1amu komentáře u knih

Možná bylo mým štěstím, že jsem knihu četl se značným časovým odstupem po shlédnutí filmu.
Protože je John Updike mým oblíbeným spisovatelem, měl jsem dost času si tuto knihu pomaloučku vychutnávat.
Joj ! Těch dobrůtek, které autor nabízí a právě on je v jedné věci nenahraditelný. Neznám jiného autora, který dovede takovým způsobem rozvinout erotický motiv, který se vine celou knihou.
A pak tři roztomilé čarodějky . Ve filmu se mi nezdálo, že by se tím tvůrci zabývali v takové míře, jak to dělá Updike v knize.
Ten, kdo viděl dříve film, má dvě možnosti:
- musí se snažit zapomenout na děj probíhající na plátně,
- nebo si naopak vychutná četbu tím, že si představuje postupně jednotlivé představitele.
I když právě já miluji vstup Darryla mezi smetánku Eastwicku, kdy rozvalen a zvrácen přes opěradlo židle v poslední řadě šíleně chrápe a naruší koncert snažícího se kvarteta.
Jack Nicholson ! Tam kde hraje, je "k sežrání" ! A zde ? Geniální.

19 26.07.2020

U mne bezkonkurenčně nejlepší kniha, kterou jsem přečetl "jedním dechem" v roce 2020 . Je to dáno i tím, že jsem autora Martina Daneše neznal. V současné době žije ve francouzské Bretani. Ale umínil si a to také splnil, že napíše knihu líčící poslední životní etapu Karla Poláčka. Knihu věnoval vnukovi Karla Poláčka - Tomáši Jelinowiczovi.
Kniha se čte krásně, i když je dost ponurá, zejména když se blíží nenávratný konec života tohoto spisovatele.
Ani ono datum nevíme přesně, zatím se hovoří o 21.1.1945 "na pochodu smrti" z Auschwitz-Birkenau do Gliwice.
Čtenář, který knihu začne číst, je posléze odměněn. Dostane se mu informací, jak to bylo vlastně s knihou "Hostinec u kamenného stolu"
a kdy byl napsán kouzelný příběh "Bylo nás pět" a zejména více informací o jeho životní ženě JUDr.Doře Vaňákové.
A nezbývá mi než moc poděkovat "Milé Maruš", které mě na tento literární skvost upozornila.

19 21.07.2020

Píše se rok 1927 a já příznivec díla bratří Čapků jsem vůbec nevěděl, že šlo o jejich poslední společné dílo. Nedovedu říci, zda je to dobře - či škoda, když si uvědomíme, že před pěti roky předtím napsali "Ze života hmyzu". Tuto hru režíroval v Národním divadle prý fenomenálně Karel Hugo Hilar. Premiéra byla v dubnu 1927 a již o pouhý měsíc později knihu vydává čilý Otakar Štorch - Marien ve svém nakladatelství Aventinum.
Je záslužným činem, že sice se zpožděním, ale s vynikajícím hereckým obsazením, byla vydána e-kniha.
A proč ten název ?
Vše začíná účtováním nespokojeného Adama s celým lidstvem - zničí svět a naštve Boha, který mu přikáže, aby stvořil svět nový . Tedy skoro nesplnitelný úkol...
Samozřejmě kritici (včetně renomovaných) měli "pré". Od těch katolických až po komunisty, které reprezentovala Marie Majerová.
Jednoduše řečeno - očekávání bylo převeliké a očekávalo se drama světové úrovně.
Přesto drama získalo státní cenu za rok 1927 v umění dramatickém. Rozhodla porota ve které byla opravdu aristokracie kritiků: Otokar Fischer,Jaroslav Hilbert a Jindřich Vodák.

