Agatha84 komentáře u knih

Od autorky jsem měla možnost již zhltnout V šedých tónech, a tak nalákána na podobný čtenářský zážitek, rezervovala jsem si v knihovně její další titul - na dětském oddělení, již toto mi mělo být "varováním". Já totiž vlastně vůbec nevím, o čem to mělo být... Možná že děvčata v nelehkých pubertálních fázích naleznou nějaké poselství, které mi unikalo. Pro mě osobně to bylo jen nudně lineární vyprávění bez napětí, souznění, emočního prolnutí s postavami. Po otočení poslední stránky zůstávám knihou zcela nedotčena. A to je mi vážně líto.

43 20.04.2023

Ve srovnání s předchozími případy byl tento jen takovým slabším odvarem. Příliš roztříštěnosti s mnoha různými vyšetřováními (i když víte, že se nakonec vše pospojuje, leze to na nervy a rozptyluje to), nekonzistentní tempo a konec tam autorka tak nějak zapomněla připsat, resp. závěrečná gradace se změnami přístupu zúčastněných byla hodně mimózní.
Nevadí, příště to bude určitě lepší :-)

45 09.04.2023

Přibližně od poloviny tušíte, že ne všechno je tak, jak nám to pan Bussi servíruje. Závěr přesto ohromí. Je to milé, dojemné, nadějeplné. Něco jako když si v poklidu skládáte puzzle s Monetovými lekníny, dokud i ten poslední dílek nezapadne tam, kam patří.
Chvíli jsem uvažovala nad tím, zda udělím plný počet, ale vzhledem k tomu, že i po 12 hodinách po dočtení mám přiblblý úsměv na tváři při vzpomínce na Fanette, je to jasné!

Jo a dávejte si prosím pozor na své anděle strážné! ;-)

61 02.04.2023

Jedna z těch knih, která je důkazem nepřímé úměrnosti počtu stran s hloubkou sdělení.
Nebylo to jednoduché, ani příjemné, naopak, cítila jsem hluboký zásah v místě mé dobře ukrývané existenciální úzkosti. Nemám ráda konce (kterékoli, třeba poslední díl seriálu Mash 4077 jsem "přežila" jen jednou), neumím je zvládat, vzbuzují ve mě všeprostupující smutek a paniku. Takže si dovedete představit, jak se mnou cloumala kniha popisující konec světa, civilizace a zároveň naznačovala to, čeho jsme my lidé ve vyhrocených, katastrofálních etapách "života" schopni.
Mám pocit, že tohle bych po druhé už nedala...

68 27.03.2023

Tak tohle je blbost na entou! Dočetla jsem k místu, kde už mám chuť hlasitě křičet frustrací nad hloupostí autora. Nechci ovšem ostatní, zdá se, že povětšinou nadšence připravit o moment překvapení.
Vůbec nic v této "detektivce" nedává smysl. Není v ní vůbec nic, co by mi přineslo byť ždibec satisfakce.
Nebudu se dále rozčilovat, seznam mých připomínek je sáhodlouhý.
Nikdy více!

I s odstupem pár dní přetrvává pocit údivu; údivu nad tím, jak může "víra" zdeformovat rodinné vztahy, pohled na svět, pohled na sebe, zároveň však i údivu nad tím, jak funguje americký vzdělávací systém... vážně můžu být jedním z nejlepších postgraduálních studentů, když přeskočím základní i střední školu a bude mne "vzdělávat" rodina?
I když nemohu dát plný počet, protože mi chybí ona pomyslná jiskra nezapomenutelnosti, emocí ve mně autorčino vyprávění rozpoutalo hodně. Především pak vzteku a zároveň asi i lítosti nad tím, co všechno jsme si my "lidé moudří" schopni navzájem činit!

