anonymní.Ilja komentáře u knih

Konečně jsem se dostal k druhému dílu knihy, kterou mám doma a které si velice vážím. Nádherné krátké příběhy ze světa autismu, který je tak náročný a vzdálený, ale v podání Martina Selnera tak krásně uchopený, že si z něj člověk odnese úsměv i poučení.

3 09.10.2022

Tak heleďte: já jsem tu knihu četl, takže jsem věděl, o co tam jde, ale ta předmulva, co je na začátku, by vás mohla aspoň varovat, že vám poví ÚPLNĚ VŠECHNO! XD

knina se skládá z tří částí, které jsem téměř stejně velké: předmluva (+ dodatky), první a druhá část samotné knihy. Je to kniha, která se čte pro čtení víc než pro obsah, přestože obsah stojí za to. Je to kniha, kterou možná někdo těžko přežvýká a ještě hůř rozdýchá, ale je to klasika, které své věhlasné jméno nemá pro nic za nic. Za mne je to jasných 5/5!

Zajímavá kniha vyprávějící o osudech mladé slečny z Anglického pobřeží, která se vydala za svými sny do Londýna. Provedení svěží a čtivé, obsah zajímavý a obsah barvitý a plný zvratů a záplatek, že se čtenář nestíhá nudit. Za mne je obálka a její název trochu zavádějící: slibuje víc vzrušení než kniha nabízí; přestože perverzní čtenář si v ní přijde na své, příběh dokáže obscénnosti v knize se vystihující přejít s až obdivuhodným taktem a vkusem. Obálka sice na první pohled zaujme ale mne například rovnou také odradila; až první stránky, které jsem skusmo přečetl, mi ji prodaly.

3 30.09.2022

Tohle není kniha pro každého, ale pokud sháníte nějakou šílenost, kterou budete vytahovat na své nové známé, aby se otestovalo, zda jsou to cvoci a stojí za to se s nimi bavit, vřele doporučuji. Setkáte se tu s useknutými hlavami, lidským kompostem, šílenými vědci, vykradači hrobů, pokusy na zvířatech a nejen na nich. Setkáte se tu s věcmi, které posouvaly medicínu vpřed, které zachraňují životy a nebo se zabývají tím, kdy a jak život skončí.

Autorka je skvělá a překladatelka báječná. Jak se člověk dostává skrz knihu dál a dál a kniha se stává stále bizarnějším a morbidnějším, stává se zábavnější i autorka, která doplňuje text populárně naučný svými nepatrnými jemnými kousavými vtípky a narážkami, u kterých se člověk s dobrým smyslem pro humor nemůže královsky nebavit.

Po dočtení jsem okamžitě předal dalšímu čtenáři, jednomu ji slíbil a s mnoha své poznatky sdílel. Tohle je velkolepá jízda a jsem rád, že ji mám v osobní knihovně.

3 30.09.2022

Kniha, která vás hladí po duši svou krásou, lehkostí a čtivostí, ale zároveň se vám zařezává pod kůži svou mrazivou zprávou, kterou tak pravdivě vydává o lidstvu a jeho touhách. Ze svého prvního setkání s Kunderou jsem si odnesl nadšení, které má čtenář po přečtení knihy, která ho pobavila a obohatila; přečetl jsem knihu, která neměla ani slovo přes počet a každá věta měla svoje pevně dané místo a význam. Precizní práce.

3 30.09.2022

Jako student pedagogiky, který se snaží co nejvíce seznamovat se zkušenostmi svých starších a protřenějších předchůdců, jsem toto dílo ocenil. V jeden moment jsem četl úryvek páru učitelka+neučitel, kdy muž reagoval "to je absurdní" a učitelka "to je tak příšerně přesné".

Za začátku jsem se bál, zda se brzy pojetí formou zápisků z každého pracovního dne nezají, ale (snad i díky tomu, že jsem knihu četl po kouscích během 5 dnů) nakonec utekla rychle a neomrzela se. Text je plný glos, ironických poznámek a perel z úst studentů především učňovských oborů.

Objevila se tu v komentářích zmínka o zbytečnosti rýmovaček, kterými je text občas okořeněn. Přiznávám, že bych si text bez nich dokázal bez problémů představit, ale zároveň bych zmínil, že při věku a identitě autora je tento literární počin velice zdrařilý a něco takového jako (nadbytečné) svérázné rýmovánky vložené do textu mne nijak nepohoršují.

Pro mne první případ komisaře Dupina. Dostal jsem se k němu přes Čtenářskou výzvu, kdy jsem hledal někoho, kdo hodně pije kávu. Protože je tento díl serie spolu s Bretaňským světlem nejlépe hodnoceným dílem podle Databáze, sáhnul jsem po něm. A nebyl jsem ani v nejmenším zklamaný.

Když jde komisař vyzpovídat jednoho vědce, jako službičku pro svého Pařížského kolegu, netuší, že ho najde mrtvého. A už vůbec ne, že to není poslední mrtvé tělo tohoto podivně zamotaného případu, který mu k jeho nelibosti z pověření ministra spadne do klína jako speciální vyšetřování.

3 15.02.2022

Druhý díl (nebo třetí, pokud za první počítáte Čarodějova synovce) knižní série o Narnii je v něčem mnohem dobrodružnější než první, kde mám pocit, že jsou postavy mírně vláčeny osudem. Děti se vracejí do světa, který znaly, ale nalézají jen trosky a ztracený lesk starého dobrého světa. Je na nich, aby svrhly zlého vládce a opět zavládl v Narnii klid.

3 31.12.2021

Společně se Zaslanou poštou jde za mne o vrchol tvorby Terryho Pratchetta. Autor je v těchto knihách již zřetelně zkušený a vypsaný.

