Komturova smrt

23.08.2019

Velké zklamání. Kniha mohla být o třetinu kratší a nepochybělo by.

20.08.2019

První Murkamiho kniha u které mám pocit, že ji psal s cílem zalíbit se čtenáři. Vzal osvědčený model předchozích knih a umíchal z nich dokonalý koktejl šitý na míru "Murakamiovcům". Kniha byla boží, ale přijde mi, že trochu postrádá syrovost a svéhlavost předchozích děl, kde se Murakami (dle mého subjektivního názoru) nesnažil tolik zalíbit a "jel" si to své. Tuhle knihu přečtete a říkáte si "byla to bomba", ale zároveň se nemůžete zbavit dojmu, že to byl ten důvod, proč Murakami tu knihu psal, aby se zalíbil a prodával.

11.08.2019

Dočteno. Další z knih mého oblíbeného autora. Tentokrát šlo opravdu o velký čtenářský oříšek, protože kniha měla 750 stran psaných hustým a malým písmem.
Klasická Murakamiho kniha, která mě už asi ničím nepřekvapila. Ano, je to čtivý příběh, ale mám pocit, jakoby se pan Murakami vyčerpal. Pro nás, čtenáře, kteří máme přečtenou většinu jeho knih (a některé i dvakrát), je to stále stejně se opakující vzorec. Hlavní hrdina, uzavírající se sám do sebe a prchající před nenadálou situací. Záhadné osoby, se kterými se potkává, a z nichž každá v sobě nosí nějaké tajemství. A pak rovina magična... většinou ve formě nějakého vchodu do paralelních světů. Průchod tímto světem pak znamená jisté osvobození se od sebe sama. Vše se pak samo od sebe urovná...
Rozhodně se přikláním k názoru, že v tomto případě měl autor několik desítek stran textu seškrtat. Do str. 500 se vlastně nic tak podstatného neděje, popisy některých situaci jsou zbytečné a zdlouhavé. Navíc jsem měla tentokrát i trochu problém se s některými osobami identifikovat, nepochopila jsem smysl jejich jednání.
Ale na druhou stranu se mi velmi líbilo téma knihy - výtvarné umění, které se celým příběhem prolíná. Autor velmi sugestivně popisuje jednotlivá výtvarná díla i cestu k tomu, aby vznikla. Naprosto živě jsem vnímána vůni barev i lehkost pohybů ruky, když hlavní hrdina obraz maloval...
Příběh hlavního představitele a jeho rozchod s manželkou Juzu, byl popisován s velkou citlivostí. Líbilo se mi, že rozchod dvou lidí zde není líčen jako dramatická událost, že je to něco, k čemu v životě občas dochází, z různých důvodů. Že je potřeba snažit se toho druhého pochopit a porozumět mu, nikoli vyčítat a ubližovat. Myslím si, že se vztahy pracuje Murakami velmi citlivě, s nadhledem.
“Já samozřejmě umím pochopit, že jak jde čas a ledacos se mění, můžou se i lidská srdce navzájem přibližovat a vzdalovat. Podobná hnutí lidského nitra plynou jako nespoutaný proud a nezadrží je v tom žádný zvyk, rozum ani zákon. Mávají svobodně křídly a létají si sem a tam. Jsou jako tažní ptáci, pro které taky neexistují žádné lidské státní hranice.”

Takže, dávám hodnocení 4*, protože mám knihy pana Murakamiho ráda a vždy se ráda ponořím do měkkého polštáře tajemna. Ale myslím si, že by měl na chvilku zabrzdit se psaním další knihy. Chtělo by to nový nápad a ne se stále vést na osvědčené vlně magického realismu.

08.08.2019

Knihy od Murakami čtu velmi rada, mam je přečtené skoro všechny, a jakožto umělec, čerpám z nich hodně inspirace pro svoji tvorbu. K některým pasážím se vracím i několikrát po přečteni. Zejména jsem si velmi užila příběh knihy Komturova smrt a bylo mi líto že skončil, přesto mám několik zajímavých obrázku, které ve svém abstraktním podáni uvádí do tajemna a neznámá.
Takže, za mne, i když na několik pár epizod, co mi neseděli, tato kniha je skvěla!
P.S. Omlouvám se za možné chyby v textu, česky se ještě učím...