50 23.03.2023

I tento "dokonalý" díl se čte velmi dobře a svižně, takže v tomto ohledu jsem stále nadmíru spokojená. Co mě však překvapilo - a nevím, jestli v knize samotné, anebo ve změně mých vnitřních postojů, dost mě znechucovaly scény mnohdy až zbytečně pitvané brutality.... Takže nevím, jestli to autorka tentokrát přehnala, nebo prostě jen stárnu.
Pokud však dorazí další pokračování, ve frontě v knihovně si určitě postojím :-)

52 15.03.2023

Vlak pro děti, neboli kniha, která se mne vůbec nedotkla, ač nabízela téma, kde by se větší emoční prožitek nabízel.
Spíše jsem měla dojem jakési synopse, kterou autorka zapomněla rozpracovat.
Zkratkovité vyprávění nedovolující vytvořit si vztah k žádné z postav, nebo ji alespoň porozumět.

35 10.03.2023

Nejsem zcela povídkový typ... jsou pro mě příliš krátké, nestíhám se zorientovat, mnohdy jim ani nerozumím :-) Jenže, tady se vyskytl souběh faktoru č. 1: Nesbo, a faktoru č. 2.: žlutá obálka :-)
Jsem spokojená, moc. Užila jsem si patřičnou dávku temnoty lidských povah, kontakt s vlastním stínem, překračování hranic morálky a užívala si každou minutu čtení.
Hmm, jak syrové, lehce zvrácené, ponuré.
Kouzelné.

47 05.03.2023

Žádného velkého nadšení z mé strany se Kruh bohužel nedočká. Buď nejsem cílovka, nebo jsem v současné době těžce nenaladěná. Samotný příběh působil zajímavě, nicméně ač jsem výrazně lekavá a bojácná, žádné velké napětí nebo očekávání se nekonalo. Snad za to mohly především velmi nesympatické vystupující postavy, v čele s protivným, těžce snesitelným Asakawou.
Je mi líto, ale s autorem jsme se úplně minuli.

39 02.03.2023

Šílený závěr odšmikl z hodnocení další hvězdu, tak jsme na jedné, za obálku :-)
Autorce se povedlo neuvěřitelné; takřka o ničem sepsala 300 stránek, které nemají žádnou větší hodnotu. Příběh je plný klišé, je psaný dosti neuměle, skoro jako něco, co si raději schováte do šuplíku, než abyste to komukoli ukázali.
A tímto se loučím se všemi postavami, které kolem mne jen lehce proklouzly, aniž by zanechaly jakýkoli hlubší dojem.

44 25.02.2023

Připojím se ke všem těm, kteří v románu postrádali duši.
Za precizní literární ztvárnění, za práci s jazykem, prameny nemohu hodnotit níže než na 4*. Trochu mě mrzí závěrečné rozuzlení týkající se toho, co vše je vlastně fikcí.... takže se vlastně necítím ani nijak obohacena. Naopak mám po více než týdnu radost, že knihu vrátím do oběhu. Nerada se ke čtení nutím a přemlouvám. Tady jsem musela.
Nebavilo mě to. Nejen pro to, jak příliš nesouzním s církví Jako takovou, ale především pro děj samotný. Pokud bych se soustředila jen na osudy jednotlivců, cítím až jakousi nezralou naivitu příběhu, která mi pak ne zcela koresponduje s tou zbývající suchopárnou dokumentární částí.

55 22.02.2023

Omlouvám se všem příznivcům, ale mně se žádnou přidanou hodnotu najít nepodařilo. Podobných příběhů tu již bylo spousta a občas nabízely i něco navíc, cokoli, co jsem zde postrádala. Postavy jsou unilé, celé vyšetřování nahodilé, chybí mi jakákoli chemie mezi postavami, mezi mnou a postavami, "záporák" tu opět zastává roli "chudáka", stylisticky je to nudné a přesmyky mezi realitou a deníkem působí spíše rušivě (a ten deník je navíc fakticky ujetý, nesmyslný, snad jen na efekt rádoby hrůzy).
Takže ani s panem Barkerem se podruhé nesetkáme.
Jdu hledat dál.

42 11.02.2023

Nebudu hodnotit, protože vážně netuším kolik hvězd je v tomto případě namístě...
Jako odosobněný deník přiložený přílohou dipomové/disertační práce je to hodně dobré. Věcný, stručný, snad i objektivní popis chování a prožívané trýzně jedince s PAS.
Pokud bych však očekávala dílko, které mi přiblíží vztah mezi sourozenci, vztahy v rámci rodiny, záplavu emocí (a to nejen těch pozitivních, kterým se mi nechtělo místy ani věřit), pak hodnotit opravdu nemohu, neboť jsem v tomto duchu neobdržela takřka nic.