19 11.07.2020

Celou četbou této zajímavé knihy mě pronásledovalo slůvko kdyby (je důležité k pochopení všeho popsaného).
-Kdyby syn (Boris Pasternak) poslechl své moudré rodiče a emigroval s nimi z nově se
tvořícího SSSR, snížil by se počet nešťastných lidí, kteří procházeli jeho životem.
-Kdyby J.V.Stalin žil (třeba) o 20 let déle, možná by (za předpokladu neexistence výše
uvedeného kdyby) převzal B.Pasternak Nobelovu cenu. Jednoduše proto, že byl chráněncem tohoto netvora (Proč? To napoví kniha).
Ono těch "kdyby" napadne čtenáře více.
Jeho životní dílo "Doktor Živago" zpočátku nikoho nevzrušovalo. O čem to asi bude, vědělo pouze nejbližší okolí autora.
A jsme u rčení "Za vším hledej ženu".
Tou je v pořadí třetí osudová žena Borise Pasternaka. První dvě byly manželky. Olga chtěla být též. Leč Boris se již více rozvádět nechtěl. Zůstal jí tedy statut milenky. A to byla voda na mlýn sovětského gestapa-KGB ! Chytře nastavenou past Boris neprokoukl. Že to odnesla zejména Olga (Lara) a s ní plno mnoho dalších lidí vcelku bez viny ? To mu došlo vždy se zpožděním.
Z ničeho nic vytvořil KGB papírovou obludu - mnoho let psanou knihu Dr.Živago.
Občanům SSSR je futrována do jejich mozků informace, že po USA a dalších imperialistech, je zde jejich přisluhovač - tato kniha. Ta nesmí opustit území země, kde zítra znamená již včera.
Ve XXI.století je to k neuvěření, ale i taková byla kdysi doba.
Kniha se čte, zejména ve druhé polovině, jedním dechem. Při tom děsu a hrůze jsem se i trochu zasmál:
Americká CIA vymyslela trhák. Před Světovou výstavou v Bruselu (r.1958) nechala načerno vytisknout pár tisíc brožovaných (šetříme) knih "Doktor Živago". Předem věděli, že Belgie vydala cca 16.000 víz pro občany SSSR.
Efekt ? Po Živagovi se jen zaprášilo. Expedient byl v pavilonu Vatikánu ! (Každý den po uzavření se mocně uklízelo). Šťastní majitelé (odkud asi ?) si kvůli pašování nechávali pouze stránky s holým textem).
Anotace knihy není přesná. Je tam sice trochu lásky, ale převládá krutost .

19 21.06.2020

Jedna ze knih, kterých bude vždy málo. Dlouhodobý nedostatek našeho školství je i v tom, že většina k tomu určených pedagogů není schopna studentům vysvětlit jednotlivá umělecká hnutí a směry.
Pořád vidím před pařížskou katedrálou Notre-Dame skupinu školáků s paní učitelkou. Všichni s bloky a tužkami . Možná, že chodím málo ven, ale zatím jsem něco podobného v Praze neviděl.
Tato dobře zpracovaná publikace je jednou z těch, které mohou mladé generaci alespoň trochu pochopit čemu se také říká krása.

19 21.06.2020

Je s podivem, že tato kniha je čtenáři (spíše mužskou částí opomíjena). Františka Šťastného (1927-2000) považuji za nejlepšího českého závodníka v rychlostních moto-závodech. "Franta", jinak mu nikdo neřekl, měl ono pravé závodnické srdce na svém místě. V době, kdy začaly na motoristické okruhy celého světa pronikat japonské tovární týmy Honda, Yamaha, Suzuki a další, schopné zaplatit ty nejlepší profíky ,jim Franta buď na Jawě, či ČZ-tce dělal potíže - lépe řečeno tvrdě jim konkuroval, a to i přes obrovský rozdíl ve výkonů strojů.
Jeho tratí byla jedna z nejtěžších na světě Tourist Trophy na britském ostrově Man, které se zúčastnil celkem 13x. Nadšení fajnšmekři viděli jezdce "se srdcem", který sice měl obvykle nehoráznou smůlu, mnohdy pro banální poruchy, ale přijali ho za svého, byl to pro ně Frankie .
Nejen poruchy, ale těch zranění, které sbíral jak na běžícím páse. Špičkoví chirurgové říkali, že pokud by šlo o obyčejného člověka, byl by dávno na invalidním vozíku, nebo minimálně v invalidním důchodu.
Jenže polámaný Franta jezdil a vyhrával !
A také byl ohromný šoumen, obdobně jako Emil Zátopek. Poslouchat jeho příhody, to byl vždy zážitek.
Již málokdo ví, že mistři světa v tancích na ledě sourozenci Pavel a Eva Romanovi, získali svůj první titul v roce 1962 dílem i pomocí F.Šťastného. Jednoduše jim přivezl exotickou asijskou hudbu, u krasobruslařů v té době neznámou. Pavel a Eva si nechali udělat mix, kde hudba spojená s tancem na ledě uhranula jak rozhodčí, tak zejména diváky.
Pan Škutina odvedl dobrou práci.

