YA-girl přečtené 296

Poslední začátek 2017, Lauren James

Za mě bohužel slátanina, nemůžu jinak; a to se mi první díl líbil a na tento jsem byla natěšená. Autorka sem navršila všechna možná klišé ohledně cestování časem ve stylu "páté přes deváté", nebylo v tom nic "jejího", navíc (mi) to chvílema nedávalo ani ten nejmenší smysl a přiznám se, že někde uprostřed jsem si začala myslet, že je to celé od autorky chytrý pokus o parodii na téma "paradoxy při cestách do minulosti"... Přitom našlápnuto měla z prvního dílu skvěle :-( Jednu hvězdičku dávám asi za ten prapůvodní nápad :) - který se tak nějak "ztratil v překladu" (čímž myslím v tom plytkém, nezáživném a nedomyšleném zpracování).... celý text

Protože tě miluji 2008, Guillaume Musso

Dokud jsem netušila, jak se osudy hlavních hrdinů propletou, tak mi to přišlo i celkem čtivé a svým způsobem napínavé. Ale jak psal kdosi pode mnou - "konec to pohřbil" - musím se pod to bohužel podepsat... Přitom mívám podobně zašmodrchané zápletky ráda, ale tahle pointa už mi přišla tak přitažená za vlasy, že se mi kvůli ní jaksi zpětně přestala líbit celá kniha. Tři hvězdičky za to, že zezačátku mě to čtení opravdu bavilo a byla jsem upřímně zvědavá, jak se to vyvrbí :).... celý text

Tý potvoře to nedaruju 2015, Jo Piazza

Tak asi už jsem ve svých mladých letech taky "dinosaurus" a "šedý vlas", haha ;) - spoustu názvů různých aplikací, prográmků, projektů nebo platforem jsem v té knize viděla poprvé v životě a vůbec jsem to nepobírala ;). Ale o to víc mě četba bavila, protože jsem se díky románu dostala do prostředí, do kterého se jinak nedostanu (a ani o to nestojím). Ani já bych tuto knihu nepřirovnávala k Ďáblovi, který nosí Pradu - tam to bylo hodně o módě, o tvrdé šéfové a šílených pracovních podmínkách, kdežto tohle bylo spíš o "boji" tradičního a ultramoderního světa, o souboji mezi generacemi. Bavilo mě to moc, ale hvězdičku ubírám za to, že to ve mně nezanechalo žádný hlubší nebo trvalejší dojem.... celý text

Sněhová královna 2015, Michael Cunningham

Z knih, které jsem zatím od autora četla, se mi tahle líbila nejméně, přesto ale pořád hodně. Miluju autorův styl psaní a vyprávění, jeho způsob nahlížení do lidských duší - díky tomu i "nudnější" příběh dostane zvláštní kouzlo a člověku se nechce knížku odložit...... celý text

Neopouštěj mě 2007, Kazuo Ishiguro

Za mě velice zvláštní kniha. Přesto, že jsem brzy uhodla, o co v příběhu půjde, a přesto, že Kathy na své dětství vzpomínala tak nějak "naivně" a bez větších zvratů a překvapení, stejně jsem se od knihy prostě nedokázala odtrhnout... Slabší SPOILER: Čekala jsem, že na konci přijde nějaké extra odhalení nebo prostě nějaká nečekaná pointa, což se pro mě nestalo - ale i tak mě to dostalo (a dojalo) a příběh ve mně "cosi" zanechal... Snad to bylo kvůli tomu pocitu bezmoci, jak už tu někdo psal - hrdinové mohli mít ještě celý život před sebou, ale byli "vychovaní" a "vymytí" takovým způsobem, že je to ani nenapadlo... A možná se pak do mě na chvíli vlila ta lítost, co v nich ke konci pořád hlodala: "Fajn, jsme spolu, a jsem rád, že to tak je, ale je hrozná škoda, že jsme to nechali až na takhle pozdě".... celý text

Dívka v pavoučí síti 2015, David Lagercrantz

Zdařilé pokračování úspěšné trilogie; mně se to líbilo, bylo to čtivé, napínavé, zápletka mě bavila a byla taková "moderní" a navrch se kolem toho točily už známé sympatické postavy :). Jasně, šlo poznat, že to nepsal přímo Stieg Larsson, ale zase nějak moc to do očí nebilo.... celý text

Skořápka 2017, Ian McEwan

Velice se mi líbila originalita příběhu - a postava vypravěče, i to, že spoustu věcí si toto nenarozené dítě muselo díky svým nezkušenostem a omezením pouze vyvodit (např. nic nevidělo, jen poslouchalo), přesto se mu ale povedlo vydedukovat si nečekaně přesné a pravdivé závěry... Oceňuji i autorův vypravěčský styl, četlo se mi to úplně samo :). Co mě ale zarazilo, bylo, když jsem se dopracovala k závěrečnému zhodnocení díla nějakým zřejmě odborníkem na literaturu - a zjistila jsem, že mi v té knize vlastně uniklo plno věcí (různých narážek a citátů atd.), že autor se PRÝ snažil o to a to, a někdy mu to vyšlo, ale jindy se mu jeho záměr nepovedlo naplnit... Nemám moc ráda knihy, ke kterým je potřeba mít nastudováno plno dalších věcí, aby je člověk plně pochopil (a nemám ani moc ráda, když mi někdo říká, JAK je mám pochopit). Za co ale ubírám hvězdičku - knihu jsem četla už před delší dobou a teď si zaboha nedokážu vybavit, jak dopadla :( Což je pro mě znakem toho, že asi zase AŽ TAK hluboký dojem ve mně nezanechala.... celý text

