Albert Camus

francouzská, 1913 - 1960

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 27 knih
Cizinec
Cizinec
Mýtus o Sisyfovi
Mýtus o Sisyfovi
Mor
Mor
Pád
Pád

Nové komentáře u autorových knih

Cizinec Cizinec

„Cizinec je existencionální jízdou. Mersault má problém, a sice že žije. Neví, jak to pochytit, co si počít, postrádá city a smysl pro lidskost. A to je tím, s čím jsem celou knihou bojoval. Jaké bylo její poslání? Ukázat, že někdy je zbytečné s něčím bojovat? Mersaultova existence představena Albertem Camusem mě nemohla tolik zasáhnout, ačkoliv její přesah nelze pominout. Ale proč? Protože sám si prožívám existencionální trable a Cizinec mi nový pohled na život nepřinesl? Nejspíš.“... celý text
— LukasZdan

Člověk revoltující Člověk revoltující

„Považujte to za druhý díl, kdy prvním je Mýtus o Sisyfovi. Pokochejte se, kam Camus za necelou dekádu pokročil a buďte lítostiví, že nám jedna ponurá autonehoda upřela třetí dějství, kde by třebas došel ještě dál.“... celý text
— seethelight

Caligula / Stav obležení Caligula / Stav obležení

„Dílo francouzského spisovatele Alberta Camuse (1913 - 1960), nositele Nobelovy ceny za literaturu (1957), jsem přečetl celé a mám k němu poněkud rozporuplný vztah, vždy na mě působilo velmi chladným dojmem. Relativně nejvíc se mi líbil slavný román Cizinec (loni jsem ho přečetl po letech znovu) a nedokončený První člověk a esej Mýtus o Sisyfovi. Mor a jiné věci jsem četl většinou tak dávno, že bych si to musel zopakovat. Camus se vedle prózy a esejistiky věnoval také dramatice, ačkoli tato část jeho tvorby je méně známá a zdaleka ne tak úspěšná. Vytvořil několik dramatizací, třeba podle Dostojevského románu Běsi nebo podle Faulknerova Rekviem za jeptišku, a napsal čtyři původní hry, které všechny kromě té první propadly: Caligula (1938, uvedeno 1945), Nedorozumění (1944), Stav obležení (1948) a Spravedliví (1949). Ani dnes se běžně neuvádějí. Po asi 25 letech jsem si znovu přečetl hry Caligula a Stav obležení vydané v jednom svazku a utvrdil jsem se v předchozím rozpačitém dojmu. U Caliguly o šíleném a krutém římském císaři nevím, zda ho chtěl Camus nějak zčásti obhájit nebo naopak odsoudit, asi nejbližší je, že ho použil jako figuru pro své pojetí absurdity a moci; je to průzkum otázky absolutní moci a Caligulovo šílenství je praktickým pokusem o důslednou logiku ústící v absurdnosti. Stav obležení s tématem morové epidemie (stejně jako v románu Mor) je bohužel tak abstraktní, moralizující a literární, že vyznívá ještě rozpačitěji; nelze než souhlasit s výtkami, které se na adresu Camuse-dramatika většinou ozývají: jeho postavy v hrách jsou neživotné, jsou to symboly nebo ideje nicoty a negace, jazyk je příliš umělý a strojený. Ještě slabší se mi zdály hry Nedorozumění a Spravedliví, k těm se vracet určitě nebudu. Naopak se mi líbila Camusova adaptace Běsů, jediná z jeho dramatizací, kterou znám.“... celý text
— milan.valden

Cizinec Cizinec

„Knihu jsem poprvé četl v roce 1995. Myslím, že tehdy jsem byl pro toto dílo v optimálním rozpoložení. Dodnes na tu noc (kdy jsem doslova hltal každé slovo Cizince) vzpomínám jako na jeden ze svých nejintenzivnějších čtenářských zážitků. Ke knize jsem se během let ještě několikrát vrátil, ale kouzlo už Bohužel pominulo. Hvězdičky samozřejmě dávám na základě původního dojmu...“... celý text
— GeorgiusClívus

Člověk revoltující Člověk revoltující

„poslouchal jsme audio, upline jsme se do revoltujiciho nedokazal vcitit. Hodne pocitova a popisna kniha, asi jsme ji cetl moc brzy“
— pepap

Přejít na knížky autora