Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396609/bmid_komturova-smrt-yvd-396609.jpeg
4
612
149
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Odeon
Originální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši , 2017
více info...
Přidat komentář
Na dlouhou dobu toto bude asi múj poslední pokus číst něco od Murakamiho. Vím, že v knize je určitě pár vět, citací, které by zněly moc krásně a oduševněle a možná jsem měl v plánu některou takovou větu tady vypsat, abych navnadil potencionální čtenáře, obávám se ale, že se mi všechny tyto věty někam poztrácely, když moje pozornost při čtení knihy úprkem opouštěla mé vědomí ve snaze se zachránit před nezměrnou lavinou nudného balastu. Jak jsem v závěru knihy zjistil, dočetl jsem jí zřejmě hlavně proto abych si mohl uvědomit, že je načase vrátit se zpátky ke čtení knížek, které mají v závěru nějakou pointu. Kniha je to táhlá a vleklá jak porod jezevčíka a pomalá a nudná jako přímý přenos maratonu unavených šnekú.
Nelíbila se mi. Začátek dobrý, ale pak to nabralo nadpřirozený směr a konec nezáživný.
Bylo zde hodně pro Murakamiho obvyklých motivů (nejvíc mě pobavilo, že si hlavní hrdina jako každý jiný hrdina z jeho knih připravuje "jednoduchý oběd" či "jednoduchou večeři"), ale přesto byla něčím úplně jiná a opět úžasná :) Souhlasím ovšem, že prsa Marie se řešila až moc často, což působilo u školačky zvláštně.
Za mě velké zklamání. Je to opravdu ryzí Murakami, kterého miluju, román má vše, co jeho předchozí knížky, ale... možná proto, že je to stále stejné, není to ono. Možná kdyby mistr knížku proškrtal na polovinu a nepoužíval tolik osvědčené motivy z těch předchozích, ztratila by na rozvleklosti a byla stravitelnější. Ústřední motiv o hlednání inspirace a cesty sebevyjádření je mi velmi blízký, škoda ho.
Jako vhled do japonské kultury to pro mě bylo zajímavé. Určitě je těžké překládat z tak odlišného jazyka, tak odlišné společnosti, takže pár "nepřirozených" vět (většinou se to týkalo dialogů) určitě nepokazí jinak zajímavě formulované příměry a popisy. Autorovo dílo jinak neznám, knihu jsem si vybral proto, že mi zapadá do Čtenářské výzvy, a kvůli zvědavosti, proč je autor "in". V dnešní době je pro takový druh knihy určitě nutná trpělivost, takže mi kritizovaná "rozvleklost" nevadila, myslím si, že to je i záměr. Jinak se musím přidat k výhradám vůči uspěchanému konci, který tak ostře kontrastuje s rozvážným tempem zajímavého příběhu.
No, Kafka ani Wonderland to samozřejmě není, ale Murakami dokazuje, že má pořád ještě co říct (i když vlastně stále to samé). Každopádně od vydání 1Q84 u nás je tohle první knížka, u které jsem se opět bavil.
Vzala jsem si jí v rámci čtenářské výzvy, skočila jsem u kapitoly 27... půjčila jsem si jí celkem 5x... jen na první půjčení jsem se dostala až ke kapitole 27 a to s těžkým bojem a nepochopením a odporem... nevím proč má tenhle autor věhlas, je knihy jsou nudné, otravné a strašně zbytečně roztahané... furt všechno omílat dokola, to je horší než ordinace. Život je krátký na to číst blbý knihy a tohle je přesně ta blbá kniha ;)
Hrozně rozvleklá kniha. Zhruba ve dvou třetinách jsem Murakamimu a hlavnímu hrdinovi knihy přestal "věřit". Dočetl jsem ji jen proto, abych zjistil jaké má rozuzlení, ale bylo to docela utrpení.
Murakami píše vždy zvláštní, trochu mystické knihy a mám je rád, ale tady to bylo hodně samoúčelné.
Je vidět, že stárne, opakuje se a na můj vkus se tady až moc často zaobírá prsy třináctileté dívky.
