ajucha
komentáře u knih
Děti času
Adrian Tchaikovsky (p)
(SPOILER) Nic, objevného, nic, co bych si na dlouho zapamatovala. Evoluce pavouků skvěle promyšlená, lidská linie příběhu naopak dost vágní, chvílemi pitomoučká. Lidi se chovají a dokonce i jmenujou jako průměrní současní Američani, přestože si civilizace prošla tisíciletím doby temna. Je to stejné, jako kdybychom dnes všichni měli parthská jména a uctívali pořád ještě Ahuru Mazdu. A na na závěr trochu vyumělkovaný happy end, protože prostě nechceme nechat lidi pomřít.
Neteleportovaný muž
Philip K. Dick
Umíme se teleportovat mezihvězdným prostorem a máme kolonie po celé sluneční soustavě, ale pořád používáme magnetofonové pásky :) Na jednu stranu je zajímavé číst, jak si před šedesáti lety představovali budoucnost. Autor přesně vystihl počet lidí na Zemi a předpokládal, že se tu budeme mačkat a nebude mít co jíst, a my přitom jídlo vyhazujeme! Kvůli tomu ale tři hvězdy nedávám, ty dávám kvůli stylu psaní a kvůli příběhu, které mě příliš neoslovili.
Mráz a hry
Jan Hlávka
Nedokázala jsem se začíst. Rušily mě obstarožní rekvizity jako papírové noviny nebo klišé výrazy jako projektor, komunikátor. Jako kdyby ta kniha byla napsaná v sedmdesátých letech. Nevím, jestli se k tomu někdy vrátím.
Billy Summers
Stephen King
Miluju Kinga celou duší, ale víc než tři hvězdy dát nemohu. První cca čtvrtina naprosto perfektní a já jásala, hurá, král je zpět! Jenže pak to šlo už jenom z kopce, zhruba od okamžiku, kdy Billy potkal Alici. Působilo to na mě dojmem, jako by mistr pospíchal k závěru a vše jen tak odflákl. V akcích a ve scénách msty nebyla ani špetka napětí, nepůsobilo to věrohodně, dokonce ani psychologie postav (autorova doména) nefungovala. Závěr byl přesně takový, jaký jsem čekala, přestože se mě King snažil překvapit. Pořád tedy čekám, kdy a zda vůbec se ten starý šampion vrátí do bývalé formy.
Později
Stephen King
Starý pán pořád umí a hravě strčí do kapsy všechny ostatní ambiciózní propagované kolegy. I přesto, že se jedná o variaci na Shyamalanův Šestý smysl, kniha chytne čtenáře za koule (mě teda ne, já jsem čtenářka) a nepustí.
Terminus
Tom Sweterlitsch
Velmi slabé. Nedokázala jsem se začíst ani vcítit do děje a postav. Jako by autor nevěděl co chce psát. Jako kdyby psal detektivku a sci-fi motiv přidal jen, protože je to cool. Samotné cestování časem je přitom nevyužité a vlastně ani nedává moc smysl. Kdyby to alespoň bylo čtivě napsané, ale celé je to dost nemastné neslané. Spousta logických děr také nepomáhají. Existuje spousta lepších děl o cestování časem.
Nádraží Perdido
China Miéville
MASAKRÓZNÍ NÁDHERA PROSAKUJÍCÍ Z OSTROVŮ SKRZE PŘEDIVO SVĚTA DO MÉ LOŽNICE KRADOUCÍ ČAS I SPÁNEK PROKAZUJÍCÍ HLOUBKU UMĚLE SKUTEČNÉHO SVĚTA KTERÝ SNAD MOŽNÁ NEEXISTOVAL...
Duna
Frank Herbert
No jo no, zlákána filmem, přečteno dřív, než jsem ho viděla teda. Je to fakt boží, rozsáhlé a hluboké. A teď hurá na film, schválně kolik tam toho zůstalo.
Piknik u cesty
Arkadij Strugackij
Koupila jsem si nejnovější vydání s novým a prý nejlepším překladem. Je to klasika, no. Co k tomu dodat? Jako u každé klasiky světové sci-fi tomu není moc co vytknout. Snad jediná věc mě trochu rušila. Děj se odehrával na západě, ale na každé stránce bylo vidět, že je to jen západ, jak si ho autoři uvěznění na východě představují. Atmosféra byla prostě příliš "ruská". Ale vzhledem k historii knihy to vlastně není ani na škodu.
Růženky
Stephen King
První kingovka u které jsem seriozně uvažovala, že ji nedočtu. Ale je otázka, nakolik je to vlastně kingovka. Možná to bylo takhle nějak: Tati, mám docela prima nápad na knížku. Fajn, Owene, napiš to, a já se na to potom mrknu a když tak to opravím. Připadá mi totiž, jako by to psal někdo, kdo se zoufale snaží starého Stephena napodobit, ale tak docela se mu to nezdařilo. Postavy nemají hloubku, děj je povrchní a místy ne příliš logický. Nejvíc mi ale vadil ten okatý feminismus, všechny ženy byly nevinné oběti mužů a všichni muži, včetně klaďasů, byli vyobrazení jako egocentričtí pitomci. V Americě to hrozně frčí, tak proto to tam asi nacpali. Myslím, že kdyby to napsal český spisovatel, tak by se česká nakladatelství zdráhala to vydat. Jenže když máte tátu Stephena, to je jiná!