17.07.2019

Upřímně jsem čekala, že se děj bude více točit kolem záhadného muže bez tváře, ale ten zůstal i na konci knihy stále záhadným. oproti tomu jsme měli možnost seznámit se s velmi zajímavým sousedem, prozkoumat naprosto jedinečnou malbu a nebo – jak už to v Murakamiho knihách bývá – prozkoumat jiné reality. Pan Menšiki se mi v této knize stal nejoblíbenější postavou, jeho záhadnost, ale také vystupování či styl života v sobě měl... takový zvláštní lesk. Zároveň bych se ale i ráda dozvěděla ještě více o životě samotného umělce Tomihoka Amady. Kniha se mi rozhodně líbila, moc jsem si ji užila, avšak mým favoritem pořád zůstává Konec světa & hard boiled wonderland.

16.07.2019

Nepatřím mezi Murakamiho fanoušky.Po různých Podivných knihovnách,Honbě za ovcí,Kafce na pobřeží,neskutečně dlouhému 1Q84 a Sputniku jsem byl přesvědčen,že už od něj nic nepřečtu.Ale tady mě zlákala obálka a fajna cena z bazaru.A nelitoval jsem .Překvapil mě velmi vysokým vypravěčským uměním a hlavně tím ,že dokázal zlehčit sám sebe. Aspoň mám takový ,možná mylný dojem.Připadá mi víc hravý a dokáže k té hře připoutat čtenáře.Samozřejmě nechybí oblíbené rekvizity jako cesty mezi realitami, světy a jakési podivné filosofie příčinnosti a následků,které lze rozetnout zabitím Ideji a cestou za Metaforou přes hraniční řeku mezi Nicotou a Bytím. A samozřejmě sex. Zkrátka Murakami ,no.
Kdysi jsem zhlédl pár filmů od Davida Lynche ,včetně legendárního Twin Peaks a při čtení některých pasáží jsem měl dojem ,jakoby na mě dýchla atmosféra těch filmů.Grotesknost spojená s bizarností odlehčená humorem.
Tahle laťka je ale nastavená velmi vysoko,jsem zvědav,zda ji autor dokáže posunout ještě výše.
Vážení a milí !

14.07.2019

Naprosto úžasna knížka s prvky tajemna, která mě úplně pohltila. Myslím, že to není poslední knížka, kterou jsem od pana Murakamiho četla. Určitě doporučuji.

14.07.2019

Opět pro našince netradiční vyprávění. Místy trochu ukecané, někdy překvapivé s mystičtějšími prvky, trochu k zamyšlení, trochu inspirativní... Dostala jsem chuť zase něco namalovat.

Doporučuji přečíst už jen pro potěšení ze čtení.

21.06.2019

Tohle byla úžasná kniha. Prožitky jako z jiného světa, obrazy, malířství, samota a také jsem si připomenul skladatele a proč je miluju. Měl jsem chut´ jít ven a sehnat si všechnu klasiku na LP, abych si mohl ke čtení pouštět právě zmiňovaného skladatele.
P.S. Nemusíte od Murakamiho nmít nic načteného, aby Vás to uchvátilo. Tohle byla moje první kniha od něj.

15.06.2019

Na tuhle knihu jsem se moc těšil, ale nenadchla mě tak, jak bych čekal. Nějak jsem se nedokázal do příběhu vžít, což je v mém případě předpoklad, abych si knihu opravdu užil ...

