Amaranta
komentáře u knih
Utrpení knížete Sternenhocha
Ladislav Klíma
Skvělé je vydání s ilustracemi Vladimíra Kokolii. Vlastním :).
Já u pramene jsem a žízní hynu
François Villon
Nejraději mám překlad Loukotkové (asi díky začlenění do textu románu), ale obecně jsou její překlady hlavně rytmicky velmi dobré.
Já umírám zde u studánky žízní,
žár ohně mám a chladem zuby chvím,
můj rodný kraj jak cizí zem mě trýzní,
mráz zmítá mnou, když v parnu výhně dlím;
červ nahý jsem, byť oděn hedvábím.
V mém smíchu pláč a marnost v čekání,
dlaň pomocná mě v úzkost dohání,
vždy bez těchy já těšívám se jen.
Svou cítím moc, leč síly neznám v ní,
ctně uvítán a každým vyháněn.
Umění a iluze: Studie o psychologii obrazového znázorňování
Ernst Hans Gombrich
Tak zde je narozdíl od Příběhu umění problém poněkud závažnější. Co je skutečné a jak to vidíme? A co vypozorované či naopak přebrané skrz jedno velké síto schémat a vzorců v našch hlavách, které si budujeme v rodině, společnosti, kultuře...?
Příběh umění
Ernst Hans Gombrich
Samozřejmě, je to povšechné a odborně vpodstatě nepřínosně, ale jako vhled do výtvarného umění a příručka pro nadchnutí, zalíbení a pochopení vynikající. To nelze popřít.
Grünewald: Barbar čistého srdce
Nikolaus Schwarzkopf
Kniha vyniká psychologickým líčením malířových podnětů k práci a naráží i na dobové reálie (nikoliv však příliš konkrétně, např. Dürera zmiňuje jako "toho z Norimberka", takže nejpodstatnější je opravdu Grünewaldova hlava a pak také nějaké ty štětce...)
Poetika
Aristotelés
Naprostý základ pro všechny studenty divadelní vědy, estetiky atd... Ale také, pokud chcete proniknout ke kořenům divadelní teorie a ověřit si, že mnoho podstatného a dodnes užívaného bylo napsáno již dávno...
Hippias Větší, Hippias Menší, Ión, Menexenos
Platón
Hodnotím jen za Ióna a Hippia Většího.
Sen noci svatojánské
William Shakespeare
Na mě až moc překombinované, takové zápletky mě tolik nebaví. Ale dialogy, monology, atd. samozřejmě skvělé.
Položte ji mezi liliemi
James Hadley Chase (p)
Z pohledu detektivky - výborně promyšlené. Ovšem styl je plný vzorců. Oddechové čtení, v žánru určitě vyniká, ale druhou knihu už jsem odložila po pár kapitolách a nejspíš se (pokud nebudu potřebovat něco, na co se nemusím moc soustředit) už k Chaseovi nevrátím.
Moje nejmilejší kočičí historky
James Herriot (p)
Moje první čtení od Herriota!! Jednou jsem zmiňovala, že můj přechod k beletrii od dětských knih zapříčinila Jane Eyre, ale ne, bylo to toto, v páté třídě. Dalšími pracemi jsem hned nenavázala, protože zde nebyl osobní děj, ale vzpomínky jak stojím v češtině s referátem na tento výběr mi naskočí vždycky...
Zvěrolékař a jeho přátelé
James Herriot (p)
Poslední díly sice postrádají mladický odpich, ale s vědomím, že už nic jiného nepříjde se jen těžko smiřovalo... Tuto knihu jsem si koupila za sedmiletou etapu učení a závěrečné vystoupení v klavíru. Knížka byla určitě větším zážitkem.
Zvěrolékař a psí historky
James Herriot (p)
Když si člověk přečte Psí historky poté, co prošel celou historií kompletních dílů, nemá to tak úplně smysl :).
Zvěrolékař v povětří
James Herriot (p)
Tady mi trochu vadilo, jak šroubovaně se mísil nový svět války se vzpomínáním. Sice se chtěl Herriot věnovat praxi veterináře a vzpomínat povětšinou na ty lepší chvíle, ale líčení výcviku letce a válečné situace byly mnohdy zajímavější - hlavně proto, že posouvaly děj dopředu.
Zvěrolékař jde do boje
James Herriot (p)
V závěru tohoto dílu je snad můj nejoblíbenější moment. Moc bych ho chtěla popsat, ale to bych potencionální čtenáře velmi ochudila. Někdy si přelítnu jen tuto kapitolu a hned se začnu nevědomky usmívat (ale to je u Herriota časté).
Zvěrolékař v chomoutu
James Herriot (p)
Tuším od tohoto dílu vyprávění trochu slábne, ale stále je to moje nejoblíbenější knižní série. Opravdu, oblíbenost tentokrát spočívá v tom, že jsem ji četla tak šestkrát. A to se mi nestalo s žádnou knihou, prostě to nedělám. Snad žádnou jsem nepřečetla ani dvakrát. Herriot není klenot literatury, ale klenot každého, kdo si jeho historky zamiluje, anglický venkov takové čtenáře dokáže adoptovat a vytvořit mu takřka druhý domov.
Jedenadvacet polibků
Roald Dahl
Pečená kýta, není nad ni... Kdysi v angličtině jsme měli článek s proměnou pointy v sochu z ledu (do koktejlů na večírek). Taky dobrý nápad, ale nikoliv tak absurdní. Plus povídek je jistě v nepředpokládaném závěru, ael také to, že detektivně laděné jsou střídany fantaskně nadpřirozenými, každá je tak jedinečná.
Dobrá kočka, která nemlsá
Miloš Václav Kratochvíl
Knihu doporučuji samozřejmě zájemcům o Hollara. ale také celkově o umění a historii 17. století. Z pohledu grafika lze sledovat i politiku a dějinné události u nás, v Nizozemí (dnešní Belgii), Velké Británii i jinde v Evropě, Hollar totiž často cestoval se svými mecenáši a z kreseb z cest poté tvořil grafické listy, které se staly základem českého umění tohoto oboru.
Pravý výlet pana Broučka do Měsíce
Svatopluk Čech
Tady je ještě pan Brouček jen směšně pomýlený muž na Měsíci, v 15. století dostal za uši mnohem víc a Čech tam jeho oportunismus důrazně vystupňoval. Chtěla bych upozornit, že dva příběhy o Broučkovi nejsou vůbec nudné (a zvláště první je tak kraťoučký, že na nudu opravdu není čas - moje krásné, malé vydání z roku 1908 má 120 stran, oproti zde uváděnému), takže stojí za to aspoň je zkusit.