LukasZdan komentáře u knih

Cizinec je existencionální jízdou. Mersault má problém, a sice že žije. Neví, jak to pochytit, co si počít, postrádá city a smysl pro lidskost. A to je tím, s čím jsem celou knihou bojoval. Jaké bylo její poslání? Ukázat, že někdy je zbytečné s něčím bojovat? Mersaultova existence představena Albertem Camusem mě nemohla tolik zasáhnout, ačkoliv její přesah nelze pominout. Ale proč? Protože sám si prožívám existencionální trable a Cizinec mi nový pohled na život nepřinesl? Nejspíš.

1 19.04.2024

Nevím, jak zážitek ze čtení této autorovy prvotiny popsat. Opravdu nevím, protože nechci být hrubý. Jenže každý, kdo něco tvoří, potřebuje obdržet jakoukoliv kritiku.
Nejprve zmíním pozitiva. Tím prvním je, a díky čemu jsem tuto knihu koupil, zasazení povídek do blízkého Jesenicka. Je to samozřejmě subjektivní pozitivum, ale i to se počítá. A zároveň mě nalákal žánr povídek, a sice sci-fi. Dají se k sobě tyto dvě věci a je umíchán základ pro něco, co může dopadnout dobře. Ale pro tentokráte se to nepovedlo, i přes to, že některé povídky (vlastně asi všechny) měly dobrý nápad.
Mohl bych rozebírat každou povídku zvlášť, ale do toho se raději nebudu pouštět.
Shrnul bych to takto: Postavy konají velmi špatná rozhodnutí, ale vždy to vyjde bez jakýchkoliv následků. Všechny povídky obsahují popkulturní narážky, ale tak špatně zakomponované, že jsem se za hlavu popadal, a v povídce Cheaty byly navíc špatně a nesmyslně použité. Celá kniha zároveň obsahovala spoustu naučných vět, ale působily strašně „na sílu“ narvané do beletristického textu.
Jediná povídka, která mne zaujala, byla povídka REM, avšak byla také potopena výše zmíněnými faktory. Rád se ještě vyjádřím k nejslabší povídce, a to k Bačkorovému seznamu: působí jako slohová práce napsaná na prvním stupni základní školy okořeněná náhodnými fakty z Wikipedie. Nutno také zmínit, že tato povídka neobsahovala žádné sci-fi prvky.
Nejlepší na celé knížce byly ilustrace a obálka od Gabriely Helešicové. Jediná věc, která stála za to.

Níže ještě bonus, který jsem napsal ještě před dočtením:
Mám to teprve rozečtené, ale musím poukázat na jednu mýlku, která mi nedá spát. Snad si autor tohoto komentáře všimne a v potencionálním dalším vydání to opraví: hned v první povídce je zmíněn údaj času, a sice 3 sekundy a 18 desetin. Domnívám se, že autor měl na mysli 3 sekundy a 18 setin, 3 sekundy a 18 desetin by byly 4 sekundy a 8 desetin.

28.03.2024

Chuck Palahniuk ukázal, že to umí – umí ohromit, umí zmást, umí zvednout žaludek plný guláše s houskovým knedlíkem. Ale je samozřejmé, že ne všechny povídky byly skvostné. Některé se mi vryly pod kůži (mj. Střeva, Exodus, Vyvářka), jiné se vytratily z mysli hned po přečtení. Avšak povídky by jako celek byly na plný počet hvězd, ale jak jste již v anotaci jistě postřehli, nejedná se o klasický soubor povídek. Kniha Strašidla je román (z) povídek, mimo povídek je zde i jeden hlavní příběh. A ten mi to kazil. Jako samotný příběh je to také skvělé, ale mně to tam vyčnívalo, bylo to tam zbytečně navíc. Kdyby samotný příběh vznikl jako samotná povídka nebo novela, byl bych nadšen, ale v tomto formátu jsem si jej neužil. Byl jsem z toho až zmaten. A zase jiné povídky by samostatně nedávaly smysl.
Celkově jsem ale ze Strašidel nadšen. Směle se pusťte do čtení (pokud vám teda nevadí číst mdloby přivádějící texty).

3 17.03.2024

Na tuto knihu se musí přihlížet jako na zbeletrizovanou parodii příručky. Nevím, co k tomu víc dodat.