Půlnoc je osamělé místo 2002, Barbara Erskine

I pro mě to byla první knížka od autorky - a rozhodně ne poslední... Zaujalo mě to prolnutí dvou časových rovin, a především ten napínavý styl vyprávění. Skoro bych řekla, že to bylo napínavé a mrazivé až moc - nejsem zase tak velká poseroutka ;), ale když jsem tohle četla v noci a sama v pokoji, vstávaly mi děsem všechny chlupy a pořád jsem ve vzduchu vnímala vůni zeminy! ;-D A přesně takové romány mám ráda - které ve mně "něco" zanechají, a je jedno, jestli tím něčím je nějaký hluboký prožitek, křeče v břichu od smíchu a nebo v tomto případě reálný, ledový pocit strachu ;).... celý text

Hybatelé 2005, David Mitchell

Příběhy byly čtivé, zajímavé, lehce napínavé a jemně propojené. Přiznám se ale, že, stejně jako u Atlasu mraků, tak nějak "nechápu celek"; unikla mi nějaká ta závěrečná pointa :-o Takhle zpětně u některých příběhů nechápu, jak do celkového obrazu vlastně nakonec zapadly... Celkově mě asi víc bavily ty jednotlivé příběhy samy o sobě, než všechny dohromady coby jeden román. Asi neumím číst Davida Mitchella :-( Zkusím to někdy znovu... PS - nemůžu nezmínit Bábovky od Radky Třeštíkové - ty jsem četla před Hybateli a tak se mi to autorčino proplétání příběhů zdálo takové originální a neotřelé. Teď už vidím, že to zdaleka tak originální nebylo ;)... celý text

Umění předstírat 2015, Rachel Harris

Takový průměr, od kterého jsem čekala malinko víc :). Hned zkraje napíšu, že kniha od Lenky Lanczové Náhradní princ zpracovává dost podobné téma - ale podle mě 100x líp, takže tímto Lenku doporučuju... :) Tady mi to celé přišlo takové "nelogické" (ano, i když beru v úvahu, že vypravěčka je v pubertě). Zbytek radši označím za *** SPOILER***: Aly vlastně byla vždycky krásná, jenom se odmítala vyzývavě oblékat. Přiznám se, že jsem doufala, že to bude spíš na způsob "Ošklivky Betty", tj. holky, která i kdyby si na sebe naházela make-up a hadry za tisíce, o moc přitažlivější nebude... ale ok. Pak jsem doufala, že to celé Aly dělá proto, aby sbalila nějakého Justina, kterého tajně miluje. Ale ukázalo se, že vlastně zamilovaná není, že naopak Justina chce sbalit jen tak mírnix týrnix coby nejhezčího kluka na škole, aby si jí všimli ostatní kluci. Přitom jejím nejlepším kamarádem byl ale druhý nejhezčí kluk na škole - a aby se dostala k tomu prvnímu, kterého ani nechtěla, zahrála si divadýlko na chození s tím druhým... Nevím, pro mě osobně v tom románu chyběly jakékoliv pointy nebo nějaké to "poučení pro mladé", a jak už jsem zmínila, Náhradní princ byl oproti tomuhle lahůdka :).... celý text

Dům z karet 2017, Michael Dobbs

Knihu jsem si chtěla přečíst proto, abych se konečně mohla podívat na ten skvěle hodnocený seriál s Kevinem Spaceym. Teď jsem z knihy tak nadšená, že už se na to americké zpracování ani dívat nechci a když už, tak zkusím spíš ten britský starší seriál... Kniha je opravdu perfektní, napínavá a čtivá a líbí se mi, že jsem se díky ní dostala na pár chvil "do vyšší společnosti", abych se tam mohla porozhlédnout a udělat si obrázek, jak to asi chodí, když jde o moc... Mám ráda, když se díky knihám můžu na chvíli stát někým jiným - a tahle mě dokázala vtáhnout mezi přední britské politiky úplně dokonale :)... celý text

