Alena_S komentáře u knih

Samotné rozhovory byly výborné. Někdy vtipné (covid test metodou Vepřo Knedlo Zelo), někdy takové absurdní vzpomínky (restrikce znemožňující prakticky jakkoli se snažit zůstat zdravý).
Ale ty otázky... Tazatel byl tahatel. Každou z těch osobností popotahoval, kam chtěl, a čím hůř, tím líp ("Ale je to všechno v háji, že jo?"). Chápu, že měl nějaké schéma. Ale všichni asi víme, že bylo třeba blbé mít dlouho zavřené školy, aniž by i každý dotázaný musel obligátně odříkat, jak moc blbé to bylo. A tak dokola.

1 20.06.2022

Páni, to musí být mocná dvojka, pan autor s chotí, a to doslova :) A proč to nezkusit: Ať už v tom je vyšší moc, nebo "jenom" vědomější kontrola nad tím, jaké myšlenky a vlivy si pouštíme do života a hlavy, můžem asi jenom získat.

Jediné mínus jeho příběhu vidím snad v poněkud sobecky znějícím náhledu na některé jeho zážitky - "Koukám, jak se tu pachtíte, ale já už jsem nad věcí, tak pá!" Ale na to by asi autor řekl, že máme na výběr, jestli mu za to nadávat, anebo být nad tou věcí taky. :D

4 14.06.2022

Pan McIntyre "zaklekl" na vlky. A takto už s nimi v Yellowstone zůstal. Z mnoha let jeho pozorování vzniká příběh několika tamních konkurenčních smeček. A představte si, mezi vlky se odehrávají stejná dramata i cituplné chvíle, jako mezi lidmi. Potkáme neohrožené hrdiny, obětavé babičky, ale i jednu ohavnou semetriku (že jo, čtyřicítko) a jeleny, kteří dobře umí vrátit úder. Je to krásný příběh, snad uvidíme v češtině i jeho pokračování.

2 09.06.2022

Už ani nevím, co se mi na ní vůbec líbilo. (Snad ne jen hlášky a fakt, že tyhle povídky byly místy i parádně sprosté :D) Četla jsem Attikovy příběhy po hodně dlouhé pauze a prostě to sedlo.

3 06.06.2022

Tak nevím. Jiná kultura, no. Ano, jsou tam určitě zajímavé myšlenky. Ale chtělo to méně opakovat témata a více opakovat autorčino varování, že plánuje být co nejprotivnější. Ať čtenář ví, do čeho jde. - A jinak už tu bylo všechno řečeno. :-)

Za mě nádhera. Vyprávění, jakého se nemůžu nabažit od přečtení Oveho. Rozumování, vtipné obraty, parádní překlad (!!) a rozkošné postavy. Vesnička, kde je každý svůj a nikdo za to nesoudí. To prostě chcete.
A na závěr 1. části prásk jeden z největších šoků, co jsem kdy v knize zažila. (Možná si za to můžu sama, jsem to měla čekat.)

První a třetí část nemají chybu. Dostaly by víc než za pět, kdyby to šlo.
Jen část s buddhistickým mnichem v lese za německou vsí mě nějak nepřesvědčila. Z Goodreads si nesu dojem, že to byla samostatná novela, zakomponovaná sem k vyplnění Luisina života mezi dětstvím a otrlou dospělostí.
A to neva. Jestli vyjdou další autorčiny knihy, musím je vidět. :)

10 26.05.2022

Perfektní. Námět mi sedl jak... Matylda na náves :-). Atmosféra... no doteď když tu knížku vidím, slyším vítr ve stromech, polích, ubrusech.
Prolíná se rok 2020 se stále ještě nadčasovou minulostí, ve stylu, který mi připomíná ještě další české autorky (vždy v dobrém!). A jestli mě neodnese stará Škrlandová, ráda si ji brzy přečtu znova.

16 26.05.2022

PŘESNĚ tak má kniha o závislosti vypadat. Čapne, strčí směrem z kopce na ono dno a nepustí. Sakra těžko se od ní odtrhává, i kdyby na chvilku. A i když, jak se tu píše, máte chuť hrdinku při čtení profackovat a zamknout doma - kde má milující rodinu a manžela přímo světce - nedovolí vám příliš luxusu myslet si, že vám by se to nikdy nestalo.
(Ne? Nebylo nikdy žádné přestanu zítra, jdu na jedno, ještě jeden level a vypnu to, tyhle boty mít musím, ale je to naposled? Nebo všechno dohromady? :-D)
Rovnou do škol s ní, jistě splní účel, aniž by byla plná vyložených drasťáren.

7 09.05.2022

Je to teda fascinující, co vydržíte, když opravdu chcete. Snad ten styl mohly ženské lépe sladit - chvílemi hltám zážitky a dramata z té sibérie, a pak vidím, že ony jsou pořád v základním táboře, jen je ta pasáž o něco záživněji napsaná. :-)
Když ale pustím ke slovu vnitřního cynika, v knize popisované lopotění je samo o sobě odpovědí na otázku, proč do té doby žádná žena nepodnikla polární expedici. Asi na to bývaly málo prdlé.
I tak čtyři hvězdy za odvahu.

2 09.05.2022

Co do vtipnosti paráda. Bránici jsem posilovala napříč skoro celou knížkou, styl psaní mi seděl, odsýpá to, máte pocit, že vám to někdo opravdu vypráví, a ještě se v tom někdy poznáte. A rozšiřuje obzory (Hledá se Nemo...) Určitě si ráda přečtu i pokračování ze statku, pokud bude.
Jen je tam až moc explicitních variací na problém paní Agnes s místy, na kterých předtím někdo seděl. To se dá pochopit, a sprosťárny mi v knihách nevadí, naopak těší mou nekorektní dušičku. Ale tady už mi čtení připadalo jako poslouchat v rádiu prezidenta.

