Belbo komentáře u knih

Spisek od ubrečeného nácka s nudlí u nosu ...

Příběhově lepší a literárně o něco vyspělejší než jeho mladší bratříček. ... Je celkem úsměvné, jak Rowlingowic dokáže po celou sérii stejně schématicky blbě pojmout některé postavy a situace. Prostě husa

05.04.2019

Nevyrovnané; některé analýzy jsou skvělé, jiné mi přijdou šity rychlou jehlou.

05.03.2019

Autorský styl paní Rowlingové tak, jak jej Bůh stvořil bez fíkového listu. Už v prvních dílech zpracování příběhové stránky tak trochu skřípalo. Děj utíkal, Potter nejčastěji hledal, nevěděl, něco padlo do oka, nebo mu spadla čelist, popřípadě spěchal. Stroze načrtnuté mytologie bez hlubšího rozpracování byla nesena na celkem svižně odvyprávěném dětském příběhu. A tady začíná kámen úrazu. První tři díly pojala Rowlingová jako příběhy o partě děcek ve školním internátu. Ostatní postavy jsou spíš nutným komparzem, či výplní bez většího zainteresování do děje. Sice pomáhají ústřednímu triu, jsou v nějaké míře vázány na jejich jednání a konání, a často mají potenciál je i výrazně situaci ovlivnit, ale pořád nemají svůj život bez vztahu k "Potterově gangu". Prvních trhlin jsme si mohli už všimnout v Ohnivém poháru, kde minimálně část knihy pracující s Potterovou psychologií může fungovat u dítěte, ale už hůř u zkušeného čtenáře (i dětského). To co byla u čtyřky okrajová část, tvořilo v pětce nosnou linku příběhu, ne hledající Potter, ale snaha o Pottera puberťáka. Otázkou je, zda se hlavní hrdinové, opravdu s věkem vyvíjí anebo jen zažívají komplikovanější a temnější situace. Já se přikláním k druhé možnosti. Hermiona s Ronem jsou od prvního do posledního dílo prakticky stejní, Potter je od čtvrtého dílu psychicky labilní, ale jinak má základní vlastnosti stejné. je rozdíl napsat svižnou akci, kde se pracuje s tempem vyprávění, popřípadě, rozvíjet sémantiku příběhu v různé míře efektivními flashbacky (sorry, ale ty kecy frau Rowlingowic, jak měla všechno od začátku vymyšlené jsou prostě blbosti) a pracovat s psychologií postavy. V prvním je autorka lepší rutinér, v druhém selhává v základních postupech. Neumí napsat "nedoslovný" dialog, sepsat text tak, aby z něj závěry vyplynuly jen tak "mimochodem". Relikvie smrti je obr na hlíněných nohách, utahaný, zdlouhavý, patetický a hlavně vážný. Místy mi přijde, že radost z vyprávění nahradil potřeba vyprávět... Vševysvětlující dialogy/monology s potenciálem deus ex machina tomu všemu dávají korunu na vrch :) Je to těžká sračka

Oproštění se od modelu "dětského" psychologického románu a návrat k světu Bradavic má v celku osvěžující vliv, ale pořád (v rámci celé série) knihu ničí Rowlingowic snaha pracovat s dospíváním pubertálních fakanů a patetickou vatou vyplňovat emočně zajímavé scény. Shrnuto a podtrženo: práce s myslánkou a s rekonstrukcí času minulého by byla za 3 až 4 hvězdy, psychologie, patos a hlavně v závěru nelogicky naivní chování, jednání a myšlení postav strhávají 2 hvězdy dolů, takže nakonec s odřenýma ušima za dvě ... Asi nejhůře napsané vztahové partie a romantické linky. Lenka Lanczová sice píše sračky, ale oproti JKR je bohyní. Závěrečný symposion je total best pro učebnice patosu :)