19 14.06.2020

Vážení rodičové, prarodičové a další !
Pokud máte problémy s malými členy vaší domácnosti, nebo si nevíte rady (obyčejně k večer) s dětmi, které jste dostali na hlídání - je zde pro vaše potřeby jednoduchý lék - tato kniha, která má 224 stránek a seženete ji i za 160.-Kč.
Bájný povídálek pan Nepil pro vás namíchal koktejl 45-ti pohádek, jako třeba :
o strachonoších a strachonoškách, kocourech, brejlovcích, králích i řeznících, o Makovém mužíčkovi, Štuclince a Zachumlánkovi, Barykovi a jiných úžasných bytostech – lidských, zvířecích a fantastických. Jahůdkou k zakousnutí jsou půvabné ilustrace pana Borna.

19 14.06.2020

Autor si mě získal svou prvotinou ...Je čas zabíjet. Přišel s novou modernější formou psaní "románů o právu". Již to není dříve tolik oblíbený Perry Mason, ale mladí hoši, kteří přicházejí zejména z Harvardu, k velkým advokátním firmám s nadšením a očekáváním zadání úžasných i složitých právních případů. Ale brzy pocítí onu "druhou stranu mince". Ta spočívá v nadměrném množství odpracovaných hodin, běžné a únavné právní rutině, přesčasy neexistují, musí se makat. Kdo to ve firmě nezvládá, jde z kola ven. Tak je to i hlavním hrdinou příběhu Mitchem. Po zapracování je pozván k jednomu ze společníků firmy, kde se mu dostane poučení :
"Panika je běžný způsob existence velké právnické firmy a naši významní klienti nám mohou způsobit i žaludeční vředy. Leč jsou jedinými aktivy a tak se snažíme si pro ně srazit vaz."
V jedné větě zásadní poučení jak to v takové firmě chodí.
Mistrovství Johna Grishama spočívá od jeho prvotiny v mistrovsky zvládnuté konstrukci příběhu, který pomalu graduje. Zejména kvůli těmto jeho prvním knihám jsem si autora oblíbil.
Ano tento příběh je čtivý, svým způsobem napínavý, i když v mém případě vrcholu ještě nedosáhl.
Ale Hollywood to bral (tak jako další příběhy J.G.) a zfilmovaný se mi líbil.