30.05.2019

Já nemám slov. Stejně jako mnozí další, kteří knihu komentují. Dočetla jsem ji před pár okamžiky. A její poselství se ve mě teprve bude "rozkládat". Už teď ale vím, že je to jedna z nejlepších, možná vůbec nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla.
Ač by se někomu mohl zdát myšlenkový svět hlavního hrdiny moc rozvláčný, já to vnímala naprosto opačně. Kniha mě pohltila od své první strany. Když už jsem ji vzala do rukou, nemohla jsem se od ní na dlouhé hodiny odtrhnout. Přečíst 150 stran za večer byl standard.
Popis děje, prostředí, postav (kterých vlastně bylo na takovouhle dlouhou knihu opravdu minimum) i myšlenkových pohnutek mě naprosto nadchnul. Nebyl to žádný uměle strojený jazyk, dialogy mezi postavami zněly naprosto přirozeně (možná to bude i kvalitou překladu díla). Během čtení jsem chvílemi měla husí kůži (hlavně při cinkání rolničky a objevení Komtura), měla jsem strach, pociťovala jsem úlevu i radost. Naprosto jsem se při čtení dokázala odpoutat od reálného světa a vžít se do prostředí a postav.
Nemám, co bych knize vytkla. Snad možná až příliš prudký spád událostí v posledních cca 15 stranách, ale to je opravdu jen maličkost. Dovedla bych si ale představit, že by kniha pokračovala - zajímal by mne další osud Menšikiho i Marie Akikawy.
Kniha zároveň poskytuje prostor pro mnoho dalších otázek. Proč se vlastně tohle všechno stalo. Proč teď? Proč tomuhle člověku? Proč takhle? Proč musel Komtur zemřít? Viděl Tomohiko Amada postavu Komtura, nebo někoho úplně jiného, když byl vražděn? Jak se dostal Masahikův nůž do pečovatelského domu? A kde se vzala figurka tučňáka v jámě? Těch otázek vyvstává bezpočet a je jen na nás si domyslet odpovědi. Nebo snad stačí pozorněji naslouchat a číst mezi řádky a ony přijdou? Stejně jako přišly k hlavnímu hrdinovi odpovědi na otázky ohledně obrazu Komturova smrt?!
Byla to pro mě úplně první kniha od tohoto autora, ale rozhodně ne poslední.

26.05.2019

Ani nevím, co k tomu říct..pořád musím myslet na postavy, události a snažím se to dát nějak dohromady. Už dlouho mě žádná kniha tolik nepohltila a skoro bych řekla, že i neovlivnila. Ke konci už jsem trošku tápala, kde vlastně jsem, někdy pro mě byla mezi bytím a nebytím opravdu tenká hranice....myslím, že si od pana Murakamiho budu chtít brzy něco zase přečíst :-)

27.04.2019

Dokonale propracovaný příběh a charaktery, krásná sonda do výtvarného umění, trocha toho tajemna a nadpřirozena. Dokonalý mix.

22.04.2019

Proti jiným Murakamiho knihám daleko více tajemné, plné metafor a významů. Na první pohled není vůbec jasné proč musel Komtur vlastně zemřít, zůstávají otázky a jasné není nic. Na povrch se vynořuje reminiscence na Freuda a nevědomí, změny související s dospíváním (koho vlastně?), ale řečeno není nic. Přitom děj plyne a čte se to výborně. Za mě Murakami opět nezklamal, užila jsem si to dokonce i více než Kroniku ptáčka na klíček a rozhodně více, než IQ84. Četla jsem pořád dál a dál, hodně napjatá, jak příběh nakonec dopadne.

22.04.2019

Zvláštní nádherný příběh, chvílemi jsem zpočátku měla i nepříjemný pocit a něco mě nabádalo knihu odložit, nadruhé straně tu bylo cosi fascinujícího, co mě ke knize přitahovalo. Přečetla jsem a nelituji. Jednalo se o velmi hluboký čtenářský zážitek.

22.04.2019

Nuž, rôzne komentáre sa tu vyskytujú, tak k nim pridám aj ten svoj. Nebude negatívny, lebo na Murakamiho som zaťažený. Príbeh s mysterióznymi prvkami. Mne sa páčil a prijal by som aj viac strán.

18.04.2019

Nádherné jako všechny romány od p. Murakamiho, konec možná trochu uspěchaný, přidala bych takových 200 stran, aby to tak rychle neskončilo, ale na ztrátu hvězdy to samozřejmě není.

14.04.2019

Pro mě báječné. Vše se mi odvíjelo před očima a nemohla jsem se od čtení odtrhnout. Kniha o malování se mi v hlavě usadila jako jeden velikánský snový obraz.

Za mě něco hrozného, vybrala jsem si to kvůli čtenářské výzvě, začala číst, postupně mě začalo strašně štvát okecávání, tak jsem si řekla, že každý den přečtu kousek, abych došla ke zdárnému konci. Fungovalo to týden, pak už ležela v koutku, tak jsem ji raději vrátila do knihovny. Konce se asi nedočkám, nerada nedočítám, ale tady mi to nešlo. Asi nejsem na tento typ psaní.