allebra komentáře u knih
Příjemné, oddechové čtení, které poučí i pobaví, doplněno hezkými ilustracemi. Dozvěděla jsem se zajímavosti o různých místech Evropy. Knížka mě bavila, ale chyběla mi tam jakási jiskra. Možná na mě bylo toho stopování až moc, předešlé autorovy cestopisy, kde převažovala pěší turistika, mě bavily víc. Každopádně si ráda přečtu i další nové příběhy od sympatického cestovatele.
Čtivý příběh o lidech z několika vesnic, do jejichž života zasáhla tzv. vyšší moc. Jednotlivé postavy měly velmi dobře vykreslené charaktery a byl z nich cítit silný vztah ke svému domovu a zároveň i bezmoc, jak o něj nepřijít. Kniha mě brzy vtáhla do děje a nerada jsem od ní odcházela. Moje první setkání s Jiřím Hájíčkem a určitě si ještě časem něco od něj přečtu.
Moje oblíbená autorka opět nezklamala. O napětí ani tentokrát nebylo nouze. Ráda jsem zase nahlídla i do soukromí hlavních postav a nezaznamenala jsem žádná hluchá místa. Sérii se sympatickou vyšetřovací dvojicí Florinem a Beatrice čtu od začátku a doufám, že bude ještě pokračovat. Doporučuji.
Četla jsem s desetiletou vnučkou. Už jsem jí dvě knížky od Veroniky Válkové koupila a líbily se jí, tak jsme si tu třetí přečetly společně a oběma se nám moc líbila. Dozvěděly jsme se spoustu zajímavých věcí ze života z doby Rudolfa II. a to velmi příjemnou formou, s jemným humorem. Ocenila jsem za vnučku, že autorka s přehledem vysvětlila všechny cizí pojmy. Těšíme se, že si postupně přečteme celou sérii dobrodružných výprav s Bárou do minulosti. Určitě doporučuji.
Zajímavé čtení na dovolenou. Do knihy jsem se hned začetla a těšila se na každou chvilku, až se zase dostanu ke čtení. Pokud bude pokračování se sympatickou vyšetřovací dvojicí, ráda si ho přečtu.
Bylo to mé první setkání s autorkou a určitě nezůstane posledním, protože styl psaní se mi moc líbil. Příběh byl sice poměrně předvídatelný, ale konec naštěstí dopadl jinak, než jsem předpokládala, takže jsem spokojená.
Povídková sbírka "V bílém plášti" mě zaujala více než "Rodinné povídky." A přestože některé povídce do pěti hvězdiček trošku chybělo, celkově musím dát nejvyšší hodnocení. Líbily se mi všechny povídky, ale tentokrát mě nejvíce zaujala povídka Marka Epsteina, Petry Dvořákové, Petry Soukupové a Aleny Morštajnové.
Soukromý detektiv Strike je docela svéráz, ale sympaťák. Tentokrát byla vražda poněkud morbidnější, ale nás, co máme načteno severských detektivek, jen tak něco nezaskočí. Konec konců zločin byl jen jeden (na rozdíl od severských detektivek), což mi docela vyhovovalo. Do dvou třetin jsem se nemohla od knihy odtrhnout, konec se mi ale zdál už trochu překombinovaný, takže tentokrát nedávám plné hodnocení. To nic nemění na tom, že si nenechám ujít pokračování a už teď se na něj těším. To samé platí i o severských detektivkách, jen není na škodu si od nich občas odpočinout třeba právě u případů soukromého detektiva Cormorana Strika a jeho sympatické asistentky Robin.
Dočetla jsem už spíš silou vůle. Od autorky jsem četla Bábovky, to se dalo. Tato kniha mi nesedla, vadilo mi časté přelétávání v ději i mezi postavami, ztrácela jsem se mezi řádky a chvíli mi vždycky trvalo, než jsem se zorientovala. Tento styl mi nevyhovoval. Nějaká pasáž mě i zaujala nebo pobavila, což ale většinou brzy pokazilo nějaké nepřirozené přirovnání nebo zbytečné věty, bez kterých bych se obešla. Na autorku jsem nezanevřela, zkusím ještě její další knížky.
Kniha se hezky četla, líbil se mi autorčin styl psaní. Navzdory generačnímu rozdílu jsem dost věcí z knihy také prožila, ať už osobně nebo prostřednictvím svých dětí, takže mi kniha byla blízká. Je to moje první setkání s autorkou a těším se na její další knížky.
Z knihy je cítit láska k rodnému kraji i spousta práce, kterou si s ní autorka dala. Byla zajímavá, poučná a velmi dobře se četla. Také chválím hezkou obálku a doslov, který nám některé věci objasňuje. Na knižní prvotinu skvělý počin. Doporučuji, určitě stojí za přečtení!