19 31.05.2020

Kdo navštíví poprvé Třeboň a jeho okolí je okouzlen . To co chybí množství měst a městeček u nás je zde dávkováno plnými doušky. Já to zažil v době své vojenské služby, když jsem tu pobýval na kurzu telegrafie pouhých 14 dnů, ale nadšen (ne z vojny) úžasným okolím jsem si řekl, že bych chtěl v tomto městě jednou bydlet.
Podařilo se to o deset let později. Měl jsem štěstí, že tu nádheru mohla vnímat celá má rodina (2+2). Nepřijel jsem zdaleka, pouze z blízké Šumavy, která má také kouzlo, ale jiného druhu.
První dojem: na kraji města dva velké rybníky, Svět a Opatovický rybník. Na tom prvním se jezdily veslařské regaty (pamětníci ví, že slavná 4-ka - Havlis,Lusk,Jindra a Mejta s pražským kormidelníkem Korandou získala zlato v r.1952 na OH v Helsinkách) a v době klidu, zde vozí zájemce prostorná motorová loď. Na druhé straně zvané Ostende je Schwarzenberská hrobka. A kousek vedle "Opatovičák". Kousek za městem je největší rybník v ČR Rožmberk a když jedete z města směr Praha, vidíte po levé straně Kaňov, Malý a Velký Tisý-lahůdka pro ornitology.
Na rozdíl od Šumavy je voda v rybnících (kvůli malé hloubce) brzy "jako kafe"-což bylo tenkrát eldorádo pro děti.
Největší osobností této úžasné oblasti byl Jakub Krčín-génius ve stavbě rybníků. Jak uvádí kniha:
"Již roku 1569 se stal nejvyšším regentem. Mezitím však pilně zveleboval hospodaření, krátil požitky úředníků, dvakrát až třikrát obracel peníz než jej vydal, stíhal defraudanty a propouštěl neschopné a líné. Tím si samozřejmě moc přátel nezískal. Avšak ani jeho protivníci nemohli než uznat, že jeho zvelebení zemědělství a pivovarnictví má něco do sebe a hlavně jeho reformy začaly vynášet a o to hlavně šlo. Jaksi navíc se začal Krčín také zabývat rybníkářstvím. „Toho roku (1565) také přidáno jest mu od Pána Boha umění, kteréž v tomto světě poslední není: rybníky a stoky začal měřiti“, napsal o něm Václav Břežan, který jej jinak neměl zrovna ve velké lásce. Jestliže polní hospodářství, ovčíny a pivovary jeho doby již nejsou, rybníky ho přežily. Jeho vodní díla překonala věky a především díky jim se Krčín skutečně proslavil. Vybudoval jich neskutečné množství a jen málo jich zaniklo. Jeho umění přitom neleželo jenom ve vyměřování nového díla, tím se tolik nezabýval, spíše byl skvělým organizátorem veškerých prací, kdy jedna akce zapadala do druhé a výsledek můžeme obdivovat i dnes. Dokázal se obklopit skutečnými mistry rybníkáři, na které se mohl plně spolehnout. Při práci na rybníce pak dělníci pracovali v rotách a jejich předáci zodpovídali za dílo i za lidi. Kdo se provinil, se zlou se potázal a mnohdy stál na hrázi i kat. Na rybníce postupoval Krčín velmi tvrdě a mnohdy i krutě. Zde to bylo asi na místě, protože rybníkáři byli „chasa zvijebená“, jak se o nich říkalo, a byli vše, jenom ne andělé. Horší bylo, že Krčín si přenesl tyto způsoby spolu s nesnesitelnou arogancí i do vztahu ke svým úředníkům a je třeba říci, že vzhledem k lidem mnohdy napáchal více škody jak užitku".
Tolik krásná slova autora, který má Třeboňsko "ve svém srdci".
A já mohu říci totéž. Nejen vidět Neapol a....

19 28.05.2020

Čtu rád knihy Liona Feuchtwangera a je úplně jedno, zda se jejich děj odehrává za dob panování císaře Nera, nebo v době počátku 30-tých let XX.století, což je případ této knihy. Autor si to vždy umí vyřídit s "nácky" a je jedno, zda žili v Antice, či nedávné době.
Tato kniha mě vždy odrazovala svým názvem . Velká chyba ! Po mnoha létech jsem zjistil, že jeden z bratrů Lautensacků - Oskar je ve skutečnosti Herschel Chajm Steinschneider narozený v Prostějově, ale ve světě znám pod jménem Eric Jan Hanussen, populární jasnovidec (též nacistů) se strmou kariérou a špatným koncem. Bratra nikdy neměl. Jde o fabulaci autora, který vytvořil Oskarovi protipól jakéhosi Mefista, který jej svádí do "hlubin zla".
Při četbě jsem si musel osvěžit své chatrné vědomosti pomocí wikipedie a zadat hesla:
Hanussen, Požár Říšského sněmu, hrabě Helldorf, Ernst Röhm - šéf SA (Sturm Abteilung) a pověstná krvavá Noc dlouhých nožů (29.-30.6.1934), kdy komando SS zlikvidovalo špičky SA v rámci t.zv.čistky.
Teprve poté se mi kniha četla ještě lépe.
Sám O.Lautensack, tedy Hanussen, i když hlavní postava knihy, je použit pouze jako průvodce tohoto thrilleru . Dějinami hýbou jiní a právě to si čtenář (který má náladu tuto knihu číst) vychutnává na pouhých 266 stránkách.
Je dobré nevynechat doslov Rudolfa Vápeníka (cituji ze 3.vydání knihy z r.1970), který napoví.
Lion Feuchtwanger, byť mnohdy kritizován, zkrátka umí !

