Haruki Murakami

Velmi zajímavý autor.

Dnes vyšel v originále Murakamiho nový román. Anglický název zní "The City and Its Uncertain Walls". Tak uvidíme jak dlouho bude trvat překlad do češtiny, počítám že rok určitě, vzhledem k rozsahu (prý asi 1200 stran v originále) nejspíš déle..

Haruki Murakami vydá na jaře po šesti letech novou knihu
https://denikn.cz/minuta/1070794/

K charakteristice tohoto autora si vypůjčím malou čast komentáře Evaho73 ke knize Kafka na pobřeží:
"Postavy mi prišli úplne bezduché a bez emócií, akoby to boli iba mechanické figúrky bez srdca a lásky v akejkoľvek podobe, poháňané väčšinou iba svojim "chtíčom".
Idem proti prúdu, ale nemôžem si pomôcť, tak to proste cítim."
Je v tom, stejně jako v předchozím postřehu muf-rodrigo ukryto i moje převažující vnímání tvorby tohoto autora.
Bezduchost kombinovaná se zvláštně dráždivou filozofií, která je pocitově strhující, ale reálně prázdná.
V dílech je množství jinotajů, které se z mého pohledu zavděčí každému lidskému hledání bez cíle a ukotvenosti.

Zvláštní, jako koneckonců celé Japonsko. Ten rozdíl kultur si člověk uvědomuje na každém kroku, ať čte knihy o životě v Japonsku (Sláma i hedvábí), beletrii, která je ale taky obvykle o životě (Než vystydne káva, Hlas hory), sleduje nějaký zábavný (=bizarní) japonský pořad, film, je to vždycky nějaké ... divné ... protože jiné, než na co jsme zvyklí. Pro mne je velkou otázkou, jestli "divnost" hlavních postav Murakamiho románů je v Japonsku jevem spíše obecně běžným (protože založeným na odlišné kultuře nebo touto kulturou modelovaným a vytvářeným) nebo se má jednat o nějakým způsobem deprivované jedince čistě pro potřeby románu. Murakamiho romány (aspoň ty, které jsem přečetl), jsou plné podivně frustrovaných a podivně se chovajících postav, myšlenek a nejenmyšlenek na sebevraždu, beznaděje, pátrání v rozpolceném či zmateném nitru, jsou plné nenaplněných vztahů, a zároveň explicitně popisovaných sexuálních aktů (snad jako zoufalého vyústění, kontrastu, odevzdání se a chvilkovému ukotvení proti tomu všemu životnímu ztracení a zmaru) a velmi rozvláčných líčení rutinních činností (vaření, hygiena, sport), snad jako další nudné, ale alespoň stejné a spolehlivé součásti těch zoufalých zmatených životů. Nepopírám, že Murakamiho romány mne vždy donutily k zamyšlení a jen tak se na ně nedá zapomenout, minimálně stylem psaní a atmosférou. Velký přesah jsem v nich zatím nenašel, buď tam není, nemá být, nebo tam je a já ho nenašel ... jak potom hodnotit? Nevím.

ČRo Vltava, 23.3.2022
Další film podle nezfilmovatelného Murakamiho. Drajv maj kár mohl dopadnout i hůř
https://vltava.rozhlas.cz/dalsi-film-podle-nezfilmovatelneho-murakamiho-drajv-maj-kar-mohl-dopadnout-i-hur-8708730

ČRo Vltava, 28.1.2022
Sbírka mých triček. V německém překladu vyšel další titul japonského autora Haruki Murakamiho (4 minuty)
https://vltava.rozhlas.cz/sbirka-mych-tricek-v-nemeckem-prekladu-vysel-dalsi-titul-japonskeho-autora-8669205

Nejak po Kafkovi na pobrezi som sa s Murakamim zacal rozchadzat. Mozno mi uz tak nesedla jeho dalsia tvorba, alebo som sa zmenil ja, alebo je to prekladmi, neviem. Na Norske drevo a podobne nostalgicke zalezitosti ale dodnes nedam dopustit.
Doplnene 2022 : Posledne som kupil Kroniky vtacika na klucik. Murakamiho knihy ma vtahuju do depresii. Takze po roku 2012 som uz nic nove necital. Vraciam sa k starym kniham, a vzdy to boli.

