O rodičích a dětech

05. září

Starý pán mě nadchnul - takový obrovský všeobecný přehled a neutuchající zájem o věci kolem... Myslím, že množstvím životního elánu i předčil svého syna. I když se ve spoustě věcech názorově rozcházeli, vzájemná láska je z knížky cítit po celou dobu jejich rozhovoru. Velmi příjemné čtení.

2 15. března

Pro mě naprosto neznámý autor, kterého jsem si vybrala v rámci Čtenářské výzvy 2018. Kniha je hodně jiná než věci, které běžně čtu, ale přesto jsem se začetla a našla si tam podobu s rozhovory, které vedu se svým tátou. Takže jsem se i docela nasmála, hlavně když si uvědomím, že můj rarach vyhrál už dávno. Jen se mi párkrát stalo, že jsem se musela kousek vrátit, abych zjistila, kdo říká co.

1 03. března

Knížku jsem četla už před lety, ale stále si vybavuju, že jsem se u ní opravdu hodně bavila. I když nesnáším hlášku: "příjemné oddychove čtení", na tuhle knížku mi to sedí na 100% :))

29.12.2017

Zajimave cteni, rozhovor dvou generaci. Namotivovalo mne to ke cteni dalsich knih tohoto autora. Jsem zvedava, zda i dalsi knihy budou stejne tak dobre ctive jako tato.

1 17.09.2017

Hakl nemůže zklamat, takže jsem po O rodičích a dětech sáhl s jistotou, která byla ještě umocněna skvělou Michálkovou filmovou adaptací. Příjemným překvapením bylo, že to, co mi ve filmu moc nesedělo - tzn. vztah Janova syna a Hanky - v knize není a bylo ke scénáři přilepeno - asi z důvodu větší divácké zajímavosti. Na druhou stranu, při čtení jsem se nemohl zbavit představy otce jako pana Somra, přičemž syn mi naskakoval jako jasný Hakl. Propojení vizuálna s textem tedy maximální. Ten chlapácký styl Haklových knížek prostě žeru, takže opět plný počet hvězdiček.

2 14.09.2017

Hakl má naposlouchaný jazyk současného babylónu, a proto umí psát živé dialogy. Netřeba k tomu podávat obsáhlé rozbory o archetypálním vztahu syna a otce, je to zkrátka sranda, kterou je radost číst.

4-5*

01.07.2017

Jak zde někteří psali - autor umí skvěle vykreslit realitu všedního dne, vztah otce a syna a vtipně popsat každodenní situace. Jen to není můj šálek kávy, což ale není problém pana Hakla.

20.04.2017

Moc pěkná a troufám si říct, že i oddechová knížka. Líbí se mi, jak Hakl nenásilně zobrazil generační rozdíly a vztah otce s dítětem.

1 27.11.2016

Pěkné počteníčko, milé, ze života, uvěřitelné. Hrdiny jsou obyčejní lidé, otec (71) a syn (42), kteří spolu zajdou na oběd, projdou se po Praze a pak dále rozpráví u piva a kořalky. Četlo se mi to dobře, mělo to něco do sebe, ačkoli jen "obyč" rozhovor, nesly se jím i věci na zamyšlenou, určité postřehy.. pocity.. :) oceňuju.

18.09.2015

Vzhledem k tomu, že bezdějové knihy úplně nevyznávám, nemůžu říct, že by mě knížka zklamala. Příjemné čtení, ale rozhodně si za rok nebudu pamatovat, o čem to bylo.

6 07.06.2015

Hakl mě znovu přesvědčil, že je skvělým pozorovatelem každodenního hemžení včetně naší mluvy, která mívá daleko k obsahové vyhraněnosti mluvy literární. Samozřejmě, že nejde hovorovou řeč jen tak odposlechnout a hodit na papír, to by se nedalo číst a Hakl to ani nedělá. Ale dokáže vyvolat dokonalou iluzi, že právě takhle spolu mohou otec se synem půl dne rozprávět, vzpomínat, jen tak tlachat, vyprávět si vtipy a historky, štvát jeden druhého a nešikovně k sobě hledat cestičky. Ulice nebo hospoda, čtenář je tam s nimi a čím dál víc je mu jedno, že to vlastně nemá děj. Být realistou a ještě k tomu čtivým není snadné, ale Hakl to umí.

