asanita komentáře u knih

Drama R.U.R. se mi četlo velmi dobře a jeho téma mě zaujalo. Bavilo mě sledovat vývoj Robotů z levné pracovní síly, přes vojáky a vrahy až po citlivé bytosti podobné člověku (v případě Prima a Heleny). Myslím, že vidět toto dílo v divadle by byl opravdový zážitek.

6 11.07.2020

Temná hmota mě bavila a její čtení jsem si vyloženě užívala. Autor totiž zvolil zajímavý námět, jemuž se po celou dobu věnoval, přičemž však čtenáře příliš nezatěžoval technickými popisy. Hlavní hrdina byl také poměrně sympatický a v průběhu děje jsem mu přála jen to nejlepší. Proč tedy nehodnotím plným počtem hvězd? Přijde mi, že se autor snažil knihu natolik zaplnit akčními scénami, až děj působil příliš nuceně. V Temné hmotě se navíc nachází hned několik nelogičností a těžko uvěřitelných zvratů (jako například to, že Daniela Jasonovi okamžitě uvěří jeho příběh a poté, společně s Charliem, odjede pryč). Celkově však knihu hodnotím kladně a už se těším na četbu dalšího sci-fi thrilleru od Blaka Crouche.

6 21.12.2019

Román Velký Gatsby se mi poměrně líbil, protože se v něm kromě typického love story nacházely i další skutečnosti, jako například to, že přestože si člověk jde za svým snem a obětuje mu vše, tak se ne vždy vyplní nebo to, že je důležitější mít pár opravdových přátel než spousty lidí, kterým na člověku ve skutečnosti nezáleží a v klíčové situaci ho nepodrží. Dále dílo připomíná, že bohatství není vše, čeho musí člověk v životě dosáhnout, aby byl šťastný.

6 02.11.2019

Romeo, Julie a tma je velmi citlivá novela, jež dokáže přesně popsat lásku dvou mladých lidí v průběhu tak nelehké doby, jako je 2. světová válka. Autor nám ukazuje všední starosti obyvatel Protektorátu Čechy a Morava a zároveň i jejich obětavost a laskavost. V díle se ale objevuje i záporná postava, pan Rejsek, jehož charakter vyznívá zcela opačně. Chvíli mi trvalo, než jsem si na styl, kterým je kniha napsána, zvykla, ale myslím, že po pár kapitolách už mě během čtení nic nerozptylovalo, a tak jsem si mohla celý příběh vychutnat.

6 01.08.2019

Analfabetka, která uměla počítat je má vůbec první kniha od Jonase Jonassona (Staříka zatím ještě v knihovničce přichystaného nemám). Dlouho jsem oproti ní dávala přednost jiným knihám, ale když jsem se k Analfabetce konečně dostala, rozhodně jsem nelitovala. Rychle jsem se vžila do dost těžko uvěřitelného a místy zcela naivního příběhu Nombeko Mayeki, jež se podaří uprchnout ze slumu v Sowetu vstříc lepšímu životu.

Těžce ironický styl psaní mi v zásadě vyhovoval a nedělalo mi problém se sem tam opravdu zasmát. Ze začátku mě docela štvalo neustálé přeskakování v ději z Holgerů na Nombeko, jejíž příběh byl (tedy alespoň pro mě) určitě zajímavější. Po setkání těchto klíčových postav, ale tato starost odpadla a mohla jsem si nerušeně užívat potíže s "nechtěnou" atomovou bombou ve Švédsku.

Zápletky se, zvláště ke konci příběhu, ukázaly jako velmi absurdní až nereálné a Jonasova snaha za každou cenu děj ozvláštnit a konec příběhu odložit mě taky dost iritovala. Přesto, pokud na knihu nahlížíte spíše jako oddechovku, od které nic moc nečekáte (zvlášť v oblasti zápletky a děje), tak si Analfabetkou můžete zpestřit (často) uspěchané vánoční svátky.

6 26.12.2016

Zpočátku pro mě bylo těžké se do novely začíst a pochopit děj, po pár stránkách ale tento problém zmizel a v ději jsem se již orientovala. Oceňuji odhodlání Kateřiny Horovitzové a její odvahu, která kontrastuje s pasivitou ostatních obchodníků (snad kromě Rappaporta-Liebena, jenž se alespoň pokoušel protestovat). Kniha zobrazuje manipulaci židů, rasovou nesnášenlivost, život v koncentračním táboře, jednání nacistů se zajatci a již zmíněnou odplatu za smrt bližních. Autor zachycuje stísněnou atmosféru války a zároveň neutuchající naději zajatců, která stále přetrvává, ačkoliv čtenář téměř okamžitě ví, co má důstojník Brenske v plánu.

