Milan Kundera citáty

česká, 1929 - 2023

Citáty (161)

„To je luciferský paradox: jestli nějaká společnost (například naše) překypuje bezdůvodnou násilností a zlobou, je to proto, že jí chybí skutečná zkušenost zla, zkušenost vlády zla. Neboť čím jsou dějiny krutější, tím krásnější je útočiště, čím je událost banálnější, tím víc se podobá záchrannému pásu, na kterém se zachycují ti, co jsou na útěku.“ (S81) Slova, pojmy, situace


„To, co je na životě nesnesitelné, není být, ale být svým já.“ Nesmrtelnost


„V hlubinách každého z nás je vepsán takový důvod, který je stálou příčinou našich činů, který je půdou z níž se zvedá náš osud.“ Nesmrtelnost


„V nudě každodennosti sny a snění nabývají na důležitosti. Ztracené nekonečno vnějšího světa je nahrazeno nekonečnem duše.“ Zneuznávané dědictví Cervantesovo


„Všechny předpovědi se mýlí, to je jedna ze vzácných jistot, jež byla člověku dána. Ale i když se mýlí, říkají pravdu o těch, kdo je vysloví, ne o jejich budoucnosti, ale o jejich současné době.“ (S15) Nevědění


„Vyznavači radosti bývají většinou ti nejsmutnější lidé.“ Žert


„Vzpomínky jsou jen bolestným potvrzením jeho nepřítomnosti.“


„Žádný román hodný toho jména nebere svět vážně. Co to znamená ostatně říci „brát svět vážně““? „To zřejmě znamená: věřit v to, co nám svět předkládá k víře“ Jakub a jeho pán


(...) objevila se na scéně nikoli jako pronásledovatel, ale jako divák, který byl stržen podívanou a ztotožnil se těmi, co pronásledují. Jakub měl vždycky hrůzu z toho, že ti, co se dívají, budou ochotní přidržet katovi obět. Nebot z kata se stala během času sousedsky důvěrná postava, kdežto pronásledovaný čpí čímsi aristokratickým. Duše davu, která se snad kdysi zotožnovala s pronásledovanými ubožáky, ztotožnuje se dnes s ubožáctvím pronásledovatelů. Protože honba na čověka je v našem století honba na prilivegované: na ty, co čtou knihy nebo mají psa.


A já také vím, že kdybych překročila tu hranici, přestala bych být sama sebou, stala bych se někým jiným, a vůbec nevím kým a děsím se toho, té strašné změny, a proto hledám lásku, zoufale hledám lásku, do níž bych mohla vejít taková, jaká dosud ještě jsem, se svými starými ideály, protože já nechci, aby se můj život rozlomil v půli, chci, aby zůstal celý od začátku do konce. (Žert)


Ano, kdo hledá nekonečno, ať zavře oči! /Nesnesitelná lehkost bytí/


Avšak nikdo nemůže udělat s pocity nic, existují a neexistuje způsob, jak je cenzurovat. Můžeme si vyčítat nějaký čin nebo poznámku, nikoliv však pocit, jednoduše proto, že nad ním nemáme vůbec žádnou kontrolu.


Až dosud si to ovšem neuvědomovala a je to pochopitelné: cíl, za kterým se člověk žene, je vždycky zahalen. Dívka, která touží po manželství, touží po něčem pro ni zcela neznámém. Mladík, který prahne po slávě, neví, co to sláva je. To, co dává smysl našemu počínaní, je vždycky něco pro nás totálně neznámého. Nesnesitelná lehkost bytí


Boj člověka s mocí je bojem vzpomínek se zapomněním.


Bude-li se každá vteřina našeho života nekonečněkrát opakovat, jsme přikováni k věčnosti jak Ježíš Kristus ke kříži. Nesnesitelná lehkost bytí


Byl s tím smířen, přesto ho však občas přepadala hrozná představa silnice, po které je hnán, na níž je všemi viděn a ze které nesmí odbočit. Směšné lásky


Být absolutně moderní ... svět povrchnosti, pohodlí, obchodu, reklamy, blbé masové kultury, která mlátí lidem do hlav svá melodramata, svět konvencí. (Nesmrtelnost)


Být: proměnit se v kašnu, kamennou nádrž, do které padá vesmír jako vlahý déšť. Nesmrtelnost


Cena člověka je v tom, v čem sám sebe přesahuje, v tom, čím je mimo sebe, čím je v jiných a pro jiné.


Cíl, za kterým se člověk žene, je vždycky zahalen. To, co dává smysl našemu počínání, je vždycky něco pro nás totálně neznámého.


Co si myslíte, že je pro člověka největší požitek? Můžete hádat, ale hádala byste špatně, protože nejste dost upřímná. To není výtka, protože k upřímnosti je třeba sebepoznání a k sebepoznání je zapotřebí věku.


Co to vlastně znamená být užitečný? Suma užitečnosti všech lidí všech dob je plně obsažena ve světe takovém, jaký dnes je. Z čehož vyplýva: není nic mravnejšího než být neužitečný.


Čím je břemeno těžší, tím je náš život blíž zemi, tím je skutečnější a pravdivější. (Nesnesitelná lehkost bytí)


Člověk má velkou výhodu, že se nemůže potkat sám se sebou v mladším vydání.


Človek nebyl vlastníkem, ale jen správcem planety, který se bude musit jednou ze své správy zodpovídat. (NLB)


Člověk nikdy nemůže vědět, co má chtít, protože žije jen jeden život a nemůže ho nijak porovnávat se svými předchozími životy, ani ho opravit v následujících životech. (NLB)


Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek s očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí, co žil a jaký to mělo smysl.


Člověk prochází přítomností se zavázanýma očima. Smí pouze tušit a hádat, co vlastně žije. Teprve později mu odvážou šátek z očí a on, pohlédnuv na minulost, zjistí co žil a jaký to mělo smysl.


Člověk si uvědomuje svou slabost a nechce se jí bránit, nýbrž poddat. Je opilý svou slabostí, chce být ještě slabší, chce upadnout uprostřed náměstí, přede všemi, chce být dole a ještě níž než dole.


Člověk žije všechno hned napoprvé a bez přípravy. (NLB)