azzies komentáře u knih

Druhá kniha pana ACC, kterou jsem četl. A opět jsem se bavil náramně.
V několika ohledech je velmi odlišná od 2001-ky, jiných ne. Začnu těmi společnými znaky - velmi dobrá čtivost a budování napětí (druhá polovina rozhodně), myšlenky, které lze označit jako existencionální. Možná proto ty rozporuplné komentáře, každý si může vybrat z opravdu široké nabídky témat, které autor předkládá, někdy velmi nenápadně (nechat pilotování tak důležité mise stroji kterému nelze věřit, vzájemná důvěra lidské posádky, potažmo lidstva, víra ve stvořitele, atd, atd...).
V čem je "druhý" díl jiný? Není to přelomové dílo v tom smyslu, jak vnímáme 2001-ku. A zřejmě ani být nemělo a nemohlo. Na mě působí jako její sedmá část, vše se odehrává v reálném čase, přestože tu jsou příběhové skoky, (které ale fungují jak mají). Nevím, kolik bylo před 2010-kou napsáno knih o přežití a návratu malé posádky lodi, po ní jich bylo jistě daleko víc.
Takže ano, je to dobrá kniha a ne, komentáře dalšího dílu mě neodradily.

5 26.09.2019

Některé knihy se čtou lehce, některé ne. A jsou knihy, které čtenáře vtáhnou do děje a působí natolik sugestivně, slova a věty plynou samovolně a utvářejí zcela jasnou realitu.
Čím to je? V tomto případě promyšleným dějem a velmi dobře vyprávěným příběhem s minimem dialogů. Těžko pro mě posoudit, jak moc dobrou práci odvedl překladatel, ale jazyk knihy je neobvyklý (slovosled, termíny) a přesto dobře čtivý.
Jednotlivé části na sebe navazují volně, bavilo mě čekat, kdy se objeví souvislost, ale jsou kvalitativně nevyrovnané. První část patří k nejlepším úvodům, které jsem kdy četl. Autor rozhodně věděl, co chce (říct), otázkou zůstává, jestli to věděl na konci. Možná přesnější vyjádření bude, že konec neskýtá žádné překvapení, je pouze ukončením celé plejády myšlenek a nejen filozofických úvah, které kniha obsahuje.
Pokud pominu několik nepřesně předpovězených (čti "popsaných") vynálezů (komunikátor na každé zdi = dnešní mobil), tak není poznat, že kniha byla napsána před půl stoletím. Nevšiml jsem si žádných naivních pasáží, či nápadů, které jsou pro toto období možná trochu typické.
Kolik tento příběh (román+film)asi ovlivnil dalších projektů? Namátkou mě napadají pojmy jako Hal 9000, Červený trpaslík (ahoj Dejve, úvodní melodie...), hibernace, (Hvězdná)brána do jiné části vesmíru, inteligence která se zbavuje hmotného těla, rozumnost snahy navazovat kontakty s jinou civilizací, zkratka E.T. (mimozemšťan) atd, atd...A to se nepovažuji za geeka.
Update: při čtení druhého dílu jsem s překvapením zjistil, že kniha obsahuje sousloví " Vzpomínka za Zemi" :-)

Kniha Běsobijce je pro mě velkým překvapením.
Ukazuje, že v naší historii jsou témata, která mají velký potenciál pro novou a původní tvorbu.
Je až s podivem, jak málo jsou využívána.
Úvod knihy, cca 100 stran jsem se velmi dobře bavil a těšil se na další stránky. Občas drhly dialogy a lovestory byla dosti okatá, ale příběh včetně soubojů byl zajímavý. Ve třetině knihy už se drive vytrácel a za polovinou jsem se začal nudit a knihu odložil. Bohužel.
Fantasy prvky byly akorátní, některé artefakty originální, Ašiga proklatě nebezpečná a zasazení do našich reálií bezkonkurenční. Ale na mě zbytečně natahované.

