Bonda komentáře u knih

Výborné! Prostě popis dětského chování, bez slov hodnocení, nálepkováni, moralizování, bez domácí psychologie. Pro dospělé dost vtipné čtení, pro děti skvělá příležitost podívat se na svoje chování poprvé jako z nadhledu, nahlédnout na ně. Ne, že by to znamenalo okamžité pochopení a proměnu. Upřímně, kniha mi spíš dala pocit, že pochopit některé absurdní lidské projevy (žabomyší války) je těžký intelektuální úkol. Ale nepodceňovala bych sílu jednoduchosti a poctivého popisu věci. V tuhle cestu věřím.

3 24.01.2024

Kniha, která jemně a bez nátlaku otevírá pro děti otázku smrti. Jako pozvání k přemýšlení nebo diskuzi. Doporučuji číst s dítětem a být připravený na bouřlivější citovou reakci.

Neuvěřitelné. Třináctiletá Česka bydlela s rodiči v 50. letech v čínském hotelu, kde se ubytovávali cizinci a docházelo k důležitým jednáním. Viděla udávání, zatýkání, mučení na hotelovém pokoji, zažila "kritiky" (na vlastní kůži), popravy, epidemie, na schodech překračovala oběti hladomoru. Stýkala se dlouhodobě s hladovějícími lidmi, kteří si nesměli vzít nabízené jídlo, aby je za to někdo neudal. Lidé z jejího okolí mizeli v koncentračních táborech. Ale co více - okouzlila ji delegace z Tibetu: lama tulku, který s ní během prvního večera mluvil telepaticky (a zároveň krásně), a patnáct mladičkých chlapců kolem něj. V kontrastu s Číňany nepůsobili vystrašeně, ale svobodně. A dokonce laskavě. Hrála s nimi míčové hry, obdivovala jejich krásu, obdivovala je. Když po pár týdnech odjížděli, docela samozřejmě a klidně si sbalila "ranec na celý život", že odjede s nimi. Co bylo dále, nebudu prozrazovat, ale veselé to není. Život pak autorka prožila ve znamení téhle iniciace. Iniciační a mystické sny jsou nádhernou součástí knihy, stejně jako kresby "jako sen" zachycující obrovský a těžký poklad, který si dívka odvezla v duši zpět do Čech. Živý poklad z Tibetu. Úžasná kniha.

4 15.01.2024

Ilustrace této knihy získaly Zlatou plaketu na Bienále ilustrací Bratislava 1985.

Příběh je velmi jednoduchý a jde rychle dopředu. Žádné zádrhele či místa zastavení, která kladou nějakou otázku. Musím říct, že to není úplně můj šálek čaje, ale předškolačce, které jsem četla, se kniha moc líbila. Prostředí se stále mění a i postavy jsou pestré, jakkoliv se s žádnou vlastně opravdu neseznámíme do hloubky. Kolumb je vytrvalý a sympatický. Jeho láska, půvabná slavice, bohužel zůstává v pasivní roli (ačkoli krásně zpívá). Ilustrace jsou kultivované a pěkné, přestože osobně bych si odpustila použití symbolu a barvu ústřední hrdinky ponechala realistickou, tj. hnědou. Dle textu by slavice měla být snad dokonce duhová (tak přece jen nějaká otázka). Jsem zvědavá na další díly ságy. Kdo může vzejít z partnerství statečného pražského holuba a drobné italské zlaté slavice?

Děj je roztříštěný a nepředvídatelný. K věcem se nedochází, spíš se vynořují jako ve snu. Nikdy nevíte, kdy se náhle vynoří dívka toužící po polibku, zabijácký pirát, dívka, která se snaží ze žárlivosti vraždit, krokodýl s tikajícím budíkem v břiše, dýka nebo jiný nástroj zkázy... Jako by autor nepotřeboval osvědčená dějová schémata, kdy se čtenář nejdřív pořádně seznámí s postavami a jejich cíli, a pak jim až do konce drží palce při napňování cílů. Ale nějaké napětí tu přesto je; dětským hrdinům jde snad nepřetržitě o život, děti samy zabíjejí (v obraně) a některé scény jsou dost brutální. Líbí se mi, jak je demaskována nabubřelost tatínka. Scéna jeho "napravení" oplývá zvláštním vtipem. Děti občas prokážou statečnost, zásadovost, spolehlivost, odvahu, přátelství... Ale i tyto scény se vynoří a zase zanoří, odletí... A celý rámec příběhu, tématizujicí čas a běh životem, je zajímavý. Určitě by se dalo najít spoustu symbolů a skrytých významů. Co je vlastně Nezemě? Prostor chlapecké mysli, osvobozené od rodičovských vlivů a kontroly? Kniha je jistě slibným materiálem pro psychologické i literární analýzy.

