Atanone komentáře u knih

Tak se zdá, že mezi historií a současností zase až takový rozdíl není. Tedy, co se historie týče, spíš by platilo to známé "quod licet Iovi, non licet bovi".
Ráda jsem si rozšířila obzory o anglických panovnících, na které je kniha zaměřena. Četlo se to dobře, něco dopověděl strýček Google a byl to i s pletením vcelku hezky strávený čas.

62 26.09.2023

Pokud nečekáme, že někdo přijde s ohromujícím zlomovým a hlavně fakty podloženým vysvětlením toho, co se tehdy Djatlovově skupině stalo, můžeme se jen dohadovat a přiklánět se k tomu, co se nám osobně zdá nejpřijatelnější. Nebo se bavit fantaziemi autorů, kteří si troufnou ten příběh nějak zpracovat. Schválně píšu "bavit fantaziemi", protože skutečnost je sama o sobě děsivá. To, že tam ti mladí lidé zahynuli, je neoddiskutovatelný fakt. Batesova kniha to hlavně v první části podtrhuje dobovými fotografiemi, které vám ty lidi jen víc přiblíží, aby se v druhé části knihy pořádně odvázal. Když není prokázáno, že se něco nestalo, proč by se to stát nemohlo, ne? Čekala jsem ledacos, od vojenských tajných základen až po zelené mužíčky a místy bojovala s chutí tu knihu odložit, ale když už jsem přežila Batesovy Katakomby, musím uznat, že toto se mi líbilo o něco víc. Na druhou stranu mám pořád před očima tváře těch lidí, o jejichž životě víme málo a o jejich smrti ještě míň

66 14.09.2023

Takové kratochvilné čtení. 4 dávám spíš z nostalgie, ale moc ráda.

59 07.09.2023

Vpravdě pohádka o Pohádce.
Bavilo mě to hodně, obzvlášť historické linky. Vždyť kde se dnes dočtete o Navkách? Potom klidně spolknete i to, když se kolem r. 1600 baví vojáci o vzdálenosti v kilometrech.
Příběh je spíš romantický, než strašidelný. Na to, aby se člověk bál, musí mít hodně nastudováno o Slovanech. V tomto mám dost mezery, takže děkuji za inspiraci. Například jsem měla doposud Navky spojené pouze s Rusalkami jako bytostmi. Slovanská mytologie mi přijde dost temná, takže věřím, že se s ní autorce dobře pracovalo. A protože pověsti a legendy mám ráda, poohlédla jsem se i po zmiňovaném Hanzi Watzlikovi, Sagen aus dem Böhmerwald se dají v němčině najít a při troše trpělivosti i stáhnout, takže už se těším, že si počtu.
A zmínka o "lavorovici" mi mile připomněla dětství a maminku, která takto nahrazovala nedostatky na trhu. Ostatně tvrdila, že v naší vesnici "lavorovicu" pálili když ne v každém domě, tak v každém druhém, a to včetně příslušníka VB, který měl dohlížet na to, aby se to nedělalo.
Za mě tedy spokojenost, romantická část mojí dušičky, občas hodně zaprášená, dostala zase jednou pořádně nažrat.

58 03.09.2023

Knihu jsem poprvé četla hodně dávno, takže jsem si hlavně pamatovala, že se mi líbila. U toho hodnocení zůstávám i po letech. Stará dobrá krimi s ponurou atmosférou, která by se spíš hodila k mlhavému podzimu, aby se zůročilo prostředí.

62 26.08.2023

Dávný úlovek z antikvariátu, který mě upozornil na Pirandella jako autora. Šest povídek, které si velmi ráda po letech přečtu znovu.

59 15.08.2023

Četla jsem kdysi dávno, souhlasím s trudošem, tahle kniha si zaslouží pozornost. Ti, co viděli jen film, můžou zhodnotit, o co je kniha lepší, a já tady zaspojleruji a prozradím, že o hodně.
A osobně jsem ráda, že jsem ji ve skříni znovuobjevila

61 15.08.2023

Poklady se nemusí vždy skrývat v jeskyních a lesích. Občas stačí hledat ve skříni povlečení.
Pověsti a příběhy z blízkého okolí, dokonce z místa, kde jsem prožila půl života, to je nálož nostalgie. Knížečka malá rozsahem, milá obsahem. Pokud máte možnost, přečtěte si. Co se mě týče, nemám páru, kde je to povlečení, ale oživit si místní pověsti bylo fajn

61 15.08.2023

Nemáte na Tribeč? Zkuste to v Beskydech.
Nechci srovnávat s Karikovou Trhlinou, i když se to zkraje hodně nabízelo. A celkově nebudu podkopávat nohy příběhu, který se mi líbil a hodně dobře četl. Každý v sobě máme temná místa. Za normálních okolností, máme možnost volby, jestli otevřeme dveře tomu, co se skrývá za maskou civilizovaného člověka. A pak jsou situace, kdy to tak docela nemáme ve vlastních rukou. U téhle party lidí bych to ale tak docela na okolnosti nesváděla, autorka nám udělala výlet do jejich hlav ještě než začalo jít do tuhého. Byla jsem velmi zvědavá na rozuzlení a osobně si myslím, že doslov to zbytečně rozmělnil. Ale kniha vážně stála za přečtení. Děkuji, dobře jsem se bavila.