19 15.04.2020

Měl jsem kdysi možnost vidět v Památníku národního písemnictví svědectví, jací byli jedni z našich nejlepších literátů studenti. Udiven jsem viděl neuvěřitelné známky pánů Hrabala a Hrubína. "Koule převažovaly !"
I o tom píše autor jak si propadnutím z češtiny v primě a kvartě prodloužil mládí o dva roky. Ale věděl, že se musí od rodičů v Nymburce přestěhovat.
Je skromný, o svém úspěchu, tedy získání doktorátu na právech, se zmiňuje pouze pár slovy.
Jako synek hýčkaný buržoazními živnostníky přešel po r.1948 k dělnické třídě. Vystřídal mnoho zaměstnání, ale nejvíce byl šťastný v kladenské Poldi. Nebýt těžkého pracovního úrazu (hlavy), zřejmě by české literatura přišla u úžasného spisovatele.
Bogan (jak jej nazývala jeho paní, se pustil "na plné pecky" do psaní.
Jak sděluje v této knize: "... přestěhovali jsme se do bývalé kovárny v přízemí domu, byla bez oken, ale měl výhodu- bylo tam WC (i když na dvoře) a všechen tento luxus za pouhých 50.-Kčs nájemného za měsíc. No neberte to !
"...Za ty 4 roky v Poldince jsem dokončil osm semestrů mé pravé univerzity. Změnil jsem se i mentálně. Chodím bez kravaty, nežehlím si kalhoty, ani desetikoruny (které jsem žehlil před odchodem na korzo v Nymburce). Stal jsem se obyčejným člověkem, bez smokingu, bez kravaty..."

19 09.04.2020

Na četbu této knihy jen tak jednoduše nezapomenu. Autor sice nezplodil veledílo, ale znovu mi přiblížil místa, která jsem navštívil - Berghof, Obersalzberg,Kehlsteinhaus a městečko Berchtesgaden , nad kterým se tyčí tato místa, kterými prošel kus historie.
NSDAP oficiálně koupila tyto pozemky, aby si na nich ve 30-tých létech minulého století mohli nechat postavit honosná sídla přední nacističtí nabobové v čele s Hitlerem. Berghof byl ke konci války rozbombardován Američany. Ovšem předtím se odvíjí příběh krásné Magdy, která se stane ochutnávačkou jídel pro toho nejvyššího. Ano ta profese skutečně existovala a říká se, že ji vykonávalo cca 15 dívek. Samozřejmě je tam láska, je tam krutost války, prožíváme s hlavní postavou poslední dny Berlína před ukončením války.
Autor měl k napsání knihy dobré podklady. Chtěl bohužel více a to se mu nepodařilo. Zpočátku jsem byl zvědav na každičké pokračování, ale hlavní postavy Magda a Karl nejsou opravdoví, šustí to občas Harlekýnkami, tu snahou dostat čtenáře do blízkosti spiknutí proti vůdci, ale neuvěřil jsem tomu. Slabší průměr.
Ale neodpustím si malý dodatek: když jsme vyjeli luxusním liftem cca 124 m úplně nahoru na 1834 m vysoký Kehlsteinhaus, kde M.Bormann šéfoval stavbě dalšího sídla pro vůdce u příležitosti jeho 50.narozenin (20.4.1939), bylo nám řečeno, že tím Hitlerovi radost neudělal, pobýval tam prý nerad (trpěl klaustrofóbií). Stálo to neuvěřitelných (na tu dobu) 30 miliónů říšských marek a obrovsky těžkou práci pracovníků v mnohdy nelidských podmínkách (termín musel být dodržen přes kruté mrazy, sněhové vánice, větrné smrště - ale makalo se). US ARMY dar pro Hitlera Kehlsteinhaus ponechala neporušen. Dwight Eisenhower se tam byl podívat rovněž .
Návštěvníci jsou odměněni za slunečného počasí pohledy na nádherné hory Watzmann, Hundstod, Hochkaltert a Reiteralpe. Zmrzlinu mají dobrou.

