Fredrik Backman citáty

švédská, 1981

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Citáty (88)

„Láska je podivuhodná věc. Dostaví se úplně znenadání.“ — Muž jménem Ove

„Láska se nedá změřit, ale tento fakt nám stejně nezabrání se o to pořád pokoušet. Jedním z nejjednodušších měřítek je patrně prostor: Kolik místa jsem ochotný poskytnout tvé osobnosti, aby mohla být tím, čím chce?“ — My proti vám

„Leden ve vlasech...“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Lidé postávají mlčky s pootevřenýma očima a přivřenými mozky, až elektronické vstupní karty potvrdí píchačkám jejich existenci.“ — Medvědín

„Manželství. Mělo by existovat jiné slovo pro stav, kdy jsme svoji už mnoho let. Kdy už máme dávno za sebou okamžik, v němž jsme to přestali vnímat jako svou volbu. Už si tě nevybírám každé ráno znovu, to byl krásný slib, který jsme si řekli v den svatby, už si jen neumím představit život bez tebe. Nejsme čerstvě rozvité květy, jsme dva stromy se srostlými kořeny, zestárli jsme v sobě.“ — Vítězové

„Mít babičku je jako mít celou armádu.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Mluvit o ztrátě fantazie? Úplně jsem se zhrozil, protože fantazie pro mě vždycky byla vším. Fantazie mi zachránily život.“

„Na lavičce to voní vodou a sluncem. Ne všichni lidé vědí, že voda a slunce nějak voní, ale je to tak, jen musíte poodejít dost daleko od všech ostatních vůní, abyste si to uvědomili.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé.“ — Muž jménem Ove

„Na své spontánní reakce býváme jen málokdy hrdí. Říká se, že první myšlenka bývá nejupřímnější, ale často to není pravda. Často je to ta nejhloupější. K čemu by nám jinak byla schopnost přemýšlet?“ — My proti vám

„Najednou žijeme vedle sebe, a ne spolu. Jeden z nás si překvapivě dlouho může myslet, že naše manželství je v pořádku. Nebo přinejmenším že není horší než ostatní. Na pohodu. Ale pak se ukáže, že jeden z nás chce víc, nestačí mu se dny probojovávat. Jeden z nás pracuje a chodí domů, pracuje a chodí domů, pracuje a chodí domů. Snaží se v práci i doma všechny uspokojit. A pak se ukáže, že vaše láska a vedoucí se uspokojují navzájem.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili. Dokud jsou malé, šílíme z toho, jak brečí, kdykoli odejdeme z místnosti, protože si neuvědomujeme, že pokaždé když někdo zakřičí "táto!", jsme potřební. Je těžké si zvyknout na to, že už to tak není.“ — Vítězové

„Ne všechy příšery se hrozivé narodí. Některé se promění ze žalu.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Ne všechy příšery tak vypadají i navenek. Někteří si příšeru nesou uvnitř.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Ne, to není žádný žertík. Kdybych chtěla vtipkovat, tak vám řeknu, že slepec nakráčel do baru. A do stolu. A do několika židlí.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Největší moc smrti nespočívá v tom, že dokáže ukončit lidský život, ale že lidé, kterým se prozatím vyhýbá, už nechtějí žít dál.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Někoho milovat je jako nastěhovat se do domu. Zpočátku je člověk zamilovaný do novoty, každé ráno se pozastaví nad zázrakem, že je to skutečně jeho, jako by se strachoval, že k němu každou chvíli někdo vtrhne a oznámí: Došlo k obrovskému omylu, nikdy jste si neměl žít tak pěkně. Během let ale oprýská fasáda, dřevo se tu a tam rozloží. A člověk svůj dům nemiluje pro jeho dokonalost, ale právě proto, že dokonalý vůbec není. Naučí se znát všechny rohy a zákoutí. Jak to udělat, aby mu nezamrzl klíč v zámku. Která prkna v podlaze se prohnou, když se na ně postaví, a jak otevřít dveře od skříně, aby neskřípaly. Všechna tahle malá tajemství totiž dělají domov.“ — Muž jménem Ove

„Nic se ti nesmí stát. Ne, co to povídám. Vše se ti musí stát. A musí to být zázrak sám.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Nikdo neumře. Stane se pohádkou, jen lehce poskočí v gramatice, čas přítomný se změní na minulý.“

„Nová auta voní po měkké kůži – pravý opak toho, jak jsou cítit staré popraskané sedačky u babičky doma. Else se líbí obojí, i když nemá kůži ráda. Spíš než na sedačkách v autech by podle ní měla zůstat na zvířatech. Je to složité. Trošku pokrytecké. Ale Elsa na tom dělá.“ — Babička pozdravuje a omlouvá se

„Občas bylo dokonce celkem jednoduché tě nesnášet. Ale ať se mi nikdo neopovažuje říct, že tě šlo nemilovat.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Odvážný není ten, kdo se pouští do rvačky a neví, jestli vyhraje, nebo prohraje. Odvážný je ten, kdo ví, že by vyhrál, ale nechá to být.“ — Co by můj syn měl vědět o světě

„Ono se to těžko odhaduje, kdy vykvete láska, to se člověk prostě jednoho dne probudí a láska mezitím vypučela. Stejně tak to funguje, když usychá, a jednoho dne je najednou na všechno pozdě.“ — Tady byla Britt-Marie

„Pěstovat mýtus kolem své osoby umí každý, pokud na to má dost hnojiva, takže jestli tráva na druhé straně plotu vypadá zeleněji, asi bude plná sraček.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Pořád ještě přesně ví, jaké to bylo zamilovat se. Tam se déšť zatím nedostal.“ — A každé ráno je cesta domů delší a delší

„Pravda je, že kdyby lidé byli opravdu tak šťastní, jak to vypadá na internetu, netrávili by na něm tolik času, protože ten, kdo prožívá krásný den, ho z poloviny nevyplácá na focení sebe sama.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Pravda? Žádná není. O hranicích vesmíru jsme vybádali pouze to, že neexistují, a o Bohu nevíme nic než to, že nic nevíme. Proto jedna máma, která dělala farářku, kladla na svou rodinu jediný prostý požadavek: snažit se, jak nejlépe umíme. Zasadit dnes jabloň, i kdybychom věděli, že zítra bude konec světa. Zachraňovat, koho můžeme.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Protože i my se snažíme, jak nejlépe umíme. Vyrovnáváme se s tím, že jsme dospělí, milujeme se a koukáme, jak sakra zapojit ten USB kabel. Hledáme něco, čeho bychom se chytili, za co bychom bojovali a na co bychom se těšili. Děláme, co můžeme, abychom naučili děti plavat. Tohle všechno máme společné, a přesto pro sebe zůstáváme cizími lidmi, nikdy se nedozvíme, co si vzájemně způsobujeme a jak váš život ovlivňuje můj.“ — Úzkosti a jejich lidé

„Říká se, že děti se neřídí tím, co je dospělí učí, ale tím, jak dospělí žijí.“ — Medvědín

„Říká se, že osobnost člověka je součtem jeho zkušeností. Ale není to pravda, nebo přinejmenším ne celá, protože kdyby nás definovala pouze naše minulost, tak bychom sami se sebou nevydrželi. Musíme mít možnost si připomínat, že jsme něco víc než chyby, jichž jsme se dopustili včera. Že jsme i všemi našimi budoucími volbami, všemi našimi zítřky.““