Komturova smrt
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396609/bmid_komturova-smrt-yvd-396609.jpeg
4
612
149
Možná, že jednou budu s to zachytit podobu nicoty… Bezejmenným vypravěčem románu je výjimečný portrétista, který dokáže vystihnout tvář člověka tak, aby se líbil sám sobě. Všechno funguje téměř dokonale, dokud ho nenavštíví muž bez tváře s žádostí o portrét. A dokud ho neopustí jeho žena. Vnitřní rovnováhu nalezne v horské samotě, odhodlaný s tvorbou podobizen navždy skoncovat. Nečekaně však přichází další nabídka – taková, která se opravdu nedá odmítnout. Následuje vír událostí, které s ním cloumají ze strany na stranu: Jaké tajemství skrývá obraz Komturova smrt? Kdo přesně je tajemný pán „z domu odnaproti“ a jaká je jeho minulost? Proč si za horentní sumu objednal svou podobiznu? A jak je možné, že právě jeho portrét prolomí vypravěčovu tvůrčí krizi a probudí v něm uměleckého ducha? Haruki Murakami ve své fenomenální románové partii opět úspěšně buduje stále spletitější síť otázek, nejistot a pochybností. Nad tím vším ovšem kraluje otázka, která se v díle opakovaně vrací: Co je špatného na tom, když umělec ztvárňuje jen to lepší z nás?... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2018
,
Odeon
Originální název:
騎士団長殺し Kišidančo goroši , 2017
více info...
Přidat komentář
Komturova smrt je taková esence spisovatelství Haruki Murakamiho. Obsahuje to všechno, co od autora máte rádi i to, co ostatní čtenáře odrazuje. Nechci moc spoilerovat, ale v podstatě popis prostředí je po autorsku vznosný, květnatý, ale zároveň i stále se opakující. Opakování mi ale nevadí, protože čtivost má tato kniha obrovskou. Námět je také zajímavý a pořád jsem přemýšlel nad tím, co autor všemi těmi myšlenkami chce vlastně říct. Když už se ale začtete a zjistíte, že příběh má svůj řád a svoje neměnné prostředí, tak se stane něco nevídaně nadpozemského a celý ten svět se propadne do fantazie, která se těžce definuje a ještě hůř se nad ní přemýšlí. Závěr pak není kdoví jak epický, ale po přečtení a zamyšlení jsem si uvědomil, že jsem vlastně víceméně spokojen. Všichni totiž žijeme v takových bludných kruzích a jeden z dalších tu vzorově sepsal právě i sám pan autor. Pro mě osobně se jedná o jednu z nejčtivějších knih za posledních několika let. Těch 750 stránek utekla jak voda.
Haruki Murakami je mistr zobrazení světa na pomezí "reality" a mysli. Ale co z toho je realita a co ne? Nevysvětlitelné nevysvětluje ale přijímá. Ač příběh v podstatě nemá reálný děj, čtenář se od knihy nedokáže odtrhnout do posledního slova. Opět skvělý román Mistře...
Další skvělý maraton japonského kouzelníka Murakamiho. Jedinečný styl psaní, neuvěřitelně podmanivý zdánlivě obyčejný příběh, k tomu úžasný metaforický svět, mystičnost, znepokojivá atmosféra a postupné vytváření malých tajemství, které doslova vplynou do "jiného světa". Nechybí ani známé specifické prvky - osamělý chlap jako hlavní protagonista, podrobnosti každodenního života, kuchyňské scény a na pozadí klasická hudba. Více než 700 stran textu, a přesto je to málo, chci víc! Murakami (jako vždy) doslova maluje v knize. Gratuluji, mistře.
Nemohla jsem se ubránit představě pana Menšikiho v podobě herce Billyho Boba Thorntona. Ve Fargu byl také dokonale neprůhledný.
Krása, jednoduše krása. A je jedno kolik stránek to má. Murakami mě svým psaním a stylem prostě baví, až zapominám na svět venku.
Výstižnější hodnocení než již napsali Fortness a cubeice bych nezformulovala. Naprosto se s nimi ztotožňuji.
Krásný čtenářský zážitek.
Pokud jste Murakamiho nadšenci, tak vřele doporučuji. Pokud se s tímto autorem teprve seznamujete, doporučuji začít s kratším dílem. Murakamiho je třeba dávkovat pomalu, ale vždy to stojí zato.