Oproti sólovým (mimo série jako je hlídka nebo čarodějky) knihám z dřívější doby to není jen krásná a zábavná přehlídka nápadů nesoucích příběh, ale plnohodnotný počin hluboce zasazený do krásného již vybudovaného světa. Také mám pocit, že Pratchett, který si dokáže udělat legraci ze všeho, zde upouští od zabaveného a milého přetváření, překrucování a parodování, a pouštní se do dříve u něj nevydané kritiky, přestože ani v nejmenším neztrácí svou lehkost a eleganci.

Tuto knihu mám doma v originále (dostal jsem darem) a už několik let se chystám, že se stane první knihou v originále, kterou jsem od Pratchetta přečetl. Ale dobře vím, že s Kantůrkem jsem nebyl ošizen ani o gram zabavy ...

... a Pravdy.

3 30.12.2021

Na Zeměploše není nic jako na Zeměkouli: světlo tam teče, existuje barva kouzel a smrad nejslavnějšího bezdomovce chodí po městě o své vlastní ose. A Vánoce? Těm se říká Noc prasečí hlídky. Při této příležitosti vozí na saních tažených divokými prasaty Otec prasátek dětem dárky. Ale existují síly, které by byly rády, kdyby Otec prasátek přestal existovat. Dá se antropomorfní personifikace něčeho zavraždit?

3 29.12.2021

Pratchetty si na Zeměploše dokáže dělat (a dělá) vkusnou legraci ze všeho, co ho zrovna napadne. Nešetří nic, co mu přijde pod ruku, takže není překvapení, že se dostalo i na církev a víru obecně.

Kniha vypráví příběh jednoho z malých bohů, jehož věřící se chytili do pasti liturgie a přestali v něj věřit. On je uvězněn v podobě želvy a nemá dost moci (dost věřících), aby s tím dokázal cokoli udělat. Jeho život je závislý na jednom prostém mladíkovi a na tom, aby v něj lidé zase skutečně uvěřili, a on se opět stal velkým mezi malými bohy.

3 29.12.2021

Kniha, která naplnila mou fantazii mnoha aspoň o trochu realističtějšími představami a přežití v kruté divočině, ale zároveň mne obohatila o mnoho zajímavých vylepšení do života na zahradě. Kdybych mohl jít na zahradu a vyzkoušet tam přežívat, tohle by byla ta kniha, bez které bych do toho nešel.

3 28.12.2021

Blanik je jednou z Cimrmanových her, na které vzpomínáte rádi a která vám do života dá pár krásných myšlenek. A ještě víc citací ze hry, kterými můžete častovat své blízké.

3 28.12.2021

Přestože mne po grafické stránce asi uchvátila víc Tashlinova Vačice, obsahem mne chytl "Medvěd, který nebyl" nejvíc. Člověk by měl být tím, kým je, a nevěřit těm, kdo říkají, že to tak není (nebo že to tak být nemá). Jak komentoval @martineden: přenádherná záležitost.

3 27.12.2021

Přiznaný brak, který tak docela brakem není. Parodie na vše, která dokáže svým místy nepokleslým (a většinou hodně pokleslým) homorem bavit. Když mi je sestra doporučila s tím, že si mám přečíst aspoň první stranu, věděl jsem, že je to past. A byla: přečetl jsem ji jedním dechem a teď ji mám znovu rozečtenou. Příběh, kde se dokáže převrátit vše naruby a pak ještě jednou.

3 18.12.2021

Jedna z nejlepších knih, které vůbec znám, a kniha, kterou jsem nutně potřeboval do své knihovny. Specifický humor, který mne baví, a příběhy, které komentují lidstvo v kulisách těch nejfantastičtějších světů, které jsou Havilandem Tufem navštíveny.

3 17.12.2021

Kniha, která mne nadchla svou podivnou myšlenkou a hromadou úvah. Přestože bylo od začátku cítit něco ve vzduchu, konec mne přesto překvapil. Tolik myšlenek a událostí na tak malém prostoru.

3 15.12.2021

Dávám 4 hvězdy a to protože to hodnotím jak to, co to je: jsou to 4 hvězdy souboru amatérských "povídek". Chápu každého, komu se to nelíbí, ale věděl jsem co jdu číst, bylo to napsané v předmluvě a kvalita tomu odpovídala. A v rámci té kvality to bylo na 4 hvězdy. Pár povídek mi v paměti věřím uvízne protože se mi líbily a byly zábavné nebo obohacující, pár z nich už teď z paměti zmizelo a není to škoda. Ať už to byly nebo nebyly povídky, celá sbírka se četla velice svižně a jako lehké čtení do autobusu, vlaku nebo do čekárny u dotora to byla skvělá volba.

2 09.02.2024

Proti Boží pěsti to není tak silné, ale proti Žoldákům je to lahůdka. Je vidět, že Forsythovi sluší fikce na pozadí velkých událostí a nebojí se přitvrdit. Tam kde si ostatní stěžují, že to je plné odboček a nezajímavých příběhů z života nezajímavých postav, jako čtenář velké řady románů nesouhlasím; já jsem si ničeho takového nevšiml a přišlo mi to celé zajímavé a celé pěkně soudržné. Já jsem spokojený.

2 31.10.2022

tuhle knihu jsem rozečetl několikrát počínaje dobou, kdy jsem jako dítě četl první díly serie. Nikdy jsem se nedostal daleko. Tentokrát jsem se toho konečně zbavil. Už jen z použití slovního spojení "konečně zbavil" je vidět, jak moc se mi to líbilo. Čvachetka se svým chronickým pesimismem byl úžasná postava, ale celkově mi přišla kniha velice neakční; nedokázala nadchnout.

2 05.10.2022