Za mně nejslabší Murakamiho kniha.
…5* je na Komtura málo… Zajímavý příběh, krásné vyprávění, které vtáhne do děje a i mě nutí si popřemýšlet. Když jsem viděla, že se blížím ke konci, už jsem si šetřila kapitoly na další dny – u mě jasná známka toho, že se ještě nechci s příběhem loučit, že se mi to FAKT hodně líbí.
Dávám pět hvězd, i když jsem váhal mezi 4 a 5. Začátek je hodně pozvolný, konec jakoby rychle vyvanutý (ale známe svého autora). Některé postupy známe z jiných M. knih, takže jsou malinko recyklované. Nicméně - druhá a třetí třetina jsou mistrovské. Toto geniální promíchání vrstev reálného a imaginárního světa umí HM skvěle. Když se probudím uprostřed noci, poslouchám, jestli neuslyším tenký hlas rolničky :-)
mňam. majstrovská pochúťka namiešaná zo všetkých ingrediencií, podľa ktorých je poznať Murakamiho rukopis. dať dokopy takéto dielo, cítil by som sa veľmi dobre.
a stačí pohľad do jeho pracovne, aby bolo jasné, čo v tvorbe musí dominovať: http://www.harukimurakami.com/author.
Mám hodně rád knihy od Murakamiho. Je to autor, od kterého si vždy rád přečtu nějakou knížku nebo povídky. Už jsem od něho přečetl dost, takže vím co od něho mohu čekat, a taky v jakém stylu se to ponese. A o to větší mě Murakami udělá radost, když mě dokáže něčím překvapit. U Komturovi smrti těch momentů překvapení tolik nebylo, přesto byl příběh a postavy dostatečně zajímavé, abych se nenudil a byl zvědavý jak to celé dopadne. Trošku mě vadí, že Murakami každou hlavní postavu vytváří podle toho samého mustru(neambiciózní, poslouchá jazz nebo operu, pije kvalitní whiskey, neznáme jeho jméno, komplikované vztahy s ženami, smrt příbuzného nebo kamaráda atd.). Na druhou stranu, Murakami moc dobře ví co dělá, a jeho postavy fungují na sto procent, i přestože se časem dostaví pocit opakovanosti. Oproti jiným knihám od autora mě dost překvapilo, jak moc často opakuje věci, které se v knize staly. Jakoby nám(sobě) neustále připomínal, konkrétní události, abychom na ně nezapomněly. Místy to může být trochu otravné, ale pokud čtete knihu delší čas, tak to občas osvěží paměť. Kniha má dobré tempo, a velmi příjemně se četla, zvláště když vezmu v potaz, jak málo se v ní vlastně stane. Murakami opravdu nikam nespěchá a dává si s některými věcmi na čas. Opět jsou zde linky a momenty, které autor nakousne a už je nedokončí, ale to by nebyl Murakami. Hodně se mi líbila postava pana Menšikiho a mladé Marie. Sedlo mě jakým způsobem postavy řeší své problémy a jak k nim přistupují. Nadpřirozená rovina se povedla a nebyl to vůbec rušivý element. Naopak mě zklamal konec, který mě přišel uspěchaný a takový nijaký, ale přesně sedl k pointě příběhu. Komturova smrt je hodně povedená knížka, kterou mnohem více ocení čtenáři, kteří znají autorův styl, nicméně i pro "nováčky" se bude jednat o kvalitní četbu, protože Murakami je dobrý spisovatel a parádní vypravěč příběhů.
Murakami patří mezi mé oblíbené spisovatele. A v této knize mi opět nabídl vše, co mám ráda - silný příběh s příměsí magie a nadpřirozena a občas velmi bizarní postavy.
Z počátku se román tváří jako všední příběh o rozpadu jednoho manželství. Jen, co se však muž odstěhuje do domu, který dřív patřil věhlasnému malíři, začnou se dít podivné věci....Hlavní hrdina je profesí malíř, velmi zručný portrétista a právě to mě na knize bavilo nejvíc. Je zde skvěle popsán vznik takového díla. Nejen po technické stránce, ale především psychologické. Vztah mezi portrétovaným a portrétistou je jako terapie, kdy se obě strany nejprve oťukávají, aby se později lépe poznali a mohl vzniknout jak otisk tváře tak duše portrétovaného.
