Ameliii
komentáře u knih
Pod sněhem
Petra Soukupová
Bohužel musím po přečtení této knížky dát Petře Soukupové palec dolů. Geniální "Zmizet" a teď? O pět pater dolů. Styl psaní, postavy bez osobnosti, zasazené do naprosto předvídatelných schématických krabiček - všechno mi připadalo bez napětí, bez překvapení... A v okamžiku, kdy si v jedné části knihy autorka popletla jména postav to u mě tato kniha prohrála úplně...
Norské dřevo
Haruki Murakami
Murakami dokáže svým knihám vdechnout tak úžasnou atmosféru. Cítím, že je to moje krevní skupina. V Norském dřevě je možná trochu moc sexuality, zajímavější by asi bylo zaměřit se na ostatní součásti příběhu. Možná se jen autor snažil šokovat, kdoví, ale nálada knihy mě naprosto očarovala.
Snídaně u Tiffanyho
Truman Capote
Krásné vyprávění o jedné mršce, kterou i přes její chyby miloval... Stojí za přečtení!!!!
7000 dní na Sibiři
Karlo Štajner
Škoda, že vyprávění pana Štajnera nedostal do rukou některý opravdový spisovatel... Vznikl by příběh, který by vydal na román o tisíci stranách, který by šokoval a byl velmi emotivní. Takhle musím dát jen 3 hvězdičky, přestože mi to připadá nefér. Souboj mezi obsahem a formou prohrála forma. Jsou to bohužel neemotivně vyprávěné vzpomínky, útržkovitě slepené z obrazů, které si během svého utrpení zapsal do paměti. Něco tomu chybí. Vážně mě to mrzí...
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Malý princ žádný komentář nepotřebuje. Jen krátce - Láska na celý život.
„ Musím přeci snést dvě nebo tři housenky, když chci poznat motýly.“...
Tulák po hvězdách
Jack London
Můj první London. V dobách povinné četby jsem k němu cítila podivnou nechuť, ale vypadá to, že už jsem dozrála :-). Krásná kniha - neuvěřitelně propracovaná - příběhy, postavy,.... Je v ní všechno. Mozaika drží pohromadě, místy dojímá, místy šokuje, donutí vás přemýšlet.
Nebe nemá dno
Hana Andronikova
Tezka kniha-predevsim kvuli tomu,ze se v ni Hana Andronikova vypisuje ze svych pocitu souvisejicich se smrti
otce,depresemi,onemocneni rakovinou prsu,neschopnost zahajit lecbu. Citliveho jedince muze nalada knihy vtahnout do sede melancholie.Styl psani, uvahy, metafory mi kupodivu sedl, muj mozek asi funguje na podobnem principu :-) ,az jsem se misty lekla,ze to vse prozivam ja. Nebyt poslednich 100 stranek hodnotila bych vys,ale zaverem jsem se prokousavala tezko,byl zbytecne natazeny a cele knize spise ubral.
Příběhy mužů a hor
Čestmír Kubík
Snad povinná četba pro každého, kdo se chystá na hřebenovku? :-) Jak krásné jsou naše nejvyšší hory a jak můžou zaskočit toho, kdo je podcení... Příběhy lidí, díky kterým se můžeme cítít bezpečněji, průkopníků dnešní horské služby, kteří bez přemýšlení vyráží do akce. Jedno kdy, jedno kam, nasadí svojí kůži jen proto, že možná právě vám už ve vánici dochází dech. Dojemné, kruté, někdy veselé příběhy, které dáte na jedno otevření knihy a zamrzí vás, že jich není více. Moc pěkná kniha, doporučuji všem milovníkům Krkonoš.
Umělohmotný třípokoj
Petra Hůlová
Po nadšení ze Stanice Tajga, si nejsem jistá - je to jedna a táž Petra Hůlová?
Dneska už se tomu směju
Adina Mandlová
Na této knize si cením, hlavně výpovědi o době první republiky. Máme tendenci si ta léta idealizovat - lidé se k sobě chovali lépe, muži byli bezvýhradní džentlmeni, dámy seděly cudně v koutku a vzhlížely ke svým manžílkům.... Paní Adina Mandlová byla sebestředná potvora a ani na stará kolena se nehodlala změnit. Pyšně vzpomíná na své "zářezy", nemorální chování, city neměly v jejím životě výsadní místo... Co naplat, společnost se příliš nemění, stále jsou v ní pacholci i andělé. Adinu Mandlovou jsem obdivovat nezačala, ale otevřela mi oči. Je to opravdu zajímavé počtení a ku prospěchu knihy přičítám i snahu pana Škvoreckého, příliš do vyprávění nezasahovat jakýmikoliv úpravami.
Svatební cesta do Jiljí
Miroslav Skála
Mám ji ráda. Milá, vtipná knížka - třeba v létě k vodě. Kdo si chce při četbě odpočinout, zasmát se a uvolnit, ať sáhne po Saturninovi anebo Svatební cestě do Jiljí.
Bílý den
Taťana Fischerová
Je to už delší doba, co jsem Bílý den četla, ale vybavuji si neuvěřitelný klid. Souznění a smíření paní Táni s životem poznamenaným synovým handicapem. Životem, který snad ani poznamenaný není, životem, který prostě je. Tečka.
"Ráno se probudí a okamžitě se začne usmívat.
"Maminko, je bílej den."
Proč Kryštof nemá rád noc? Proč nazval sám od sebe den Bílým dnem? Nikdy jsem ho něco takového neučila. Proč se raduje z každé vteřiny toho světla, o kterém nějak odněkud ví, že je vzácné a je tu jen na chvíli? Odkud ví, jak vzácné jsou okamžiky, které jsme dostali k životu?
Není vlastně on ten, kdo si mne přišel vychovat?
A máme společnou šanci.
Bílý den."
Dům se slepou verandou
Herbjørg Wassmo
Mám ráda nejednoduché knihy. Tohle je jedna z nich. A já jí mám ráda. :-)
Marta v roce vetřelce
Petra Soukupová
Jestli jsem "Zmizet" hodnotila na 5*, musím ubrat. Není to ono. Četla jsem ty dvě knížky hned po sobě a favorit je jasný. Deníková forma, osobnost hlavní hrdinky i příběh samotný to všechno je o level jinde. Jak už tu v komentářích napsala oolinkaa, asi nejsem správná cílová skupina. I tak je ale Petra Soukupová autorka o kterou se hodlám zajímat.:-)