5 26.08.2019

Před pár hodinami jsem dočetla velmi poutavou knihu s více než výstižným názvem Potrhaná křídla. Ruta Sepetys nás vtahuje do příběhu Josie Moraineové, která se ze všeho nejvíce snaží dostat pryč z nechvalně proslulé Francouzské čtvrti a začít tak nový život. Tento námět je vcelku jednoduchý, přesto v sobě kniha ale skrývá mnohem více, než v co jsem zprvu doufala.

Josie mě spolu s Patrickem učarovala prací v knihkupectví a "hrou", při níž se snažili uhodnout, jakou knihu si potencionální zákazník vstupující do knihkupectví koupí - u toho jsem se upřímně bavila. Kniha ve mně také probudila chuť přečíst si Davida Copperfielda od Charlese Dickense, jelikož na hlavní postavu knihy narážel už Holden Caulfield z Kdo chytá v žitě, takže bych přečtením jistě neprohloupila.

Vedlejších postav v Potrhaných křídlech také rozhodně nebylo pomálu. Začít bych mohla Jessem Thierrym, který byl vážně skvělý a možná mě trochu mrzelo, že v knize nedostal trochu více možností se projevit. Pokračovat mohu zpovzdálí podporující Willie, taxikářem Cokiem, informátorem Frankiem, Patrickovým otcem Charliem nebo dalšími prostitutkami od Willie. Kapitolou sama o sobě je Louise, matka Josie, o níž se v knize rozhodně mnohokrát dočtete spoustu ne zrovna lichotivých věcí.

Charakter hlavní hrdinky Josie se nejspíš nedá bez hlubších znalostí knihy dostatečně přesně vykreslit, jisté ale je, že dělala, co mohla, aby ochránila své blízké, i když kvůli tomu často musela zajít dost daleko a její lži nebraly konce. Josie jsem fandila, její příběh mě však nějak zvlášť nedojal - vážně nevím, proč tomu tak je. Vcelku mě ale uklidňuje fakt, že v tom (podle komentářů níže) podle všeho nejsem sama a zažili to i ostatní.

Na Potrhaných křídlech mi vadila ještě jedna věc a to závěr. Všechny ty události se zkrátka seběhly příliš rychle a připadalo mi to trochu umělé - což byla rozhodně škoda. Tuto nedokonalost ovšem vynahrazují postavy, plynulost děje, čtivost i určitý nádech tajemna v tom co bude dál.

Potrhaná křídla tedy určitě stojí za přečtení, na plný počet hvězd to ale zkrátka nestačí, ještě že jsem četla V šedých tónech jako první. Doufám, že Sůl moře přinese zlepšení a i nějaká ta slza ukápne. :-)

5 22.07.2017

Právě jsem dočetla zajímavý dodatek k sérii Skleněného trůnu od Sarah J. Maas souhrnně nazvaný Krvavé ostří, což je podle mě více než výstižné. Povídky byly čtivé, měly rychlý spád a rozhodně mi pomohly alespoň trochu přiblížit Celaeninu minulost v souvislosti s Arobynnem Hamelem, Samem Cortlandem či Rourkem Farranem.

Kladně hodnotím povídky Vražedkyně a Pán pirátů, Vražedkyně a poušť (na níž jsem se těšila asi nejvíce) a Vražedkyně a říše. Zbylé dvě povídky, Vražedkyně a léčitelka spolu s Vražedkyní a podsvětím, na druhou stranu zase až tak převratné nebyly a klidně bych je v knize mohla postrádat - přesto ale uznávám, že závěr Vražedkyně a podsvětí se ukázal pro další vývoj děje velmi důležitý.

Myslím, že tato sbírka povídek pro mě rozhodně nebyla pouhou ztrátou času, ba naopak přinesla příjemné doplnění stále se rozšiřující série Skleněného trůnu. A ano, také se mi nechce až do prosince čekat na pokračování, ale co se dá dělat, že?

