Nikdo o tom nemluví

31.10.2023

V první polovině knihy, kdy se útržkovitě střídají myšlenky autorky ze sociálních síti, jsem si říkala: “Chápu, co chce autorka říct, ale ta forma není nic pro mě.
Ve druhé polovině jsem si říkala vlastně to samé, ale přeci jen na mě závažnost tématu dopadla.
Nerada to říkám, ale když si z první části přečtete pár stránek, místo celých 100, pochopíte pointu a o nic nepřijdete.
Druhá část o ztrátě dítěte, která spojí rodinu a dá vám uvědomění, že na reálném světě záleží víc než na tom virtuálním, ve mě sice pro své téma rezonovala víc, ale i tak to pro mě nijak objevné nebylo. Víc než kontrast těchto dvou částí, se mě dotýkaly otázky potratové politiky.
Pokud knihy čtete i proto, že vás zajímá jazyk a nějaká forma textu, tak tahle skládačka z Twitteru vás v tomto směru asi nenadchne. A pokud jste se někdy zamysleli nad nesmyslností sociálních sítí a dokážete bez nich žít, asi nedojdete ani k nějakému prozření, co se týče sdělení knihy.
Toto je tedy za mě určitě slabší kousek ze stáje Odeonu.

29.03.2023

nevim, je to napsaný jak twitr, v random krátkejch příspěvcích, který v první půlce skoro nenavazujou, je to plný úvah nad sociálními sítěma, ale jsou to jsou jen výkřiky, jsou to věci nad kterýma lidi uvažujou, nebo absurdní fórky nebo spíš reakce na věci, co se dějou online a proč - ale všeobecně se mi nad tím nepřemýšlelo dobře kvůli tý formě, jakože čtu knížky i kvůli tomu, že jsou to souvislý texty, a ne rozfrkanej výžblecht krátkejch twitrovejch příspěvků... druhý půlce se dostává příběh jinam, hrdinka řeší složitou situaci a je to o něco lepší, a vyplývá z toho trochu, že řešila celou první půlku života sračky, dokud nezačla řešit opravdový životní situace a změnily se jí hodnoty - ale není to patosový, jakože ten kontrast mezi tou první půlkou a druhou je dobrej. ale celkově by mě to bavilo víc, kdyby to bylo napsaný jinou formou - jako normální román nebo alespoň delší texty a i ty myšlenky by tim nemusely tolik utrpět

20.12.2022

Svet sociálnych bublín vs krutá realita. Kniha rozdelená podľa tohto konceptu, prvá časť sa čítala o dosť ťažšie a vyžaduje istú mentálnu výdrž. Každopádne nezabudnuteľný formát. Určite si ju chcem prečítať znova.

30.04.2022

Kniha zaměřující se na pošahanost dnešního světa, kdy se na nás valí přehršle naprosto rozličných témat najednou. Přestože chápu, proč byla forma textu taková jaká byla, nic to nemění na faktu, že mi k srdci zrovna nepřirostla.
Hlavní postavu poznáváme skrze její myšlenkové pochody a posty, které sdílí se svou internetovou komunitou, přičemž přeskakuje od takových bizarností jako, jak nejlépe zachytit moment, kdy odchází z menstruujícího těla krev či správné velikosti vibrátoru k námětům týkajících se společensko-politického úpadku Ameriky a světovým environmentálním otázkám. Druhá část knihy se zaměřuje na sestru hlavní hrdinky příběhu a na otázku potratů, zdraví matky a vrozené vady plodu.
Autorka nám ukazuje rozpolcenost dnešních lidí, kteří jsou den za dnem masírováni nejrůznějšími zprávami všeho druhu z celé zeměkoule. Styl psaní tomu dodává ten rozměr, ale všechno je až tak vyhnané do extrému, že mi to ve výsledku přišlo jako úplný nesmysl a blábol. Současnost je vážně doba postavená na extrémních emocích a činech.
Je mi líto, že musím danou knihu hodnotit takto, ale celý čtecí proces jsem vážně protrpěla a z knihy si neodnesla naprosto nic…..ve výsledku mi přišlo, že si autorka hodně usnadnila práci a naskládala na sebe pár svých básnických textů, a to naprosto bez ladu a skladu a úplné finále knihy završila tak, aby co nejvíce emočně zapůsobilo na čtenáře.

08.04.2022

Taky chápu účel, a ne že by autorka netrefila hřebík na hlavičku:
Můžeme třeba roky zasvětit každou volnou chvíli brodění se marastem šíleností, co nám nabízejí sítě. A klidně to pokládat za intelektuální počin, vždyť z toho přece skládáme aktuální obraz společnosti jak puzzle.
Když se ale přímo v našem životě stane něco, co bolí, co fyzicky zasáhne a všechno mění... Jak se celá ta virtuální snůška blbin najednou zdá vzdálená a zbytečná.

Zároveň ale (nevím proč) poslední dobou čím útlejší knihu čtu, tím spíš si říkám, že klidně mohla být ještě mnohem kratší.

16.03.2022

Chápu záměr - to podchycení jazyka, jímž se (ne)dorozumíváme (k tomu více online než osobně) a jímž popisujeme (ne)prožívané, je respektuhodné - a když ho použijeme na popis úmrtí dítěte, je to nesnesitelné... Hodně jsem přeskakovala, bylo to na mne moc. A vrátit se nechci - ale možná to udělám...

03.03.2022

3,5*. Nereálný versus reálný svět. Všechny dosavadní problémy dohnány do absurdity, protože, když přijde tragédie, nezáleží na rase, pohlaví ani národnosti. Forma psaní odpovídá tomu, jak na nás útočí internet.

03.02.2022

Už z těch pár prvních hodnocení je patrné, že toto čtivo rozhodně není snadno stravitelné.
A někteří ho vyplivnou, aniž by dokousali.
První část knihy je psána stylem, jakým hlavní představitelka žije… online.
Pro mě zcela nepředstavitelné. Ale věřím, že takových jedinců mezi námi přežívá spousta.
Část druhá – setkání s reálným životem a to prostřednictvím rodinné tragédie.
Dohromady to tvoří velmi zvláštní celek. Nicméně, kniha mě dokázala svým zvláštním způsobem oslovit a rozumím, co se nám to snažila básnířka říci.
A jen tak mimochodem - ano, Amerika mi připadá docela ztracená...

28.01.2022

Kniha se mi hodnotí nesmírně těžko. Obsahuje spoustu zajímavých myšlenek, forma psaní je ale hodně neobvyklá a je třeba si na ni zvyknout. A právě forma určuje, že je příběh náročnější na pochopení a zpracování

no to je zase zvratek, tentokrát s citovým vydíráním a hlubokým filozofováním o životě v závěru

Co to sakra bylo??! Ke zmíněné druhé části jsem se ani nedostala, protože první půlka knížky byla naprosto, NAPROSTO, šílená. Jakože cože? Really? A tohle může vyjít jako knížka a sbírat kladný recenze. Ok, tak to už můžu psát a vydávat i já, amen.