2 17.09.2018

Všechny neduhy z předchozích dílů ve své nahotě: problém s uvěřitelnou psychologií hlavních hrdinů i vedlejších postav, s tvorbou fikčního světa a s jeho mytologií, čím dál větší rozevřenost mezi dětským příběhem ze školního prostředí a žánrem fantasy ...Rowlingová není a nikdy nebyla dobrá spisovatelka. ... "Nemá smysl plakat nad rozlitým lektvarem, ale rarach je už rozhodně z pytle venku" Vtip. Ha háá

1 10.08.2018

Je problém, když nejslabší pasáže z knihy pro děti jsou spojeny s dětskou psychologií. Bez Ronova "mlčení" a Harryho pubertální nasranosti by byla hvězda navíc. ... tak nějak mi přide, že Rowlingovic meze jsou dány schopností odvyprávět pohyb a dát postavě prostor k monologickému vysvětlení.

1 22.07.2018

Není to zas tak špatné, ale místy je nedotažené a to i na dětskou literaturu.

4 22.07.2018

Ryzí dílo; autorsky pevné a zároveň velmi literárně hravé, originální svou formou variace adaptováním velkých vzorů ... Kafka i Hašek= dva tak blízcí a tak vzdálení Češi a jedna tajemná dáma.

03.07.2018

Jeden z nejodpornějších vědomě manipulativních textů co jsem kdy četl. Irving byl a je nacista a Hitlerův apologet.

Za sebe bych dnes spíš doporučil po Kershawa.

Bože, to je zase extrém na pomezí fantasie. Na jednu stranu Beer předkládá některé z nepříliš známých informací (taktně pomlčí, že většina z nich už prezentována byla), na druhou jim dává naprosto zavádějící význam, má nulový kritický odstup, nebo účelově fabuluje. Počítá, že jeho čtenáři jsou parta neznalých idiotů, kteří ve své blbosti došli k předsevzetí, že jsou nějaké oficiální a neoficiální dějiny, či prorežimní historici. Takový český ulhaný Irving...

Srozumitelné uchopení fenomenu tripartitia v Českých zemí doby husitské a pohusitské. Nemám výhrad.

23.02.2018

Čtenář s průměrně kritickým uvažováním by měl problematičnost celého spisu identifikovat během prvních dvou "příběhů"

Pohled do politického dění bez iluzí

2 29.01.2018

Hned v úvodu knihy mě zarazilo tvrzení: Saddám Hussajn měl moderní armádu, co do kvality srovnatelnou s vojsky koalice. Tak tohle mohl napsat jen blbec...

3 29.01.2018

Vcelku zajímavá sbírka originálně vystavěných a rytmicky uspořádaných povídek. Je pěkné sledovat, jak se ve funkčních celcích snoubí spíše lyrická Iva Kotrlá s prozaičkou Ivou Kotrlou ( a jejím manželem). Pro knihu je po většině prostoru typické až lyrické aplikování přírodních motivů do specifických existenčních situací-přírodní motiv formuje specifičnost situace, povyšuje ji na "partnera" postavy. Kotrlá "výchozí situaci" velmi přirozeně vyvíjí, hraje si s "očekáváním" čtenáře i s možností postavy. Je důmyslně hravá a intenční. Takže, i když jen 4 hvězdy, vřele doporučuji. Nakonec čtenář nemusí číst sbírku celou.

1 24.01.2018

Po čtvrtém přečtení a druhém během roku 2017 považuji Ostrov za jeden z nejvýznamnějších románů 90. let 20. století a za nejkomplexnějších od Umberta Eca... Postřehů, nápadů k diskuzi, poznámek bych měl celou řadu, ale to bych musel být na jiné platformě. Proto ve stručnost: v žádném jiném prozaickém textu není narativní svět tak důsledně konstruován ve vztahu k chápání díla, autora, modelového autora, vypravěče, textu, povahy textu, pravdivosti textu atp. Je to Ecův nejvíce postmoderní román a zároveň román s naplno a bez příkras projeveným konstruktérem "Eco teoretikem". ... Velké dílo

4 20.12.2017

Monumentální román monumentálního vypravěče.

1 23.10.2017

Jako fikce dobrý :)