19 19.03.2020

Fenomén tohoto webu vidím v tom, že vede čtenáře, zejména prostřednictvím jeho oblíbených + vtipných dalších komentátorů ke knihám, které by jinak zřejmě neobjevil.
Tak tomu bylo i v mém případě, pokud jde o Carla Hiaasena z Floridy. Myslím si, že jde o člověka "políbeného múzami". Je originální v tom, že jako "General manager" v hokeji sestaví tým v takové podobě, že jednoduše musí publikum (čtenáře) : bavit (oni přinášejí peníze a plní stadióny), on typologicky vytvoří osobnosti (postavy děje), z nichž každý musí být originální). Hokejovým slangem "určuje, kdo bude hrát v té či oné lajně" a podle toho mu dá čas "na ledě" (stránek v knize). V knize musí být Nr.1 vždy STAR,s :
Zde jsou jimi kladný Rambo-Mick, záporný Dr.Frankenstein - plastický chirurg, leč fušer a (podle mne nejlépe napsaná postava knihy) - zabiják Chemo . Ti zaručují výsledek-tedy jak se nám bude match (kniha) líbit. Rambo Mick hraje pro dámskou část publika, jen si povšimněte komentářů.
"Druhá lajna" jsou ženské postavy. Pravda nejsou tolik nápadné, ale bez nich by to zkrátka vůbec, ale opravdu vůbec nešlo .
Poslední dvě "lajny" jsou výteční údržbáři, kteří jsou kořením děje a čtenář je nemůže nemilovat.
Třeba švagr hlavního hrdiny, zvaný "Jocko". Možná kdysi byl právníkem, ale jeho síla je v tom, že tu pernou práci dovede rozdělit správným lidem, jedná tedy jako Top manažér.
Policajt Garcia, který nenápadně, ale vždy v pravý čas, Rambovi v těžkých chvilkách pomůže.
Televizní osobnost pořadu "Tváří v tvář" Reynaldo Flemm . (Přesně odpozorovaný z přiblblých, leč pro část diváků chytlavých "show" - typu "Výměna manželek").
Chudák John Nordstrem, který v rauši chtěl vyzkoušet kvalitu práce Dr.Frankensteina a přivodil si doživotní handicap.
Samozřejmě v knize se to hemží dalšími unikátními postavami. A my se královsky bavíme, jako publikum v hokejové hale.
Dal bych 5*, ale zklamal mne...... (šlo by o SPOILER).
Samozřejmě, že autora budu dále vyhledávat.

19 05.03.2020

Před čtením této knihy směsi fikce a reality, je dobré přečíst si knihu Mosad - Nejslavnější operace, zejména kapitolu 16. Píši to proto, že čtenář nebude při čtení začátku knihy "tápat".
Souhlasím s Woodwardem, že Boží pěst patří mezi to lepší, co autor napsal. K opakovanému čtení jsem se dostal po 15.-ti létech a zjišťuji, že nyní mne čtení opravdu zaujalo .
F.Forsyth je zkušený spisovatel a přesně ví, jak má napětí dávkovat. A nenudí, občas tam "střihne i něco veselého : "Mezi letci se vykládalo, že Američané neradi létají nízko a při výšce nižší než 160 m mají tendenci vysouvat podvozek. To Britové, příslušníci Royal Air Force to milují a ve výšce 35 si stěžují na vysokohorskou nemoc".
Umí také "zalidnit" své vyprávění roztomilými epizodními postavičkami, jako je třeba veledůležitý "Taťka" Lomax, jaderný fyzik na penzi z Kalifornie, nebo stará pana Edith (39) bydlící ve Vídni, či v jedné kapitole tehdejší sovětský boss Michail Gorbačov, který je udiven s žádostí amerického prezidenta a britské premiérky a drobnou službu v době, kdy jej klika komunistických pučistů unese za necelých 6 měsíců na Krym.
Kniha má spád, i když si myslím, že v některých kapitolách je autor zbytečně rozvláčný.
Nostalgie na nás padá, když čteme o Bagdádu jako kouzelném poklidném hlavním městě Iráku po II.sv.válce, než celý stát, včetně dříve výstavního města přivedl prezident a diktátor Saddám Husajn "na buben". Měl "dobrého" mentora - Adolfa Hitlera.