Doufám, že budeme mít ještě dost příležitostí setkávat se s dalšími úžasnými příběhy Haruki Murakamiho.
Komturova smrt je pro mě úžasné dílo. Literárně vážně není co vytknout. Děj je poklidný, ale rozhodně ne nezajímavý. Kniha má veškeré rysy Murakamiho díla. Propojení reality a distopického světa, hledání sama sebe v podání hlavního hrdiny. Propojení života a smrti a nechybí samozřejmě sex jak je u Murakamiho zvykem. Četl jsem zde spoustu připomínek, jak se autor opakuje ve spoustě svých děl. Ano, opakuje se. Autor totiž ve svých knihách zrcadlí sám sebe, své touhy, strach, úvahy nad spoustou věcí atd. Je to odraz jeho samotného a ten se prostě dopsáním knihy nevypaří, ale zůstává v něm po celý život nebo minimálně po určitou část života. Kniha je delší, ale upřímně bych nadšeně četl, i kdyby měla o 1000 stran více. Ten kdo potřebuje napětí a rychlá řešení, uzavřené konce atd, ať přesedlá na Nesba, Yrsu, Keplera atd. , kteří jsou literárně skvělí, knihy jsou napínavé, velmi čtivé, ale Filozofické úvahy a hlubší myšlenky v nich nečekejte.
Přečetla jsem od něj všechno, mimo knihu o běhání, ale tuto jsem v polovině odložila. Škoda.
Toto byla má desátá kniha od Murakamiho, takže vím, co čekat a tentokrát jsem se těšila o to víc, že mám ráda i výtvarné umění. Zpočátku mi příběh silně připomínal Kroniku ptáčka na klíček, ale to už k tomuto autorovi patří, že jeho hrdinové jsou si v podstatě podobní a jejich způsob života včetně zálib také. Asi v polovině knihy, kdy se pozvolna začala vkrádat nuda z neustálých popisů toho, kdo co jedl a měl na sobě, se děj pohnul směrem k tajemnu a nadpřirozenu. Autorova konstrukce ideí a metafor mě úplně neoslovila, ale nevadila mi natolik, abych příběh se zájmem dočetla. Mínusem je pro mě zvolený typ písma, který se zejména večer obtížně čte (i s brýlemi), ale rozhodně musím vyzdvihnou opět vynikající překlad p. Jurkoviče a krásnou obálku.
Číst Murakamiho bichle je jak jízda na tobogánu. Nuda, nejradši bych knihu zaklapl a zahodil, a pak několik stránek, které mě nakopnou a musím pokračovat. Takhle uběhnou dva dny a jsem na konci. Když se vypravěč snažil namalovat portrét Muže bez tváře, vybavil se mi Třešňakův Obraz Doriána Graye, a bylo to tak magické, že mě úplně zamrazilo:
Marná snaha barvy na paletě
šedé je olovo šedý je cín
Vše co jsem nakrad na celém světě
byl jen Dorianův stín
Kdybych chvíli nesmlouvavě postál
vím že namíchám barvu kterou mládne
Takhle nepevně v rukou držím stín
Plátno - na něm nic veškeré a žádné
Vážení a milí,(říká Komtur), pokud nemáte Murakamiho romány opravdu rádi a k dispozici hodně volného času, tak se do těchto více než sedmi set stran snad ani nepouštějte. Příběh malíře, který opsal kruh od realistických portrétů na kšeft, přes symbolická díla plná života a zpět ke kšeftu( a svojí manželce), připomíná nejvíce právě malířská díla surrealistů plná symbolů, idejí, metafor a dvojmetafor až z toho určitě musíte získat dojem, že není nic jisté a hranice s absurditou je zcela nepoznatelná. Kniha je samozřejmě hodně podobná mnoha jiným autorovým dílům, plná super zdvořilých rozprav, poslouchání kvalitní hudby, historických reminiscencí a to vše podáno ohromně poutavě. Dejte si tedy při čtení na čas a doufám, že si potom určitě neřeknete něco o blbosti, která nestála za to.