Tak vám nevím...vážně to má být světový bestseller? Jakože na večerní výplach hlavy je to umně podaný příběh, ale tak trochu bez nějakého hlubšího přesahu, ne? Tak trochu pohádka s ne příliš plastickými postavami, zdá se mi. Jako když nasednete na vlak a přesně víte, jakou cestou se budete dalších pár hodin ubírat. Žádné velké překvapení, žádné velké emoce, jen se tak bavíte pohledy z okna.
První díl určitě dočtu a těch dalších 6 si určitě nechám ujít :-)

42 01.02.2023

Ač se stále jedná o velmi, opravdu velmi čtivou knihu, rozhodně už postrádá atmosféru prvního dílu. Předkládaný příběh je vlastně dosti jednoduchý, přímočarý, role hodných a zlých byly rozdány a my jen sledujeme, jak vše zdárně kráčí do sluncem zalitého konce.

57 01.02.2023

Tak tentokrát to bude jen za 4,5 *. Samotné přečtení celého příběhu mi trvalo mnohem déle (i když je třeba počítat i s tím náročným pracovním procesem a úbytkem volného času). Tak trochu jsem postrádala samotnou Lisbeth, tak trochu mi lezlo na nervy příliš pozvolné a rozvláčné tempo, díky němuž jsem se nedostala do onoho vnitřního napětí a chvění.
Nicméně i přese všechny mé remcy je třeba uznat, že čtivost druhém dílu rozhodně nechybí a taky to, že jsem si okamžitě po dočtení vedle postele připravila díl třetí.

56 18.01.2023

Po 13ti letech přečteno podruhé a pořád jsem maximálně spokojená!
Rozhodně si za pár let dám další kolo :-)

66 02.01.2023

Má první audio(kniha) povídka - pořád bojuji s tím, že to, co není přečteno, nemohu za přečtené počítat :-)
Pouštěli jsme si jako zpříjemnění cesty během vánočních návštěv příbuzných.
Nevím, jestli bych ze samotného čtení byla tolik dojatá, jako tomu bylo v případě rozhlasové adaptace z roku 1988, kdy mi postavu Ebenezera Vydřigroše do mozkových závitů nezapomenutelně vpálil pan Josef Kemr.
Nádhera. Už máme staženou i filmovou adaptaci :-)

64 29.12.2022

Mám za sebou první kapitolu a nebýt pořizovací ceny, už mi doma místo nezabírá. Asi jsem nesprávně pochopila anotaci s tím, že se jedná o publikaci primárně určenou pro jedince s výraznějším zájmem o chemii, jedince v tomto oboru již znalé, rozuměj tedy nic pro mne, absolventa filozofické fakulty.
Připouštím svůj pramalý zájem o chemické vzorce, ale byla bych ochotná se i hecnout a něco se přiučit. To by ovšem muselo být předkládané poníženo na mou (zdá se že nevelkou) intelektovou úroveň. Přitom právě většina textu se to těmito vzorci jen hemží a vlastního "povídání" je poskrovnu. A kamenem úrazu je i míra odbornosti této "omáčky". Autor se snaží být vtipný, mnohdy se snaží zaujmout různorodými vsuvkami, které se záběrem kapitoly blíže nesouvisí. Jak je ta chemická část odborně nepochopitelná, tak je ta zbývající často až trapně odbytá.
Každopádně o alkoholu a jiných tlumivých drogách jsem se nedozvěděla nic nového, anotace slibuje například fáze opilosti, které autor shrne dvěma větami. Tak trochu jako rudý hadr na býka působí část věnovaná "prospěšnému pití alkoholu" bez přesné specifikace množství a uvedení zdrojů, z nichž autor v tomto tvrzení vychází

Knihu nedoporučuji pro všechny, kteří se chtějí dozvědět více, než na první kliknutí nabídne Google, a které chemie fakticky nebaví.

38 29.12.2022