2 17.09.2019

Překvapení roku.
Ano, viděl jsem film s Arniem, ne, této knize se v ničem nepodobá a těžko uvěřit, že mají stejnou předlohu, povídky R.E. Howarda, a stejně jako film, tak i tento komiks není přímým převyprávěním konkrétní povídky.
Příběh je poeticky pochmurný a na mě působil velice promyšleně, děj má hlavu a patu, motivace postav jsou logické, prvky fantasy jsou přítomny (čekal jsem je tedy ve větší míře) a vůbec na mě kniha působí jako léty prověřená kvalita.
Kresba je skvělá. Mohl bych tady vypsat všechny možné superlativy, místo nich napíšu, že ze začátku jsem se v ní trochu ztrácel, ale tak , jak jsem se nořil do příběhu, tak jsem se kochal kresbou víc a víc. Na každé stránce je na co se dívat, emoce a nálady postav jsou velmi dobře zpracované.
Jediné zklamání bylo zjištění, že další díly nedělal stejný kreslíř.
Update - tento díl je prequel, proto vznikl až jako poslední, děkuji za upozornění.

4 01.09.2019

První kapitola knihy mě skutečně velmi bavila (o postavách se stovkami Dechů bych se rád dozvěděl víc) a začal jsem se těšit na další čtení. Vyprávění pak začalo skákat od jedné postavy na další, vysvětlování jejich motivací se stalo jedinou náplní stránek a to, bohužel není čtení pro mne. Takže odloženo, nedočteno.

Svět Petera Granta jsem si během čtení celé serie hodně oblíbil. Bavily mě zápletky, postavy i policejní humor. Pravidla fungování fantazy světa jsou celkem jednoduchá a celé to tak nějak i dává smysl.
To se o komiksu Čarojizda říct nedá. První třetina pro mě byla záhadou (neustálé nesmyslné skoky v příběhu + co ta stránka s tankem, nebo ta s textem začínajícím na @), druhá třetina taková...nudná a závěr ? Vlastně ani nevím, kdo nebo co. Možná, že takhle nejak může vypadat pokus o zkrácení 300 stránkového románu na x-stránkový komiks, nevím.
Kresba je trochu víc mainstreamova, hlavní postavy velice přesně odpovídají svým knižním predobrazum, možná až moc. Naproti tomu, Molly je sice velmi sexy, ale nevypadá, že by měla "příliš mnoho zubů ".
Knize dám ještě druhou šanci, pak se rozhodnu, zda si jí nechám, zatím jen pouze proto, že patří do série. Tak trochu.

1 22.07.2019

Navzdory vysokým hodnocením jsem se do knihy nedokázal začíst. Příběh skáče v čase, prostoru i mezi postavami a sotva se začtu, hned se začíná zase znova. Škoda. Přečteno 100 stran.

16.07.2019

Doporučení kamaráda znělo, ať se podívám na film Ranhojič.
Než jsem se k tomu dostal, dostal jsem do ruky knihu.
A bavil jsem se náramně.
Příběh vyprávěný očima chlapce, dospívajícího a nakonec dospělého muže chytí hned na začátku a nenechá vydechnout. Nejdříve cestujeme po středověké Anglii a zjišťujeme, jak (přibližně) takový život vypadá. Hlavní postava pak pomalu dospívá a prochází si problémy s tím spojenými, staví se na vlastní nohy a rozhoduje se jak naložit se svým životem ( a se svým "darem") a vyráží na konec (tehdejšího) světa za svým snem.
Autor umí velice barvitě a zajímavě vyprávět o lidech, krajině, nemocích, náboženstvích, zvycích... a spoustě dalších věcí. Mě tím donutil ke spoustě (příjemně) zadumaných chvil, kdy jsem uvažoval nad nesmrtelností chrousta. Je reálné, aby někdo mohl cítit, že někdo další je plný energie a život má před sebou, nebo že je naopak na konci své cesty? Pokud je podle proroka každá kniha, která neobsahuje to, co je napsáno v Koránu škodlivá a taková, která to obsahuje zbytečná, jak vlastně takové knihy vůbec mohou vzniknout? Má být každý sen splnitelný?
Možná, jen ten závěr byl takový...jako ze života?

