akina komentáře u knih
Velmi milá kniha, která nenutí člověka příliš přemýšlet a hodí se k odpočinku po dlouhém dni plném srážek s blbci.
Chvílemi jsem se dokonce smála nahlas a jistě si ji někdy znovu přečtu. Pokud by to šlo, tak dám 4,5 hvězdičky, ale bohužel to není možné.
Naštěstí jsem nečetla popis na přebale, ale pouze kapitolu na zkoušku. Knížka se mi moc líbila a hned jsem ji doporučila některým dalším lidem. Myslím, že je to dokonalá ukázka toho jak nikdy nic nekončí. Ve chvíli, kdy si myslíte, že nejhorší už máte za sebou přijde další a možná obtížnější problém.
Tato kniha by měla být povinnou četbou. Nedokážu si představit lépe zpracované "suchary", o kterých se dnešní děti učí. Navíc je to cesta, jak z letopočtů a seznamů děl, udělat dobře známé postavy s jejich chybami i lidskostí.
Za mě jednoznačně top. Možná to bylo tím, že dlouho se mi dostávaly do rukou jen knihy, které neměly spád, ale tato kniha mě oslovila a donutila být vzhůru do čtyř ráno, abych ji dočetla.
Podle mě jedna z nejlepších jejích knih. Vzpomenu si na ni velmi často při pohledu na své dcery a s tím ještě na Jane utíká a Dej mamce pusu.
Tuto knihu by si měl přečíst opravdu každý a pokud vám nevyhovuje žánr, tak to berte pouze jako obranu eutanázie. Po přečtení se stále musím zabývat myšlenkou, proč u nás není povolená. Myslím, že hrdince Carmi dost pomohlo právě to, že si mohla vybrat.
Pokud by ti, kteří knihu ještě nečetli, teď namítali, že jim prozrazuji závěr, tak podotýkám, že to není úplně pravda, je vám od začátku jasné jak to dopadne, ale právě díky zákonům, které u nás nemáme, je ten konec vlastně dobrý.
A Stijn? Na začátku jsem měla pocit, že je to strašný hajzlík, ale postupem času se mi strašně ulevilo, když komentoval to co cítí, protože upřímně kolikrát člověk v duchu vysloví něco co by neřekl ani nejlepšímu nepříteli? A Stijn to prostě v knize dělá neustále ;) a tak nám pomáhá se vyrovnat s tím, že naše myšlenky nejsou vždycky čisté jako padlý sníh.
Dave Barry opět nezklamal, ačkoliv je kniha již poměrně stará a v kyberprostoru nastaly ohromné změny, je aplikovatelná na jakoukoliv dobu a vlastně i na jakoukoli činnost. Hodnocení 4 z 5 dávám jen proto, že se mi nedostala do ruky v roce 2000, takže již nemohu zanadávat na vzpomínané Windows 95, ale z nových Windows mám pocity vcelku stejné :-D.
Dokonalá kniha pro nudný večer, případně pro depresi či obtížně řešitelnou životní situaci. Dávám přednost Mafii matek, ale tato kniha má v mé knihovně také prestižní místo a těším se na další knihy této autorky.
Pokud jste matka, musíte si to přečíst...pokud ne, přečtěte si to stejně. Touha někam patřit je rozhodně typická pro všechny kategorie lidí, nejen pro matky. Dokonale jsem se bavila a hned jsem hledala další knihy této autorky. Dávám 100 a ukládám si ji vedle postele pro pozdější použití.
Moje první a asi nejlepší setkání s knihami Dohertyho. Jednoznačně doporučuji přečíst a udělat si obraz o době Achnatona i o trochu jiném stylu psaní Paula Doherty. Jeho tradiční knihy jsou spíš starověké detektivky, ale tato kniha mě k nim přivedla. Pokračováním jsou Čas hyeny a Rok kobry, které podle mého názoru již tak čtivé nejsou, ale to jim rozhodně neubírá na zajímavosti.
První kniha mi přišla chvílema nudná, ale stejně jsem ji neodložila. Nakonec jsem přečetla všechny, ale nedoporučuji před předčtením číst obsah na přebalu knihy. U druhé knihy se děj popisovaný na přebalu odehraje až okolo dvousté strany a u třetí knihy vám zase vyřeší otevřený závěr z knihy druhé. První kniha se dá číst i samostaně, ale další dvě jsou na pokračování.
Knihu jsem dostala od dcery a byla to, jako vždy, dobrá volba....Clarková snad nikdy nezklame ;).
Autora mám ráda, ale historická detektivka byla v jeho podání trochu zdlouhavá a chvílemi jsem se v ději ztrácela, což mohlo být způsobeno také tím, že na rozdíl od jeho dalších děl, jsem tuto knihu odkládala.
Nevím, nějak jsem se nemohla začíst. Knihu jsem si vzala na dovolenou a kus mi zbyl i po dovolené a to je moje normální dovolenková norma 5-6 knih. Přišlo mi, že to bylo všechno jasné od první stránky a na mě asi moc "červené".
Vůbec jsem se nemohla začíst a chvílemi jsem se ztrácela. Příběh byl však dobrý, proto jsem se prokousala až k napínavější části a dočetla. Nevím, zda si přečtu další díl, ale možná ano, protože už vím, co čeho jdu.
Knihu jsem viděla jako divadlení představení projektu Listování a věděla jsem, že ji musím mít. Nešlo mi tolik o romantický příběh jako o spoustu vtipných situací a nedorozumnění. Rozhodně si přečtu i Každou sedmou vlnu, jen mi ji vydají jako e-knihu ;)
Velice zdařilá kniha podle skutečné události, která nám ukazuje kam až člověk může dojít aniž by přiznal svoji chybu. Knihu jsem četla jedním dechem a předpokládám, že se k ní vrátím. Možná bych takové knihy zavedla i jako povinnou četbu, aby si ti, kteří volají po trestu smrti, uvědomili, co všechno se může stát.
Ačkoliv jsem tak hloupá, že jsem si koupila yorkšírského teriéra, který je podle Barryho uňafaný právě proto, že se bojí snědení luční kobylkou, moc se mi kniha líbila a luční kobylkou teď budu vyhrožovat při každém náznaku neposlušnosti. :_D
Skoro bych řekla, že My děti ze stanice ZOO se mi najednou zdají jako úplně nezáživná knížka. To samozřejmě trošku přeháním, ale Milion malých střípků je jednoznačně dokonale autentická knížka, která vás pohltí od první stránky a nepřestane to až do konce. Pokud jste rodiče, zastaví se vám srdce spolu s Jamesovými rodiči a myslím, že vám nezbude nic jiného než to svoje dítě neustále sledovat a přemýšlet, zda se to může stát i vám.
Dcera mě upozornila, že nemám číst závěr o tom, co se stalo s jednotlivými postavami knihy, pokud chci číst i pokračování Můj přítel Leonard. Protože měla pravdu, posílám toto varování dál. ;)
Kniha mě docela zaujala, jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla, když jsem ji stále odkládala s tím, že mi film možná stačil, ale teď se rozhodně chystám na další díly. Jen tedy rozhodně nedoporučuji dětem, své osmileté dceři bych ji přes spaním určitě nečetla.