Komturova smrt

05.12.2018

Po dočtení tohoto rozsáhlého románu si dám od Murakamiho hodně dlouho klid. Musím říci, že se mi román líbil a nelíbil zároveň. Líbily se mi některé pasáže, které nás opět trochu zavádí do historie. Oslovily mě scény popisů týkající se malování. Zárověň mě poněkud zklamala zápletka celého díla, což samozřejmě nemusí být autorův nedostatek. Možná jen moje menší míra pochopení, co chtěl přesněji některými věcmi říci. Některé scény ve mně stále doznívají, některé mi připomínají jeho dřívější práce, ale asi by to člověk měl čekat, že spisovatel po tolika letech nemůže psát jednu knihu zcela jinou než druhou. Objevují se témata, která jsou pro Murakamiho tak typická. Dvě věci mi ale vadily docela dost- malá písmena knihy a poněkud její délka (moje namáhané oči a málo času? :-)) -- takže možná omluva, pane Murakami. Vy za to nemůžete.

02.12.2018

Pere se to ve mně. Mám z knihy smíšené pocity. Možná, že jsem se na knihu až moc těšil, obzvlášť na téma osamocení v horách (které bylo úžasné v Honu na ovci), bohužel nadšení ze mě postupně opadalo a byla to nuda, nuda a nuda. Jsem ochotný u Murakamiho přijmout opakování motivů z jeho předešlých knih. Tady ovšem tyto motivy byly zcela zcestně použity, navíc postavy byly ploché, nezajímavé, stylisticky to na hodně! (né-li všech, fuj) místech dřelo. Co se mi ovšem líbilo, byl úžasný překlad Tomáše Jurkoviče (proto jsem se také rozhodl číst knihu v čj a nikoliv v aj). Avšak sebelepší překlad nezalepí díry, které zanechal autor.

Dále pouze pro ty, co již četli (spoilery!):
V tomhle 700stránkovým maratóně Murakamimu došel jasně dech. Mám ho samozřejmě rád a spoustu chyb a přehmatů mu odpouštím, ale tohle se mi zdálo až příliš. Naprosto nevyužil potenciál, který se nabízel (samota - místo toho se objeví nějakej bělovlasej teplouš), já vim, tady chtěl navázat na jeho oblíbenou knížku Velký Gatsby, docela se mu to povedlo, ale mohl to udělat líp. Rolnička a nemrtvej mnich se mi hrozně líbila, to zase bylo super, tenhle japonský exkurz Murakamimu slušel, byť rád tam hází věci ze západu. Ovšem nápad s ideu totálně po****. Murakamimu filosofování nejde a definice idey v podání maestra tahala za uši. Pedofilsky se vyřádil na postavě Marie Akinawy a jejích prsatých problémech, a když zmizla, skákal jsem, že je v tahu. Najednou se objevila a její příběh zmizení mi byl muky. Střídání ich a er forem + popis jak trpěla v luxusní vile, kde se pár dní válela a žrala sušenky a pila balenou minerální vodu. Já nevim, to po tom Murakamim to nikdo nečetl? Vypadalo to jako kdyby to ke knize vůbec nepatřilo, bylo to trapný. A závěr? No, dejme tomu.

02.12.2018

Už hodně dlouho jsem si přál, aby vyšel delší příběh Haruki Murakamiho. Komturoava smrt se řadí mezi knihy jako jsou 1Q84, Konec světa & Hard-boiled Wonderland nebo třeba Kronika ptáčka na klíček. Přestože mi zmíněné knihy přišly příběhově mnohem delší a událo se toho v nich, alespoň podle mého, mnohem více, je Komturova smrt opravdu nádherné čtení. Opět se tu setkáváme s jeho tak typickým stylem, tedy pohrávání si se čtenářem - nejde to nemilovat. Otázky vršící se jedna na druhou, na které nedostáváme odpovědi. Vím, že mnoha lidem se to nelíbí a berou to jakousi nedokonalost, ale o tom by se dalo mluvit hodiny a hodiny... V tomto zastávám stejný názor jako uživatel adorjas jsem zkrátka Murakamijovec, Murakamifil. Na každou knihu se těším a každou knihu dočtu s naprostým nadšením. Ani nyní to nebylo zklamání. Cítil jsem v tom něco jiného než ve výše zmíněných knihách, které mi přišly dějově delší, zde se setkáváme řekl bych s krátkým dějovým úsekem, který je vyplněn pro mnohé nejspíše zbytečně rozvleklým vyprávěním o obyčejném životě jednoho obyčejného malíře, no... opravdu obyčejného? Bylo zde řečeno, že nepotřebujeme vědět, že hlavní postava šla vykonat potřebu na toaletu, ale tohle už zkrátka k Murakamiho knihám patří stejně jako realistický popis sexuálních scén, které chtě nechtě vyvolají ve čtenáři sexuální touhy, přitom to není nijak přikrášlené ani vyumělkované a přesto ta obyčejnost, realita je silnější než většina vyumělkovaných scén podobného druhu v jiných knihách. To samé by se dalo říci i o růstu poprsí mladé Marie Akikawi, které tak trochu rozbíjí hlavní děj, ale přitom bych si neuměl představit, že by tento problém z knihy vymizel, to zkrátka dobře nejde.

