1amu komentáře u knih

Klasika "Velké dámy detektivek". Protože jde o mou nejoblíbenější knihu od paní A.Ch. viděl jsem přehršel filmů s názvem Deset malých černoušků. Od výborných, přes dobré až k blbým. Samozřejmě nejlépe to umí Angličané. Vzpomínám na starší film, kam se 10 MČ přepravovalo lanovkou do hotelu kdesi vysoko, kde byli všichni izolováni. Díky výtečné hlavní postavě (padouch) ta zima, chlad a sníh ani nevadila. Zkrátka paní Agatha to umí !

24 27.03.2018

Když nám opět zavřeli knihovny, nastala možnost porozhlédnout se v té naší domácí . Máme-li štěstí, občas se stává, že narazíme na poklad. To je případ této nenápadné knihy povídek, které nás provází celou knihou.
Hlavní postava se jmenuje Pat Hobby. Stačil mít v krátké době tři manželky, prošustrovat vilu s bazénem, k tomu hodně peněz v dostihových sázkách a ještě více v alkoholu.
Nejde o kladnou postavu. Je to vyčuraný hajzlík, svým způsobem někdy dost sebevědomý se vzácným darem "oblbnout" filmové producenty, když jim vnutí za pár $$$ návrh scénáře. Tedy to co dělal v éře němého filmu. Ale máme film se zvukem a s tím se Pat nedovede vyrovnat.
Děj připomíná zlomky neúspěšné poslední životní etapy autora, jde o cosi jako závěrečnou zpověď a krutý zářez do jeho duše.

23 22.10.2020

V pořadí 27.kniha autorky, napsaná po 17-ti létech pilné práce. Můžeme tedy konstatovat, že k sepsání tohoto příběhu přistoupila zkušená, vědoma si oblíbenosti mezi svými příznivci. Samozřejmě nejen ve Spojeném království a v kultivovaných zemích Evropy ale i tam kde je zaručená maximální prodejnost, tedy v USA.
Autorka si připravila na čtenáře nejen chytáky, překvápka, ale i pasti.
Nezasvěcený čtenář přistupuje k četbě s tím, že o vrahovi bude mít brzy jasno, vždyť je tam na detektivku omezený počet osob, bude to nejspíše brnkačka !
Ti zkušenější a znalí, ale ví své a s potěšením převracejí list po listu . Mají zde pozvaného Poirota, ale zjevuje se se premiérově žena, Ariadne Oliver . Říká se, že v této postavě Lady Agatha s potěšením představila cosi jako svou karikaturu . I ona píše knihy o zločinu, její detektiv je Fin (i když nemá finské jméno) a paní Ariadne ani Agatha předtím nikdy ve Finsku nebyly.
Další dva hosté jsou též bezpochyby počestní – vrchní policejní inspektor Battle a plukovník Race. Jako lahůdka se představí trojice, ze které má každý důvod si s hostitelem vyřídit své trable. Každá ze čtveřic zasedne k jednomu stolu a rozehrají partii bridže. Hostitel sedí opodál u krbu. Hra začíná ...
Samozřejmě velká šéfka přes detektivky drží kormidlo pevně v ruce s tím, že jako obvykle elegantní Hercule Poirot vypátrá vraha, kterým je ? (Samozřejmě ten nejméně očekávaný).

