Amaranta komentáře u knih

----

Víno nerozhlédnutí se
před přejitím silnice;
robotizované vlasy ve stromostínu.
Ospalost minula oblázek,
mě ale ne.

----

Vypíná sluneční hodiny
K posteli staví si sladkou sklenici
Usíná mysle si
měl jsem si to nechat skočit

----

Ze své kůže
už odčerpal všechny čepele
a rozvěsil je po keřích
roztoucích z
bílých, dlouhých kroků písku.
V vody za kytovci.

2 10.01.2014

----

U pancéřového deště
Saje svou krev z jejich ran
a k pasti v okně stěhuje
vycpaninu potulného harlekýna.

----

S každým krokem otiskuje
do vzduchu svůj obličej
Na zem se snáší
posmrtné masky.

2 10.01.2014

Nevěřila jsem, že nějakou Hesseho knihu postavím pod ostatní, tuto ano, o kousíček.

I tak:

"Všiml jsem si, jak v některé postavě se všude znovu vrací určitý tvar, určitá linie, jak čelu odpovídá koleno a rameno boku a jak to docela uvnitř spadá všecko vjedno s podstatou a povahou člověka, který má právě takové koleno, takové rameno a čelo. A také toho jsem si všiml, viděl jsem to jednou v noci, když jsem musel pomáhat u jedné rodičky: že největší bolest a nejvyšší rozkoš mají docela podobný výraz:" str. 159

"Viděl teď na té práci podrobnosti, které spatřil jen umělec, tichounce jemné pohyby v rukou a prstů, jemnocitné využití náhodnosti ve struktuře dřeva - všechna ta krása sice nebyla ničím ve srovnání s celkem, s prostotou a vřelostí pohledu, ale byla tady, a jak t bylo krásné, a možná zas jen u člověka obdařeného, rozumí-li řemeslu od základu, v duši obrazy, musí mít také nepopsatelný um a cvik v očích a rukou. Snad to přece jen tedy sotjí za to dát celý svůj život do služeb umění, na úkor svobody, na úkor velkých zážitků, aby člověk jednou vytvořil něco tak krásného, co nejen prožil a zřel a v lásce přijal, nýbrž co je až do nejmenší podrobnosti dokonalé i bezpečným mistrovstvím? Je to veliká otázka." str. 184 To je.

"Chceš vlastně říci, že nemáš o myšlení valného mínění, zato však o použití myšlení na praktický a viditelný svět. Mohu Ti dát odpověď: příležitosti k použití našeho myšlení ani vůle k tomu nám nikterak nechybějí. Myslitel Narcis například výsledky svého myšlení stokrát použil u svého přítele Goldmunda a u každého ze svých mnichů a činí tak v každém okamžiku. Jenže jak by měl něco ,použít', kdyby se tomu byl nejdříve nenaučil a nevycvičil se v tom. Vždyť i umělec neustále cvičí svůj zrak a svou fantazii a my jeho cvik oceňujeme, byť se třeba projeví jen malým počtem skutečných děl. Nemůžeš myšlení jako takové zatracovat a jeho ,použití' oceňovat. Rozpor je jasný. Nech mě tedy klidně myslet a mé myšlení posuzuj podle jeho výsledků a já právě tak budu posuzovat tvé umělectví podle tvých děl. Jsi teď neklidný a podrážděný, protože mezi tebou a tvými díly ještě leží překážky. Odstraň je, najdi si či postav dílnu a začni s prací! Mnoho otázek se přitom vyřeší samo sebou." str. 293

+ str. 303

2 09.11.2013

Tak já jsem Demiana v MHD (i meziměstské HD) četla a prostor si na něj udělala. Stačí pár slov a jsem uvnitř. Je pravda, že s odtupem (nechávám) času - po Stepním vlkovi - se mi D. četl lehčeji a zároveň (snad) důkladněji...

"Co není v nás samých, to nás nevzrušuje." str. 123

"Všude totéž! Všude hledají "svobodu" a "štěstí" někde za sebou, ze samého strachu, že by je někdo mohl upamatovat na jejich vlastní odpovědnost a připomenout jim jejich vlastní cestu." str. 150

"Ano, musíme nalézt svůj sen, pak se cesta usnadní. Avšak neexistuje žádný trvalý sen, každý je vystřídán novým, a žádný nesmíme chtít připoutat." str. 155

Dva úryvky od konce zastupují kritiku a řešení v návaznosti na sebe. Jedno těžší než druhé.

