Sen noci svatojánské

kniha od:


Koupit

Athénský král Théseus chystá sňatek s královnou Amazonek Hipolytou. Několik dní před svatbou ke králi přichází měšťan Egeus s dcerou Hermií s prosbou, aby domluvil dceři, že si má vzít za muže Demetria. Hermie však miluje Lysandra. Ani králova domluva nepomohla. Hermie se domluví s Lysandrem, že spolu utečou k tetičce a tajně se vezmou. Mezitím divadelní ochotníci připravují na královskou svatbu divadelní hru. Představení nacvičují v lese. V tutéž dobu se královna lesních víl Titanie pohádá se svým manželem, králem Oberonem. Oberon posílá svého služebníka, skřítka Puka, pro čarovnou bylinu. Potřou-li se spícímu člověku bylinou víčka, zamiluje se do prvního člověka, kterého po probuzení spatří.......celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/67_/672/sen-noci-svatojanske-672.jpg 4.2934
Žánr:
Literatura světová, Divadelní hry

Vydáno: , Dilia
Originální název:

A Midsummer Night's Dream, 1600


více info...
Nahrávám...

Komentáře (90)

Kniha Sen noci svatojánské

andrii24
předevčírem

Čas má. Mámivý opiát světlušek a cikád. Hody varietní férie. Jankovatí ten, kdo miluje, pod jahodovým nebem. Z moci nektaru letních Sirén.

crazyslunicko
08. srpna

Nádherná hra s velkým množstvím postav. Chvílemi jsem se ztrácela. Někdy bych ji ráda viděla naživo v divadle, určitě to musí být zážitek. Snad někdy...


Louisareading
31. března

Klasika, kterou jsem si musela přečíst několikrát, aby se mi konečně začala líbit. Abych postavy přestala vidět jako hysterické hlupáky. Ta jejich exponovanost mě vždycky strašně unavovala. Ale dneska můžu říct - konečně jsme text pochopila v celé jeho kráse. Konečně se soustředím na rytmus veršů, ne jen na tu na první pohled hloupou střeštěnost postav. Doporučuji. :)

marrie5227
28. ledna

Jsem velkou milovnicí divadelních her - tedy, ráda na ně chodím právě do divadla.
Shakespeare pro mne byl a je jednou z největších divadelních legend a jeho hry jsou jedno velké mistrovské dílo.
Kdysi dávno jsem dokonce navštívila i Sen noci svatojánské v podání jednoho dobrovolnického divadla a moc jsem si jej užila.
Ale teď už ke knize - čtení her mi nikdy nešlo, natož takto veršovaných. K maturitě jsem měla přečíst Romea a Julii, ale nezvládla jsem to ani do půlky.
Teď, 2 roky po ní, jsem si zakoupila tuto hru a nezabrala mi ani dva dny. Myslím, že čím jsem starší, tím lépe se do toho dokážu ponořit a jistě zkusím přečíst víc podobných kousků!
Mimo tuto jsem četla jen Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda, což je další pecka v mém seznamu her, které toužím přečíst.

Samotný děj je velmi příjemný, ubíhá rychle, člověk se pousměje.. moc krásný kousek a jsem ráda, že jsem tímto překousla svůj strach a nechuť vůči hrám a pustila se do ní!

Sirina
17.10.2021

Přestože se člověk snadno ztratí v množství postav, je to jedna z mých nejoblíbenějších her.

s1ombrehimawari
06.10.2021

Multidimenzionální ač přespříliš dramatické drama.

Suzanne07
24.09.2021

Knihu jsem četla na referát už dřív, ale pamatuju si, že jsem se hrozně ztrácela v postavách, a ještě horší to bylo vysvětlovat. Občas byl děj chaotický a nepřehledný, ale jinak nemám co vytknout. Příběh mě bavil a osudy postav autor mistrně propletl.