2 09.05.2022

Spousta trefných připomínek i paradoxů. Když zrovna máte náladu číst s nadhledem, často se i zasmějete. Nápad s mimozemšťanem žasnoucím nad protikuřáckými směrnicemi byl naprosto geniální. :D Jen po čase už je to takové natahované. Přijde mi to tak ale i u jiných podobných knih, to pokušení sesbírat a vyjmenovat co nejvíc příkladů a situací je prostě moc veliké. A přitom šílenosti světa stejně nejde pojmout do jedné knihy všechny. ;-)

Za mě dobré. Napětí, další kousky Alexovy minulosti a pořádně štiplavá dilemata. A konečně nějaký posun v osudech postav! (Mám ráda, když série někam jde, ne jen v každém díle stejná zápletka s novým špatňákem a vývoj k tomu nijaký až žádný.)

Jediné mínus tu byla ta jeho ukřivděnost. Dospělý člověk, zvlášť když přitom učí své okolí, že činy mají důsledky, by neměl každých pár stran volat "Je jedno, co jsem udělal, protože jsem přece řek', že mě to mrzí!"
Pokud v dalším díle uvedou, že za jeho fňukání mohlo vyčerpání, na které teda měl nárok, tu pátou hvězdu mu vrátím. :-)

2 09.05.2022

A mně vám ta slečna sedla. (Uvidím ve 40, jestli pořád sedne.) Jsou mi blízké pointy, Amáliina záliba v Japonsku, i ty její patálie - Jsou, pravda, únavné, ale třeba mají být: Stejně jako několikrát investovat roky do dlouhého vztahu s nadějí, že to někam povede, načež se partner podiví: "Co, dítě? Nechci a určitě jsem to řek, a popři to." Vždyť to by utahalo i vola.
Bylo by to za pět, jen být tam náznak aspoň nějakého konce...

3 27.04.2022

Tolik se mi nelíbila oproti Milá Ijeawele, v níž je spousta laskavosti a úvah; tahle knížka je, i když pravdivá, hodně obecná a samé "chlapi, tak už se podívejte na ten náš problém"

Knížečka je překvapivě krásná, navenek i uvnitř. V několika málo slovech hodně moudrosti. Psáno původně kamarádce a její dceři do života, radost a nadhled ale může přinést všem bez rozdílu pohlaví a zázemí.

3 27.04.2022

Bylo to hodně rozporuplné čtení, spíš než humorné. Největší čůza z trojice mi chvíli byla sympatická, než jsem pochopila, že si jen pro sebe uzurpovala většinu prostoru. A najednou překotný happy end. Navíc mi přišlo, jestli chvilkami s psaním nepomáhal chlap (Viz „promiň, jsem podrážděná, dostala jsem to“ – to spíš ten manžel, ne? A nenávist k mužským sama o sobě ze slečny feministku neudělá). Hvězdička navíc za Romaninu výbornou verzi Jeníčka a Mařenky.

1 23.04.2022

Jsem měla dojem, že si autor dělá ze čtenářů srandu. Celou dobu, nejen u "tuhle povídku napíšu, protože mám zítra uzávěrku." Možná jsem neudělala dobře, ale někde tam jsem rezignovala na snahu pochopit ho, a nepomáhalo ani říkat si, že je to dobové a tenkrát tam třeba tak uvažovali.
Jenom Kouzlo magie a Snížek mi přijdou jako milé pohádky, ke kterým by mi nevadilo se někdy vrátit.

Výborný záznam z cestování. Vtipné, napínavé. Ale něco mi tam chybělo. Snad jsem se jenom až moc (hyenovitě) těšila na něco ze života v Číně. A tady pořád lezou po kopcích, vrtí hlavou nad navigací, jízdním řádem, jídelním lístkem, a znova… (Jo, mají tam jiné písmo. Jak říkají v Opráscích: Se s tim smiř.)
Ale co si budu stěžovat. Je to tam napsaný! - Nahoru a dolů.
Kopce, musím říct, to muselo být dobrodružství pro otrlé, to bylo parádní vyprávění.
Ale nepovedlo se mi „rozklíčovat“ autorčina parťáka. Chvíli je líčen jako beznadějný a neužitečný mimoň, který si ani nevšimne, kde slečnu nechal. Pak to zas vypadá, že se vždycky v pořádku sejdou, společně plánují a pomáhají si, a kluk prostě jenom moc nemluví. A kdo koho nechal v rýžových polích?

2 22.04.2022

Taky chápu účel, a ne že by autorka netrefila hřebík na hlavičku:
Můžeme třeba roky zasvětit každou volnou chvíli brodění se marastem šíleností, co nám nabízejí sítě. A klidně to pokládat za intelektuální počin, vždyť z toho přece skládáme aktuální obraz společnosti jak puzzle.
Když se ale přímo v našem životě stane něco, co bolí, co fyzicky zasáhne a všechno mění... Jak se celá ta virtuální snůška blbin najednou zdá vzdálená a zbytečná.

Zároveň ale (nevím proč) poslední dobou čím útlejší knihu čtu, tím spíš si říkám, že klidně mohla být ještě mnohem kratší.

2 08.04.2022

Výborné, řekla bych Interstellar po česku. Tj. některé zápletky připomínají ten původní, ale víc se tu chlastá a přichází o iluze.

1 05.04.2022