Balada o ptácích a hadech
Suzanne Collins
Základní tři díly jsem nečetla ani filmy jsem neviděla. Moc mě to nelákalo, ale zlákat jsem se nechala až tímto prequelem a říkala jsem si, že mě to třeba donutí přečíst i zbytek. No, nedonutí. Nebylo to úplně tak hloupé, jak jsem čekala. Hlavní hrdina byl překvapivě plastický, posedlý kontrolou, který nemá ideály ani iluze, ale místo toho má cíle. První dvě třetiny byly docela dobré, ale v poslední se to začalo sypat. Zejména logicky. Jeden z mnoha příkladů: proč učitelé své svěřence z prestižních rodin vystavují smrtelnému nebezpečí? Závěr byl až příliš nucený.
Sto devětadevadesát schodů
Michel Faber
Dvě novely, které spolu sice nijak nesouvisí, přesto se zajímavě doplňují. V obou jsou hlavní postavou ženy, ale nejsou to silné ženské charaktery, jak je teď moderní, ale obě jsou poněkud nevyrovnané. Postavy jsou výborné a jejich proměna, i když není úplně dořešená, mě neskutečně bavila.
Tahle země není pro starý
Cormac McCarthy
Mám dojem, že autor na čtenáře z vysoka kašle. Bez přerušení přechází z pohledu jedné postavy do pohledu další postavy, nezajímají ho takové prkotiny jako uvozovky, děj popisuje mechanicky. Pak ale přijdou skvostné dialogy, které řeknou mnohem víc, než ten nejkvětnatější popis. Viděla jsem i bravurně obsazený film a postavy aspoň ze začátku měly obličeje herců.
Inferium
Roman Bureš
Byla jsem zvědavá, jak se autorovi podaří vystoupit ze stínu geniální Propasti času. Je to jeho první kniha po této trilogii a musím říct, že je snad ještě lepší. Jsem nadšená. Bureš nepotřebuje laciné rekvizity jako potoky krve a déšť kulek, aby dokázal čtenáře naprosto strhnout. Má dar udělat z béčkového tématu áčkové čtení. Tohle je další z knih, které se zaryjí pod kůži a dlouho tam zůstanou.
Pán ledové zahrady 4
Jarosław Grzędowicz
Zhruba první třetinu se toho z pohledu děje moc nedělo. Kniha se utápěla v někdy zbytečně podrobných popisech. Ještě v polovině jsem si říkala, že autor nemůže zvládnout dotáhnout vše do konce. Říkala jsem si, že to nemůže být poslední kniha série. V té době jsem to viděla tak na tři hvězdy. Pak se to ale rozjelo a konečně to do sebe zapadlo. Všechny osudy se vyřešily a závěr mě pohltil. Autorův styl se mi velice líbí, možná až na akční sekvence, které mi přijdou trochu nepřehledné. Rozhodně doporučuji, je to vydařená série, která vám z hlavy jen tak nevyšumí.
Pán ledové zahrady 3
Jarosław Grzędowicz
Třetí díl je o zatím nejslabší, přesto se jedná stále o jedinečnou a čtivou záležitost. Perfektní postavy a realismus, žádný zbytečný patos. Jen děj se moc nepohnul a autor se trochu zasekával na jednom místě. Což o to, popisy jsou úchvatné, ale akce občas byla trochu samoúčelná a ne moc dobře popsaná. Těším se na další díl.
Pán ledové zahrady 2
Jarosław Grzędowicz
Sympatické a čtivé pokračování skvěého mixu fantasy a sci-fi. Plynule navazuje na první díl, sympatické postavy a realistický plastický svět. Mám snad jedinou výtku: jen ty akční pasáže autorovi moc nejdou, kdyby je všechny zkrátil na polovinu, knize by to prospělo.
Pán ledové zahrady
Jarosław Grzędowicz
Naprosto skvělá záležitost! Atmosférou, realističností a skvělými postavami mi Pán ledové zahrady připomíná moji milovanou Propast času. Jeden Čech a jeden Polák a v pohodě strčí do kapsy celou americkou konkurenci. Grzedowicz dokazuje, že i v ději, který má několik rovin a několik úhlů pohledu se můžou postavy chovat logicky a ne jako idioti. Syrovost a realističnost jsou jen třešničkou na dortu. Doporučuju!
Beznaděj
Stephen King
Velmi dobře se četlo. Napínavé, temné a páchnoucí jako asfalt. Klasicky silné charaktery. Autora bych neobviňovala z nějaké náboženské propagace, naopak, Bůh v jeho podání je poměrně bezcitný hajzl. Což je s podivem, vzhledem k tomu, že je autor sám věřící. Má za to u mě jedničku.
Tanec s draky
George R. R. Martin
Hru o trůny znám z televize, dlouhou dobu se přemlouvám, že si tuto klasiku musím také přečíst. Ale ke knížce jsem se dostala až teď. Ke své smůle. Ne že bych se bála, že to nebude dobré, ale spíše, že mě to nebude bavit, protože děj znám už ze seriálu.
Ale ani ten nejlepší film nebo seriál nedokáže nahradit opravdu dobře napsanou knížku! Charaktery v Tanci s draky jsou mnohem hlubší a plastičtější a nebojím se říct, že lepší. Nemluvě o dalších nových příběhových liniích, nemluvě o těch známých, které jsou oproti televizními zpracování mnohem širší.
Kniha určitě stojí za přečtení, i když už děj znáte. Martinův svět je živý a plastický, věříte, že by skutečně mohl existovat. Není to příliš veselé čtení, o to je realističtější. Musím jen doporučit a jsem v pokušení, počkat si na knižní závěr a příští sezónu na HBO ignorovat.