Murakamiho buď milujete nebo od něj v životě nepřečtete nic až do konce. Souhlasím s mnoha názory, které jsem si tady přečetl, opakuje se, děj jeho knih se posouvá vpřed jen velmi pomalu, většinou vypráví o (zdánlivé) každodennosti - rutině, nevýrazných, nezajímavých a celkem obyčejných postav, žádných hrdinů, spíše outsiderů, většinou ztrácejících, než nalézajících, jejichž vzpoura proti obyčejnosti - symbolický akt hrdinství - se odehrává skoro pokaždé v imaginárním světě, jehož existenci tušíme od počátku příběhu (pokud Murakamiho známe a milujeme). Jenže všechny ty ingredience bez chuti dohromady vytváří jedinečnou intenzivní chuť výjimečnosti, kterou nikdo jiný vytvořit neumí. Tato Murakamiho kniha je pro mě vyvrcholením jeho tvorby. Předem jsem věděl, co od něj čekám a také jsem to dostal. Ano, skutečně používá stejné prostředky, hodně podobné nápady, ale zde mi fungují mnohem konzistentněji než třeba v 1Q89. Je to jako když malíř maluje portréty, používá zdánlivě stejné prostředky, ale přesto je výsledkem jiná tvář a jiný kus duše portrétovaného člověka. "Obraz" (román) Komturova smrt je fascinující právě tím, jak jej autor vypráví a jak jeho skutečnou podobu dotváříte vlastní fantazií. Pro mě tedy zatím vůbec nejlepší Murakamiho kniha, skvělá práce překladatele a v neposlední řadě souhlasím s mnoha ostatními, že také obal této knihy se velmi povedl. Přidávám se také k pocitu ostatních v tom, že nedokážu přečíst dvě Murakamiho knihy po sobě a musím si udělat přestávku, než se pustím do další. Rozhodně se na ní ale těším...
Ja mám Murakamiho štýl veľmi rada, ale toto bolo naozaj príliš rozvláčne. Škrtala by som ako divá. Na druhú stranu, priveľa zostalo nevypovedané. Každopádne, kniha určite stojí za prečítanie, je v nej veľa dobrých myšlienok, fascinujúce opisy výtvarných diel, alebo samotného procesu výtvarnej tvorby. Úplne ma dostala cesta hlavného hrdinu podzemim, to je pasáž, ku ktorej sa určite raz vrátim.
Kdy knihu Komturova smrt rozhodně číst
- obdivujete klasické japonské malby
- jste fanda do opery
- Kafka a Poe jsou vaše krevní skupina
Kdy knihu Komturova smrt rozhodně nečíst
- japonská kultura vám nic neříká
- nesnášíte tlusté knížky co se nevejdou do kabelky
- jste zarytý realista bez špetky fantazie
Musím na úvod říci, že na tuto knihu jsem se opravdu strašně moc těšila, protože vše, co jsem zatím od Murakamiho četla, řadím ke svým nejlepším čtenářským zážitkům. Mám moc ráda výtvarné umění, takže mi hodně sedlo, že hl.postavou je malíř, jehož jméno nám autor ale vůbec neprozradí. U Murakamiho miluji komorní atmosféru, málo postav a příjemné tajemno. I to jsem zde našla. Musím uznat, že kniha jako taková je velmi čtivá, hned na začátku jsem si říkala, že toto bude opět mimořádný zážitek. A nadšení mi vydrželo až ke konci, kdy jsem už doslova hltala stránky, abych se dozvěděla, jak celý ten příběh s podivnou zápletkou skončí. A přesně zde přišlo rozčarování. Námět považuji za opravdu vynikající, ale přijde mi, že Murakami nevyužil potenciál celé velmi originální zápletky. Za mě tomu konci prostě něco zásadního chybí. Bohužel úplně rozbil můj celkově nadšený dojem z knihy a upřímně přiznávám, že mě to strašně mrzí. Nebudu ale úplně konkrétní, abych neprozradila spoiler.
Knihu si v budoucnu přečtu znovu, zajímá mě, jak ji budu hodnotit s odstupem :)
Není to od autora nijak neobvyklá kniha. Totiž není to nic co by již sám svému publiku nevyjevil. Musím uznat ale že zde mu však celý ten koncept slov nějak víc sedí, slova mají barvu a dají se považovat za skutečnější, vymazlanější.