23 05.09.2020

Udělal jsem si radost a konečně si přečetl tuto úžasnou knihu, kterou je nutno číst i mezi řádky. Je "zalidněna" množstvím postav a proto jsem zpočátku přebíhal k wikipedii. Zde je dobré si prohlédnout zejména obraz početné rodiny krále Carlose IV., který "milostivě" dovolil malíři, aby se nenápadně a v pozadí a šeru také zpodobnil.
Sebekriticky přiznávám, že jsem toho o malíři jménem Francisco de Goya y Lucientes moc nevěděl. Autor s něčím podobným počítal a rozvíjí svůj příběh krásnou řečí dovršenou poeticky na konci každé kapitoly. Nadčasovost knihy vidím ve vykreslení španělské inkvizice, v čele s Velkým Inkvizitorem . Opakování můžeme spatřit po skončení I.sv.války v Německu a růstu nacistické strany. Hned vedle nový stát SSSR a opět s Velkým Inkvizitorem Džugašvilim alias Stalinem a po II.světové válce s jeho satelity včetně Československa. Dějiny nelžou, připomínají to děsivé počty mrtvých. Ale zpět ke knize.
Kromě hlavního hrdiny - "bohem" nadaného malíře, čtenář sleduje intelektuální boj inteligentní královny Maríe Luisy (vedle které je král prostoduchý strýc, milující své metály a množství hodinek se zlatými řetězy) s premiérem,kterým je don Manuel Godoy, vychytralý děvkař, jeho opakem je chytrý, ale mírný poradce don Miguel Bermudez a jeho Lucía . Právě oni pomohou Goyovi v hrozícím sporu s inkvizicí . Jde o sbírku jeho karikatur osob od nejvyšších postů na trůnu, přes grandy až po nejnižší patra společnosti. Je mu jasné, co může veřejné vydání sbírky kreseb způsobit. Přesto knihu nazvanou Capricios vydá.
A co k tomu královna ?
Kdo do takové vidí hloubky, to je člověk nebezpečný. Ona však před ním strach nemá. Psi štěkají, karavana jde dál. María Luísa je skorem ráda, že ten malíř žije. Královna a její malíř druhové jsou, spřízeň duší, oba ze fládru jsou smělců.
Neviděl jsem Formanův film, ale jsem rád, že nemohu srovnávat.
Samozřejmě děkuji alef a Lectorovi za inspiraci.

23 11.10.2019

Nejde v mém případě o častý jev, ale někdy mám dobrý pocit u nové knihy hned na začátku, že se mi bude líbit.
Story o stařičkém miliardáři, který má sice plno peněz, ale nikoho okolo sebe, kdo by ho měl rád, nebo koho by miloval on.
Ano kdysi dávno byla jedna mladá a krásná Hispánka.
A pak je zde sice již starší, ale pořád v osvědčené formě Harry Bosch, a to v té nejlepší formě. Je požádán, aby staříkovi pomohl.
A začíná se odvíjet ne jeden, ale hned dva případy, které mazák řeší.
I když jsem v LA nikdy nebyl, od toho je zde autor, aby mě provázel tímto "mamutem" a jeho okolím.
Samozřejmě jako vždy v práci má Harry pech . Dříve nevycházel s jistým Irvingem, nyní "po něm jede na malé policejní stanici s omezeným počtem policajtů, tamní kapitán.
Děj utěšeně probíhá, autor nedá čtenáři chvilku, aby si odpočinul. Ono to ani nejde.
Michael Connelly mi opět udělal radost.

22 26.09.2020

Na půjčení této knihy jsem čekal ve frontě více než rok, ale po přečtení mohu konstatovat, že se to vyplatilo.
Autor má vzácný dar podávat nám obyčejným čtenářům (těm, kteří se neangažují v politice) výklad, jak lze pomocí několika přehledných map pochopit mnoho z toho, co se ve světě děje.
-U Ruska si přečteme jak to bylo s anexí Krymu a vůbec o vztahu k Ukrajině. A to autor ještě neměl v době psaní tohoto díla nejnovější informace z Běloruska.
- O obrovské invazi čínské ekonomiky po celém světě.
-Vynikající je kapitola o usilovném budování současné nejsilnější světové velmoci- USA. Čtenář si zpočátku neuvědomuje, že celý proces začal v r.1814 "bezpracným" ziskem státu Louisiana, stačilo ji pouze koupit. V roce 1819 dtto získali Floridu a tak to šlo dále.
-Neméně zajímavý je výklad o Evropě a objasnění spolupráce Francie s Německem v EU.
-Afrika vychází z kontinentů velice špatně, hlavně kvůli předpokladu masivního růstu obyvatelstva v Nigérii, ale i bující korupci v celé Africe.
-Blízký východ. Zde jsem se nejvíce poučil o dlouhotrvajícím konfliktu Izrael a Palestina. A k tomu výklad o rozhádanosti arabského světa, které motivem byla t.zv. Sykes-Picotova dohoda mezi Velkou Británií a Francií (1916), kdy tito diplomaté vyznačkovali tužkou na mapě vznik nových států (Irák,Libanon či Syrie). Dostal jsem ponaučení o co jde sunnitům,šíitům, alavitům a dalším.
-Indie a Pakistán, kde zřejmě nikdy k rozumné dohodě nedojde.
-Korea a Japonsko s trvalým zapojením USA.
-Latinská Amerika vychází z rozboru jako outsider, i když má velmi dobré podmínky. Vůbec jsem neznal pozadí konfliktu Chile a Bolívie z r.1879.
A nakonec Arktida jako lahůdka na závěr, respektive úvaha co čeká naše potomky vlivem klimatických změn do konce tohoto století.
Kniha se čte jako detektivka. Má mnoho zvratů, čtenář začíná v určitých pasážích přemýšlet o tom zda padouch je opravdu ten, o kterém si to myslí, nebo je vše jinak ?