19 20.10.2019

Nadčasová kniha, která čtenáři odhaluje emigraci do morku kosti. Až při jejím čtení si uvědomíme onu hrůzu emigrace politické. Opouštím svou zemi s tím, že se tam možná již nikdy nevrátím. Velikost autora tkví v tom, že trudnomyslné téma dovede v pravou chvíli vyšperkovat i troškou jemného humoru.
Toto dílo oslovuje čtenáře i po mnoha létech od jeho vzniku.

19 29.08.2019

Ale ano : Černý obelisk či Tři kamarádi jsou výborní, ale pro mne je Jiskra života ta nejlepší od E.M.R. Odehrávající se v děsivém prostředí koncentráku, ale přitom tak nesmírně lidská, ale hlavně optimistická !
A také mi trvalo delší dobu po přečtení, než jsem to vše "vydýchal". Je málo autorů na tomto světě, kteří dovedou tak úžasně psát o době válečných útrap "malých lidí" a nemusí to být jen v koncentráku.

19 13.04.2018

Vycházím z komentáře, který se mi zde líbil nejvíce, od Píšťalky.
Pro autorku je charakteristické, že se chtěla rozloučit s Herculem Poirotem a Jane Marple oficiálně až po svém skonu, což bylo ošetřeno v její závěti.
Jak OPONA, tak tato kniha byly napsány za války. V knize zůstalo několik detailů, které naznačují dobu vzniku románu: plukovník Bantry, který zemřel již na počátku 60. let, se objevuje znovu – živý a zdravý, životní styl obyvatel Dilmouthu vykazuje rysy předválečného období, jako třeba početné služebnictvo. Jedna z hrdinek si půjčuje auto značky Daimler, tedy značky běžné ve 40. letech, avšak poněkud zastaralé v roce 1976. ). Zapomenutá vražda se nemůže zařadit mezi nejlepší tituly čtyřicátých let, ale mezi knihami vydanými v sedmdesátých letech svou kvalitou vyčnívá.
Že kniha vznikla během druhé světové války, se všeobecně uvádí, píše o tom i Agatha Christie ve Vlastním životopise.
Obdivovatelé autorky, mezi které patřím, mají nepochybně ve svých knihovnách bohaté zásoby jejich příběhů. Stačí krátký pohled a určitě si vybereme ten pravý.

