Alex_Jura komentáře u knih

Za mě nejslabší titul od SW. Možná je to tím, že jsem od ní přečetla fakt všechno.. nevím. U Vetřelce jsem do půlky knihy čekala, kdy se konečně zjeví její oblíbená lesbická problematika... a ono nic (to napětí mě svým způsobem motivovalo číst dál), tady jsem naopak čekala, kdy přijde ještě něco jiného. Celkově mi vyprávění připadá odbyté, tak nějak humpolácké.

Tuhle knížku jsem četla v prvním vydání, kde se střídaly barvy stránek podle logiky, kterou jsem tehdy nepochopila..., ale bylo to svým způsobem okouzlující. Valdštejnovo město, maloměstské dvorky, tiché odcházení zaprášených vzpomínek... krásný, zvláštní čtení. Jako by někde pod slovy žil jiný, tajný svět, do kterého ani přes autorovu snahu nejen, že nevkročíme, ale většinou ani nedokážem nahlédnout.

1 04.11.2018

Dostala jsem ji kdysi k Vánocům (šlo o dar typu "Kup jí NĚJAKOU knížku, stejně furt čte" ) a už jsem z ní "neodešla. Fascinuje mě, jak se mění básně, které jsou mi blízké.
Tichá, decentní poetika s množstvím překvapivých obrazů, pokud si člověk dá tu práci a nahlédne pod povrch slov.

2 04.11.2018

Ten sugestivní popis Birdyho prožívání světa v jeho tíživosti ve mně zůstal docela dlouho po přečtení.

Když jsem poprvé letěl, tak jsem opravdu žil. Nic pode mnou mě netlačilo. Žil jsem tím, jak byl vzduch plný. Vzduch byl všude kolem mě, nic mě nedrželo a nerušilo vzdušný prostor. Dal bych za to všechno, být sám ve vzduchu, být naživu.

Velmi zvláštní kniha...

1 04.11.2018

Mít děti, tuhle knížku jim nedovolím číst, dokud jim nebude aspoň dvacet. A to myslím v dobrém - některé obrazy po přečtení ani po letech nedostanete z hlavy. Výborně zachycený proces drsného zrání malého kluka vytrženého z přirozeného prostředí a donuceného bojovat o holý život v podmínkách, které si nikdo asi ani v nejmenším nedovedeme představit. Troufám si tvrdit, že po přečtení tohohle díla vám všechny ty popisy brutalit, smrtí a násilí v beletrii budou připadat jaksi... prázdné. Protože jsou více méně vycucané z prstu. Tohle je něčím jiné. I když to samozřejmě nelze považovat za dokument, jako svědectví je román víc než výmluvný. Zvláště pak, přihlédneme-li k tomu, že autor později, v dospělosti, v americkém exilu spáchal sebevraždu...

5 30.10.2018

Než jsem si přečetla tuhle úžasnou knihu, věděla jsem o vydrách jen, že existujou. Působivé popisy, zajímavé myšlenky a navrch skvělý překlad. Člověk má při četbě úplně chuť se tu chalupu vydat hledat...

30.10.2018

Dostala jsem ji, přečetla ca jednu třetinu, a přiznám se, nemůžu ji dočíst. Moc pěkně psané, ale asi se k ní vrátím později... co oceňuji, je barvitě popsaný venkovský život té doby včetně popisu příbuzenských vztahů...

Detektivky nejsou úplně "můj oblíbený regál"... tuhle jsem dostala kvůli židovské tematice. Musím říct, že jsem si čtení užila a styl vyprávění mi docela seděl. Chápu, že pokud se čtenář pohybuje v tomhle žánru déle a má víc srovnání, asi bude náročnější. Pro mě pohodové, odpočinkové čtení.

4 30.10.2018

Příručka židovství i pro začínající účastníky :-*

1 30.10.2018

Laskavá, nesmírně potřebná knížka. Moje dlouholetá srdcovka. Kdo se chce smát, ten se zasměje, ale ten příběh má mnohem hlubší poselství. Vzhledem k tomu, že vzdělávání dospělých je tak trochu i můj job, mockrát jsem si na Leo Rostena a jeho hrdiny vzpomněla i během přednášky...

17 30.10.2018

Čtenářský evergreen. Dá se číst, ať už ji otevřete na kterékoli stránce... a hlavně kdykoli. Často si v ní hledám zajímavosti na školení, ale ještě častěji prostě nakouknu... a pak jsou dvě hodiny v tahu, kafe studený, práce neodevzdaná... ale ta nádherná čeština za to stojí!

