Addie komentáře u knih

Z mnou doposud přečtených Coelhovek mám tuhle nejradši.
Líbí se mi, jak Coelho zasadil děj do Slovinska (které se mi jakožto země po mých návštěvách v ní velmi zamlouvá), což není asi úplně běžná záležitost (minimálně o tom nevím).
Veronika zjistila, že stojí za to žít. Ne každý má to štěstí...
Líbí se mi, když někdo ví, po čem touží.
Mám ráda lidské úsilí a s ním spojené odhodlání dosáhnout vytyčených cílů bojem.
A zcela nejvíc miluji, když nic na světě člověka nedonutí se vzdát.

3 27.03.2011

Perfektní nápad, posbírat citace velikánů a vydat je pod jedním souborem.
Spolu s ním se cítím o něco vzdělanější a hlavně - ohromně mě se takto vzdělávat bavilo.
A vy v něm zmínění vězte, že nezůstanete zapomenuti...

1 27.03.2011

Vydání z roku '46 skrz naskrz vyplněné archaismy (čeho je moc, toho je příliš) asi nebyla nejšťastnější volba, ale nějak jsem se s tím poprala.
Ne všechny "básně" mě zaujaly, ale obdivuji styl Baudelairova myšlení a způsob, jakým myšlenky vyjadřuje, takže by mě jen těžko mohl zklamat...

27.03.2011

Děj byl vážně slabý, primitivní oddechovka, mám nutkání napsat.
A slovy Čechova - ,,Co ztrácí formu, umírá."
To mluví za vše, žel proti němu jaksi...
Průměr zachránilo pár světlých okamžiků, ale jen těsně.

2 27.03.2011

Některé části zaujaly více, některé méně.
Odvážná myšlenka, oceňuji.

1 27.03.2011

Nevím, čím to je, snad tím, že nejsem kdovíjaká romantička, ale příběh těchto dvou mi připadal chvílemi zkrátka přeslazený a utopický, přestože chovám úctu k jeho osudu. Možná jsem moc velká realistika na to, abych uvěřila a nechala se tím vším unést. Přesto nemohu říct, že jde o kýč, vždyť je to příběh, který inspiroval tisíce dalších!
Pro mě tedy dílo klasikovo, který nemohl zklamat formou, a tak pro mě malinko zvítězila nad obsahem.

8 27.03.2011

Bylo načase zjistit, čí jmenovec to mé psisko je.
Trochu vtipkuji, to nebyl ten důvod, spíš jen nepatrná souvislost.
Asi jsem od toho očekávala více, než jsem dostala. Téma zajímavé, ale nechalo mě chladnou, ani nevím proč. Stane se, ve výsledku tedy průměr.

1 27.03.2011

U ostrých dialogů jsem si vážně přišla na své.
Jednoduše skvost. Nic víc, nic míň.

27.03.2011

Klasika nad všechny klasiky.
Hamlet je nesporně úžasná postava.

1 27.03.2011

Krása krás.
Paradox? Vůbec ne!

2 27.03.2011

Znám nespočet lidí, co byli nadšeni stejnojmenným filmem, o mně to však neplatí.
Komiksová podoba mě však totálně odrovnala (a to se nevnímám jako slabou povahu), chvílemi ve mně vyvolávala neuvěřitelné stavy úzkosti, že jsem se obávala, že ji nedočtu. Ani plakat jsem nemohla, což by bylo jednodušší než snášet drásavé pocity v takovém rozměru.
Upřímně, tohle dílo mohu doporučit jen na vlastní nebezpečí.

5 27.03.2011

Bezesporu silná kniha, jejíž filmové zpracování podle mého názoru těžce zaostává za předlohou.
Nevím, jestli je rozumné ji dávat do povinné četby, protože vím o pár jedincích, u kterých neměla ,,odstrašovací efekt", ale naprosto opačný. Tím hůř, že ji dokonce považují za nejoblíbenější (a kolikrát nic jiného nečetli) a naprosto jim uchází její význam. Naštěstí nemohu všechny házet do jednoho pytle...
Určitě vyniká svou srozumitelností a poutavostí, četla mi se raz dva navzdory její ponurosti, která na čtenáře asi povinně působí.

4 27.03.2011

Tři kamarádi představují dílo hodné mistra.
Opět jsem se přesvědčila o tom, že zobrazovaná pravda je sice krutá, ale je upřímná. Zároveň je však pravdou, že u (po)válečných knih je nezbytná, takže žádné zjemnění se nekoná a ,,přehánět" naneštěstí není v čem, protože nelze více zavírat oči před skutečností...?

4 27.03.2011

Rytíř des Grieux... Která z dam by si nepřála někoho s jeho věrností a oddanou láskou?
To je dost řečnická otázka, já vím.
Velmi pochybuji, že by se dalo dojít lepšího přepracování než Nezvalova.
Stojí to za to, takhle umřít pro krásu...

2 27.03.2011

Zeit zu Leben und Zeit zu sterben...
Čtení, které mi ukradlo většinu času vyhraněného na spánek, protože za to stálo (navzdory mému očekávání v okamžiku, kdy jsem si knihu brala z naší domácí knihovny).
Vzpomínám si, jak jsem klela a nenáviděla svět, když došlo na ono umírání.
Příběh vykreslený bez pozlátek, resp. tak jak věci leží a běží. Reálně, z čehož mrazí v zádech.
S prozřením v očích a plna uznání Remarquovi tleskám.

4 27.03.2011

Kniha nepopisující africkou krajinu o nic víc než Hemingwayův vztah k lovu a požívání alkoholu etc. Tato autobiografičnost byla v důsledku přínosem, protože samotné "cestopisno" by použitým stylem asi jen těžko udrželo moji čtenářskou pozornost.
Moje dojmy z knihy tedy nejsou žádná sláva, bylo už i lépe v tomto ohledu...

1 27.03.2011

Obraz Doriana Graye asi nikdy nepřestanu doporučovat.
Pro Wildeovo slovo a jazyk jakožto nástroj umění, pro brilantní závěr, pro mistrovskou formu i obsah... A pro mnohem víc, co by se jen těžko popisovalo pouhými slovy.
...
"Ti, kdož objevují v něčem krásném ošklivý smysl, jsou zkažení a přitom neokouzlují. To je nedostatek.
Ti, kdož objevují v něčem krásném krásný smysl, jsou lidé s kulturou. Pro ty je naděje.
A vyvolení jsou ti, pro něž něco krásného znamená jenom krásu."
Díky za pravdu, kterou jste nám odhalil, mistře...

16 27.03.2011

Jsem moc ráda, že jsem Malého prince nečetla v rámci povinné četby, ale na základě vlastního výběru, protože mám pocit, že by mi z něj asi leccos uniklo (i tak však nejsem ,,dospělá" a všemožně se dospělosti bráním, protože zkrátka nechci přestat vidět slona v hroznýši:o)).
Když nad tím tak přemýšlím, tahle kniha mě přivedla k četbě a lásce k četbě jako takové.
Pokud jednou vidíte, co je očím neviditelné, nelze tuto knížku nemilovat - toť můj názor.
A nebudu lhát, když napíšu, že jsem navždy zodpovědná za to, že jsem ji k sobě připoutala...

22 27.03.2011