1 06.06.2015

Knížka o tom, jak je pro dospělé děti obtížné komunikovat se svými rodiči, snažit se nacházet témata k diskuzi a přitom přitom mezi zuby drtit všechna obvinění, která se za život nashromáždila. O zoufalé a marné snaze nebýt pro své rodiče stále dítětem. Prostě uklidňující knížka pro všechny, co řeší (a budou řešit) podobné problémy.

1 29.05.2015

Rozhodně zajímavá kniha, od které jsem se nemohla odtrhnout.

2 27.02.2015

Přál jsem si, aby ta procházka trvala mnohem déle, než má kniha stránek. Uvěřitelná smršť historek i celých příběhů a jejich fragmentů. Michálkův film podle mě docela dobře zachytil atmosféru a intimitu té scény, udělat film z knihy sestavené jen z dialogů (z ping pongu historek) není jednoduché a jemu se to - myslím - docela povedlo. Kniha ale má určitě přednost!

7 11.11.2014

Chtěl bych moct takhle se povidát s otcem...Akce knihy se mi během čtení tak skoro do půlky zdála triviální a nespolehlivá, a pak najednou byl jsem uplně zachycen krásou příběhů a situací. Prošel jsem tuto stezku syna a otce s autorem - zatím jen na mapě, ale dodělám to ve skutečnosti.

1 13.09.2014

Po přečtení "Pravidel směšného chování" jsem si řekl, že se k tomuto autoru v blízké době nevrátím. Tato novela mě totiž příliš nezaujala. Nakonec jsem dal Haklovi téměř po roce druhou šanci a přečetl si "O rodičích a dětech". Tentokrát nelituji vůbec ničeho.
Tato próza zaujme všechny milovníky českého humoru. Skutečně se nelze nezasmát. Bylo by však nespravedlivé tvrdit, že toto dílo má jediný účel - pobavit čtenáře. Za všemi těmi vtipnými příběhy, které si v průběhu dne vypráví otec se synem, se skrývá vážný obsah. Tím mám na mysli pevné pouto těchto dvou postav.
Mj. překvapilo mě, jak moc se Hakl (co do stylistiky) podobá Šabachovi. V tomto díle se k Šabachově hospodskému vypravování velmi přiblížil. Rozdíl je z mého pohledu pouze v tom, že Hakl se umí věnovat i poněkud surovějším tématům.

08.11.2013

Chytlavá povídačka taťky se synem, výměna názorů na každodenní zbytečnosti, generační spory, prostě klasika

1 26.08.2013

Moc mě to bavilo. A Michálkův film mile překvapil.

24.09.2012

Jedna taková dost fajnová procházka v (o) životě.

10 26.05.2012

„Tady se život vodvíjí, jako kdyby to byla komedie vod Friče nebo ňákej dojemně přitroublej italskej pornofilm… Jako atentát na Heydricha v podání dětskýho loutkovýho divadla…“
„A to se ti líbí?“
„To se mi líbí moc.“

Nekončící příval blbejch keců a neuvěřitelných historek na mě při čtení působil natolik autenticky, že jsem si leckdy připadal jako bych tam s těma dvěma seděl u stolu. A víte co? Mně se to líbilo! Vždycky mě fascinovala atmosféra hospod a s nimi spojených hlášek. Obdivoval jsem to už u Švejka. Je to takové to zábavné plácání o ničem, co se občas dostane až k filozofii. Někdy je to dost ke škodě, ale v případě knihy O rodičích a dětech rozhodně ne. Ve chvílích, kdy se dialog(či případně monolog) stáčí k existenciálním otázkám, má kniha snad největší sílu. I když zřejmě nejskvělejším momentem knihy je zmínka o Nelzebubovi, ta mě odrovnala :-).

5 24.04.2012

Sice jsem knížku dočetla až do konce, ale vůbec nic mi to nedalo. Možná je to nějaké "pánské" čtení, nevím...

Lehká konverzačka, ve které se tlachá od začátku do konce.

To by mohl být první dojem a byla by to škoda. Ono to zdánlivě prázdné a nudné tlachání obsahuje spoustu postřehů, životních pravd (jakkoliv se mi to sousloví protiví), absurdních momentů, skrytých i neskrytých traumat, gagů, filozofování i bláznivých historek. Vše zabaleno ve vkusném kabátku odpolední procházky, kterou lze vnímat jako krásný a současně trefný symbol.

Doporučuji i stejnojmenný film, který vyniká vizualizací (vpravdě "walk-movie") a hereckým výkonem Josefa Somra; bohužel má i své slabé stránky, kterými jsou alespoň pro mě vcelku zbytečná linie se slovenským synem a družkou, která film táhne jinam, což je škoda...