediná říká vždycky pravdu, byť občas nemilosrdnou, a dává jí spoustu rad do života. Právě díky nim začne Mafalda postupem času chápat důležité moudro, které je obsažené i v jejím milovaném Malém princi, totiž že ty nejdůležitější věci v životě nejsou vidět očima.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , Slovart (ČR)Originální název:
La distanza tra me e il ciliegio , 2018
více info...
Přidat komentář
Veľmi milá, dojímavá, ale aj vtipná kniha, a napriek smutnej téme optimistická. Mafalda prichádza o svoj zrak a vďaka tomu o svoj doterajší život (napr. o priateľku). A musí sa s tým popasovať.
Autorka odkazuje nielen na Malého princa, ale aj na Srdce a predovšetkým na Stromového baróna.
Priateľstvo s upratovačkou mi pripomenulo knihu Oscar a ružová dáma.
Souhlasím se sgjoli. Příběh mě nalákal tím že jej vypráví sama hrdinka ( která si zaslouží vyslechnout), ovšem autorka se nedokázala provrtat dovnitř a přenášela na papír pouhá suchá slova. Je to takové ledabylé.
Námět výborný a podle sám o sobě by dokázal zázrak, ovšem to ostatní už tak dobře provedené není. Možná to chtělo jinou formu. 3,5/5
Na tuto knihu jsem byla velmi zvědavá a těšila jsem se, ale nakonec z ní nejsem tolik nadšená, jak jsem doufala. Nevím, jestli dokážu přesně odhalit, čím to je.
Příběh sám o sobě je jaksi neveselý, hlavní hrdinka v průběhu příběhu přichází o zrak (to není spoiler) a musí se s tím vyrovnat. Což samo o sobě není vůbec špatný námět, a myslím, že dětskému publiku, kterému je kniha určená především, to může předat určitou dávku empatie k lidem, kteří jsou hendikepovaní. To mi přijde určitě jako plus a mohlo by to být právě oním přesahem, který si člověk z knihy odnese.
Osobně však v knize i tak postrádám nějakou větší hloubku. Ač se autorka v knize odkazuje na Malého prince, ta inspirace bohužel knize moc nepomohla. Tady však přichází ten problém, že nedokážu posoudit, zda je to moje chyba, že tam tu hloubku nevidím, protože jsem na tuto knihu už prostě stará, zatímco dítě to tam najde, a nebo jestli tam ta hloubka fakt není. Nevím, to si bude muset každý čtenář posoudit sám. Za mne však kniha bohužel příliš klouže po povrchu.
Ale abych uvedla ještě nějaké pozitivum, moc se mi líbil autorčin styl psaní, který mi přišel příjemně přímočarý, svižný, hodně čtivý. Zároveň grafická podoba knihy je také velmi příjemná a hezky se k příběhu hodí.
Nebylo to špatné čtení, ale bohužel za mne spíše průměr.
Kniha je psána tak, aby tuto složitou problematiku - postupné ale v Mafaldině případě dost rychlé přicházení o zrak, pochopili i mladší čtenáři. Má však svoji hloubku, jelikož Mafalda se svěřuje s pocity, které má, o co vše v životě přichází, čeho se musí vzdát, ale uvědomuje si i co dělat zvládne, o co ji ztráta zraku nepřipravila. A do tohoto už tak složitého příběhu zasahuje navíc smrt.
Knihu jsem přečetla v angličtině. Moc se mi líbila, přestože obvykle nečtu knihy s devítiletými hlavními hrdiny.
Kdo se bojí, jakoby nežil !
Pěkné, dojemné čtení o životní zkoušce devítileté Mafaldy.
Jelikož mám k tématu příběhu docela blízko, musela jsem si ji hned přečíst. Zaskočil mě na první pohled velice jednoduchý styl psaní – je to určeno především mladším čtenářům, mezi které už rozhodně nepatřím. Nicméně filozofické pasáže a popisy Mafaldiných myšlenek byly zase blahem pro oko dospělého, který v knize může najít spoustu zajímavých myšlenek. Kniha nás provází obdobím, kdy Mafalda postupně přichází o svůj zrak. Velký dějový zvrat nečekejte. Čtení je to však svižné a milé.
Jediné velké negativum na celém příběhu je pro mě faktického charakteru. Doposud jsem se nikdy nesetkala s tím, že by tento druh Stargardtovy choroby měl vést k úplné slepotě. Otázkou tedy zůstává, zda se mýlím já, nebo si autorka příběh přikrášlila, aby jej zatraktivnila.
