Ajrad1981
komentáře u knih
Svině
Arpád Soltész
Prvních asi 50 stran bylo úžasných. A celkem bych věřila tomu, že bez nich by to málokdo (do)četl. Aspoň já jsem teda čekala, že tam bude někde později nějaká návaznost. Ale kdeže. Následuje něco jako výčet bossů a jejich zvěrstev. Dost jsem se ztrácela, kdo pracuje s kým, kdo proti komu, kdo je čí loutka... Nejdřív jsem se každou chvíli vracela, pak mě to přestalo bavit a ono to bylo i skoro lepší. Taky skoky do minulosti přehlednosti moc nepřidaly, tedy dokud jsem si neuvědomila, že tam jsou, pak už jsem se i orientovala. Ale kdyby u těch návratů do minulosti bylo označeno, že je to minulost, bylo by to určitě lepší.
Malebná zemička pod Drobnými velehorami sedí na Slovensko jak prdel na hrnec a je skoro až neuvěřitelné, že kniha vyšla tak brzo po vraždě Jána Kuciaka a jeho snoubenky. A člověku je až zle z představy, že by něco z knihy mohla být i pravda.
Amerikána
Chimamanda Ngozi Adichie
Kniha mě zpočátku bavila, popis života v Nigérii, tam se člověk ani v literatuře moc nedostane. Bavila mě i Ifemelu v Americe, tedy na začátku, zhruba ke Curtovi. Pak se mi to zdálo moc stejné a zkrátila bych to. Obinze v Londýně byl fajn vsuvka, ale ke konci to pak v zase moc natahoval, než se rozhodl.
Ale jsem ráda, že jsem si přečetla zas jiný druh literatury.
Karel IV.
Veronika Válková
Protože už jsem dřív četla Osudový turnaj, obsah pro mě nebyl překvapením, což je trochu škoda. Ale mě stejně spíš zajímal úplný začátek, jak Bára našla atlas a tak. To mě ale trochu zklamalo, našla ho prakticky na první dobrou, přestože byl zahrabaný v hloubi půdy. Trochu víc prozkoumávání domu by neškodilo. A pak mě trochu překvapilo, že se Báře nový dům líbí. Z těch dvou knih, co jsem zatím četla, jsem nabyla dojmu, že jím vůbec není nadšená, protože se musela odstěhovat od svých kamarádů. Tak jsem se asi spletla. Nebo Bára změnila názor.
Kruh
Bernard Minier
Autor nám naservíroval dva možné pachatele hned na začátku. Jeden sedí u bazénu a druhý někde poslouchá Mahlera. Toho jsem vyřadila, sice je celkem zřejmé, že se jeho postava potáhne sérií jako červená nit, ale právě proto ho nemůžou chytit hned ve druhém díle, říkala jsem si. A ten první? Ukazuje na něj tolik stop, že přece nemůže být pachatelem! Nebo může? Měla jsem tip ještě na třetí osobu, ale jak je mým dobrým zvykem, moje tipy nevycházejí (ale bylo by zajímavé u této třetí osoby hledat motiv).
A pak intermezzo... U toho druhého jsem si říkala, ta žena, to vypadá jako... Ale přece to nemůže být ona! To tam nějak nesedí! (Sedí, ale nesmíte se jako já nechat zblbnout chybným předpokladem.)
K tomu, abych dala plný počet hvězd, mi něco chybí a něco přebývá. Například Hugova kniha. Byla o tom jejich Kruhu? A psal ji vůbec? A pak otázka: proč zrovna tihle čtyři z deseti? Nevysvětleno. A co přebývá? Scéna v bance, podle mě byla jen na efekt, ničeho se nedosáhlo a všechno bylo na náhodě. Scéna, kdy je Zieglerová u toho soukromého očka. Tomu se snad ani nedá věřit. A pak dálnice, to mi taky přijde zbytečně přehnaně zdramatizované. A našla bych ještě pár dalších drobností, ať už do plusu nebo do mínusu. Ale budu číst dál, Hirtmann mě zajímá.
Za válečného běsu
Ladislav Hájek
Hlavní hrdina mě neskutečně štval. Profackovala bych ho hned na začátku! A cca od padesáté stránky jsem si přála, aby ho co nejdřív odstřelili (což je přání zcela pochopitelně nesplnitelné, žádný autor si neodstřelí hlavní postavu hned zkraje). To jeho věčné dolejzání! Dokázal jen zakazovat manželce, ale sám sobě zakázat neuměl. To už mi snad byla milejší Lola, ke které bych měla cítit zášť. A Marii jsem s tou trapnou podřízeností taky nechápala, i když před sto lety byla jiná doba, jasně.
