Bedřich63 komentáře u knih

Po třech knihách, které obsahovaly Burianovy ilustrace a mapovaly celé jeho velkolepé dílo, jsem se dostal i ke knize, kterou Zdeněk Burian ilustroval.
Moje volba padla na Zavátý život. Josef Augusta je skvělý vypravěč, každá povídka je trochu jiná, dohromady dávají úžasný obraz života v pravěku. Doplněno o krásné kresby to nemá chybu.
Určitě si přečtu další knihy, které tato dvojice spisovatel-ilustrátor společně vytvořila. A jak jsem si slíbil, postupně se podívám i na jiné autory, pro které knihy také ilustroval Zdeněk Burian.

17 23.04.2024

Tento druhý díl série Michal Dabert mě opět pobavil a přečetl jsem ho s radostí a zaujetím. Vůbec mi nevadilo, že podobná schémata používají i jiní autoři. Autor píše velmi dobře, jeho knihy nepostrádají napětí. Jsem podobně spokojený, jako u sérií Platnéř a Rytíři z Vřesova, které jsem četl dříve.
Michal Dabert je veliký cestovatel a při plnění úkolu si zalétal letadly, zaplachtil, zastřílel a taky trochu rozvíjel vztahy. Zanedlouho se poohlédnu po dalším dílu.

26 20.04.2024

Kniha je to velká nejen svými rozměry, ale i obsahem.
Rozměry: 34 x 24,5 x 4,7 cm. Váha 3,41 kg.
Obsah: Několik set reprodukcí kreseb Zdenka Buriana doplněných o komentář obou autorů.
Je zde zmapován celý umělecký život tohoto vynikajícího ilustrátora prostřednictvím především knižních titulů, které upadly v zapomnění. Součástí knihy je i obrazová bibliografie na stránkách 374 - 465, která obsahuje 1070 knih od 435 autorů, ke kterým Zdeněk Burian nakreslil nejméně obálku. Necelá pětina z nich vyšla po roce 2000 v novém vydání.
Tato kniha (tlustá těžká bichle) navazuje na předchozí dva díly této vynikající řady Dobrodružný svět Zdeňka Buriana a Podivuhodný svět Zdeňka Buriana.
Já jsem si s ní udělal radost hned několikrát. Poprvé, když jsem ji táhl z knihovny na zádech v batohu ještě s dalšími knihami. Podruhé, když jsem se zahloubal do jejích stránek a kochal jsem se těmi desítkami dokonalých kreseb a představoval si texty knih, které kresby vyjadřují. Potřetí, když se teď můžu podělit o vynikající zážitky z této knihy. A ještě asi mnohokrát si udělám radost, když se mi podaří si půjčit někde knihy obsahující kresby Zdeňka Buriana autorů jako např. Jack London, František Flos, Zane Grey, Rudyard Kipling, Karel May, Jules Verne, František Běhounek, J.F. Cooper, J.M. Troska, Alexandre Dumas, Eduard Štorch, Josef Augusta a další.
Kdo má rád knihy s obrázky, kdo má rád Zdeňka Buriana a jeho styl kreslení, kdo má rád dobrodružné romány, ten by se určitě aspoň po jedné z knih této řady měl poohlédnout. Stojí to za to!

23 17.04.2024

Podle mě má série postupně menší čtivost a v tomto dílu se to projevilo. Řeší se spíše problémy a historie pozvolného sebeuvědomění dělnických mas na konci 19. st. Na historii rodin obou hlavních představitelů minulých dílů nějak moc prostoru autorovi nezbylo. Je vidět, že ho trápilo něco jiného, a to situace dělníků v rámci Evropy a zmírajícího Rakouska - Uherska.
Autor ale má pro mě zajímavý styl psaní, jeho popisy jsou dokonalé. I když se mi některé jeho myšlenky nemusí líbit, tak si další díly přečtu.
Přece jen už uběhlo 65 let od 1. vydání knihy, a to už je spousta let. Za tu dobu se už několikrát změnilo vnímání světa ......
Je dobré vědět, jak se žilo na konci 19.st. v Čechách a čím naši předkové žili. Tato kniha může být jedním ze zdrojů, ze kterých se dá čerpat.
Pro mě slabší díl, než první dva, ale v sérii budu pokračovat a snad se dočkám dalších zajímavých příběhů rodin Nedobylových a Bornových.
Seriál jsem neviděl, hodnocení knih čtu vždy až po napsání komentáře k přečtené knize. Takže co mě dále čeká, to bude pro mě překvapení. Ale s tím dokážu a umím žít. Ono je to na čtení to krásné, odkrývat nové a zajímavé příběhy a nechat se jimi unášet a inspirovat a brát si z nich poučení.

