Nedorozumění

08. září

No... Nápad je to zajímavý, ale z tragédie se pro mě stala komedie. Dílo mi přišlo dost úsměvné a určitě ne smutné. Kromě nápadu a hezkého jazyka použitého v monolozích není nic, co by se dalo pochválit.

28. dubna

Existenciální hnus. Strast, prázdnota a bolest.

28.11.2016

Extrémně uměle a neuvěřitelně působící tragédie, která čtenáře spíš odradí svým přehnaně dramatickým pojetím, než aby mu skutečně vstoupila pod kůži.

1 07.05.2014

Tragédie, která se zdá vlivem patosu vloženého do dialogů neuvěřitelná. Ale to přece k dramatu a k tragédii zvláště patří. Bez toho výrazného kontrastu by to byla obyčejná detektivka, nikoliv drama. Vidět tu hru v divadle, myslím, že by se mnozí nad tím ani nepozastavili.
Smutné je, že se Camus inspiroval Čechami, a nejde přitom ani tak o konkrétní příběh, ale o tu náladu jako takovou (mimochodem Camus nejen, že uvažoval, že se to bude jmenovat Budějovice, ale během rozpracovanosti tak hru skutečně nazýval - jako Budějovičák jsem rád, že to nakonec změnil). Nadějí je, že by snad dnešní Česko na něj tak nepůsobilo.
Je smutné, že člověk dokáže vnitřní prázdnotu vyhánět jen za pomocí zločinu jako je vražda. To je myšlenka, která s čas od času objevuje i v masovém měřítku a dnes možná stále častěji. I dnes existují společenství (státy, národy), která jako by nemají kam jít, a domnívají se, že jejich prosperita je možná jen na úkor někoho jiného. Teorie her tomu říká hry s nulovým součtem.
Hru jsem slyšel v rozhlasovém zpracování, kde výborný výkon předvedla T. Medvecká.

I když je Camus můj nejoblíbenější filozof, coby spisovatele, natož dramatika, už ho tak slavně nevidím. Námět hry je opravdu bodrý a dalo se z toho jistě vyždímat mnohé (údajně se Camus inspiroval nějakými událostmi co se odehrály někde v Československu), Camus to však - a řekněme si to na rovinu - pěkně zbabral. Ty naprosto nereálné žvásty, které postavy vedou neustále dokola, naprosto znemožňují se nějak vžít do atmosféry, děje, charakterů. Jako, což o to, absurdní je to opravdu hodně - bohužel však ne v tom dobrém slova smyslu, ale spíš v tom havlovském...

14.09.2013

- Poslechnuto jako rozhlasová hra. Tragika příběhu je podpořena teatrálními dialogy a monology, které mě sice dokázaly jakž tak emocionálně naladit na život Marty a matky, zároveň ale znemožňovaly základní uvěřitelnost příběhu. -

05.01.2013

Není příliš známé, že inspiraci k této divadelní hře čerpal Camus i ze své zkušenosti s našimi zeměmi. Dokonce uvažoval i o tom, že ji pojmenuje "Budějovice". Camus navštívil Čechy a Moravu ještě v době, kdy byl mladý a neznámý. Praha se mu zdála temná a příliš se mu nelíbila. Naopak se prý velmi dobře cítil na sluncem zalité Hané. Jinak Camus velmi rád zaplétal do svých děl odkazy na další knihy, které napsal. Platí to například i o románu Mor, kde se naopak objevuje zmínka o událostech, které zpracoval v Cizinci. Camus tak ze svých jednotlivých děl utvářel jakýsi "ucelený svět".