18 10.09.2020

Příběh o pomstě dlouho připravované. Zároveň příběh z fiktivního koncentráku, kterému velí jistý "hejtman K."
Ten si chová, jak pro své potěšení, tak pro mejdany pořádané pro souvěrce, čtyři židovské "dvorní šašky" - jejichž dovednostmi se chlubí. Jeden vidí do budoucnosti, tedy je cosi jako jasnovidec, druhý vidí do hvězd, možná astrolog, třetí je eskamotér-žonglér, kterého nic nevyvede z míry. A pak je zde lilipután a také artista. Umí bavit společnost a před spaním si představuje jak možná někdy založí cosi jako mezinárodní spolek liliputánů.
Tito čtyři mají pofidérní jistotu "ochrany pod křídly hejtmana", který s úspěchem provozuje moderní sprchy dodávané spolehlivou a proslulou firmou EICHMANN&ROSENBERG, AG, používající moderní očistu - cyklon B.
Plynulým vyprávěním se dostáváme ke konci války, kdy každý přeživší plánuje co bude dělat. Pouze jeden ze čtyřky přemýšlet nemusí, má jasno.Pomstí se !
A právě zde se dostává poučení čtenáři:
umřel mstitel po provedené "práci" spokojen ? Vrátilo mu to klid ? Hledal pomstu a našel možná Boha... Našel ? A rozuměl mu ? Představ si, že bloudíš, a když padáš vysílením, potkáš ho a můžeš se optat na cestu, ale protože nemáte společnou řeč, nedoptáš se. Bylo ti to setkání platné ? Ale ten, koho jsi potkal, sám také někam jde, proč nejít s ním. Kamkoli dojdeš, budeš na to asi líp, než kdybys bloudil sám dál..... a jasnovidec poznává, co je za tím vším, proč hvězdy krouží ve vesmíru, nebo krvinky v žilách lidí. Ono totiž to vše nemohlo být stvořeno bez cíle. A ti, kterým bylo dopřáno postát v úžasu nad tím zázrakem, nemohli být stvořeni jen pro zábavu toho, kdo je stvořil. Nebyli tu k tomu, aby mu sloužili jako dvorní šašci. Nevíme nic než to, ale aspoň že to víme !"
Nadčasová kniha !

18 28.08.2020

Protože komentáře vystihují celou úžasnou cestu v Pacifiku, doplňuji je již jen jmény :
Thor Heyerdahl (1914 – 2002), organizátor a vůdce expedice, bez něj by k expedici nedošlo.
Erik Hesselberg (1914 – 1972), navigátor a umělec. Namaloval velký obraz boha Kon-Tiki, jenž zdobil plachtu voru.
Bengt Danielsson (1921 –- 1997) měl během plavby roli číšníka, což v tomto případě znamenalo především přidělování denního přídělu jídla a pitné vody. Danielsson byl švédský sociolog, který se zajímal především o teorii stěhování národů. Během expedice zastával také roli tlumočníka, neboť byl jediným španělsky mluvícím členem skupiny.
Knut Haugland (1917 – 2009) byl především radiokomunikačním expertem. Během 2. světové války byl vyznamenán Brity za účast na sabotážních akcích v Norsku.
Torstein Raaby (1918 – 1964) během plavby také zajišťoval radiové přenosy. Zkušenosti s radiokomunikací získal též během 2. světové války, když se skrýval za německou linií a sledoval německou válečnou loď Tirpitz. Jeho tajné rádiové přenosy významně přispěly k jejímu potopení spojeneckými bombardéry.
Herman Watzinger (1910 – 1986) byl technik, během cesty zaznamenával meteorologické a hydrologické údaje
Můj přítel, radioamatér Vláďa Kott (+1984), OK1FF mi při jedné z návštěv, ukázal potvrzení o navázaném spojení s KON-TIKI (t.zv.QSL), měl se čím pochlubit.

18 21.08.2020

Oonu jsem znal pouze jako dceru několikanásobného nositele Pulitzerovy ceny, jehož vztah ke svým dětem byl nepochopitelný a potom jako manželku Charlie Chaplina a matku 8 dětí. Její nejlepší kamarádkou byla pozdější herečka a módní návrhářka, milionářská dcerka Gloria Vanderbilt, díky níž se dostala mezi společenskou smetánku a seznámila se s budoucími hvězdami literárního nebe – J. D. Salingerem a Trumanem Capotem či s nadějným režisérem Orsonem Wellsem. Vztah se Salingerem, který ji velice miloval, psal jí dlouhé dopisy a často jí telefonoval, skončil dnem, kdy se seznámila s Chaplinem.
Tuto knihu jsem si doslova vychutnal, jednak mistrovskými dialogy mezi Oonou a Jerrym, ale i popisem prostředí 40-tých let XX.století v NY, ve kterém žili ti, kterým se říkalo zlatá mládež. Ano jde o směs faktů a fikce, ale podaných tak, že mi to vůbec nevadilo.
Autor odvedl mistrovskou práci a dělá mi radost, že jsem ho poznal.

18 15.08.2020