2 06.01.2024

Knížka, která mě překvapila. Na začátku se mi líbil jen koncept: krátké představení všech kontinentů skrz zeměpisný výklad, kratičké povídky a básničky o místních zvířatech. Ilustrace nejsou pěkné a styl výkladových části místy neodpovídá věku cílové skupiny, je to jako úryvky z encyklopedie pro dospělé (nejsilněji asi v pasáží o renesanci, jak už je tu zmíněno níže). Ale autorka nečekaně zabrousila v povídkách do vážných témat a skrze jednostránkové příběhy je představila dětem velmi přístupně, krátce, jasně a hezkou češtinou. Světová chudoba, mizení deštných pralesů, solidarita, která charakterizuje člověka jako živočišný druh, kolonizace Ameriky... Líbí se mi i jazyk veršů. Knize bych přála vydání s lepšími ilustracemi. S předškolačkou jsme ji přečetli za pár hodin, a přitom z ní načerpala spoustu informací, ke kterým se budeme vracet. Lehce bych rozvedla pasáž o solidaritě u zvířat. Která zvířata by se postarala o osiřelé mládě svého druhu, jako to dělají lidé? Informaci by chtělo uvést pro děti mnohem přesněji než jedním slovem (nemnohá).

1 02.01.2024

Je to portrét mysli snaživé, poslušně holčičky prvňačky. Příběh zachycuje, jak si dívenka osvojuje hodnoty: pravdomluvnost, nesobeckost, štědrost. A také zbožnost. V některých pasážích jsem se cítila stísněná. Holčička se mi místy zdála až moc poslušná, až moc limitovaná hranicemi, které jí autority (rodiče a učitelka) vymezily. Sama se v těch hranicích ochotně drží, a pokud před rokem jedno z důležitých pravidel na okamžik porušila, pokorně se po roce z poklesku vyznává a napravená pokračuje dále. Je to zkrátka na můj vkus až příliš hodná holčička. Trochu bych se bála o její další duševní zdraví, např. pokud jde o úzkostnost a pocity viny.

1 30.12.2023

Škola hrou a láskou v 19. století. Moc pěkné. Žádná černá kniha ve třídě pro zápis zlobivců, pouze zlatá kniha pro zápis pochval. Žádná rákoska, ale společné zaujetí pro vzdělání, pohyb, zpěv, sestavování písmenek do slov. Přátelská atmosféra ve třídě. Zaujalo mě, že některé venkovské děti šly do první třídy s tím, že už umí číst. Sama vypravěčka popisuje, jak jí maminka přinesla v jejím věku 4 let domů předtištěná písmenka s komentářem, že když si prý už pamatuje písničky, může se naučit číst. Pak se holčičky ujal soused, o kterém se říkalo, že "umí víc než jen chleba jíst", a naučil děvčátko číst slova a i další věci: poznávat rostliny, počítat, zpívat apod. A to byla vesnice (a navíc holčička). Připomíná mi to, že Komenský v popisu vývoje dětí do šesti let také zmiňuje, že některé děti ve čtyřech, pěti letech už dokážou číst. Doba se zas tolik nemění. To, co pokládáme za výstřelek a možná i podivnost doby, bývalo vždycky.

4 21.12.2023

Líbilo se mi, že holčička byla na konec schopná podívat se na vlastní chování očima domácího zvířete a pochopit i napravit to, že o něj dobře nepečovala. Některé pasáže, kdy hlavní hrdinka uvažuje třeba o tom, co je déšť (úplný začátek knihy), mi přišly inspirativní. Je tam i pěkně ztvárněná postava chlapce, kterému to rychle myslí. Trochu mi vadilo, že jsou děti k sobě místy docela hrubé a že běžně lžou rodičům. Také s chybami dospělých se autorka nepáře, jako z rychlíku vypravěč sdělí čtenářům něco o domácích vážných rodinných hádkách u jedné postavy, o opilectví u druhé, volí u těchto témat překvapivě povšechný a ledabylý tón. Navíc se mi zdá, že v tomto směru vytváří povrchně načrtnuté, stereotypní postavy. Celkový dojem z knihy je roztříštěnost a rozdílná kvalita různých pasáží.

2 20.12.2023

Zvláštní rozložení sil: Spejbl má roli nešiky, lenocha a nekňuby. Komika pramení z toho, že Spejbl neupřetržitě něco kazí nebo někam padá. Rodinu drží Hurvínek a Kašpárek, který je tu třetí do trojice.

Krásné velkoformátové secesní ilustrace.

Madlenka dá plínky,
Markýtka peřinky.
Apolenka růže
děťátku do lůže.

Obrazové leporelo z 30. let, zajímavé například vyobrazením andělů řítících se mezi hvězdami na letadlech s ptačími křídly, v pravidelně rozestavěné formaci. Andílci nosí skafandry, Svatý Petr si telefonuje s Andělem Strážcem a je tu i hezký pohled do čistě udržované a automatizované nebeské závodní kuchyně.