3 20.09.2013

Vlastně je docela zvláštní, že HH píše o nepopsatelnosti a daří se mu to.

5 12.09.2013

Podzim ve městě


Tady je město, náměstí a domy
a také slečny s uzly vlasů na hlavách,
ve kterých bydlí vítr, myš a touha.

A je i podzim.

A někde vysoce je slunce.
Zaťaté v mraku jako v koňském srdci dráp.

14 30.12.2012

Str. 105: Mnoho lidí říká, že "milují přírodu". To znamená, že neodmítají dát si občas líbit půvaby, které ona nabízí. Jdou ven a mají potěšení z toho, jak je země krásná, šlapou po lukách a nakonec natrhají spoustu květin a větví, aby je záhy zas zahodili nebo doma nechali zvadnout. Takhle oni milují přírodu. Rozpomínají se na tu lásku v neděli, když je hezky, a jsou pak celí dojatí, jaké mají dobré srdce. Vždyť by ani nemuseli, přece "člověk je korunou přírody"! Ach ano, ta koruna!

Str. 103: Jako by mi naslouchalo dítě. Ne, jako kdyby dospělý na sebe při naslouchání zapomněl a nevědomky dostal dětské oči.

3 03.11.2012

Těm, kteří trvají na tom, že umění končí 19. stoletím: "Racionalističtí ideologové však chovají v sobě tradičně nedůvěru vůči umění a tedy zvláště vůči čemukoli novému a původnímu, co umění může právě ze své specifičnosti přinášet. Připadá jim to nebezpečné už jen proto, že je to v rámci jejich názorů nevyložitelné. Mluví proto o "nesrozumitelnosti" nového umění a raději uchraňují akademismus v jeho tradičnějších podobách." str. 29

2 04.09.2012

Z doslovu: "Umění nemůže vznikat z umění, a tedy ani žádná věda o umění a žádná organizace uměleckého dění nedokážou, aby umění přestalo být vězněno v pouhém uměleckém světě. Má-li pokračovat, musí z těch mezí, které jsou mu pořád ukládány, nějak uniknout."

1 20.08.2012

Mně to nedá, to nemůže myslet vážně:

Dívka se koupe ve vaně
vysnívá si, že není sama
Hřejí sny touhou přecpané
pluje po vlnách do neznáma

však vítr v plachty nevane
Zůstane Karle nahá s náma
to tělo nepomilované
Dívka snění i bílá vana

Voda odteče kanálem
hltavě polykají roury
požár je v krvi zapálen

Z hrudi jí sněžně září dvě nedostupné hory
dovolí aby v ručníku skryt ji líbal jenom len
když lázeň roztáhnula póry

1 24.07.2012

Co se tak hodí, když se člověk potřebuje za den vyležet z nachlazení, nevytáhnout nos z postele a zapomenout na pružení v nohou a kámen v krku? Ve svitu mobilu jsem projížděla hřbety knih a hledala mezi tenkými - jednodechými. Další priorita stanovovala děj odpovídající ustupující horečce. A tak se vyhledávání, takové vnitřní googlové síto, zastavilo na Karatkěvičovi. Požadavky zapadly do vzpomínky na Královskou pomstu a nezmýlily se.

A ke knize: není vůbec na škodu odebrat se na severovýchod (do Bílé Rusi); studium v Praze mi zde totiž mile připomíná v oné době u nás žádané vzdělání v Paříži. Cestu do světa započal v Praze, pak jel do Indie, Afriky...; ach on absolvoval medicínu na pražské univerzitě, no jó...

2 19.07.2012

Zatím si sem musím dát poznámku z Římanky (neboť ona byla knihou na doma, životopis pak souběžně knihou zůstávající a čekající v práci), trefně připomíná jeden z Celliniho rysů: "Ale já nejsem chytrá a možná ani inteligentní; a nikdy jsem nepochopila, jak může nějaká špatná věc být omluvitelná, neřku-li obdivuhodná jen proto, že byla provedena obratně." str. 181 Tak tolik o Benvenutových vášnivých výbojích a soubojích (i když mrštné přitočení se k objektu hněvu v davu a nečekané pobodání se tak asi zvát nedá).