Hlavní, co by si každý měl z četby této knihy odnést, je myšlenka, že se nemá člověk vzdávat, i když se hrozně bojí.
Vynikající dětská kniha, která zaujme i dospělého čtenáře. Škoda, že se ke mně takové knihy nedostávaly, když jsem byla mladší - nemusela bych číst jen příběhy dívek a koní.
Pre dospeleho ano, pekna kniha - pre deti - no neviem, mile, poucne, ale rozplakali sa uz pri prvej kapitole a skor bola pre ne podivna.
K závěru knihy jsem brečela jako želva. Už dlouho se mi nestalo, abych příběh prožívala jako tento. Je to vyprávění o tom, co je pro nás zásadní, o tom, jak se dokážeme smířit s tím, co nám život nečekaně přinese život.
Úžasný příběh pro děti 12-13 let, které v pubertě začínají řešit kdo jsou, co je důležité a zásadní a co méně, a taky se začínají zamilovávat. Nádherně napsané, je vidět, že paní spisovatelka tam vložila vlastní prožitek...
Úžasná kniha. Čítala som, smiala sa a aj plakala ...
Ďakujem, za nádherný zážitok.
Odporúčam dospelým, mládeži aj deťom!
Stojí to za to! :)
Kniha má necelých 200 stran, takže jsem ji měla za pár dní přečtenou. Je sice určena spíše pro mladší čtenáře, ale s takovýmto tématem jsem ještě žádnou knihu nečetla, tak jsem po ní sáhla. Chybu jsem neudělala, ale ke knížce se pravděpodobně už nevrátím. Možná by se to dalo malinko přirovnat k Malému princi, ale na to si udělejte vlastní názor po přečtení.
Ačkoliv se tato kniha řadí do dětské literatury a je určená pro čtenáře od 9ti let, je to příběh takřka existenciální. V hlavní roli nejsou žádná zatoulaná štěňátka ani nešťastná láska ve školních lavicích, ale Stargardtova choroba. Tou onemocní holčička Mafalda a tato nemoc způsobuje, že se jí v očích dělá "mlha", která postupně pohlcuje celé vidění. Toto zhoršování zraku počítá Mafalda vzdáleností, na kterou dokáže ještě uvidět svoji milovanou třešeň ve školní zahradě. Průvodcem tímto nelehkým obdobím jsou jí přátelská školnice Estella, která vždy říká věci, tak, jak jsou, bez obalu, (na rozdíl od rodičů, kteří se ji snaží stále chránit a skutečnosti různě jemně zastírat) a ke které se vždy utíká, a nezvladatelný a trochu neukázněný Filippo. Ten je jí nakonec všímavým a citlivým parťákem.
Na jednu stranu je to kniha neveselá, ale na druhou je plná naděje a odvahy překonat sama sebe a brát život takový, jaký nám byl určen. Pro mě velký čtenářský zážitek!
Štítky knihy
přátelství pro děti pro děti od 11 let dobrodružství slepota dětský hrdina nevyléčitelně nemocní Stargardtova choroba
Vzdálenost mezi mnou a třešníKniha Vzdálenost mezi mnou a třešní je v
| Přečtených | 82x |
| Čtenářské výzvě | 18x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 57x |
| Chystám se číst | 78x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 5x |
Některé pasáže na mě působily autenticky, např. tato (vypravěčka zkouší chodit poslepu): "Chůze ve tmě v člověku probouzí zvláštní pocity, je to jako byste plavali v černých tekutých listech stromu, jehož větve se vás snaží zastavit, ale něžně, aniž by vám potrhaly tričko. Pak jdete dál, cítíte se sice zranitelní, ale také vyrovnaní: jste sami, ale jako by vás zároveň někdo neznámý sledoval, a nemyslím tím zrovna mámu na balkóně." – Kniha je čtivá a je v ní rozeseto vícero moudrých myšlenek a hlavně i otázek (ústřední otázka zní: co je pro mě nejdůležitější?). Jen je těžké stvořit promluvu, která by opravdu působila jako projev vnitřního světa desetiletého dítěte. Tady se to podle mě úplně nepovedlo. Ovšem roli může hrát i překlad. Některé pasáže mi přišly prvoplánově dojemné, trochu tlačení na city. Nebo i lehce konstruované podle nějakého mustru "motivačních" próz. Dala bych body mezi 4 a 5.