22 09.08.2020

Z hlediska mně doposud neznámé dokumentace a bohatého fotografického materiálu - hodnotím toto vydání vysoko. Je zřejmé, že pánové Čvančara a Šustek svými obsáhlými publikacemi o "Atentátu" podali nám - zájemcům opravdu pomocnou ruku. Vše nové vybízí čtenáře k hlubokým dalším úvahám:
- Na čí straně byl hlavní zájem zlikvidovat funkčně jednoho z nejvyšších nacistů, generála policie, majitele obsáhlého osobního archivu (pro případ CO KDYBY ?). Heydrich byl nejen chladnokrevná bestie, ale také osoba s vysokým IQ. Víme o agentovi A-54 P.T., víme o veliteli zpravodajců v Abwehru admirálovi W. Canarisovi. Víme o "špionovi, kterému nevěřili - plk.Moravcovi . A teď můžete pátrat dále.
- Ambiciózní K.H.Frank, tolik toužil nahradit R.H. - ale nedočkal se. Je nutno říci, že u něj jasně převažovala krutost a nenávist k Čechům nad inteligencí.
- A pak 2.6.1942 "Manifestace českého lidu pro Říši" známé foto deseti tisíců hajlujících Čechů" . Oproti tomu neznámá fotografie silné čtyřky v čele s K.H.Frankem, která účastníky se zájmem a pobavením sleduje z povzdálí v civilu.
- Povedená fotografie titulního listu časopisu Pestrý týden č.24 a hned pod tím uvedeno - Obrazový list RADOSTI ZE ŽIVOTA (a teprve pak následuje reportáž z převozu ostatků R.H. z Prahy do Berlína dne 7.6.1942)-nebyla dříve nikdy publikována.

Čs. komunisté nebyli jen žáky soudruhů z Moskvy, ale významně se poučili od nacistů z Berlína":
I.
Nocí dlouhých nožů je nazývána stranická čistka či krvavá lázeň, která proběhla v Německu v noci z 29. na 30. června 1934. Hlavním cílem bylo eliminovat mocnou SA a jejího příliš ambiciózního vůdce Ernsta Röhma, který byl po zatčení zastřelen až 1. července.
Proces se Spikleneckým centrem Rudolfa Sánského v r.1952. Jedenáct obviněných bylo odsouzeno k trestu smrti, tři dostali doživotí – což byl (za hranicemi SSSR) nejvyšší počet takto tvrdých trestů, udělených v jediném procesu. Jejich bývalý kámoš, pak prezident K. Gottwald odmítl odsouzené omilostnit, poprava se konala uprostřed noci na 3. prosince 1952 v Pankrácké věznici. Popel odsouzených byl rozmetán příslušníky StB kdesi za Prahou.
Lze to nazvat příběhem o tom jak si to rozdali Karlínští kluci s Kluky židovskými (kteří je zpravidla, ale ne všichni, svou inteligencí a záměry převyšovali). Navazuje proces s buržoazními nacionalisty ze Slovenska v čele s G.Husákem.
II.
24.6.1942 proběhl v Národním divadle t.zv. "Apel českých herců a divadelníků na podporu politiky Říše."
Pohled na vyděšenou hajlující Zdeňku Baldovou a totéž na mladého Karla Högra je smutný. Hlavní projev díků Říši pronesl Rudolf Deyl st.
Na 28. ledna 1977 byli do Národního divadla pozváni národní umělci, herci a jiné osobnosti známé z kulturního života. Na shromáždění přečetla herečka Jiřina Švorcová „Provolání československých výborů uměleckých svazů“ (zpráva byla zveřejněna pod titulkem „Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“) které vyjadřovalo loajalitu komunistickému režimu. Podobné shromáždění bylo uspořádáno 4. února 1977 v Divadle hudby, kde prohlášení přečetla Eva Pilarová.
Domnívám se, že nacistická show byla tou, kde "šlo o život".
Komunistický "povolávací rozkaz" byl spíše výrazem strachu KSČ z případné opozice, a to je už rozdíl. Tam o život nešlo, ano u některých šlo o kariéru.
Můj závěr je po přečtení smutný.
Ostatky K.H.Franka se prý "možná" nacházejí poblíž tam uložených těl hrdinů odboje.
Je to k neuvěření. Píše se rok 2020.