Co bylo naopak úplně super, byly popisy z fronty. Hlavně z té italské. Skoro jako bych na válečnou zónu koukala z okna. Za to bych dala plný počet. Jenže postava Jiřího to kazila. A taky se mi místy zdálo, jak autor moc zdůrazňuje, jací byli čeští vojáci chudáci, méněcenní v očích německých velitelů. Ale třeba to tak fakt bylo, kdo ví.
Přízraky domu Carrowů
Darcy Coates
(SPOILER) Nejdřív jsem úplně zapomněla, že Darcy píše čistou duchařinu, takže jsem pořád přemýšlela, která z živých osob to má všechno na triku. Byla jsem pak malinko zklamaná, že v tom živí nemají prsty, ale ten závěr byl parádní. Ovšem jednu hvězdu přesto ubírám - nelíbilo se mi, jak do dopadlo s těmi, co tam bláznivě chtěli strávit dva týdny, a ta poslední kapitola, no, kdyby tam nebyla, bylo by to jedině dobře.
Mrtvé vzpomínky
Angela Marsons
Opět super. Podlý nápad, jak zničit Kim. Jenže autor nápadu neví, že Kim se jen tak nedá. Trošičku mě ale štvalo, že některé zjevné věci Kim a spol. pochopili později než já, na to nejsem zvyklá, většinou je to naopak. :-D
Mosad: Operace Eichmann
Isser Harel
Po Životicích jsem nutně potřebovala knihu, kde nějaký esesák neunikl spravedlnosti (zvláštní, u žádné "osvětimské" knihy jsem tuto potřebu neměla). Eichmann sice neměl s Životicemi nic moc společného, ale říkala jsem si, že to vadit nebude. Nicméně svůj účel to bohužel nesplnilo, za což může fakt, že jsem neměla moc času na čtení, takže jsem Eichmanna honila docela dlouho. Pravda, tak dlouho jako MOSAD přece jen ne, ale i tak. I tak jsem si knihu a hlavně pátrání užila.
Měla bych jen pár drobných výtek. Vysvětlivky k úvodu jsem chvilku hledala, sice jsou celkem logicky hned za úvodem, ale nějak bych byla radši, kdyby byly pod čarou. A seznam osob mi přišel zbytečný. Jednak jsem si ho nepamatovala a nechtěla jsem se pokaždé vracet a taky ke každé osobě, která se objevila na scéně, stejně následovaly nějaké informace. Tyto drobnosti ovšem nesnižují morální hodnotu knihy, nemůžu jinak než dát 5*.
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Lidi, já to málem nedala! Já, která miluju krváky a knížky s osvětimskou tématikou! Ale jako fakt, události ze 6. srpna 1944 jsem si musela dávkovat, jinak bych to snad nevydýchala!
Na začátku knihy jsem si říkala, že by se mi hodilo románové zpracování, kdy bych si mohla jednotlivé aktéry spojit s nějakým bližším popisem, příběhem, dost jsem se ztrácela a kolikrát jsem musela listovat zpět, kde jsem některé jméno četla poprvé, v jaké souvislosti. Ale jak jsem se propracovala k tomu hlavnímu, totiž k srpnu, byla jsem opravdu ráda, že to není román. Nedal by tomu tu hloubku. Takhle to bylo tak drsné, tak brutální, tak realistické, že žádný román by to nevystihl.
A malá poznámka na konec. Magwitz nemagwitz, pro mě největším parchantem je a bude Sattler.
Nůž
Jo Nesbø
(SPOILER) Mám poslední dobou blbý zvyk - před čtením a i v jeho průběhu občas zalistovat knihou dopředu a jeden dva odstavce si přečíst. Takže jsem předem znala totožnost oběti a obrala se tak o překvapení. I když, překvapená jsem nebyla ani při tom listování, že bych tuhle mrtvolu čekala?
Spíš mě překvapilo, že Harry nebyl na seznamu podezřelých - vždyť se to přímo nabízelo, i anotace o tom mluví! I když ta samozřejmě může klamat. Tentokrát neklamala, jen si člověk musel počkat. A i když samozřejmě fanoušek HH nepředpokládá, že by byl Harry vrah, tak je nějakou dobu v nejistotě, jak to teda vlastně bylo a jestli se nespletl.