Musím opravdu hodně pochválit obálku knihy. Vlastním všechny česky vydané knihy Murakamiho, a tohle je asi opravdu první přebal, který se mi bez výhrad líbí a přímo ve mně vyvolává strach který nejspíše zažívala i hlavní postava ke konci knihy.

Jako vždy mě těšilo pane Haruki Murakami a už nyní se těším na další setkání.

30.11.2018

Barvité jako vždy, obsáhlé a košaté. Závěr mne trochu zklamal, ale jako celek velice zajímavé. Unikátní styl, který je napínavý a čtivý. V Hongkongu označili tento román za nemravný - místy zvláštní popis některých erotických scén...

26.11.2018

Dočteno pro dočtení. Jestli mi rozumíte. Ono nejde říct, že je to špatné, myšlenek je tam spousta, ale je to moc a moc dlouhé. Kdybych neměla Murakamiho tolik ráda, asi bych to i vzdala, .... Jinak co se hodnocení týká plně souhlasím s tím, co napsal Kutcho, lépe bych to nenapsala. Jakož i souhlas s tím, že pokud jdete do Murakamiho poprve také radím zvolit něco jiného, zvyknout si na jeho alegorie, dvojidee, pomyslnosti, fikce s tím , že musí člověk spoustu věcí domýšlet neb autor jen naznačuje...to není tak lehké si na to zvyknout a jiné jeho knihy jsou k pochopení a uchopení lepší. To je můj názor.

20.11.2018

Souhlasím s předchozím komentářem (Kutcho), že tentokrát je zdlouhavost vyprávění na škodu, trochu jsem se pozastavila i nad občasnou neadekvátní reakcí třináctileté dívky (= její moudra pronášená k malíři)…
Dočetla jsem a na jedné straně cítím jisté zklamání z "rozuzlení", které se vlastně ani nedostavilo a vplynulo do jakéhosi otevřeného konce, a na druhé straně obdiv k autorovi, který si tak umí pohrávat se čtenářem svými výlety do světů idejí a metafor.

20.11.2018

Neviem, či som už presýtený knihami Haruki Murakamiho a tým pádom mi ani nemajú čo nové ponúknuť, alebo už ani samotný autor nevie čo písať. Po prečítaní doslovu pána Jurkoviča mi príde, že autor vie, čo chce povedať, len v tomto prípade to robí zdĺhavou cestou. Kniha plynie pomaly a to tempo si užijete. Ako vždy je to kvalitné čítanie, na aké sú priaznivci Harukiho kníh zvyknutí, no dokopy sa tam nič nestane, veľa načrtnutých zápletok jednoducho vyfučí do prázdna a aj tie, čo sú dokončené do ako tak zmysluplného konca nijako neohúria. Je to stále o tom istom, tentokrát dlhšie a menej zaujímavé, aj keď rozprávanie je stále pútavé. Ak patríte do fanklubu Murakami, určite si knihu prečítajte, sklamaní nebudete, ak sa chystáte na svoju prvú knihu od tohto autora, asi by som išiel do inej.

05.11.2018

Som Murakamifil, takže menej ako 5* nedám, opäť som bola vtiahnutá do diela, opäť sa tam zborazil jeho typický štýl ako v zdanivej realite, vyplávajú vždy na povrch absolútne sureálne veci. A viac-menej sa za 700 strán knihy toho moc neudeje, až na posledných 200 stranách dej začína gradovať, aby opäť mohol skončiť v potuteľnom pokoji. Myslím, že práve na to sa budú komentáre sťažovať, že im to bude pripadať opozerané už z Kroniky vtáčika na kľúčik alebo z 1Q84, alebo z Kafky, alebo z Honu na ovcu...

Za mňa, ale opäť dobré!