22 31.07.2020

Nemohu jinak, než začít komentář odkazem na "Diskuzi" viz výše (u knihy samotné).
Osud této knihy je něčím jako detektivkou a také odkazem na množství českých lidí, kteří buď knize a autorovi významně pomohli, ale také špíně, udavačství možná menší části zejména z fašistické organizace Vlajka.
Ono vydání této půvabné knihy v těžkých chvílích za existence "Protektorátu" bylo čímsi jako pohlazením slušných lidí, kterým byla kniha určena a svým způsobem, bohužel i rozloučením autora právě s nimi.
Pochvalných komentářů je zde dost, proto jsem se zaměřil na fakta v Diskuzi.

22 20.07.2020

Přiznám se, že tuto knihu jsem kdysi dávno přečetl a ? Mnó nic moc. A po delší době, a to díky tomuto webu a čtením logicky odlišných komentářů mi Alef (děkuji moc Radko) zapálila světélko v šedé kůře mozkové, že Zvonokosy, byť vydány tak dávno jsou úžasným sociologickým rozborem běžného maloměsta, kde se vždy "řeší" dlouho a s mnoha kecy problém. Protože jsem ve dvou takových jihočeských městech bydlel došlo mi až teď o čem vlastně ten příběh je. Je to tristní, ale je tomu tak. Každé takové městečko, ať jde o Francii, naši zemi, nebo třeba Albánii, má ve svém středu ony obyvatele, nejen vylíčené autorem, ale díky geniálnímu překladateli panu Zaorálkovi víme přesně o koho jde. A on ty jména ještě přeloží do našeho jazyka ! (Uff-uff)
Třeba Eulalie Čubíková, popsaná skvěle v recenzi pana T.Odahy: Představujeme si cholerickou brunetu, vyschlou a jedovatou, s ošklivou pletí, s ošklivým pohledem, s baziliščím jazykem, se špatně trávícím žaludkem, a to všechno zastřeno výbojnou zbožností a pokryteckou laskavostí. Vzorný příklad zdrcující počestnosti, neboť počestnost v takovém těle je hnusná na pohled a ostatně v tomto případě měla původ spíše v pomstychtivosti a nenávisti k lidem než ve vrozené dobrotě. Zanícená žmoulatelka růženců, horlivá odříkávatelka litanií, ale také zuřivá roztrušovatelka pomluv a tajných výhrůžek. Slovem zvonokoská zmije v masce božího hovádka. V sedmadvaceti letech začala život osamělé staré panny vzadu v Mnišské uličce, ve stínu kostela. Ve dne v noci tam bděla nad městečkem a veřejně kárala jeho hanebnosti a chtíče jménem ctnosti...
Kolik osob tohoto typu jsme v životě poznali ? A nejen ona, ale každý další tam zmíněný.
Jak to přesně sedí nevím přesně, to umí jedinečně popsat další z mých oblíbených Metla .
Howgh !

