Nedorozumění

kniha od: Albert Camus

Matka s dcerou Martou vedou v horách neprosperující hostinec. Jediné, z čeho žijí, je vraždění bohatých obchodních cestujících. Nyní se obě připravují na poslední vraždu, kdy by konečně mohly prodat dům a přestěhovat se k moři. Jejich nájemce je muž středního věku, nejspíše docela bohatý, a tvrdí, že nechal manželku ve Státech, kde žije. Marta se k němu chová velmi odtažitě a neustále mu dává najevo, že se s ním nechce ani trošku sblížit. Zato matka má z cizince divný pocit a nechce se jí do vraždy. Samotný cizinec s nimi také hraje komedii. Přijel sem po letech, kdy opustil jejich dům jako nezdárný syn a nyní po smrti otce se chce o matku a sestru Martu postarat. Dokonce si přivezl i manželku Marii, ale tu nechal bydlet jinde, aby za tu krátkou dobu mohl poznat, jak se jeho rodině daří......celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/25_/25461/nedorozumeni-4mK-25461.jpg 4.140

Žánr	Literatura světová, Divadelní hry
Vydáno	1968, Dilia
Orig. název	Le Malentendu, 1944
	více informací...

Nahrávám...

Komentáře (11)

Kniha Nedorozumění

Přidat komentář

hanavka

04. ledna

Téma je zajímavé, jazyk krásný, ale na mě trochu moc patosu. Poslední dialog s Martou v naprostém odosobnění a bez jakýchkoliv pocitů je fascinující, zato poslední dvě věty mi přišly spíše směšné.

etranger

19.11.2019

Nedorozumění je jedno z nejtemnějších a nejpesimističtějších děl Alberta Camuse o absurditě lidského údělu v němž není možný útěk jinam (Marta a matka, keré chtějí uniknout z Čech do země na jihu) ani návrat zpět (Jan, který se vrací do rodné země a rodného domu a všude se cítí jako cizinec) a selhává zde i láska. Hra je běžně řazena do tzv. cyklu absurdity vedle Cizince a Mýtu o Sisyfovi, ale výrazné téma vzpoury (u Camuse je zpravidla marná, vždy je však opěrným bodem smyslu) ji propojuje s Člověkem revoltujícím.

...a bůh neodpovídá.

intelektuálka

25 24.12.2018

Tohle není autor lehkého čtení...tady musíte hodně přemýšlet...
Kdysi jsem shlédla jeho Cizince - asi bych to měla zopakovat...

A motiv Nedorozumění mi připadá zajímavý - lidské neporozumění je vždy velmi smutné ...

Tina.orl

08.09.2018

No... Nápad je to zajímavý, ale z tragédie se pro mě stala komedie. Dílo mi přišlo dost úsměvné a určitě ne smutné. Kromě nápadu a hezkého jazyka použitého v monolozích není nic, co by se dalo pochválit.

Ruralista

28.04.2018

Existenciální hnus. Strast, prázdnota a bolest.

angloumene

2 28.11.2016

Extrémně uměle a neuvěřitelně působící tragédie, která čtenáře spíš odradí svým přehnaně dramatickým pojetím, než aby mu skutečně vstoupila pod kůži.

Lector

2 07.05.2014

Tragédie, která se zdá vlivem patosu vloženého do dialogů neuvěřitelná. Ale to přece k dramatu a k tragédii zvláště patří. Bez toho výrazného kontrastu by to byla obyčejná detektivka, nikoliv drama. Vidět tu hru v divadle, myslím, že by se mnozí nad tím ani nepozastavili.
Smutné je, že se Camus inspiroval Čechami, a nejde přitom ani tak o konkrétní příběh, ale o tu náladu jako takovou (mimochodem Camus nejen, že uvažoval, že se to bude jmenovat Budějovice, ale během rozpracovanosti tak hru skutečně nazýval - jako Budějovičák jsem rád, že to nakonec změnil). Nadějí je, že by snad dnešní Česko na něj tak nepůsobilo.
Je smutné, že člověk dokáže vnitřní prázdnotu vyhánět jen za pomocí zločinu jako je vražda. To je myšlenka, která s čas od času objevuje i v masovém měřítku a dnes možná stále častěji. I dnes existují společenství (státy, národy), která jako by nemají kam jít, a domnívají se, že jejich prosperita je možná jen na úkor někoho jiného. Teorie her tomu říká hry s nulovým součtem.
Hru jsem slyšel v rozhlasovém zpracování, kde výborný výkon předvedla T. Medvecká.

MorriconeTheGod

25.10.2013

I když je Camus můj nejoblíbenější filozof, coby spisovatele, natož dramatika, už ho tak slavně nevidím. Námět hry je opravdu bodrý a dalo se z toho jistě vyždímat mnohé (údajně se Camus inspiroval nějakými událostmi co se odehrály někde v Československu), Camus to však - a řekněme si to na rovinu - pěkně zbabral. Ty naprosto nereálné žvásty, které postavy vedou neustále dokola, naprosto znemožňují se nějak vžít do atmosféry, děje, charakterů. Jako, což o to, absurdní je to opravdu hodně - bohužel však ne v tom dobrém slova smyslu, ale spíš v tom havlovském...