Při jednom dalším zalistování jsem narazila na jednu překvapivou informaci týkající se čtyř lidí a po nějaké době mě napadlo - co když pachatel je jeden z nich? Samozřejmě jsem měla na mysli jednoho konkrétního z těch čtyř. Moje podezření ještě posílil rozhovor dotyčného s Harrym, ale je otázka, jestli bych to podezření pojala i bez té odhalené informace. Byla by to bomba typická pro tuhle sérii! A pochopitelně neprozradím, jestli jsem se trefila nebo jestli to přece jen udělal Harry, to vám, kteří jste knihu ještě nečetli, nemůžu udělat!!
Ke knize mám ovšem dvě výhrady. Opět se tam objeví zázračné přežití jedné z postav, podle mého je to možné pouze hypoteticky, ale je to jen domněnka, zkoušet to rozhodně nehodlám. A ta druhá výhrada je konec, tak nějak byli všichni spokojeni a to mi tady moc nesedí. Za tyhle výhrady hvězdičku ubírám.
Ale zase ji přidávám za poslední stránky, autor si ponechal naprosto volné pole působnosti do budoucna a to se mi naopak líbilo hodně.
Konečně spí celou noc!
Eva Solmaz
Kniha se čte dobře, místy jsem se i zasmála. Nicméně (ne)spaní svého dítěte jsem jen pochopila, nevyřešila. Ale aspoň něco. Vlastně ještě něco - přestanu věřit matkám kolem sebe, jak mají úžasné děti, co jim večer okamžitě usnou a spí až do rána. To je taky dost dobrý přínos.
Ještě mám půjčenou jednu knihu, ale tu Eva Solmaz na začátku pěkně rozcupovala, tak přemýšlím, jestli ji vůbec číst. Pokud je v ní to, co se říká, že tam je, tak se tím stejně nebudu řídit, neměla bych na to koule.
Mort
Terry Pratchett
Prvních asi 50 stran jsem byla nadšená a myslela si, že se nakonec do Zeměplochy přece jen zamiluji. Ale pak se to zvrtlo, jakmile přišla zápletka. Samozřejmě, nějaká zápletka v knize být musí, to je jasné, a tahle vypadala i celkem zajímavě, ale vůbec mě nenadchlo její řešení a vlastně ani důsledky. Ke konci jsem asi byla i roztěkaná, protože jsem nějak nepochopila, proč se vůbec dělal obřad Ašk-Ente. Zcela zjevně to nebylo proto, aby Albert mohl na Morta žalovat. Tak co měl za lubem? Scéna z Dlouhého sálu času byla jen na efekt (pro mě bez efektu), navíc blbější místo si na to najít nemohli. Vlastně z hlediska úplného konce knihy (který to už jen dorazil) to bylo zcela správné místo, ale nějak už to šlo mimo mě. Sorry, Zeměplocho.
No, ale když už máme ty Velikonoce, budeme ke koledníkům štědří. Hvězdička za začátek. Druhá za Smrtě, ten mě bavil, teda až na ten Dlouhý sál času. A třetí za některé fakt skvělé hlášky.
Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou
Arnošt Lustig
Knížku jsem už četla, někdy před 20 roky, plus mínus. Takže základ děje jsem si pamatovala a aspoň jsem u toho mohla vnímat další věci. Třeba kolik je v knize závorek. Nic proti nim, ale v přímé řeči je dost dobře nechápu. S tím souvisí další zamyšlení, jestli se mi to tenkrát taky četlo tak blbě. On má holt Lustig velmi specifický styl psaní, ale když si na to člověk zvykne, už to není tak hrozné.
Ale hlavně jsem si mohla všímat věcí přímo z děje. Například jak často pan BB používá obrat "konečné řešení". A ty důvody pana BB, proč pořád platit, byly místy až neuvěřitelně pitomé, jak mu to mohli věřit? Nám to přijde až průhledné, ale my nejsme v jejich kůži, nám nejde o život, nechytáme se zoufale každé naděje. Z těch nacistických zvěrstev tady je mi zle víc než z těch v Krásných zelených očích.
Sedm let v Tibetu
Heinrich Harrer
Zajímavý příběh. Obdivuhodný výkon, přejít takové kopce! Na kochání by byla ta panoramata super, ale že bych musela takovou túru absolvovat... Radši si o tom jen čtu, a až budu mít chuť podívat se na větší kopec, zajedu si na výlet do Alp.