22 19.05.2020

Velice se mi líbí název použitý v anotaci knihy.
Administrativní román - to zní ! Miluji administrativní romány !
Jednoduše proto, že jsem do dotazníků soudruhů psal : původ - úřednický (až později se mohlo psát pracující inteligence).
Bobo z této knihy je mi blízký, má rád zaběhaný režim své rodiny se vším všudy. Když se nudí jde si muzicírovat a popít s kamarádem. Holkám nejde ruština ? Maličkost, vím jak na to ! Mnozí z nás mají životní sen. Bobo ho měl také - postavit pořádná kachlová kamna (jak je známe ze starých fotografií). Výsledek ? Jde o analogii se socialismem .
Mám nezapomenutelnou vzpomínku na konec září roku 1989, když jsem vycházel z kina Sevastopol, spokojen s Milanem Lasicou a vůbec se všemi. Celé Příkopy byly narvány mladými Němci z DDR. Druhý den jsme si říkali v práci : Když strana tento film pustila do kin - odchází "do hajzlu".... možná, že jsme neměli úplnou pravdu.

22 09.05.2020

Po přečtení tohoto povídání pana Karla a shlédnutí roztomilých kreseb pana Josefa vím jedno:
zahrádkářem nikdy nemohu být.
Jasno je pro osobu jako já hned na počátku čtení:
"Tedy ani leden není pro zahradníka dobou nečinnosti. Především je nutno zpracovat půdu. Hned na Nový rok se vyřítí do zahrady. Pustí se do ní rýčem. Po delší námaze se mu zdaří zlomit rýč o půdu tvrdou jako korund. Zkusí to motykou, činí-li to trvale, přerazí o ní topůrko. I chopí se krumpáče a docílí toho, že rozkopne cibulku tulipánu, kterou vsadil na podzim. Vezme tedy dláto a kladivo, ale to jej brzy omrzí. Snad by šlo půdu kypřit dynamitem, ten asi zrovna nemá . Počká na oblevu. A ta se možná náhle dostaví. Hrrrrr na zahradu ! Nalepenou hlínu si na botkách odnese domů. Tedy pokud na povrchu rozmrzla."
Atd. Jinak se čte kniha výtečně. Ostatně od autora je na to jeho příznivec již zvyklý a připraven.

22 03.04.2020

Mou výhodou bylo, že jsem viděl nejdříve filmové zpracování, kde exceloval Brad Pitt. Knížečka ? Ale ano a je toho zoufale málo a přitom děj volá o rozšíření. Vyloženě odbytá je pasáž ze studií na Harvardu, kde by se autor s takým renomé mohl rozjet na plné pecky. Ale jedné myšlenky si cením. Pasáže o rozdílných postojích generací. Byly vždy, tedy z časů FSF a jsou zřetelné i v současné době. Pokud to současné vládě nedošlo, její škoda. Jedna věc je budovat lány řepky olejné, či různá hnízda, druhá věc - sledovat myšlenky klasiků.

21 26.10.2020

Pouhých 90 stránek možná jinak dobrého příběhu české posádky bombardéru Wellington, který se vydává na cestu, o které nikdy nelze říci jak skončí. Tomu odpovídá i název knihy.
Mému čtenářskému vkusu neseděl zvolený způsob uspořádání textu, který byl soustavně a necitlivě rozbíjen vstupy o osudech jednotlivých členů posádky.
Domnívám se, že by knize prospěla logická časová posloupnost.

21 21.10.2020

Líbí se mi :
- Charakteristika této knihy od kap66 jako starosvětská (cosi jako přesný dopad kladívka na hlavičku hřebíku),
- to co umí Lady Agatha výborně - titul knihy (který táhne),
- slovutný monsieur Poirot vpadne do děje až ke konci knihy (a bez kpt.Hastingse).
Nechybí tradice "staré dobré Anglie", zde prestižní dívčí škola se slečnou ředitelkou, která uvažuje o odchodu do důchodu. (Povšimli jste si, že v Anglii je nadměrný počet slečen, myšleno těch starších ? Čím to asi je ? Zlí jazykové to ví).
Nechybí exotická studentka, princezna ze Středního východu . Tam začala revoluce a bratranec princezny se snaží letecky prchnout s kámošem pilotem a diamanty, které dál hrají v knize významnou roli, proč asi ? Autorka samozřejmě naplánuje havárii letounu. A dějí se věci.
I k vraždičkám dojde, pokud by tomu nebylo, nemá tam H.P. co dělat.
A tak si čtenáři osvěžuj své šedé buňky mozkové !