20 14.04.2024

Další, tentokrát už desátý díl je za mnou. K předchozím dílům už jsem napsal spoustu postřehů a tak je docela složité napsat něco dalšího.
Náčelnice Kate Burkholderová jde opět po hlavě, nebo možná spíš bezhlavě do dalšího vyšetřování a znovu jí hrozí mnohá nebezpečí. Opět dvakrát přežije svoji smrt. Zbývá ještě pár dílů, tak si úplně nedokážu představit, že by nás hlavní hrdinka této série opustila. Proto opět musí úřadovat trocha štěstí, náhoda a zkušenost její a jejich kolegů.
Autorka skvěle popisuje prostředí, podmínky života a práce komunity Amišů, jejich zvyky, tradice a soužití s ostatními lidmi. Co se mi zdá, že trochu drhne, je ta část detektivní. Z Kate už je "Superwoman", která dostane v každém dílu naloženo tolik, že už těch kostí a svalů v těle, které ještě nedostaly zásah, moc nemá.
Už dříve jsem napsal, že mám obavu, že v dalších dílech už nebude o kom psát, protože těch mrtvých Amišů je hodně. Po nahlédnutí do Wikipedie jsem ale zjistil, že v USA jich v roce 2010 žilo 249 tisíc a jejich počet se od roku 1992 zdvojnásobil.
Jako v každé společnosti i v komunitě Amišů, která je docela uzavřená okolnímu světu, se vyskytují lidé zlí, páchající zločiny. Autorka se ve svým knihách zaměřuje na tyto jedince a na nich má postaveny příběhy jednotlivých dílů.
I nadále zůstávám této sérii věrný.

41 09.04.2024

Mezi čtenáři poklidných detektivek tato série nemá mnoho příznivců. To mě docela překvapuje. Vkládám teprve 26 hodnocení a přitom má kniha 91%.
Autor píše zajímavě a já si knihy této série docela užívám.
"Naivní historická detektivka" - tento název jsem si pro sebe vytvořil nejen pro tuto sérii.
Dalšími podobnými v této kategorii mnou zařazenými jsou v mém čtenářském deníku také Sestra Fidelma od od Petera Tremayne a také Případy bratra Cadfaela od Ellis Peters (p).
V tomto dílu jsem opět našel své oblíbené postavy - katy, soudce, purkmistra, radní, zlodějíčky, rozličné obyvatele Budějovic, písaře, aj.....
Styl psaní Jaromíra Jindry je mi blízký a proto jsem rád, že jsem tuto sérii objevil.
Dozvídám se zde něco o životě v dávných stoletích a také o právu a následcích zločinů na život těch, kteří porušili zákon.
Dnes, kdy zločiny jsou mnohem závažnější, jsou tresty mnohem nižší a mnohem méně bolestivé a mnohem méně devastující.
Co takhle poslat do sklepení na mučení současné "politiky"..... to bychom se divili, co všechno by se objevilo a odhalilo.
Další díly si rád přečtu, protože mě to baví.

21 06.04.2024

Autorka v tomto dílu trochu změnila svůj zaběhlý scénář a bylo to ku prospěchu zajímavosti příběhu.
Nejprve sněhová kalamita a boj o přežití ve vánici, následuje záchrana v prázdné vesničce.
Znovu boj o přežití v drsných zimních podmínkách a následná záchrana po několika dnech pobytu v přírodě. Maura tedy nemá o drsné zážitky nouzi.
Jane a další Mauřini blízcí po čase začnou Mauru postrádat a tak se rozjede pátrání, které nakonec vede k překvapivému závěru.
Obě dámy tentokrát působí víceméně samostatně a nosná kostra příběhu je zasazena do drsných zimních podmínek. Několikrát se mi zdálo, že je nereálné, aby se to opravdu takto odehrálo. Ale je to přece kniha, tak co už.
Kvůli závěru dávám 5*, i když jsem celou dobu zvažoval i nižší počet. Přece jen jsem si chvíli musel zvykat na to, že šablona příběhu je jiná, než jsem si zvykl u předchozích dílů.