15 13.07.2019

Spin, je kniha, jejíž námět s velikým potenciálem nebyl využit.
Autor od začátku knihy čtenáři předhazuje vějičky, které lákají k dalšímu čtení - mimozemský objekt na Zemi/nad Zemí, obydlení Marsu, hypotetičtí mzáci atd., tedy dost, aby se čtenář prokousával vyprávěním hlavní postavy.
Ta je sama o sobě nezajímavá a přesto, že je celou dobu v centru dění, slouží čistě jako - vypravěč. Rozvleklý vypravěč. Dovídáme se o něm a od něj spoustu věcí, které jsou pro příběh zbytečné a pouze natahují čekání na posledních pár stran, kde se (konečně) dočteme něco skutečně podstatného. Netvrdím tím, že zajímavého.
Tak nějak může vypadat kniha, pokud někdo vymyslí zápletku Sci-fi příběhu a napíše kolem ní román, kde se ta zápletka sice objeví, ale nemá řešení, logiku, napětí.
Proč lidstvo neprovádělo výzkum ve vesmíru v blízkosti Země nad Spinem, kam mohlo posílat raketoplány a komunikaci zajišťovat právě těmi ? Proč po obydlení Marsu neposílalo na Mars vesmírné lodě, když to bylo možné a cesta (tzn. výměna informace) by vzhledem k rychlosti času vně spinu trvala zlomek pozemského času? Jak je možné, že lidstvo neudělalo žádný technologický pokrok (vůbec žádný)? Tak by se dalo ještě chvíli pokračovat.
Pokud by se jednalo o 20 stránkovou povídku, nemuselo by být špatná.

13.07.2019

Nevím, co mi nesedlo víc, jestli prostředí, zápletka, nebo hlavní hrdina, ale prostě jsem to nedočetl a vrhnul jsem se na serii o Sharpovi.

29.06.2019

Po Uhtredově sérii jsem zkoušel Hledání svatého grálu, ale první kniha mi vůbec nesedla, ani jsem ji nedočetl, nad Sharpem jsem tudíž váhal.
Nakonec jsem to zkusil a už mám za sebou Sharpův hněv a dávám si pauzu.
Sharp začíná bojovat jako řadový voják v Indii a řízením osudu se účastní většiny důležitých bojů, které povedou až k porážce Napoleona.
Cornwell je vynikající vypravěč, umí skvěle popisovat bitvy, splétá příběh Sharpova života na pozadí historických událostí o kterých se dozvíme něco víc, než známe ze školy a hlavně - výborně baví.
V každé knize se Sharp posouvá dál, jak v rámci armády, tak zeměpisně. Každá kniha má svoji podzápletku a většina z nich i svoje prostředí. Např. Sharpův Trafalgar se celý odehrává na moři a patří k tomu vůbec nejlepšímu, co autor napsal. V jiných se pravda, trochu víc rozvášnil a popis děje před bitvou je i na 20 stránek, ale to mu rád odpustím, vezmu schody po dvou a pak se začtu, fandím Sharpovi a najednou je dobojováno.

4 29.06.2019

Opět skvělá zábava

1 27.03.2019

Všichni to ví. A je to tak. Kresba je jedinečná, nápaditá, plná detailů a jedné, velmi krásné ženy. Takže jednoznačně luxusní.
Ale ten scénář...asi odpovídá jiným scénářům té doby a úplně mi nesedl. Přehnaně šílený, ale ne tím zábavným způsobem.

23.03.2019

Po opravdu hodně dlouhé době kniha, kterou jsem nedočetl a vlastně mě ani nezajímá, jak to celé dopadne. Bohužel.
Děj související s 68 rokem bude vždy zajímavý, svoboda jedince a celé společnosti a jejich cena za ní je dnes téma kupodivu velice aktuální. Ale způsob vyprávění, které JMS používá mě nebavil, nemohl jsem se začíst. Začátek knihy je sice strhující a velmi emotivní, časem ale jiskra napětí pohasne a skoky v čase čtivosti ještě víc ubírají. Popisování postav a jejich okolí zabírá čím dál víc prostoru ani prožitky neustále opilého hlavního hrdiny mne nedokázaly zaujmout.
Skončil jsem cca v polovině a nebýt anotace, tak snad ani nevím, co je hlavní téma knihy. Oproti klaunům, nebo Jimmymu pro mne velmi překvapivé.
Některé knihy JMS jsou dosti rozporuplně hodnocené, tato, zdá se, patří mezi ně.

23.03.2019

Zatím nejlepší díl serie, putování Uhtreda nemohlo být napínavější a zábavnější, zrada kterou prožil je jak z románu :-)

1 23.03.2019

Bledý jezdec se četl podobně snadno jako první díl. U dánů to byla trochu větší zábava a Uhtred je víc ve vleků osudu, než vlastních rozhodnutí.