1 26.02.2024

Knížka o osmi kapitolách: některé byly silné a dokázaly mne oslovit (ne-li zasáhnout), jiné mi nic nepředaly. Zapadající slunce od Dazaiho přináší vhled do aristokratických problémů poválečného Japonska. Pro nás se to může zdát až nezajímavé, ale Dazai tímto počinem ukázal své kvality.

1 28.01.2024

Jako autobiografická kniha je to povedené. Čekal jsem však něco víc, když se to v Rakousku stalo tak známým dílem, které napsal odsouzený kriminálník během pobytu ve vězení. Tato kniha ho skoro dostala ještě dříve z vězení, něž by vůbec mohl odejít. Lidé se domnívali, že je napravený, ale to se hluboce mýlili. A divím se, že si to vůbec kdo myslel. Očistec náznaky nápravy nepřináší, přináší jen pohled do Unterwegerova spisovatelského umu. Když vezmu v potaz knihu samotnou, první polovina, kdy byl Unterweger ještě mladý kluk, mě velmi bavila, ale později to bylo dosti repetetivní – krádeže, děvky, vězení a pořád dokola, jen jména žen se měnila a místa, kde byl na nápravě a kde kradl.

1 07.10.2023

Rob Hart určitě vystavil zajímavý svět, anotace mě ale navnadila na lehce apokalyptičtější Zemi, proto jsem byl trochu zklamán, že se (skoro) celý děj odehrává v Oblaku. Přesto Hartův svět, kde vše ovládá jedna firma, zachránil hodnocení, které by bylo o jednu hvězdu nižší kvůli některým postavám a poněkud šťastným náhodám.

2 11.09.2023

Velice mě bavil svět, do kterého Wyndham svůj příběh zasadil, do jehož půdy zasadil trifidy, kde vyrostli. Vyskytlo se ale pár postav, které mi nepřirostly k srdci.

8 13.08.2023

Film je skvostný, ale ke kvalitám této knihy se nedokáže ani přiblížit.

4 28.06.2023

Jedná se sice o válečnou příručku, ale nelze na to tak pohlížet. Čtenář v tom musí hledat filozofické myšlenky, které lze uplatnit i v životě.

3 04.06.2023

Mladá nevěsta přináší něco, co jsem ještě nečetl. Absurdní, lehce surrealistický, příběh o Rodině mě lapil a držel, dokud jsem se o každém členovi Rodiny nedozvěděl vše. Během čtení jsem se ale někdy ztrácel, Baricco v Mladé nevěstě užil neobvyklé prvky - uvozovky pro přímou řeč v knize neexistují, často se mění vypravěč (jednou knihou provází Mladá nevěsta, v druhé větě zase autor), a do děje se včleňuje i autor, který knihu o Mladé nevěstě psal (nejde ale o Bariccca, ale o vypravěče příběhu). Chytlavý příběh je protkán i lechtivými částmi, které příběh lehce nadnáší.

1 31.05.2023

Už při kupování téhle knihy jsem měl pocit, že to nebude stát za to. A moje předtucha měla pravdu. Děj je prostě nijaký, nezajímavý. Timur Vermes ale vsadil na neotřelou formu psaní, kterou jsem ještě neviděl, a kvůli tomu jsem to četl. Je to surrealistická jízda sledování slov, která vám ale nic nedá. Oceňuji ale zejména i překlad, originál jsem samozřejmě nečetl, ale čeština působila dobrým dojmem, který v některých do češtiny přeložených knihách někdy chybí.

1 13.05.2023

Bizarní povídky od Tokarczukové mě osobně velmi nadchly. Škoda jen první třístránkové povídky, kterou jsem přečetl a knihu odložil. Kdybych jen věděl, že jsem udělal chybu. Tokarczukové povídky mají v sobě nádech magického realismu, některé povídky mi tak připomněly sbírku Sobí hora od Karin Tidbeckové nebo román Amatka rovněž od Tidbeckové. Bizarní to ale opravdu je, na to se musíte připravit, ale je to velmi dobře podané, takže i přesto, že bizarnostem neholdujete, nemusíte se toho bát.

5 06.05.2023

Příběh je velmi napínavý, Jack Finney dobře navodil atmosféru. Někdy mi ale připadalo, že se postavy zachovaly zbrkle, třeba bych se ale zachoval podobně, nemůžu jim do toho kecat. Pokud budete Invazi zlodějů těl číst, schválně si všimněte, že autor často zmiňuje doteky rukou (to není žádné pro ani proti samozřejmě).