Není to o nějakém zdoláváním hory( :-)), kniha se čte ( jako všechny jeho knihy) velmi dobře - dokonce ani písmenka nejsou tak malá, u Odeonu mi začíná dost vadit ten silně přebělený papír, s nímž by se zcela určitě dalo něco udělat, kvalita knih by jistě neutrpěla)
Mě kniha silně připomíná Kroniku ptáčka na klíček a nejen jí ( v jistých rovinách i Mitchellovo sencislo9, což je ovšem pocta Murakaminu, takže to se ani nedivím). A v tom je ten zádrhel. Sebevymazlenější forma tuhle chybu ( v uvozovkách) nemůže odstranit.
Kdo Murakamiho nečetl, pro toho to musí být nečekané. Ostatní mají trochu smůlu, ale jen trochu
Nehodnotím, mám pocit že můj systém vůči této knize zamrzl. Něco mi nmi to vyloženě. Láme se to ve mně mezi 3 a 4/5.... ovšem stále v tom nemám jasno. Možná že mi Murakami svou poslední knihou trochu víc zamotal hlavu, protože opravdu mě se to zdá víc lyrické ( což není to přesné slovo), víc slohově propracované..a to má v mém v mém případě každý autor u mě z poloviny vyhráno, dovedu mu to potom sníst úplně. Za to bych mu tady klidně dala těch hvězd 5.
Douška : Ještě takový drobný detail. Už v létě kdy kniha vyšla v Polsku ( s přebálkou na které jsou štětce), jsem si myslela že Murakami zde bude mít jakési těžiště v tolik známé knize Obraz Doriana Graye, ale Murakami se chytil jiného scénáře a to Velkého Gatsbyho...( ve spojení když se nechá autor strhnout jako vždy hudbou a ještě k tomu Don Giovanni...)
Nejlepší řešení jak se vyhnout problému s formátem a topologii knihy je pořídit si ji v elektronické podobě.
Nakonec jsem to tak udělala a odbouralo to hodně diskomfortu, Murakami má tak větší šanci pro svůj vlastní prostor a protože přežívá druhé přečtení tak záhy po sobě, a přežívá ho dost výrazně hodnotím 4,5/5.
Evidentně jsem před tím válčila spíš s Odeonem než Murakamim. ( Což mě trochu mrzí protože s Odeonem na kordy být nechci :-)).
Čtivé, velice čtivé, chytlavé a umění jako prvek v komorním přístupu autora je dost vyvedené... Když si člověk odmyslí že mu některé postavy cestují z románu do románu a že jeho tvorba je vlastně jeden velký epos, jsou tam prvky jako vždy hudební, takže kdo miluje klasickou hudbu a ví jaké to je jí poslouchat, i tady bude mít šanci vstoupit za oponu dojmů, prvky historické, takže kdo má rád Japonsko bude opět poučován a odváděn do síní dějin, prvky umělecké, takže vstoupíme do palety skutečné i abstraktní, prvky erotické, protože to jsou Murakamiho poznámky pod čarou. Chvíli se točíte v atmosféře málem gotického románu.
Je to kniha atmosférická jako vždy, nevybočuje z řady, ale nutí vás se ptát. Je to záměr? Nebo omyl.
Já pochybuju že autor který by se vešel do takového množství žánrů a uspěl by, se vlastně může mýlit, zejména nad vlastní knihou...
Překlad výborný...
Štítky knihy
malířství japonská literatura magický realismus
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Kniha Komturova smrt je v
| Právě čtených | 48x |
| Přečtených | 778x |
| Čtenářské výzvě | 191x |
| Doporučených | 50x |
| Knihotéce | 339x |
| Chystám se číst | 361x |
| Chci si koupit | 93x |
| dalších seznamech | 6x |
Na další Murakamiho knihu jsem se moc těšil. Prvních sto stran se děj z obyčejného příběhu profesionálního malíře portrétů, který prochází životní i profesní krizí, stává příběh neobyčejný, přímo tajemný. V této části příběhu, který se odehrává v malém domku s ateliérem na předměstí Odawary na vrcholku kopce, jsem se přistihl, že se velmi těším na každou chvilku s touto knihou. Bylo to napínavé, tajemné, krásně napsané, detailní. V závěru knihy nechybí ani typické Murakamiho surrealistické bytí mezi snem a realitou. Trochu mě mrzelo, že konec knihy byl tak rychlý a vše se stručně a bod po bodu vrátilo do starých kolejí bez detailnějšího vysvětlení, které bylo typické pro celou knihu.