Za mě skvělý počin a vůbec mi nevadil rozsah. Ba naopak, klidně bych četla dál....
Není to na plný počet bodů, jak jsem u Murakamiho zvyklá. Souhlasím s některými komentáři - příliš nerozhodné, příliš se chce zalíbit, strach, abych se nedostal jinam, než čtenáři čekají... bohužel, tím, že zradil sebe, to není až tak dobré.
Ale pořád kvalitní literatura to je, to ano.
Drobná poznámka k překladu, slovo "ženská" na každém 4 řádku mi lezlo krkem!
Možná je to tím, že jsem se Murakamiho přesytil (četl jsem snad vše, co česky vyšlo), ale tenhle román je pro mě docela zklamání. Sice se to jako vždy dobře čte (navzdory hooodně přepálené délce), ale přišlo mi to docela prázdné a příliš vykonstruované. Nadpřirozené prvky u Murakamiho často bývají ne zrovna logické, ale zde mi to už přišlo příliš přitažené za vlasy a vlastně zbytečné. Jako by se nemohl rozhodnout, jestli napíše jeden ze svých realistických románů, nebo jeden z těch nadpřirozených. A nejdřív napsal realistickou verzi, nepřišlo mu to dostatečně nosné na tak tlustý román, tak tam našrouboval ještě ty nadpřirozené prvky.
A technická poznámka - rozhodnutí českého nakladatelství vydat dvojdílný román v jednom svazku, který je pak kvůli tomu neprakticky objemný, těžký a s pidipísmenky, nepovažuji za šťastné.
Moje druhá kniha od Murakamiho, kterou jsem začala číst jen proto, že jsem ji dostala jako dárek. Po první knize "Po otřesech" jsem se mu úmyslně vyhýbala. Komtur se mi ovšem líbil. Příběh tajemný, plný překvapení, osudy dostatečně propletené nečekanými souvislostmi. Podrobné popisy, stejně jako občasné opakování mi nevadily, naopak byly do děje zasazeny s mírou a dodávaly obrázku plastičnost. Líbil se mi i klid, jakým příběh přes svoji dramatičnost působil, jakoby byl vypravěč a hlavní hrdina dokonalý flegmatik. Na druhé straně mě pár věcí rušilo, některé pasáže byly vyloženě hloupé (např. neustálé rozebírání velikosti prsou třináctileté slečny hlavním hrdinou, již zralým mužem, nebo "starší vdaná přítelkyně", jež neměla jméno ani povahu). Některé pojmy měly zase zvláštní překlad: "nebyl jsem mocný slova", "smíšený hájek". Celkový dojem ale velmi dobrý, dokonce mi ani nevadilo těch 750 stran popsaných malým písmem. Určitě od Murakamiho zkusím ještě něco.
Téměř všechna Murakamiho témata v jedné knize. Nic nového, rozvleklé, navíc mě docela zklamal konec. Z Murakamiho knížek tuhle hodnotím jako slabší kousek, jinak ale pořád dobrý :-)
Štítky knihy
malířství japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Komturova smrt je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 778x |
| Čtenářské výzvě | 191x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 339x |
| Chystám se číst | 362x |
| Chci si koupit | 93x |
| dalších seznamech | 6x |
Je to už moje sedmá zdolaná kniha od Murakamiho. Tím pádem vidím, že řada motivů a nápadů se opakuje z jeho dřívějších knih. Ale přesto, nemůžu si pomoct, pořád je to skvělé! Mísení realistických rovin s mystickými je pořád parádní, postavy zajímavé, děj mimořádně čtivý.
A vynikající jazyk a skvělý cit pro to, vyjádřit velmi přesně a srozumietlně komplikovanou myšlenku. A ty metafory.
Takže i když jsem měl mnohokrát pocit, že "tohle už jsem jednou četl", tak i přesto dávám plný počet hvězdiček.