3 30.04.2023

Následující odstavec komentáře není vztažen na celou knihu, pouze na úvodní a stěžejní povídku Nemám ústa a musím křičet. Druhý odstavec shrnuje dojem z celé knihy.

Povídka Nemám ústa a musím křičet je, i podle slov autora Harlana Ellisona, jednou z nejvýznačnějších pro žánr sci-fi. Ale mně ani tak dechberoucí či nadčasová nepřipadala (hodnotím pouze motiv, ne povídku samotnou). Důvod je zřejmý. Povídka o 5100 slovech vyšla v roce 1967, od té doby se sci-fi motivy změnily a námět pro Nemám ústa a musím křičet, kde umělá inteligence zotročila/vyčistila lidstvo, stal poněkud obvyklý, nenadchne čtenáře 21. století. Rozumím, v 60. letech to musel být neojedinělý nápad, proto tato povídka Ellisona tak vymrštila. Nedostal jsem se ale k tomu hlavnímu. Anglofonní čtenáři hodnotí tuto povídku kladně, pokud ale pohlédneme na hodnocení českých (popř. slovenských) čtenářů, můžeme při nejlepším mluvit o průměru. To zapříčiňuje jeden hlavní faktor: český překlad vyšel až v roce 2020 (pokud jsem správně rešeršoval). Český čtenář tedy nemohl tento příběh prožít dříve, v době, kdy technologie nebyly tak vyspělé. To, co se zdálo jako sci-fi, nám už buď jako sci-fi nepřipadá, nebo to už ohraný námět. Příběh byl pro českého čtenáře vypuštěn v čase, kdy se mu naskýtá tolik vědeckofantastických námětů, že Ellison už nijak neohromí a není možné, aby byl jím oceněn. Já sám se chci zdržet hodnocení, chci jen podat můj pohled na nízká hodnocení ze strany českého čtenářstva na toto kultovní dílo. Může však být mylné. Jedná se pouze o můj názor, můj pohled.

Celá kniha Nemám ústa a musím křičet jako celek ale moc nezaujala. Harlan Ellison je velice osobitý autor, to dakuzuje zejmána v předmluvách ke každé povídce. V předmluvách se často vychvaluje a dělá se sebe velkého autora, kterým bezesporu je, ale pro dnešní dobu (ale i pro české čtenáře) to působí ošemetně. Větší požitek z povídek bych měl, kdybych vynechal autorovy předmluvy. Povídky ani moc nenadchly, i když se Ellison chvástal tím, jak jsou oceňované. Přesto některé stály za to.

3 22.04.2023

Je to klasika od Remarqua, které není co vytýkat. Autenticky zachycené hrůzy velké války.

16 15.04.2023

Můj dojem je přesný opak oproti komentáři od Neil.Montenegro. Stačí vše negovat a najdete můj dojem. Souhlasím ale, že je to četba pro toho, kdo chce vypnout a zahnat chmury. Kdyby hlavní hrdinka byla sympatická a dialogy byly lépe zpracované a styl vyprávění spisovný, četlo by se mi to lépe. Asi jsem doufal v jiný žánr hororu. Ale určitě si tento počin od Michala Březiny své fanoušky najde.

3 11.04.2023

Jako moje prvotina od Vondrušky to udělalo dobrý dojem. Zaujalo mě zejména prostředí, ale to zajisté není v knihách o Oldřichovi z Chlumu to hlavní. Jména se pletla a motiv vražd byl nakonec zbytečně komplikovaný. Ale, jak jsem již zmínil, jako moje první četba od Vondrušky to dobrý dojem zanechalo. Určitě mě to navnadilo na další příběhy z prostředí Oldřicha z Chlumu.

2 09.04.2023

Ňadro je velmi zajímavý počin od Philipa Rotha. Ještě jsem ale od tohoto autora, který měl blízko k Československu, neměl možnost toho přečíst více. Podle všech zdrojů byl Kafka autorovým oblíbencem. To se odráží i v této knize. Vliv je ale až moc silný, působí až nuceně. Roth se příliš snažil kopírovat Proměnu od Kafky, oceňuji však, jaké téma zvolil. I když to až zjevně kopíruje Kafku, něco k zamyšlení to ale v sobě má.

1 29.11.2022