5 01.07.2017

Skvělá, citlivá, místy smutná kniha. Charlie je velmi zajímavá postava a dá se do něj velmi snadno vcítit (stejně jako do Sam a Patricka). Moc se mi na něm líbí to, jak se postupem roku popisovaného v knize vyvíjí a narážíte i na další stránky jeho osobnosti. Jakmile tuto knihu začnete číst, tak musíte počítat s tím, že už jí jen tak lehce neodložíte, neboť je protkána skvělými citáty, knihami, písněmi i filmy. Dopisová forma mě bavila, protože jsem na ni nikdy předtím ještě nenarazila a do této knihy navíc skvěle pasovala. Autor měl děj dobře promyšlený a závěr mi nepřišel ani nějak zvlášť uspěchaný či nedotažený, vadilo mi na něm snad jen to, že jsem to "velké odhalení" Charlieho dětství v úplném závěru už předem tušila, takže to pro mě nebyl takový šok - což ale není nutně mínus. Už se mimochodem moc těším na zhlédnutí filmu, který bude snad tak skvělý, jak se o něm povídá. :-D

Myslím, že si časem budu muset přečíst tuto knihu znovu a všechny ty pěkné myšlenky si tam nějakým způsobem podtrhávat, protože jich bylo tolik, že si v důsledku toho dokážu vybavit z každé kousek, ale žádnou pořádně - snad jen...

"Snažím se zapamatovat si, jaké to je, cítit se skvěle jako teď, abych měl v zásobě, co nejvíc detailů, až jednou přijde nějaký další příšerný týden, a mohl si je vybavit. Věřím, že bych se pak zas cítil skvěle. Moc to nefunguje, ale myslím, že je důležité to zkusit."

a pak samozřejmě klasika:

"Cítím se nekonečně."

5 08.05.2016

Abych byla upřímná, tak musím přiznat, že úplně nevím, co přesně bych měla o této knize napsat. Na jednu stranu totiž Tanec s draky přináší propracovaný epický příběh se spoustou postav, různorodým prostředím a všemi jeho tradicemi, náboženstvími i jazyky, zatímco na druhou stranu je dílo protkané takovým množstvím popisů a nudného putování do „finální destinace“, že čtenář zkrátka neví, kdy to očekávané vyvrcholení konečně přijde. Tancem jsem se prokousávala opravdu velmi dlouho a s několika přestávkami jsem konečně dosáhla cíle. Proč jsem knihu ale nedočetla dříve?

Podle mě to částečně bylo způsobeno tím, že jsem se po Hostině pro vrány, kde chyběla většina mých oblíbených postav, tak moc těšila na tento díl, že mě do určité míry zklamal. Například kapitoly s Daenerys, Tyrionem či Jonem nebyly tak strhující jako dříve. Rozhodně tím ale nechci říct, že bych si žádnou kapitolu s těmito zmíněnými postavami neužila, to rozhodně ne, jen mi přijde důležité podotknout, že těch momentů bylo zkrátka méně než v předchozích dílech. I přes to ale samozřejmě oceňuji tanec v Meereenu v poslední části knihy spolu s, ne až tak překvapivou, poslední kapitolou z pohledu Jona.

Dále bych chtěla ocenit epilog, jenž ukazuje, že Tanec rozhodně ještě neskončil. Z postav mezi mé oblíbence patří zcela proměněný Theon Greyjoy, Melisandra z Ašaje, Barristan Selmy a Arya Stark, jejíž výcvik v Braavosu začal nabírat na obrátkách. Kapitol z pohledu Brana Starka také nebylo příliš, ale i z toho mála je vidět, že už i on bude moci v dalších dílech do příběhu nějakým významnějším způsobem zasáhnout. Co se Victariona Greyjoye týče, tak nevím, jak ho vnímáte vy, ale pro mě patří spolu s Ramsayem mezi nejzápornější postavy tohoto dílu. Potupu Cersei bylo samozřejmě také zajímavé sledovat.

Jak bych tento díl tedy shrnula? Jeho přečtením rozhodně neprohloupíte, jelikož doplňuje celou Píseň ledu a ohně a připravuje nás na samotný závěr této velkolepé ságy. Zima na sebe nenechala dlouho čekat a v příští knize ji snad budeme moci zažít v plné síle. Do té doby nám ale nezbude nic jiného než čekat...

4 15.09.2019

Román Jeptiška mě zaujal už když jsme si četli ve škole krátkou ukázku právě z kláštera Marie Panny, kde Zuzana poprvé vzdorovala – v tu chvíli mi bylo jasné, že se mi tato kniha bude líbit a že si ji rozhodně musím přečíst. Zuzanin osud byl velmi smutný a chvílemi jsem musela knihu odkládat, abych se uklidnila a mohla poté číst dál. Líbily se mi i časté úvahové pasáže o církvi, které prokládaly Zuzanino utrpení a nad kterými jsem se mohla zamyslet. Doslov knihy byl velmi překvapivý, protože jsem vážně neočekávala, že dopisy vznikly jen jako žert.