3 18.03.2019

Pozor, možný spoiler!
Podle anotace a komentářů se jedná o humorný superhrdinský komiks, který ale nepatří do "hlavního proudu" a je určený i pro čtenáře, který není zaměřený na plášťěnkáře.
Můj dojem z knihy je přesně opačný.
První věta knihy v předmluvě: "Začíná to tím nejlepším možným způsobem, atomovým úderem letícím loktem..."
Nevím, zda se jedná o překlep a zjišťovat to nebudu, ale podobně nesmyslně na mě působila celá kniha.
Do příběhu jsem se nemohl vůbec ponořit. Několikrát jsem se musel ve čtení vracet na předchozí stránku/panel, abych se ujistil, že mi nic neuniklo. Někdy to bylo změnou pohledu v prostoru (práce kreslíře), většinou za to mohl scénář. Příběh skáče nejen v čase tam a zpět, ale i mezi postavami a to dost nesrozumitelně/nečekaně. Autorovi se nedaří na tak malém prostoru všechny hlavní postavy (cca 11) dost dobře a srozumitelně vykreslit a než zjistíme, kdo co a jak, je tu finální pokus o vyhlazení celého lidstva a samozřejmě zneškodnění hlavního záporáka a záporačky (ta "nečekaně" a zřejmě i bez následků přežije dramaticky nakreslenou střelu do hlavy).
Humor v knize je, myslím, že celkem 2x jsem ho zaregistroval (ten psaný).
Kresba je mainstreamová, ale přesto kvalitní. Linka je tenká, kreslená s lehkostí a nadsázkou. Oči postav jsou většinou čistě bílé, účesy výrazné, postavy proporčně nereálné. Koloring se povedl, celkově kreslíř odvedl v daných mantinelech velmi dobrou práci.
Předmluva a doslov působí dosti osobně a oslavně.
Bonus v podobě prvních návrhů jednotlivých postav mě na knize potěšil nejvíc.
Autorovi jsem šanci dal,jeho nadšení pro komiks je nepřehlédnutelný, ale knihu prodávám.

1 10.03.2019

Původní verzi pohádky neznám, postava Louskáčka mi povědomá byla.
Kniha se čte sama, příběh je jako ten správný pohádkový o dětech pro děti a s ponaučením.
Celostránkové kresby se povedly, jsou určené spíše pro dívky a velice pěkně vystihují a doplňují vyprávění.
Poznámka k překladu - pouze dívka má české jméno, ostatní postavy nejspíš to originální.

1 10.03.2019

Nemůžu jinak.
Pokud bych tady skončil, slušně bych napodobil styl knihy.
Dlouho mi žádný příběh nenachystal tolik zklamání.
Každý dobrý příběh má mít dobrou pointu. Notabene ten ,který je anotován jako humorný.
Příběh jako takový je občas humorný, občas lítostivý ale umí zaujmout a bavil mě a chtěl jsem vědět jak to dopadne. Sledujeme příběh muže, který se že všech sil snaží zachránit svoje manželství. Sice svérázně, tím, že nastoupí na volné místo kastelána, ale proč ne, pokud by to mělo pomoci.
Ale.
Tuším, že celkem třikrát se mu stanou nevysvětlitelné události (pro děj velmi zásadní) , které zůstanou nevysvětleny. Protože se jinak zjevně nejedná o fantazy / scifi / spirituální / ezoterickou knihu, nemají tyto události žádnou logiku a zásadně kazí jinak celkem slušný dojem.
Takže ne, Aristokratku raději nebudu zkoušet.

3 01.03.2019

Začnu větou, kterou jsem chtěl komentář končit.
Takže ano, dobře se to čte a ne, nemá to dobře vymyšlený a fungující svět / zápletku.
Pozor,možný spoiler!
První stránky knihy jsou zajímavé tak akorát aby se čtenář ponořil do příběhu. A než se naděje, nedočkavě otáčí list za listem a Jasonovi fandí. V polovině knihy je těžší udržet rytmus, závěr knihy už zase pěkně šlape.
Ale.
Zápletka je celkem jasná od začátku, motivace hlavních postav taky. Horší je to to s logikou cestování mezi vesmíry,resp.jejími následky. (nekonečné množství kopií Jasona, které míří do jednoho vesmíru). Autor nenabízí řešení takového paradoxu, dokonce to vypadá, že nad ním neuvažoval, nebo jej záměrně ignoroval. Útěk hlavních postav do jiného vesmíru (byť pilotován jinou osobou) je toho smutným důkazem.

3 27.02.2019