Fredrik Backman citáty

švédská, 1981

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (88)

„Říká se, že s věkem přichází moudrost, ale pro většinu z nás to neplatí, stárnutím jenom sbíráme zkušenosti s tím nejlepším i nejhorším. Výsledkem je spíš cynismus než chytrost. V mládí netušíme, co nejstrašnějšího nás může potkat, a ještě že tak, protože jinak bychom nikdy nevyšli ze dveří ven. A rozhodně bychom nepustili ven ty, které milujeme.“ — Vítězové

„S tebou jsem vždycky věděl, kdo jsem. Bylas moje zkratka.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. A jsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé.“ — Muž jménem Ove

„Tenhle svět je občas plný nepochopitelného, nepředstavitelného, nezbadatelného a neúprosného zla. Násilí, křivd, chamtivosti a slepého vzteku. Ale taky je v něm spousta toho opačného. Slušnost mez cizími lidmi. Láska na první pohled. Věrnost a přátelství. Něčí ruka ve tvé dlani o nedělním odpoledni. Hrdinové, kteří povstanou, když se nikdo jiný neodváží. Chlápek v saabu, něco přes padesát let, který tě v zácpě u nájezdu na dálnici pustí před sebe. Dětský smích. Cheesecake.“ — Co by můj syn měl vědět o světě

„Ti, co svůj život odžili, tu zůstavili své milované a zanechali jim dny, jejichž součástí již nikdy nemůžou být.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„To proto lidé dostávají šanci rozmazlovat vnoučata, tím totiž prosíme o odpuštění své děti.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Tohle s námi smrt dělá, je jako telefonní rozhovor, teprve když to položíme, uvědomíme si, co všechno jsme měli říct.“ — My proti vám

„Tvoje babička byla stará. Ale ne pro mě! Znala jsem ji jen sedm let!“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Univerzum příliš velké na to, abychom se na ně zlobili, ale život je dost dlouhý, abychom si mohli vzájemně dělat společnost.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„V dospělosti prožíváme dny, kdy máme pocit, že meleme z posledního. Najednou nevíme, za co vlastně tak dlouho, úporně bojujeme, jsme pohřbení ve skutečnosti a všednosti a ptáme se, jak dlouho to ještě vydržíme. Skvělé je, že všichni takových dnů ustojíme víc, než si myslíme. Děsivé je, že nikdo neví, kolik přesně.“ — Medvědín

„V životě každýho chlapa nastane chvíle, kdy se musí rozhodnout, co bude zač. Jestli po sobě nechá šlapat, nebo ne. Kdo tomu nerozumí, nemůže rozumět ani těmhle chlapům.“ — Muž jménem Ove

„V životě nastanou chvíle, kdy před tebou bude někdo zpochybňovat, k čemu je modernímu muži ve vyspělé technologické společnosti nejlepší kamarád. Jenže tvoje máma pořád kupuje krámy v e-shopech. Co tři roky se stěhujeme. Je s tím spousta nošení. A vůbec, občas si člověk potřebuje s někým zapařit FIFU. Nejlepší kamarád se zkrátka hodí.“ — Co by můj syn měl vědět o světě

„Vášně jsou dětinské. Banální a naivní. Nedají se naučit, jsou instinktivní a zcela nás přemohou. Zaplaví nás. Očistí nás. Všechny ostatní emoce jsou spjaty se zemí, ale vášeň sídlí ve vesmíru. A proto je vášeň cenná, ne pro to, co nám dá, ale pro to, co nás nutí riskovat. Naši důstojnost. Nepochopení ostatních a nesouhlasné kroucení hlavou.“ — Tady byla Britt-Marie

„Ve které se nevyznáš, tu si vezmeš za ženu. A celý život si nad ní budeš lámat hlavu.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Věc můžeš prohlásit za ztracenou, až když ji nedokáže najít ani tvoje máma.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Velká tajemství z nás činí malé lidi, zvlášť když patříme k těm, před nimiž druzí musí nějaká tajemství mít.“ — Medvědín

„Víš, co je na rodičovství nejhorší? Že tě budou soudit podle tvých nejslabších chvilek. Milionkrát uděláš něco správně, ale pak stačí jeden špatný krok a už navždycky budeš tátou, který se koukal do mobilu, když se jeho dítě v parku praštilo hlavou o houpačku. Nespustíme z nich oči třeba celé dny, ale pak si chceme přečíst JEDNU esemesku a všechny chvíle, kdy jsme se chovali správně, jsou k ničemu. Nikdo nechodí k psychologovi, aby s ním řešil, kolikrát jako dítě nedostal houpačkou do hlavy. Rodiče jsou definováni svými nezdary.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Všechna manželství mají své špatné stránky, protože všichni lidé mají slabiny. A každý člověk, který s někým žije, se s těmito slabinami naučí zacházet jiným způsobem. Dá se na ně například nahlížet jako na velmi těžké kusy nábytku a jednoduše uklízet jen kolem nich. Zachovávat iluzi. Člověk samozřejmě ví, že se pod nimi hromadí špína, ale naučí se na to nemyslet, dokud si toho nevšimnou hosté. A pak jednoho dne ten kus nábytku někdo bez dovolení odstrčí a všechno se to vyvalí na povrch. Špína a rýhy. Neodstranitelné kazy na parketách. Jenže to už je pozdě.“ — Tady byla Britt-Marie

„Všechno je složité, dokud ti to někdo nevysvětlí.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Všechny sedmiletý děti si zaslouží mít superhrdinu.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Všichni lidé chtějí žít hodnotný život, ale hodnoty má každý člověk jiné.“ — Muž jménem Ove

„Vším, čím jsem, jsem díky ní, ona byla můj velký třesk.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Vždycky jsem si říkal, že led je způsob, jak příroda člověku říká, ať dá vodě na chvíli pokoj.“ — Medvědín

„Z povolání učitelky ji často přepadá marnost, ale občas v něm prožívá i světlé chvilky, za které všechny ty odpracované hodiny a urážlivé výplatní pásky stojí: Když se jí povede někoho oslovit.“ — My proti vám

„Začíná to klíči a končí lidmi.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Zamilovat se do ní bylo, jako by se mu nedostávalo místa ve vlastním těle. Proto tančil.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Život jde dál. Nedává nám na vybranou.“ — Vítězové

„Život je víc než boty, ve kterých chodíte. Víc než člověk, kterým jste. Je to sounáležitost. Části vás samých v někom jiném. Vzpomínky na zdi a skříně a zásuvky s příbory, u kterých víte, kde co leží. Celoživotní přizpůsobování se a perfektní organizace, aerodynamické soužití dvou osobností. Společné prožívání všech obyčejných věcí.“ — Tady byla Britt-Marie