Zatím přečteny pouze dva příběhy (Kafka na pobřeží a 1Q84). Pochopil jsem tak možná pouze 1/3, ale pojmul jsem do sebe absolutně vše i něco navíc z těchto románu. Pan Murakami dokázal, že každý si dokáže z knihy odnést to své, co přesně potřebuje, jelikož v příbězích nechává pro čtenáře prostor na seberealizaci.

Jeden z mých nejoblíbenějších autorů, jehož knihy mě dokáží pohltit. Zpočátku mě zaráželo, když se v knize objevila postava nebo případně stala událost, která nastolila nějaké otázky, u kterých jsem čekal jaký to bude mít význam, pointu... a ono to zůstalo nevyřešené a otevřené až do konce knihy. Ale neměl jsem nejmenší problém na ten jeho způsob vyprávění přistoupit. Murakami je totiž autor, který nemá potřebu vyprávět opulentní příběhy. Naopak, je to autor, který chce zkoumat a rozpitvat hlavního hrdinu do nejmenších detailů. A nadpřirozené prvky, které se u něj často v románech objevují, mají právě v tomto zkoumání své opodstatnění.

je tak ...svojský ... nedokážu popsat jaký mám pocit z jeho knih, snad jen trošku mě jako ženu štve jak jsou jeho hrdinky pokřivené - labilní - no ale přes to dokáže popsat prostředí tak, že to vidím,že tam jsem, že to cítím.. patří do mé knihovny.

Jeho knihy me pokazde vtahnou do deje natolik, ze nevnimam proud casu a jedine na co se tesim, je dalsi kapitola a jak se dej bude nadale vyvijet. Jeho postavy jsou mi v mnohem blizke svou povahou, predevsim pocitem samoty nebo touhou po samote. V neposledni rade je to take obliba klasicke hudby a jazzu, diky kterym si pak nejakou nahravku zminenou v knize i pustim.

Po přečtení Komturovy smrti jsem došla názoru, že styl psaní tohohle člověka mě nesmírně uchvacuje. A nejen to. Zcela mě dokáže vtáhnout do děje na dlouhé hodiny, aniž bych vnímala proud času - odpoledne se najednou přehoupne v noc a já to ani nepostřehnu, nevnímám pocity hladu či žízně. Fyzicky možná existuju v téhle realitě, ale má duše je uzavřená v knize a prožívá vše s postavami a děj knihy, nebo spíše alternativní reality děje samotného se mi objevují i ve snech. Takhle silně na mě nikdy žádná kniha nezapůsobila a rozhodně si od Murakamiho budu chtít přečíst další knihy.

Já nevím, ale Haruki Murakami je jiný. Líbí se mi jeho pohled na svět, styl a způsob, jakým mě vtáhne do příběhu..ani si toho nevšimnu a už v tom lítám. :)

Ještě loni v tuto dobu kdyby mi někdo řekl že se vrátím k autorovi s touhou si ho komplet přečíst poklepala bych si na čelo. Byla jsem jím svým způsobem nadšená, ale číst ho znovu. Nikdy. Dokud u nás nevyšla Komturova smrt a já mu to znovu nesežrala. A v té době se do něj pustil ( prvně) můj manžel a chtěl si živě rozprávěl a byl konec a tak jsem celkem ochotná některé knihy odsunout a pročíst se tím znovu. A to jaksi znamená, v mém světě a mé realitě, že brnká na správnou strunu...Konec....

Od Harukiho jsem přečetl vše, co vyšlo v češtině, je to můj oblíbenec. Mám rád jeho povídkové knížky, ale především miluji jeho dlouhé hutné romány. Asi nejvíc mě zaujala trilogie 1Q84 a naposledy Komturova smrt.

Můj oblíbený autor.
Nejradši mám Konec světa & Hard-boiled Wonderland

Už si ani nepamatuji, kdo a kdy mi Murakamiho doporučil, jen že první moje kniha byl Kafka na pobřeží a stala se jednou z těch nejoblíbenějších spolu s Kronikou ptáčka na klíček a 1Q84. Z některých knih je znát inspirace Kafkou, proto doporučuji hlavně všem co nepotřebují vždy dokonalé objasnění záhad a baví je určitá snová realita, kde si lze domyslet svůj vlastní konec..

Můj nejoblíbenější autor, četla jsem všechny jeho knihy a vždy je to zázrak. Je to opravdu jiný svět, o kterém píše? Nebo jsme my slepí?