78 13.08.2023

Mých 5 není ani tak vyjádřením literárního nadšení, ale poklonou (teď už) mladému muži, který dokázal využít svého značného vlivu, aby se na nás usmál ze zrcadla, které si sám nastavil. A využil toho, že si jeho knihu pravděpodobně přečte každý fanda Harryho Pottera, včetně těch nebelvírských, které by názory někoho ze Zmijozelu zajímat nemusely. A taky jo, vidíte obal knihy, přečtete si anotaci a řeknete si - jůůů, dozvím se nové drby...stoupáte s tím blonďákem na koštěti a bavíte se. Já tu z ní předčítala nahlas celé pasáže a docela jsem se nasmála. Jenže jak zpívají Alan Parson´s Project - "co jde nahoru, musí taky dolů". Na tohle anotace neupozorňuje a kdo není fanda bulváru, neví. A najednou předčítáte pasáže, které nejsou zábavné, ale hluboké, upřímné a pravdivé. Asi každý, kdo si prošel nějakým druhem pouště, má své studny, své tři krále.
Možná se v Tomově knize poznáte. Ale na to si ji musíte nejdřív přečíst.

76 06.08.2023

Kniha, kde nenajdete moc dialogů, ale v popisech se dozvíte všechno, co potřebujete vědět. O postavách. O sicílii. O životě. O epoše, která odchází spolu s donem Fabriziem.
Jsem ráda, že jsem si většinu komentářů přečetla až po přečtení knihy. Řadím se k těm, kterým se líbila. Její melancholický závěr ve mně bude ještě chvíli "brnět". Doufám, že několik nicneříkajících vět DK opět neoznačí jako spojler, který prozrazuje děj
***********
Neboť teď se dálo něco jiného, úplně odlišného. Seděl v lenošce, dlouhatánské nohy zabalené do přikrývky, na balkóně hotelu Trinacria a cítil, jak z něho život vyprchává v dlouhých vlnách s hučením podobným hučení rýnského vodopádu. Bylo poledne jednoho pondělí koncem července a pod ním se rozprostíralo palermské moře, kompaktní, olejovité, netečné a nepravděpodobně nehybné, natažené jako pes, který se snaží učinit se neviditelným před pánovými hrozbami. Ale nehnuté kolmé slunce stálo tam nahoře rozkročeno do široka a nemilosrdně je bičovalo. Bylo naprosté ticho. V oslnivém světle neslyšel jiný zvuk než niterný zvuk života, který prýštil pryč od něho.

69 21.07.2023

Pětka už jen za ten rozkošný nápad ve stylu "chlapi sobě". Většinu mužů podezřívám, že pokud se vůbec dostanou za úvodní obrázky, stejně nalistují kolem str. 15 a tam dlouho setrvají, alespoň ten můj by to jistě udělal.
Recepty fajn.

60 17.07.2023

Těšila jsem se. Knihu jsem měla předobjednanou, takže jsem si docela počkala. Přečetla jsem s úctou. Tím hůř se mi říká, že si opravdu myslím, že tohle se nemělo vydat.
Ne jen proto, že většina poznámek je natolik osobních, že běžnému čtenáři nic neřekne. Například kdy, kde a s kým byl AR na obědě a co měli dobrého. Jistě, jsou to DENÍKY! Jenže pak jsou pasáže, které jsou osobní úplně jinak, a podle mě je z nich zřejmé, že měl vcelku jasnou hranici, za kterou už nebyl ochotný se odhalovat lidem, kteří nebyli z jeho "smečky". Netuším, co by řekl, kdyby do vydání Deníků mohl mluvit (Alan Taylor zmiňuje, že neví, jestli by si to AR přál), ale pro mě je tato kniha psychicky oříšek. Na jednu stranu jsem hrozně ráda, že jsem si jako divák mohla připomenout jeho filmy s úžasným bonusem jeho poznámek a názorů. Na druhou stranu se cítím, jako bych otevřela dveře na obsazenou pánskou toaletu.