Celou knihu mi nešlo do hlavy, jak to Adriana dělá, jak dokáže tak rychle pojmenovat svoje city. Často si byla něčím znenadání jistá, tu se jí zjevila jediná možná cesta, hned zase někoho v okamžení prokoukla. Tak precizně dokáže člověk uvažovat, jen když píše - a Adriana byla po celou dobu sama spisovatelkou, která se táže, která pozoruje. I mně je to teď černé na bílém jasnější.

1 12.07.2012

Čapek mě přesvědčil, že jsem udělala jednu velikou chybu - nechtělo se mi vracet přes celé město do padovského kostela Eremitani. Před rokem 1944 byly Mantegnovy fresky v kapli Ovetari ještě celistvé, ale i ty zbytky by stály za to (s malováním kaple začínal v 17 letech, jeho první freskové dílo!). Ach jo, no, na druhou stranu mám dvě výhody - 1. nemusím nadávat na italské svátky a bídnou Mantovu "... mizerné místo, kam jsem vážil cestu, abych se podíval na fresky velikého, přísného miláčka Mantegny!" Cameru degli Sposi se mi poštěstilo navštívit již dříve, avšak letos - za 2. jsem na bolognském bleším trhu (v ambitu gotického San Francesco) ulovila velikou Mantegnovu monografii za 5 euro! Pravda, jen pro její mnohé reprodukce, ale je to takový taháček ke studiu italštiny...

2 02.06.2012

Taková črta zatím - zrovna jsem jela rozjezdem a četla si. A říkám si - toto není ten piedestální G. K. Ch., kterého znám (Klub). A napadnul mě (ano, atakoval) název sbírky, který ten večer zmiňoval kamarád (jeho vlastní sbírky; ještěže existují závorky = zázvory = nepochopitelný vtip; a taky pomlčky a šipky a rovná se). Tedy, název té sbírky si nepamatuji, ale bylo to úderně nesmyslné a vůbec né originální - tak jak to chtěl podat (naservírovat? dnes se s češtinou peru) a jak to podle něj mělo vyznít.
Pokračování prozatímní črty - nene, není to chyba Chestertonova, povídky jsou stále brilantní, jen jsem si na to u něj už zvykla. Dokonce.

A Anarchista Čtvrtek - popis by byl marný, tak jen pár útržků, které s ohromností závěru nesouvisejí, ale co se týče Ch., ukázek není nikdy dost:

Můžeme přiznat matematikům, že dvakrát dvě jsou čtyři. Ale dva nejsou dvakrát jeden. Dva jsou dvatisíckrát jeden. str. 200

... očima bezbarvýma jako zimní moře. str. 207

"Ale jak mohl markýz právě teď urazit vaši tetu?" vmísil se do rozhovoru druhý pán s pochopitelným údivem. "Vždyť tu seděl celý čas s námi." "Bylo to něco, co řekl," tvrdil Syme zlověstně. "Neřekl jsem vůbec nic," pravil markýz , "jenom něco o kapele. Řekl jsem, že mám rád Wagnera, jen když se hraje dobře." "To byla narážka na mou rodinu," stál Syme na svém. "Má teta hrála Wagnera špatně. Byla to bolestná rodinná záležitost. Dodnes nás kvůli tomu urážejí." str. 221