21 04.10.2020

K přečtení této opomíjené knihy mne nasměrovala svým komentářem Rihatama.
Výsledek ? Kniha nemá odpovídající název. Mohla by se možná jmenovat "Jeden rok Honzíka Nováka".
Alexandr Isajevič Solženicyn napsal knihu "Jeden den Ivana Denisoviče", kde vylíčil hrůzy prožité jeden den v sovětském koncentráku. Tam ovšem nikdy koncentráky nemohly být i zrodil se název gulag.
Při čtení této knihy mi velmi brzy zablikala kdesi v hlavě ona pomyslná bílá žárovka. Jak víme, tak musí být bílá (historicky je to prokázáno), černá žárovka propagovaná senilním starcem za "velkou louží" je blbost.
Najednou mi začalo docházet (dosti pozdě), že i u nás byly po vzoru ES ES ES ÉR cosi jako malé československé gulagy. Tedy i v měste M. či vesničce, kde bydlel děda Honzíka, zvaný "Betonové srdce" a babička, čili dle Honzíka "Kobra královská". Stařečkové, kteří prožili podivný život. Přes období kdy se šikovným sedlákům dařilo, přes Protektorát až k době malých, ale našich českých gulagů Výborně napsaná postava analfabeta, ožraly, původně pohůnka, později zakladatele JZD a šéfa MČVG. Nejvíce se mi líbil strýc Honzíka, byť s dřevěnou protézou si stačil přes tanec namluvit krásnou holku, přežít koncentrák, jen ten český malinkatý gulag již nepřežil. Ani blbý obyčejný telefon mu místní bařtipáni nedali.
Ta kniha by se mohla propagovat mezi inteligentními čtenáři všech generací. Není tomu tak .
Lze snadno odvodit proč.

21 17.09.2020

Kdo očekává geniálního Belgičana s pečlivě upraveným knírkem, ten má smůlu. Inspektor Battle, který případ vyšetřuje o něm hodí pouze řeč.
Lady Agatha opět napsala výborný příběh.
Jak to umí jen ona, vloží do úst právního seniora na jednom večírku, kterého se zúčastnili téměř samí advokáti, tuto moudrost :
„Většinou všechny detektivky začínají vraždou – ale podle mého je vražda konec. Příběh začíná dlouho před tím všemi těmi příčinami a událostmi, které svedou jisté lidi na jisté místo v jistou hodinu jistého dne. Všechno se sbíhá k danému bodu – k nulté hodině!“
A o tom je tento příběh.
Byla napsána v roce 1944 a pořád si stojí v žebříčku knih A.CH. hodně vysoko.
Zajímalo mě, jak daleko se tento příběh, třeba v podobě dramatizace na tomto světě dostal. Dne 15.5.1980 viděli fandové Lady Agathy v Japonsku TV inscenaci : Kirifurisansou satsujin jiken.
Nutno dodat, že upravená divadelní hra se běžně dávala v evropských divadlech.
(ČR uvedena v seznamu není, ale líbí se mi maďarský překlad hry: Nulla óra, nulla perc, uvedeno již v r. 1978).

21 16.09.2020

Jeden z mých nejoblíbenějších ! Jeden z nejprodávanejších a také lákadlo pro filmaře. Při čtení nás zavede do své "kuchyně" a čtenář vnímá, proč se čtením Kinga (a také celé rodiny) nemůže přestat. Je to (v dobrém slova smyslu) jako droga .
Bylo by dobré, kdyby si tuto knihu pečlivě pročetli ti, kteří se rozhodnou, že napíší komentář k tomu co právě dočetli.
Dělá mi potěšení, že jsem si před čtením této knihy přečetl komentáře tří z mých oblíbených, jimiž jsou : Alef, Metla a Terva.
Komentáře Štefana- Tervy čtu rád, přestože většinu jím přečtených knih jsem nečetl, ale když něco napíše - já se neskutečně bavím (k této knize:... Víte, kdo neumí psát, může přečíst tisíce knih O psaní a stejně z něho nic pořádnýho nevyleze. King se rozhodl, že zahltí svět svým umem a pokusí se to naučit všechny. Jo, to by bohdá nebylo. Je velmi krásné a zajímavé, jak a kde všude pan King bere inspiraci. Mít trochu živější myšlení, tak za jeden den najdu tucet námětů na román, ale ne, já jsem jen tupoun a žádný Král. Já budu raději jen číst....)
Je dobré, že Terva čte, ale i napíše, ale zejména pobaví ! A pokud jde o pobavení ze čtení komentářů na DK ?
Mám rád čaj Asám, který si vychutnávám. Zrovna tak komentáře Jany-Metly. Jiný vynikající šálek čaje je Lady-Grey, tak komentuje přečtené Radka-Alef. Pečlivě sleduji co čte a nikdy jsem se nespletl.
Rodina z Maine by z vás měla radost !