Velmi zajímavé byly popisy tamních obyvatel, zvyků, obřadů, slavností. I mladý dalajlama musel být fajn člověk. Jen mě trochu zatrnulo při větě, že Čína se chystá osvobodit Tibet. Na východě Evropy se právě teď taky "osvobozuje"...
Místo zla
Dean Koontz
Kdybych měla hodnotit jednou větou, zněla by: Co to jako bylo? Nebylo to děsivé, strašidelné, ani moc napínavé, první půlka knihy mě celkem nudila. Na můj vkus moc lidí s "nenormálními" schopnostmi a některé věci přes čáru, třeba ti megabrouci. A konec, no, vystřelit Candymu mozek z hlavy bych považovala za jistější způsob jak ho zabít, to, co vymyslel Bobby, se mi zdá dost nespolehlivé. A další výtky směřují k překladu a k českému vydání vůbec. Aspoň že se to dobře četlo.
Mačacia stopa
Dominik Dán
Nejenom Hercules Poirot zvládne vyřešit několik let starou vraždu! :-) Aneb jak se z dokazování viny stává dokazování neviny. Jen to s Gustavem se mi moc nezamlouvalo, ale politika je politika, co s tím. A je mi trochu líto, že to zmizení devítiletého (jo, v anotaci je chyba) kluka pak nebylo dál řešeno, zajímalo by mě, jestli se jeho otec nechá vydírat, ale to už by sem nepatřilo, vím.
U téhle série mi ani moc nevadí, že nečtu v pořadí, v jakém byly knížky vydány, on totiž pan autor taky píše cikcak. A je úplně super číst to v originále, naučila jsem se nové slovo - zelovoc, strašně sa mi páči. :-D
O veselé mašince
Jan Čarek
Že jsem tuto knížku jako dítě milovala, o tom svědčí její stav. Můj syn ji miluje neméně, takže nestíháme lepit, jak často ji prohlíží. :-)
Už se těším, jak mu budu vysvětlovat, že Mařenka s Anduličkou nemají ani štípačky, ani kombinačky, že to jsou úplně jiné kleště. :-D A taky se těším, až ho vezmeme na výlet parním vláčkem!
Krtek a jaro
Hana Doskočilová
Když to vezmu z pohledu dospěláka, je tam pár blbostí. Sice si nepamatuji, že bych někdy viděla pohromadě sněženky, bledule, petrklíče, pampelišky, ale budiž, jsou to jarní kytky. Ale určitě nemohl kvést brambořík a ocún (nebo že by to byl krokus?). A rozhodně v době, kdy kvetou bledule, nemohl krtek najít sýkorku vypadlou z hnízda.
Ale je to kniha pro děti, syn ji miluje, prohlížíme ji minimálně jednou denně, takže za pět *.
Smrtící soud
J. D. Robb (p)
K úplné spokojenosti mi tentokrát něco chybí. A možná že i něco přebývá. Chyběly mi střety Evy se Summersetem. A ta manželská roztržka mi tam přišla úplně zbytečná rušila mě. Celkově mi to přišlo jako bez šťávy, dialogy i popisy, ale to mohlo být překladem. A co mě vytáčelo, ale za to taky autorka nemůže, byly chybějící mezery mezi pasážemi. Je tam třeba popis toho, co dělá Eva na centrále, a najednou bez nějakého upozornění čtete o někom jiném na jiném místě. To byl fakt takový problém ty pasáže oddělit prázdným řádkem?!
Celibát
Johannes Ferch
Joj, tak z téhle knížky musela mít církev opravdu radost! Ani by mě nepřekvapilo, kdyby byla zakázaná. Takové bičování církve a hlavně celibátu!
Jinak ta knížka je prakticky o ničem, teda pokud čekáte nějaký děj. Všechno, co se tam děje, se podle mě děje účelově. Bylo by totiž dost divné, kdyby všechny argumenty proti církvi říkala jedna a ta samá osoba, tak tam autor musel napasovat nějaké další postavy.
Hodnotit tuhle knížku je dost těžké. Četla jsem ji dlouho, ale to je možná dané 100 let starou češtinou a filozofickou povahou knihy. Takovéhle filozofování nevyhledávám, nejsem na to asi nějak správně naladěná, ale občas se to dá a navíc tady mě to celkem i bavilo a bylo tam i několik zajímavých postřehů. Ale děsně mě štvala postava Viktora Erba, což je u hlavní postavy docela problém. No, tak zlatá střední cesta.