9 30.10.2018

Neexistuje nic, na čem by záleželo, a ani na tom moc nezáleží... říká Lilian a má pravdu. Jejím předobrazem byla Beatrice (Bea) Miles (17. 9. 1902 - 3. 12. 1973) známá tím, že v ulicích Sydney recitovala zpaměti Shakespearovy verše, na křižovatkách vnikala do taxíků a vůbec odmítala respektovat obecně zavedená pravidla.
Když jsem před pár lety chodila po Sydney, byla jsem se na některých "jejích" místech podívat. Zvláštní pocit, nezapomenutelný osud... Kniha psaná srdcem, s velikým porozuměním a souzněním...

1 27.10.2018

"Já vím, je to jen hra... ale jen hra je silnější než zatracení..." Holubova poetika je specifická (byl imunolog a "zatížení" medicínou je na jeho pohledu na věc znát. Nejde ale o zatížení omezující - spíš naopak.). A jeho báseň Interferon ze stejnojmenné sbírky je krásný, smutný popis toho, nač bychom neměli zapomínat. ...

27.10.2018

Zpočátku to vypadá na rozverné vyprávění, taškařici nastavenou vzdor normalizačnímu smrádečku, ale teplíčku... ale jak člověk pokračuje příběhem dál a dál směrem ke konci, je to smutnější a smutnější čtení.

Knihu jsem četla několikrát a stále se k ní vracím. Možná jsem na ni prostě jen narazila ve správný okamžik, nevím. Pro mě prostě jedna z nej...

27.10.2018

Zvláštní knížka. Zneklidňující. Místy mě oslovila hodně, místy jsem tak trochu nevěděla, co si o ní vlastně myslet...

1 27.10.2018

Četla jsem dvakrát - prvně hned, jak vyšly, jako žhavou novinku, podruhé před pár lety. Okouzlení z prvního čtení se bohužel neopakovalo... naopak vyvstala slabší místa, odbytá stavba příběhu... to všechno, co člověk vidí až s odstupem. Přesto ji považuji za příjemné a místy celkem vtipné („Lidi by se měli cvičit v zapomínání – pořád se jenom vzpomíná…“) čtení...

27.10.2018

Je Selina Dawesová nevinný, nespravedlivě  odsouzený anděl, nebo prohnaná manipulátorka? Kdo je Peter Quick? Které vězení je obtížnější snést – nehostinné zdi věznice Millbank nebo pouta třídní příslušnosti, skrze niž je člověk ze samostatně myslící a cítící bytosti redukován na pěkně oblečenou, přiměřeně vzdělanou a především poslušnou loutku?

Kam až lze zajít ve snaze žít svobodně svůj život, byť na úkor jiných?

Úžasná kniha, i navzdory tomu, že autorka neustálým přeskakováním časových linií (podle mě trochu zbytečně) čtení rozhodně neusnadňuje.

"Pohlédla jsem jí do očí, byly černé a moje bledá tvář v nich plavala jako perla. A pak se stalo to, co mi vyprávěl tatínek o tom zrcadle. Z těla mi vylétla duše a cítila jsem, že odlétá a vstupuje do ní. 

Je tak zvláštní psát pro kouř stoupající komínem!.."

Btw. zajímavě zfilmováno.

2 27.10.2018

"Zítra samozřejmě začneme od začátku, s promyšlenou posloupností, ale teď spíš, netýká se tě to, nepleť se mezi dospělé, tak to musí být, tohle je moje noc, moje věc. …" Kam se hrabe Lolita. Kordélie, její předobraz, zasáhne mnohem víc.

1 27.10.2018

Asi obecně platí, že k tomu, aby nás konkrétní kniha oslovila, je kromě jiných věcí (jazyk, téma, zpracování) potřeba i správné načasování. "Uma" se trefila do momentu, kdy jsem ve svém životě řešila hodně otázek v textu nadhozených... a někdy i velmi originálně zodpovězených... Příběh jsem si doslova odžila s hrdiny až do konce a bylo to pro mě hodně emotivní. Vytkla bych snad jen pomalejší rozjezd první třetiny... po úvodu, kdy si hrdina zabouchne klíče od bytu a vydává se na svou dobrodružnou pouť se to trošku moc zamotává... ale stojí za to to vydržet a číst dál.

3 24.10.2018

S knihami Emila Hakla je to pro mě jako na houpačce. Zatímco třeba Umina verze mě nadchla, Let čarodějnice ne a nedokážu dočíst. O rodičích a dětech patří mezi tituly, které se čtou dobře, i když některé pasáže postupně začnete sledovat míň pozorně. Co obdivuju neskonale, je naprosto geniálně zachycený dialog... za to rozhodně plný počet bodů!

6 24.10.2018