Náhodou jsem narazil na info, že se bude konat Tomíkova přednáška o cestování na kole do Gruzie a zpět. Přednáška byla super, hodně jsem se pobavil a jeho vyprávění o příhodách na cestě mě zaujalo.
Už ne náhodou jsem si v knihovně vypůjčil Tomíkovu knihu z jeho dřívější cesty Tuk-tukem z Thajska do Hranic. Kniha je to perfektní, plná milých kreseb a fotografií, které zažité situace krásně doplňují.
Humor a nadsázka, kterými Tomík nešetří ani na přednášce a ani v této knize, jsou mi blízké. Pár desítek cestovatelských přednášek jsem už absolvoval, knih o cestování jsem už také několik přečetl. Proto si dovolím tvrdit, že tento autor- cestovatel-dobrodruh-člověk-milý mladý muž patří na té pomyslné pyramidě cestovatelů do nejvyšších pater.
Jen pro doplnění uvádím odkaz na autorovy stránky: https://www.tomiknacestach.cz/

25 02.04.2024

Opět další skvělý díl této série o inspektorovi Gamache, jeho spolupracovnících a velké rodině v Three Pines. Mimo hlavní příběh, který se týká dědictví, autorka nechává Sureté řešit ještě jeden velký rest z minulého dílu.
Louise Penny v Poděkování na konci knihy, kde přibližuje své nelehké životní období, během něhož napsala tuto knihu, uvádí mimo jiné i krátkou charakteristiku svých knih: "Je v nich obyčejná touha po společnosti. Po tom, někam patřit. Jsou o laskavosti, přijetí. Vděčnosti. Nejsou až tolik o smrti, jako spíš o životě. A o důsledcích rozhodnutí, která děláme."
A já toto stručné hodnocení plně podepisuji. Těším se, že se zase brzy s dalším dílem v ruce znovu vydám do milého a mně už známého prostředí příběhů a osudů obyvatel vesničky a vyšetřovatelů. Jsem zvědavý, kam mě autorka zase zavede a jaké nástrahy budeme muset řešit.

39 26.03.2024

Další příběhy mé oblíbené mordparty z Našeho města, tentokrát z roku 1994. V hlavní roli opět Richard Krauz a ve vedlejší roli paralelního vyšetřování Eda Burger. Náhodné události zasáhnou do vyšetřování a tak se vše podaří vyřešit v několika dnech a nocích, i když se ze začátku není čeho chytit.
V této knize to opět jiskří v dialozích charakteristickým autorovým humorem.
Vodky je tentokrát pomálu a na hospodu skoro ani nedojde.
To, na co se u této série vždy těším, jsem opět našel. V knihovně se poohlédnu po dalším dílu.

47 22.03.2024

Po třech letech jsem se konečně dostal k tomu, abych si přečetl i druhý díl rodinné ságy z 19. st. o osudech rodin Bornů a Nedobylů a nejen jejich.
Kniha je plná popisu života v Praze poloviny 19. st. a osudy hlavních postav se dále vyvíjejí.
Na mě je v tomto dílu trochu moc filozofie.
Řeší se zde také emancipace žen a jejich právo na svobodné myšlení. V dnešní době si asi dokážeme jen stěží představit, že to mohlo být někdy tak svázané konvencemi a zvyky a že ženy byly zcela odkázané na muže, nejprve na otce a po sňatku na manžely.
Osudy jednotlivých postav jsou popsány zajímavě. Autor knihu napsal v roce 1958 a tomu odpovídá jazyk a sloh.
Tato série mě baví a ve čtení budu pokračovat. Seriál jsem nikdy nesledoval, takže nemusím srovnávat.

29 20.03.2024

Autor je podle mého mínění správný ostravský patriot, který spoustu času i mimo své povolání věnuje studiu minulosti tohoto regionu. Informace si nenechává pro sebe, ale seznamuje s nimi i lidi, které to zajímá. Dělá to už pár let, takže jeho posluchačů na různých přednáškách a spolupoutníků na procházkách Ostravou je už celá řada.
Co všechno pro ostravský region dělá, je asi dobře vidět na stránkách https://www.ostravskepesiny.cz/
Z tematických procházek Ostravou vznikla i tato kniha, která už má dalšího následovníka ve druhém dílu.
Kniha je to přehledná. Obsahuje ke každé kapitole mapku se zastaveními a spoustu fotek. Takže s knihou v ruce se čtenář může vydat poznávat významná místa každé z uvedených čtvrtí Ostravy. Samozřejmě je lepší se na procházku vydat přímo s Lexou Přendíkem, protože jeho komentáře jsou zajímavé, zasvěcené a vtipné.
Rád jsem se s informacemi v knize seznámil a druhý díl a případné další si nenechám uniknout. Stejně tak i nějakou tu přednášku nebo procházku.