Asi pět mil od Londýna se přes zelená pole a skrze kvetoucí živé ploty prodíralo šest urousaných detektivů. Největší optimista z celé společnosti původně navrhl, aby pronásledovali balón po jižní Anglii v drožkách. Ale nakonec ho přece jen přesvědčil jak zřejmý odpor balónu k létání nad silnicemi, tak ještě tvrdošíjnější nechuť drožkářů následovat balón. Proto se potom neúnavní, ač dost vyčerpaní cestovatelé prodírali černým houštím a klopýtali přes zoraná pole, až všichni byli tak zřízení, že by je nikdo nepovažoval ani za tuláky. Zelené pahorky surreyské zažily konečnou zkázu a tragédii toho obdivuhodného světle šedého obleku, v kterém Syme přišel do Šafránového parku. Hedvábný klobouk mu nad nosem propíchla nízko visící větev, úkladné trny mu natrhly šosy div ne až po ramena a hlínu Anglie měl až za límcem. Ale pořád ještě mlčky a se zuřivou odhodlaností vystrkoval svou světlou bradku a nepřestával upírat oči na ten plující, plyny naplněný balón, který v nádherném západu slunce přijal barvu červánků. "Je to koneckonců velmi krásné!" řekl. "Je to podivuhodně, podezřele krásné!" řekl profesor. "Přál bych si, aby ten zatracený měch plynů už prasknul!" str. 226

Protože tyto masky neskrývaly, ale odhalovaly. str. 276

3 16.05.2012

Tento labyrint mi za mojí počínající čtenářské dráhy dělal velkou radost. Sice jsme měli doma vždy dobře zásobenou knihovnu (a co teprve u babičky ve skříních a ve sklepě), ale listování labyrintem a zakládání stránek mě vždy donutilo slídit po dalších revírech. Dnes mám místo něj Databázi, ale měl šarm.

3 15.05.2012

Přehledná učebnice, tedy spíše již vybraná skripta. Výpisky z těchto výpisků se mi vešly na padesát stran... Jo a pozor, stejnojmenná vydání z let 2002 a 2009 (od týchž autorů) nejsou tatáž jako tato kniha!!!

Oldřich Mikulášek vybral do doslovu stejné úryvky, které jsem si chtěla poznamenat. Avšak:


Není mi lhostejný
ani jediný krůček a pád
dítěte v kopřivách... I když mu matka říká:
Jdi pro rum do čaje,
ono jde a stále si opakuje: rum do čaje, rum do čaje,
až nakonec zašeptá: čum do ráje...

Chtěla jsem napsat tolik, ale Napoleon z Notting Hillu, jinak to nejde říct. Udělala jsem si poznámky - a možná si je sem i napíšu, pak. Povídka kratší, ano, ze začátku se vlnila jen zlehka, král srší žerty. Chesterton nebude charakterizovat povahy (dokonce jsem si až do konce pletla Baffla a Buggse), jejich ústy mluví ostře dotažené protiklady, obdivuji se fantazii, vtipu, invenci - to není nic nového. No, to by nebyl pan Chesterton, kdyby neudeřil palicí a nevyrazil mi dech. Opravdu, palice jak dělo. Tak výmluvné varování před nesmyslem (a tím hůř smyslem) bezohlednosti (všech po svém). Sranda opustila i mě a zanechala špatné svědomí.

Přece jen:
"Každý člověk je nebezpčný, pokud myslí jen na jedno jediné." str. 278

"Ach, vy králové, jak humanní jste, jak něžní, jak ohleduplní. Vedete válku o hranici či o zboží z cizího přístavu; proléváte krev kvůli celním poplatkům za krajku či kvůli admirálovu metálu. Ale když jde o věci, které životu dávají anebo berou smysl - jste vysoce humánní. pravím vám, a vím dobře, co říkám, že jediné nezbytné války byly ty, ve kterých šlo o víru. A že jen ty byly spravedlivé. A že jen ty byly humáníí. Neboť se v nich bojovalo za něco, co aspoň chtělo být lidským štěstím, lidskou ctností. A věřilo se v nich, že nepřítel uškodí duši každého člověka, ať krále, či dráteníka." str. 317

"Možná je to bůh. Možná je to ďábel. Ale z praktických důvodů si myslíme, že je padlý na hlavu." str. 345

A dále: str. 259, 273, 323, 349, 360 dole.

3 26.04.2012

Nahlédnutí do symboliky Munchových obrazů (předstižené M. Lamačem a dnes již následované obsáhlejším: Edvard Munch: Být sám). Všichni o něm víme a napjatě sledujeme, jak se kradené obrazy vrací do muzeí. Tak pomocí pana Wittlicha můžeme i trochu porozumět.

1 13.04.2012