Zajímavá kniha po všech stránkách. Líbilo se mi střídání dějových linek i prokládání dobovými dokumenty, což přispívalo k autentičnosti. Zase jsem se dozvěděla něco nového a rozšířila si obzory. Kniha určitě stojí za přečtení, jen závěr mě trochu zaskočil.
Zdařilé pokračování životní cesty sympatické zdravotní sestřičky ze sedmsesátých let minulého století. Příběh byl zajímavý, četlo se velmi dobře, klidně bych si přečetla i pokračování. Profesní zkušenost autorky je znát a určitě ku prospěchu.
Moje první setkání s autorkou. Začetla jsem se natolik, že jsem si musela jít půjčit do knihovny druhý díl, abych mohla po dočtení navázat pokračováním. Sylvii jsem si hned oblíbila a držela jí palce. Mám ráda romány z nemocničního prostředí, navíc kniha byla velmi čtivá, taková autentická exkurze do sedmdesátých let minulého století. Těším se na další knihy paní Körnerové.
Čtenářská výzva 2020: "Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání"
Nejvíce mě zaujala povídka Podivuhodný případ Benjamina Buttona, protože byla jiná než ty ostatní. Zfilmovanou verzi jsem si naštěstí vybavila už jen velmi matně. Ani ostatní povídky nebyly vůbec špatné a dobře se četly. Autor zachytil dobovou atmosféru a vtáhl nás do ní, také nám přiblížil hollywoodské prostředí, ale vzhledem k podobnému námětu mi teď už povídky (s výjimkou výše jmenované) splývají v jeden celek.
Na tuto knihu jsem se chystala už dlouho a teď se mi hodila do Čtenářské výzvy 2020, téma č. 15: "Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí." Obálka se mi opravdu nelíbí, ale kniha se mi líbila moc. Povídky si čas od času přečtu docela ráda. Navíc Guy de Maupassant povýšil povídkový žánr minimálně o level výše. Zajímavé téma, které bude stále aktuální, postavy jsou skvěle propracované a kniha je velmi čtivá. Také chválím výborný překlad. Určitě si přečtu další knihy od tohoto autora.
Tuto knížku jsem si chyslala do výzvy už loni, ale neměli ji v knihovně. Později jsem si knihu koupila a zařadila ji do výzvy 2020, k tématu č. 10. Kniha autora, od kterého jsme ještě nic nečetli. Jsem ráda, že jsem objevila další zajímavou autorku, která si umí krásně pohrát s českým jazykem. Ostravský dialekt mě potěšil, připomněl mi dobu, kdy jsem jako dítě jezdila s rodinou na návštěvu k příbuzným do Havířova, Ostravy a Orlové. Musím se přiznat, že nejvíce mi k srdci přirostl Havířov. Ostrava mi vždycky připadala taková šedivá, přesně jako je popsaná v knize, takže moje fantazie mohla pracovat na plné obrátky. Autorka také perfektně vystihla charaktery postav a seznámila nás s jejich osudy, čímž nám pomohla lépe pochopit některá jejich jednání. Na to, že je Dům číslo 6 prvotinou Nely Rywikové, musím uznat, že velmi zdařilou. Ráda si přečtu i Děti hněvu.
Zatím jsem znala příběhy komisaře Maigreta především prostřednictvím filmu a Jeana Gabina. V knižní podobě mají u mě premiéru a jsem nadšená. Kniha měla úžasnou atmosféru a komisař Maigret má stále mé sympatie. Těším se, že si letošní léto zpříjemním společností komisaře Maigreta, v příjemném prostředí a v napínavé, ale přesto přívětivé atmosféře.
Mám ráda hokej i Fredrika Backmana, přesto se pro mě tato kniha nestala srdeční záležitostí, jako tomu bylo třeba v případě Muže jménem Ove. Kniha mě zaujala, měla atmosféru a dokázala jsem se i vžít do života lidí z hokejového městečka. Do dvou třetin knihy to bylo v pořádku, ale v poslední třetině už jsem měla občas silný pocit, že autor moc "tlačí na pilu." V každém případě Medvědín určitě stojí za přečtení.
Tato kniha by byla vhodná i jako doplňková učebnice na druhém stupni základních škol. Bylo by dobré, aby dnešní děti měly reálnou představu o tom, co museli za války prožívat jejich vrstevníci. Moc ráda jsem si ke konci každého příběhu přečetla osudy jednotlivých dětí. I když po válce ještě prožily plnohodnotný život a většina z nich se dožila vysokého věku, na to, co zažily, nebylo možné zapomenout. Všichni nosili tyto vzpmínky ukryté v sobě, i když se snažili zapomenout a raději nevzpomínat. Nebylo to lehké čtení, ale s přihlédnutím k tématu se četlo velmi dobře.