25 15.03.2024

Několik knih zabývajících se pěší turistikou už mám přečteno. Pravidelně také navštěvuji cestovatelské pořady a festivaly, kde se objevují i ti, kteří nějakou tu dálkovou trasu ušli.
Na tuto knihu jsem se po přečtení popisu ke knize těšil.
Trochu mě hned na začátku knihy uvedlo do reality, která mě při čtení čeká, Varování autora na straně 9. Tam uvádí, že se nejedná ani o beletrii a ani o průvodce, ale o deník se zápisky z cest, kde zaznamenává "šel jsem tudy a tudy, potkal jsem toho a toho, měl jsem takové a takové počasí".
No a jen to lze v této knize v první části věnující se 50-ti dennímu putování po hranicích ČR nalézt. Vstávám, jdu, snídám, jdu, obědvám, jdu, bivakuju, usínám. Asfalt, bláto, déšť, vítr, zase déšť, mraky, asfalt, slunko.
Zážitky z cest a krásná místa, které se po cestě vyskytly? Minimum.
Humor? Žádný
Na konci knihy se autor věnoval svým zkušenostem s výbavou, kterou měl na své pěší cestě. Také uvedl překladový slovník pojmů, které se mezi touto komunitou používají. Za to ho musím pochválit.
Očekával jsem jinou knihu, takže se budu řídit doporučením Jakuba Čecha, který na konci Varování píše: ..."pokud někdo čeká zábavné či dobrodružné cestopisné čtení, nechť raději sáhne po knize jiného autora".
Hodnocení této knihy je ale vysoké, takže mnohým čtenářům se líbí, a já jim to přeju.

25 13.03.2024

První třetina knihy mi plynula pomalu a nějak se tam toho až tak moc nedělo. Aspoň mi to tak připadalo. Pak se to ale rozjelo, děj začal být zajímavý a plný zvratů. Vlk vše oživil. Musím uznat, že se mi nakonec kniha líbila a přečtu si i další knihy od této autorky. Toto byla moje třetí kniha od ní a ve všech jsem našel pro sebe zajímavé příběhy a popis lidských osudů v nelehkých dobách.

35 11.03.2024

V mládí jsem hltal příběhy Old Shatterhanda z Divokého západu. Byl to pro mě velice kladný hrdina vždy bojující za dobro a spravedlnost a já jsem mu vždy fandil.
No a hlavní hrdinka Bo knihy Vila na Sadové je pro mě takový novodobý Old Shatterhand v sukních z divokého severovýchodu České republiky.
Taky bojuje sama. Místo padajících skal a kamenů využívá požáru v chemičce. Místo boje v peřejích bojuje v jímce. Místo Winchestrovky používá svůj Falkon. Místo na koni jezdí v Hummeru svého přítele a kolegy Řídi, který je pro ni takový Vinnetou, i když dočasně indisponovaný.
Včera před dočtením knihy jsem se vydal do míst, kde se odehrává část děje. Šel jsem ulicí Keltičkovou, Na Bunčáku a Přívozem. Sadovou ulicí občas také procházím, tak tu jsem včera vynechal. Na Slezské Ostravě je už to úplně jinak, než píše autor v knize. Je tam postavena spousta nových domů a naopak spousta staveb šla k zemi.
Autor napsal pohádku pro dospělé z reálných kulis Ostravy s velice nereálnou zápletkou. Ale tak to v pohádkách chodí, je tam obvykle nějaké nadpřirozeno. A Bo vyřeší spoustu nepravděpodobných situací a všechny nástrahy zvládá. Jak se mi líbily Mayovky, tak se mi líbila i tahle Sklářovka.
Druhá linka příběhu odehrávající se za okupace je vynikající sondou do historie a ostravských reálií té doby. I když byla válka, tak se budovalo. Teď válka není a ..........
Takže za mě 5 hvězd. :-) A teď po napsání komentáře si přečtu komentáře ostatních čtenářů, jak tento příběh viděli oni.

40 05.03.2024

Co mám napsat k dalšímu přečtenému dílu mé oblíbené série a autorky? Všechno už jsem napsal v hodnoceních k předchozím dílům. Stále stejně vysoká úroveň, další výborný námět, čtenář se u čtení nenudí. Napínavě a zajímavě se odvíjející děj mě nutil otáčet stránku za stránkou a číst v každé volné chvilce.
V anotaci ke knize se píše, že se jedná o zatím nejzáhadnější a nejneobvyklejší případ z praxe Maury a Jane. Já s tím plně souhlasím a už se těším na další díl.
Všechny knihy série se stále drží na setrvale vysoké úrovni, takže není na co čekat.
Vím, že mám za datem vydání knihy 15 let zpoždění, ale to jí vůbec neubralo na přitažlivosti.