74 03.07.2023

Pro ty, kdo se chtějí dozvědět základní informace o výrobě a použití jedů (ať už v negativním, nebo pozitivním smyslu) v historii lidstva, bude tato kniha přínosná. Obsahuje spoustu případů z historie, známých i méně známých, včetně kauz, které ještě tak úplně nezapadaly prachem. Navíc je kniha přehledně uspořádaná a doplněná četnými ilustracemi.
****************
Jedním z největších přínosů medicíně je schopnost vyvolat anestézii - stav změneného myšlení, kdy je práh bolesti velmi nízký nebo zcela schází - a anestetika obecně. Než nastoupila anestézie, pacienti podstupovali krutou agónii i při těch nejjednodušších chirurgických zákrocích, a spousta z nich zemřela na šok.
Komplexní operace, jako operace brišní dutiny, srdce, diagnostická a plastická chirurgie, prostě nebyly možné. Anestezie nás zbavila nevýslovného utrpení a zachránila nespočet životů. Co je úžasné, že spousta látek, které to umožnily, patří k těm nejhorším jedům.

75 22.06.2023

Jsem z toho tak 50:50...Bylo to pro mě moc střemhlavé. Nápad super, to stálo za trochu víc námahy. Vrátila jsem se do svých 13, kdy jsme si s kamarádkami v lázních po nocích vymýšlely naivní strašidelné zamilované příběhy .
Nejsem zrovna konzument romantických příběhů a současná dějová linka pro mě byla na odložení knihy. Romantické knihy jsou v zásadě vlastně o hormonech. Když řádí hormony, jde logika stranou. Kdo z nás to nezažil, že? Ale tady šla stranou logika i ve chvílích, kdy hormony neřádily a Rebeččiny myšlenkové pochody jsem opravdu nechápala. Kvalita příběhu se velmi zvedla, když přešel do druhé časové roviny. Tam to autorce evidentně sedělo a mohla se vyřádit (myšleno v dobrém). Mělo to logiku, dalo se to pochopit, moc se mi to líbilo. Tím se taky vysvětlila uspěchanost současné dějové linky, ono začínat si s duchy, je hodně tenký led a autorka už honem chtěla být jinde. Veletoč úplně na konci by mi stál i za 10*, jenže za jednu větu, to fakt nejde, i když byla geniální!!!
Autorku si lehce pohlídám. Už jen proto, že mě zajímá, jestli tu schopnost překvapovat, ještě vybrousí a zdokonalí. A moc jí přeju, aby se to povedlo!

62 20.06.2023

Zpracování odpovídá době a cílové skupině, ale je to silný příběh o obdivuhodné ženě. Jak nefandím přepracováním knih, či filmů, v tomto případě bych si ráda přečetla tento příběh podaný přijatelnější formou, tato bohužel zřejmě odradí i ty, pro které byla kniha míněna - děti. Což je veliká škoda.

65 19.06.2023

Spokojenost na všech úrovních. Navíc jsem si i úspěšně zapátrala. To se mi to mluví, měla jsem o dost víc informací, než policie. Ale i tak o překvapení nebyla nouze. Navíc jsem si díky této knize znovu uvědomila, jak je to zlé, když se láska zaměňuje, nebo proměňuje v závislost.
Pomalost příběhu mi vyhovovala. Jediné, co mi vadí je, že se tu rozjíždí další knižní série, což je pro mě z mnoha důvodů trochu problém. Autorku chápu, může si dovolit počítat s tím, že jí to vydají a na jejím místě bych se vymazlených postav taky nechtěla vzdát. Můžu tedy jen doufat, že udrží ten parádní styl a z Kungshamnu se nestane co do úbytku obyvatelstva další Midsomer.

74 12.06.2023

zanzara perfektně vyjádřil moje pocity z knihy, takže odkazuji na jeho komentář.

Myslím, že jsem si do ČV nemohla vybrat líp, i když jsem správně tušila, že téma inkvizice mě spolehlivě rozhodí na několik dní. Přesto je to krásný příběh.
Na Márquese jsem se chystala už dlouho a od této knihy se průběžně budu chystat dál.

71 31.05.2023

Parádní jízda, kterou u mě paradoxně brzdilo nejvíc to, na co jsem se těšila - a sice Ripleyová. Tedy ani tak ne ona, jako neustálé vize Amandy, které podle mě sice autorovi přidávaly stránky, ale jinak by úplně stačily dvě (první a poslední).
Co oceňuji jsou popisy mimozemské lodi a vůbec všeho, tak dokonalé, že film bych ani nepotřebovala. Zvedám palec a z mnoha důvodů (i ze sentimentu) sázím své 4.

78 27.05.2023

Jumbo!
Lidi, právě jsem dočetla svou první knihu ve svahilštině, navštívila jsem španělskou vesnici a jako koza čuchla k petrželi s očekávaným výsledkem.
Konstatuji, že jsem technicky nerozuměla skoro ničemu, ale byla to pořádná adrenalinová jízda! A to jsem viděla film a myslela jsem si, že už to napínavé nebude. Bylo. Omlouvám se všem menšinám (včetně koz), které jsem druhou větou vážně nechtěla urazit a knihu - jak jinak - doporučuji.

101 22.05.2023