21 25.08.2020

Je záslužné, že tato kniha vyšla, protože u nás není již mnoho pamětníků, kteří o tomto odporném svinstvu STB-ků něco vědí. Ano o Gustovi Bubníkovi se mluví nejvíce, protože byl nejmladší, ale za největší tragédii čs.hokeje považuji likvidaci jednoho z nejlepších brankářů naší hokejové historie ing.B.Modrého, a to v komunisty vykonstruovaném procesu.
Měl jsem kliku, že jsem mohl pracovat po příchodu do Prahy v ČKD, kde jsem občas hovořil s dalším dříve odsouzeným, panem Stanislavem Konopáskem (1.útočná řada Roziňák-V.Zábrodský-Konopásek). Ani on nevěřil v nevinu Vovy Zábrodského, který jediný z mužstva mistrů světa v létech 1947 a 1949 nešel do vězení. Pan Konopásek dostal 12 let. Když po 5-ti létech, po zjištění o co v procesu šlo, byl propuštěn. Bohužel Bóža Modrý zemřel na rakovinu, nesporně přičiněním těžké práce v uranových dolech.
Stanislav Konopásek (hrál vždy s číslem 5) se těsně nedožil 85 roků.
Čest památce všem těmto vynikajícím hokejistům !

21 16.06.2020

Delší dobu mne zajímají názory autorky, které publikuje dost často (bohudík) v masmédiích. On je totiž rozdíl přečíst si rozumy některých pisálků, kteří v této asi pochmurné zemi nikdy nebyli a srovnat je s dojmy člověka, který tam nejen opakovaně studoval, naučil se řeč a profesí je koreanistkou.
Celá zrůdná dynastie Kimů, počínaje od dědy, přes tatíka až k podivné karikatuře toho nejmladšího, který den co den přesvědčuje celý svět, včetně ruského cara, že jde trvalou deformaci osobnosti. Vycházím z ne tak staré příhody z Vladivostoku, kam přicestoval na schůzku s carem svým pancéřovým vlakem a Rusové museli úplně přestavět tamní nádraží, aby fešák nepřišel k úhoně.
Dědu ještě komandovali Stalin a Mao Ce Tung. Další Kimové se již představili světu jako psychopati, přičemž se ona zrůdnost zvětšuje geometrickou řadou.
Kaprál Schickelgruber z Braunau to pozoruje (možná, že z pekla) s netajenou závistí.

21 09.06.2020

Sbírám vše od nejvyššího apoštola českého humoru, a to od pohlednic, přes výstřižky až po knihy. Toto je jedna z nich, vyšla před vánočními svátky v r.1986 a já si vystál ve čtvrtek frontu. Dopadlo to dobře (celkem vydáno 200.000 výtisků), zakoupeno za 45.-Kčs.
Miluji zejména dvě kresbičky:
1. Marie Hamáčková zírá před chalupou do dálavy a sděluje manželovi:
"Kráčí k nám pošťák Matěj a drží nějaký balíček.
Doufám, že konečně dostaneš rozum !"

2. Hamáček s Dlabáčkem si připíjejí na rozhraní Silvestra a
nadcházejícího roku (za úplňku).
Hamáček: Kromě Rambouska, který mi dluží dvacet korun, připíjím
všem lidem dobré vůle.

Dle pana Renčína měl druhý vtip pokračování. Ihned po novém roce dostával v obálce modré dvacetikoruny se Žižkou od mnoha Rambousků s omluvou, že se zpozdili s platbou, a to bez zpáteční adresy odesílatelů. Autor to vyřešil tím, že zakoupil pár lahvinek červeného a připíjel až do vyčerpání nakoupeného všem Rambouskům.

21 30.04.2020