4 02.01.2019

Velmi čtivá kniha o skvělém sportu. Sama badminton hraji, a tak mě popis turnajů a tréninků vážně bavil. Některé informace o soukromém životě Petra Koukala byly opravdu překvapivé a boj o olympiádu v Riu jsem si doslova užívala. Soucítila jsem s Koukalem při vyprávění o dlouhých cestách letadlem, nezdařených zápasech nebo o pochybném ubytování v Asii. Rakovina byla posledním bodem v už tak strhující knize a před autorem smekám.

4 27.12.2018

K této knize jsem se dostala díky stejnojmennému filmu, který mě doslova uchvátil, a tak jsem se rozhodla, že si co nejdříve přečtu i knihu. Mladá Čijo nás přivádí do nemilosrdného světa gejš, kde rozhodně neobstojí každá dívka. Hlavní hrdinky mi bylo během čtení vážně líto - jak kvůli jejímu dětství, tak kvůli chování Hacumomo, Matky a Babičky. Tento vývoj byl ale důležitý, aby se z Čijo, s pomocí Mamehy, stala Sajuri, která ale i tak měla v trnité cestě za úspěchem nemalé problémy.

Zajímavý byl rozhodně i vývoj Sajurina vztahu s Dýní, který se, zvlášť ke konci knihy, nemálo změnil. Samotné milostné dilema bylo poněkud komplikované, protože boje mezi obchodními partnery nemohou být nikdy bez potíží. Se Sajuri jsem v jejím počínání soucítila a přála jsem si, aby si konečně mohla vybrat danna podle vlastního uvážení, přestože jsem věděla, že se to asi jen tak nestane. Líbilo se mi i samotné líčení Kjóta a válečné atmosféry spolu s příděly jídla a celkového nedostatku.

Gejša je proto knihou, která mě pohltila a nemohla jsem přestat číst, dokud jsem nebyla až na úplném konci.

4 27.12.2018

Na román Uvnitř mé hlavy jsem narazila na knižním veletrhu Svět knihy, kde mě anotace spolu s obálkou velmi zaujaly. Knihu jsem si koupila a po přečtení toho rozhodně nelituji. Celkově bych román hodnotila jako čtivý, oddechový, místy maličko naivní ale stoprocentně zajímavý svým námětem (schizofrenie) a s minimem ohraných klišé, kterých je v dívčích knihách zpravidla poměrně dost.

Alex i Milesovi jsem od začátku fandila, ale samozřejmě se v ději objevily další zajímavé postavy jako třeba členové klubu pro podporu rekreační atletiky nebo Milesova matka June a Alexin kamarád Tucker. Také jsem oceňovala Milesovu občasnou komunikaci v němčině, která byla dost úsměvná. V knize se mimo jiné pěkně ukazuje, jak funguje tzv. davové jednání a jaké důsledky mohou mít činy některých jednotlivců, což mi trochu připomnělo pár vlastních "školních zážitků". Knihu rozhodně doporučuji. :-)

4 10.07.2017

Královna stínů, coby čtvrtý díl stále se rozšiřující série, rozhodně nepatří mezi oddechovější knihy v sérii. Je tomu totiž právě naopak. V knize se nachází zhruba čtyři velké akce, ze kterých Vám zůstane rozum stát. Je tedy pravda, že mi ze začátku dělalo o něco větší problém se začíst, jelikož jsem si po Dědičce ohně musela dát od této série tolik potřebnou pauzu. Tento problém ale zmizel hned v průběhu první již zmiňované akce, takže jsem ho už dál řešit nemusela.

V knize se také objevilo pár nových postav jako například tajemná Elide, která tak trochu není tou, za níž se horlivě vydává, Nesryn Faliq v čele rebelů a pohledná Lysandra se svou svěřenkyní, malou Evangaline. Charaktery postav se také mění až do sytosti počínajíc už tolik nefňukající Aelin, přes Chaola a Doriana až po Jeřába, u něhož jsem ani nedoufala, že v tomto díle bude. Manon také nepřestává překvapovat a prostor je, alespoň ke konci knihy, věnován i její (bývalé) první pobočnici Asterin. Myslím, že zrovna Manon začínám mít z celé série asi nejraději.