Macvosik
09.09.2021

Sen noci svätojánskej vo mne vždy vzbudzoval dojem účasti na nejakom sabate, či keltskom ríte. Ostatne, Beltain a ďalšie pohanské sviatky a s nimi späté rituály neboli ešte v Shakespearových časoch až takou vzdialenou minulosťou, na niektorých miestach dokonca ešte stále doznievali a vyrušovali (doslova) miestnych protestantov. Sen akoby do seba abstrahoval toto pohanstvo - a možno len "náš" obraz o ňom, ale to je teraz irelevantné - s akousi jeho živočíšnosťou a živelnosťou, s jeho schopnosťou búrať hranice medzi sociálnymi skupinami i medzi človekom a prírodou. Akoby sa tu skrátka zacelila nejaká trhlina a všetko sa zmiesilo do jedného kotla, čoho výsledkom je príchod elfov, trpaslíkov a víl, akýchsi manifestácií tohto miesenia a prepájania ľudského a prírodného. Možno takto doliehal na fantáziu malého Shakespeara svit ohňov a smiech tancujúcich ľudí uprostred Ardenského lesa. (...) Rovnako fascinujúce je aj to, ako si túto tému vyžiadal samotný jazyk prvého vrcholného obdobia v tvorbe Williama Shakespeara. Ten akoby tu sústavne explodoval do nových a nových básnických postupov, irónií a paradoxov, prekvapivých, často protichodných prirovnaní, ktoré Shakespeare následne prepája prostredníctvom tém jednotlivých monológov, kedy človeka prekvapuje každé ďalšie slovo až vzniká dojem extrémneho nasýtenia a preťaženia. Slovo tu získava nadvládu nad dejom, ovláda ho, prejavuje sa vo svojej vlastnej "materialite" a mení sa na burácajúce more, ktoré čitateľa necháva vynárať sa, aby ho následne opäť ponorilo do svojich vĺn a nenechalo ho vydýchnuť. Človek sa vďaka týmto veľkolepým metaforám na istý čas cíti ako súčasť celého kozmu. Slovo akoby tu skrátka získalo magickú moc. (...) Spolu s tým do toho prenáša aj ten prvok ľudovej (smiechovej) kultúry, ktorý celú udalosť čiastočne relativizuje. Zúčastnili sme sa len nejakého utajeného rítu? Je to len súčasť rozbujnenej fantázie počas skúšania na predstavenie? Alebo je to len Klbkov sen? A možno je to celé len tým divadelným snom, na čo poukazuje záverečná parodizujúca pasáž, ktorá človeka od tohto splynutia odvádza do metatextuálnej roviny, kedy sa paroduje samotné divadlo. (...) Tu potom vlastne vystupuje niečo zaujímavé, a to akási strata. Strata schopnosti vnímať inú, ako profánnu realitu. Sledujeme tu ľudí utopených vo svojich problémoch, pechoriacich sa vo svete uprostred väčších síl, nevediacich o svojej malosti a smiešnosti (a netýka sa to len hercov, ale aj milencov) a neschopných vnímať zásahy "osudu" a toho, čo ich presahuje. Zároveň je to aj ukážka fluidnosti lásky, v ktorej sa pre zmenu zjavuje neschopnosť postáv "pevne stáť" a brániť sa prvoplánovým pudom, vlastnej živočíšnosti, náhle vnikajúcemu prírodnému svetu. Aj tu sa tak ukazuje tá metamorfóza a absencia akéhosi vhľadu, ktorá práve vychádza z miesenia pohanského rituálu, z bezhraničnosti. A ani divadlo, v ktorom sledujeme lásku až za hrob, nedokáže do tohto sveta vniesť poriadok a ubrániť sa mieseniu vysokého a nízkeho, vážneho a smiešneho. Tým sa vlastne kruh uzatvára, pretože v tomto kotlíku stierajúcom hranice je uväznená aj samotná Shakespearova hra. Aj Shakespeare, a to nielen slovom, ako som to popisoval už vyššie, ale aj fraškovitým, pritom sprvu tragicky vyznievajúcim žánrom, sa stal obeťou tohto miesenia. Už tu sledujeme, že "život je utkaný z rovnakej látky ako sny". (...) Aj napriek relativizácii však niečo v človeku chce veriť, že tá mágia, ktorú Shakespeare ukazuje je skutočná. Že občas sa zem rozostupuje a na povrch sa rozbehnú Pukovia, víly a škriatkovia. Že nastal čas, kedy sa profánna realita rozpúšťa a človek zažíva už tu na zemi ten absolútne pohlcujúci pocit spojenia so všetkým živým navôkol. Ak nie, aspoň tu máme Shakespeara, ktorý nám dokáže tieto pocity na pár okamihov sprostredkovať.

Videné:
Divadlo: 1x
Film: Sen noci svatojánské (1959), Sen noci svatojánské (1973), Sen noci svätojánskej (1999)

1