...a dole čeká kat

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Osud jednoho letu válečného bombardéru Wellington 311. bombardovací perutě. Průběh letu je prokládán "flashbacky" životních osudů jednotlivých členů osádky, líčící jejich dětství, počátky letecké kariéry i útěk za hranice a vstup do RAF.

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/109307/big_a-dole-ceka-kat-Fxp-109307.jpg 4.214
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha ...a dole čeká kat

Ivan F
04. června

Výborne a citlivo napísané rozprávanie o pocitoch posádky lietadla, ktoré už-už prilietava do bezpečnej zóny, ale predsa len je zasiahnuté a rúti sa k zemi. Autor zvolil ten istý štýl rozprávania, ako v knihe Bombardér T-2990 sa odmlčal a príbeh poprelínal vsuvkami o osudoch jednotlivých členov posádky - nanajvýš pôsobivé.

1amu
21.10.2020

Pouhých 90 stránek možná jinak dobrého příběhu české posádky bombardéru Wellington, který se vydává na cestu, o které nikdy nelze říci jak skončí. Tomu odpovídá i název knihy.
Mému čtenářskému vkusu neseděl zvolený způsob uspořádání textu, který byl soustavně a necitlivě rozbíjen vstupy o osudech jednotlivých členů posádky.
Domnívám se, že by knize prospěla logická časová posloupnost.


dan-sam
21.08.2020

Je zvláštní, jak málo se píše o posádkách jediné "naší" bombardovací perutě (pravda, Operace Stonewall od pana Šulce to trochu dohání, ale stejně). Tohle je příjemná výjimka a opravdu jsem si to užil (jak jen to o knihách, kde se směje zubatá s kosou lze říci).
Z knížek z "prvního uvolnění" v šedesátých letech mám vždycky takový syrový dojem, jako kdyby se s tím pánové , tehdy již středního věku, moc nemazali a prostě to napsali. A ono to funguje. Žádné pentličky, žádné románky, jen pocit jak to doopravdy bylo. A člověku před očima letí i to, co je pak čekalo doma. Víc prozrazovat nebudu, snad jen to, že už samotný název knihy spolehlivě zamrazí, když o něm člověk přemýšlí.

PS: Po necelém roce se mi dostala do ruky i papírová verze z pozůstalosti příbuzného mojí manželky, kdysi člena KSČ. Jak hořkosladké někdy dokáží být lidské osudy a jak nečernobílý svět, ve kterém žijeme.

JulianaH.
16.06.2019

Když mi bylo třináct, knížku mi půjčila moje p. češtinářka, které zůstala doma po manželovi. Je to asi podivné čtení pro třináctiletou dívku, ale tehdy mě dokázala zaujmout. Vedle Ivankinova Konce honicích psů a Royova Navigátora jde o jediný titul válečná literatury, který jsem dočetla do konce, a vcelku mě bavil. Dodnes si vybavuji scénu, kde se jeden z hrdinů musel zachytit za podvozek jedoucího vlaku a vydržet tak celé hodiny. Dnes bych si z té knihy jistě vzala mnohem víc, ale co se dá dělat; něčím se čtenářský život zahájit musí.

Bránolog
06.02.2012

Krátká, ale působivá.