Knihu jsem četla jako dítě. Teď po letech jsem ji našla ve sklepě a znovu otevřela. Má zvláštní dusnou atmosféru, odráží nervozitu a ubohost doby. Každý dospělý je tam něčím skříplý, ať už je to alkoholismus nebo jen touha po majetku či neukojená ctižádost. Ani k dětem se nechovají pěkně a dívčí vypravěčka nešetří kritikou. Sama je rozporuplná postava, tápe a trpí, ale v závěru prokáže schopnost vymyslet a podniknout správné věci pro záchranu dospělé kamarádky. Obhájí se ve vztazích s vrstevníky, postaví se sama za sebe. A vykročí za svým snem. Je zvláštní, že nejčastější zkušenost postav v knize je zřejmě ponížení a naopak jemné společenské ponižování ostatních. A není tu žádná laskavá maminka, která by ošklivé zkušenosti pomohla zpracovat. Všichni bojují s osamělosti, ale i touží po vzájemnosti a ve vzácných okamžicích ji vybojují.

1 30.11.2023

Pro mě kniha poctivá a zároveň sentimentální. Poctivě sentimentální. Dobře napsané, barvité scény mezilidské interakce. Krásné a krátké popisy přírody, které nenudí. Kromě přírody vnímám jako ústřední téma přátelství osamělých lidí. Jedno z nich je mezigenerační. Zaujalo mě téma potlačených pocitů (z nich v knize pramení nemoc) a kritika civilizace (ve městě je těžko, městské mravy mrzačí duši Heidi). Negativních postav je dost. Překvapilo mě, že nejsou potrestány, ale jejich chyby jsou jinými lidmi napraveny. Knize by se dala vytknout přeslazenost a idealizace, ale něco v ní zároveň budí respekt, čímž se vzpírá posměchu. Autorka věděla, co dělá. Šestiletá posluchačka byla s knihou spokojená, ačkoliv se musela hodně doptávat.

10 26.11.2023

Dcera si knížku oblíbila. Pro mě jsou ilustrace trochu moc líbivé a z textu příliš čiší výchovný záměr a propagace... no, nejspíš kapitalismu. Čekám, kdy dcerka vyjádří podiv, že chudý chlapeček nedostal peníze na ledvinu, dokud se jeho malá sestra neprojevila jako schopná podnikatelka-vizionářka. Nebylo by trochu lepší darovat peníze na ledvinu i těm nemocným dětem, které nemají geniální podnikavé sestry? Zatím to dceru nenapadá a příběh i obrázky si velice užívá, tak jí je dopřávám.

Kniha, která se dá přečíst, i když dítě ještě luští slovo za slovem. Pro naši šestiletou předškolačku to bylo tak akorát. Trochu si stěžovala, že se v příbězích nic neděje, ale po dočtení měla radost z úspěchu. Mně se líbily decentní ilustrace.

Kniha je záslužným připomenutím hrdinky. Podle nakladatele je určena dětem od devíti let. Doporučuji společnou četbu nebo starší čtenáře. Nepopisují se zde sice do detailů násilné scény, ale násilí se zmiňuje (Irena byla bohužel vyslýchána tři měsíce) a kniha nijak nezastírá hroznou realitu doby. Textově je kniha hutná a vážná, popisuje pohnutky dospělé ženy a její práci. Vypravěč se neobrací přímo na děti a nezmiňuje témata jim blízká. Výtvarně krásné ilustrace tíživost zmírňují aspoň přidáním pohádkového tónu.

3 18.11.2023

Civilní a uvěřitelné "deníkové" vyprávění bez drastických scén. Intelektuální židovská rodina s dvěma dětmi utíká před Hitlerem těsně před jeho nástupem k moci. Čtveřice chvíli žije ve Švýcarsku, pak ve Francii, jejich cesta pokračuje... Vypravěčkou je dívenka mezi devíti a dvanácti lety (děj zahrnuje zhruba 3 roky). Je klidná, přátelská, pozitivní, má zájem o svět kolem sebe a dobré citové zázemí v rodině. Až na napětí při přechodu hranic jde spíš o klidné čtení zaměřené na učení se jazyku, tvorbu nových přátelství, hry s dětmi, ale i boj rodičů s chudobou a obtížemi uprchlictví. A samozřejmě prosakují zprávy o situaci v Evropě. Sympatická kniha pro mladší děti o tom, že život není vždy a všude lehký. Dobrý vstup do témat 2. světové války, ale i do současných témat (emigrace).

3 18.11.2023

Kniha je psána tak, aby ji pochopily i děti, které se ještě nesetkaly s tématem války a holokaustu. Je jednoduchá, krátká a čtivá a zdůrazňuje téma solidarity a odvahy.

7 17.11.2023