Velmi jsem se těšila na případné setkání Aelin s Manon a nakonec jsem se dočkala a opravdu - zklamaná jsem rozhodně nebyla. Jen doufám, že se setkají v příštích dílech alespoň ještě jednou, třeba i na stejné straně barikády. Na sérii mě také zaujalo to, že tam od v podstatě minima magie v prvním dílu množství nadpřirozena stále přibývá a díky tomu se dá série označovat za fantasy jako takové. To postupné stupňování mi trochu, ačkoli nevědomky, připomnělo Hru o trůny ale co už. :-)

Nemůžu se dočkat pokračování a vážně nevím, jak to do té doby vydržím. Každopádně bych ale uvítala o něco méně chyb vzniklých z překladu. Vážně, některé z nich byly přímo do očí bijící a tak chtě nechtě velmi kazily celkový dojem z knihy. Proto by možná bylo pro příště lepší vydat knihu o něco později a s minimem chyb než brzy a takhle... Ale to je asi má jediná výtka k jinak skvělé knize.

4 06.05.2017

Ze začátku mi to připadalo jako dost velká nuda, čím dál se ale děj posouval tím to bylo zajímavější. Občas mě dost vytáčela Celaena tím, jak na každé stránce připomínala, že je nájemný vrah a "Adarlanský zabiják" plus, co všechno nedokázala. Tato situace se ale postupně zlepšovala, až jsem si nakonec příběh vychutnala. S milostným trojúhelníkem to bylo také dost zajímavé, takže opravdu netuším, co budu dělat než vyjde další díl. :-)

4 26.12.2015

Divergence mě zaujala a tak jsem si řekla, že jí dám šanci. Rozhodně toho nelituji první díl byl opravdu skvělý, dívala jsem se i na film a ten byl také dobrý. Knihu jsem přečetla za necelé tři dny, sice mě trochu mrzí, že jsem si jí nemohla užívat déle, ale co se dalo dělat, že?

V Rezistenci jsem cítila menší pokles, asi na tom mělo trochu podíl to, co tam Tris vyváděla, ale prostě cítím, že to nebylo ono.

Aliance se mi naopak líbila skoro stejně tak jako Divergence, ano bylo to oproti ostatním dílům takové vědečtější, ale myslím si, že to sérii neuškodilo. Jediné co můžu třetímu dílu vytknout je ten konec... I s tím jsem se, ale dokázala smířit. Aliance je zkrátka dobré zakončení série a myslím si, že pokud jste četli předchozí díly, tak stejně neodoláte.

4 29.10.2014

Na díle mě zaujalo, že se i přes své stáří dá poměrně snadno číst, takže se v něm projevuje nadčasovost určitých myšlenek. Bylo mi líto Médeina a Iásonova osudu, což se projevilo především na konci dramatu, který však nebyl nikterak překvapivý, jelikož se jedná o tragédii.

3 30.12.2020

První kniha, kterou jsem od tohoto autora kdy četla a myslím, že rozhodně nebude poslední. Oceňuji rozdělení knihy na části, jejichž vzájemná souvislost z počátku nedávala příliš smysl, ale postupně se vyjasňovala čím dál tím více, až se nakonec v mysli čtenáře události propojily, což svědčí o tom, jak moc je děj promyšlený. Odysea se vyznačovala častými technickými popisy, jako například líčením Discovery ve vesmíru či monolitu MAT-1 a superpočítače HALa. Clarke se dotkl i filosofičtějších úvah o vesmíru, mimozemšťanech nebo lidstvu jako takovém. Také stojí za zmínku využití hibernace během mezihvězdných letů, o níž se uvažuje dodnes jako o alternativě během nekonečných cest v kosmu. Dějově se knize také nedá v zásadě nic vytknout, a proto se už těším na pokračování.

3 29.11.2019

Jak přežít kretény jsem přečetla už před delší dobou, přičemž jsem knihu dostala jako dárek. Občas mívám s kretény problém, a proto jsem doufala, že mi Robert I. Sutton pomůže se s nimi vypořádat. Částečně jsem v tomto předpokladu měla pravdu, poněvadž kniha obsahuje příběhy ostatních lidí, již mají s kretény problém, a tak mohou jejich příběhy působit motivačně. V publikaci můžeme také nalézt techniky, jak se kreténům vyhnout, mentální triky a tzv. obranu útokem. Musím ale přiznat, že tyto rady nebyly nijak převratné a myslím, že by na ně většina lidí bez problémů přišla sama. Přesto ale zastávám názor, že je dobré mít všechny strategie sepsané v závěrečných shrnutích, tak jak je tomu v Jak přežít kretény, v důsledku čehož se můžete k radám pohodlně vracet. Přijde mi, že by kniha mohla být klidně o polovinu kratší, přičemž by to informace v ní obsažené nijak zásadně neovlivnilo.

3 01.09.2019