34 29.02.2024

Poměrně naivní pohled na jednu z možných budoucností lidstva. Nazvat knihu tohoto charakteru jako literaturu sci-fi se tak úplně neodvažuji. Autor ji napsal před třemi roky a použil v ní některé z prvků, kterými se náš život za poslední desetiletí "obohatil". Čas ukáže, co všechno popsané v knize se následně opravdu stane. V této fikci asi nikdo při Resetu nepoužil atomovky, a vše proběhlo docela mírovou cestou za účasti a plné podpory "uvědomělého" obyvatelstva. Postupně se z některých stali otroci, z jiných přisluhovači, donašeči, kývači a zbyla i skupina, která se do systému zařadit nechtěla. No a pak tady byla i nemalá část populace, která vládla s podporou síly a moci.
Z několika pohledů mi kniha připadá jako kniha pro mládež, jak se to už i dříve nazývalo.
V době, kdy jsem já patřil mezi mladé, tak jsme mezi top literaturu tohoto žánru řadili i knihu 1984, u nás v té době rozšiřovanou pouze jako xerox kopie od George Orwella. Autor se ve své knize o ní také krátce zmínil. Tato kniha je ale trochu jiná liga.
Neviditelní je kniha, která by neměla zapadnout a je dobré si ji přečíst už jenom kvůli těm varováním, která tam vnímám. O žádnou velkou literaturu se ale nejedná. Při počtu knih, které autor píše a vydává, je to ale pochopitelné. Pobavení a nějaké poučení, které v knihách většinou hledám, jsem tam ale našel.

30 27.02.2024

Romány Scarlett Wilkové jsem četl v opačném pořadí, než je napsala. Témata obou knih jsou daleko v minulosti a obě se zabývají z různých pohledů budováním socialismu a vztahy mezi lidmi.
Tato kniha mě bavila méně než Ty chladné oči, ale ten rozdíl není tak veliký, abych ji zavrhnul a nějak hanil. Jen mi to přišlo takové trochu utahané.
Téma přesídlených Řeků, kteří u nás našli svůj "nový domov" je zajímavé, pro mě spousta zajímavých a nových informací. Pokud autorka napíše další knihu, tak si ji rád přečtu.

51 25.02.2024

Tak jsem konečně podlehl a přečetl jsem si svoji první knížku od tohoto autora.
Delší dobu jsem sledoval, že hodně čtenářů čte jeho knihy a tak jsem se také nechal zlákat.
No nelituji toho ani trochu. Jen se teď po přečtení zamýšlím, jestli by se kniha neměla spíš jmenovat Svéhlavý otloukánek. :-)
Není to první inspektorka, která se řítí do problémů po hlavě a nepřemýšlí nad důsledky. Tento model je u spisovatelů oblíbený. Vyšetřování vede nekompromisně, nadřízených se na nic neptá a na následky nedbá.
Je to její první případ poté, kdy před několika měsíci jen s velkou dávkou štěstí přežila policejní zásah proti drogovým dealerům. A hned v průběhu tohoto vyšetřování se opět 2x dostane na pokraj smrti. Série se ale jmenuje Erika Fosterová, tak jsem věřil, že ji autor nenechá zemřít hned v prvním dílu. :-)
Nemám problém s tím, že to tak v praxi asi nemůže fungovat. Detektivka není literatura faktu, slouží pro pobavení čtenáře a občas i pro poučení.
Za mě velká spokojenost. Autor píše dobře a jeho styl mi sedl. Takže se hned poohlédnu po další knize.

66 21.02.2024

Tuto knížku jsem si půjčil v knihovně, abych tak nějak volně pokračoval v četbě o Bretani. Nedávno jsem totiž dokončil čtení 10. dílu spisovatele Jean-Luc Bannaleca, který má v názvu každé z knih Bretaňs.., a další jeho kniha zatím u nás v knihovně není.
Takže jsem si doplnil informace z detektivek o informace z průvodce, kde je popsána spousta hradů, zámků, pevností a jiných zajímavostí. Co mi tady chybělo oproti knihám mého oblíbeného spisovatele? Trocha těch gurmánských zážitků a kávových orgií. :-)
Ale jinak docela slušná dávka pamětihodností a návod na spoustu cílů k cestování po Bretani. Takže mně se kniha líbila.

28 19.02.2024