Prodavač snů 2011, Augusto Cury

Skupinka lidí, které k sobě seslala náhoda, putuje městem a "prodává sny" ostatním lidem: mění jejich životy tím, že jim otvírají oči (a duši) dokořán a nabízejí jim úvahy, které je přimějí změny buď udělat, nebo o nich aspoň uvažovat... Tohle byla jedna z prvních filozofických a "poučně-přemýšlivých" knih ve formě románu, které jsem četla (už je to asi osm let zpátky). I mně změnila pohled na život - nabídla mi naději, alternativy, ukázala mi, že existují i jiné "cesty"... Nádherné dílko, a nádherně napsané.... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Naprosto kouzelně, chytlavě a dojemně odvyprávěný příběh z druhé světové války. Líbí se mi už neobvyklý výběr vypravěčky ;) - která měla za války spoustu práce, ale přesto si stíhala všímat osudů některých lidí, včetně osudu malé Liesel, zlodějky knih. Díky jejímu příběhu, který je popsán s úžasnou citlivostí, se nám postupně odkrývají i osudy ostatních lidí, jejichž životy se s tím Lieseliným nějakým způsobem propojily, a o to silněji si pak uvědomujeme zvrácenost války, která zničila a zahubila tolik krásného, tolik živoucího, tolik láskyplného. Plus MOC se mi líbil vypravěčský styl, použitá slovní spojení, a ta zvláštní něha, která sálala snad z každé věty... Těšila jsem se vyloženě na každý další odstavec, a to i přesto, že jsem tušila, k jakému konci to celé spěje.... celý text

Stín banyánu 2014, Vaddey Ratner

Nádherný příběh odvyprávěný nádherným jazykem a stylem: citlivě, dojemně, ale svým způsobem i s nadhledem a s poučením z toho plynoucím. O politice v Kambodže jsem taky do téhle chvíle nevěděla nic, takže i z tohohle důvodu mě četba zaujala. To, že vypravěčka má na svůj věk až moc hluboké myšlenky a vhled, mi vadilo jen několik prvních stránek; pak mi došlo, že autorka prostřednictvím svého sedmiletého "já" pouze na vše vzpomíná, ale všechna ta hloubka už pochází z její dospělé, zmoudřelé duše...... celý text

Hodiny 2004, Michael Cunningham

V románu je popisován jeden den v životě tří žen, jejichž osudy se v závěru románu protnou. Jsem naprosto unešená originálním námětem, nečekaným koncem i citlivým, nádherným, působivým zpracováním. Jak psala Annie1999 přede mnou - "kniha, ve které se čte mezi řádky" - i já vnímala kromě děje jako takového i všechny ty "meziřádkové" úvahy o životě, o jeho smyslu, o jeho pomíjivosti...... celý text

Žena v zrcadle 2015, Éric-Emmanuel Schmitt

Bohužel jedna z mála knih, kde jsem nedošla dál než do strany 50 (ale asi těch nedočtených knih bude přibývat, protože knih vychází stále víc a času je stále méně ;)). Nalákala mě anotace, podobné knihy jsem četla od jiných autorů, ale tady mě nezaujalo nic - popisovaná scéna, dialogy, hrdinka. Možná by se to časem rozjelo, ale vzhledem k nízkému hodnocení na tomto webu jsem knize ten čas už věnovat nechtěla.... celý text

Černý led 2015, Becca Fitzpatrick

Bylo to čtivé, příjemně napsané a líbila se mi ta kombinace YA & napětí (skoro takový lehčí thriller), na to nejsem zvyklá. Líbila se mi i ta spletitost příběhu, rozhodně jsem takové rozuzlení nečekala. Trošku mi ale vadila hlavní hrdinka: chvílemi byla přehnaně naivní až hloupá, a chvílemi se zase se vším během odstavce nebo dvou smířila, ačkoliv se děj vyvíjel relativně šíleně (mám radši, když je popisu emocí věnováno víc prostoru, zvlášť pokud se děje něco ne zrovna obvyklého). A ještě mě občas uhodila do očí určitá nelogičnost - např. většina děje se odehrávala ve tmě, což bylo schválně ještě x-krát zdůrazněno, a přitom se dvě hovořící postavy dívaly sobě do očí a dokázaly si v nich bez problémů číst i jemné změny ve výrazech... ;)... celý text

Deník špatné matky 2013, Stephanie Calman

Autorce, která děti nejdřív nechtěla, se po narození Lawrence a o rok později Lydie obrátí život vzhůru nohama, přesto si zachovává nadhled a všechny příhody vypráví s lehkostí a vtipem. I přesto, že se zřejmě nejedná o nic světoborného a podobný text by dala dohromady každá máma, která by na to měla čas ;), líbilo se mi barvité líčení, jak se život mladé ženy změní po narození prvního a pak druhého dítěte, jak se postupně mění nejen náplň jednotlivých měsíců a let, ale i osobnost rodičů, názory... Přesto je kniha optimistická - vychází z ní, že vše jde zvládnout a člověk se u toho ve výsledku i pobaví, když k tomu přistupuje v dobrém rozpoložení.... celý text

Deník nemožné matky 2007, Stephanie Calman

Odpočinkové, humorné, ironické, příjemné počtení; ale první díl byl asi o něco lepší... Autorka pokračuje ve vyprávění útrap, které zažívá při výchově svých dětí. Některé historky byly vtipné a některé svým způsobem i k zamyšlení, ale hodně mi jich přišlo "zvláštních" - nepoznala jsem, proč jsou vlastně popsány, kde je nějaká pointa nebo vtip nebo nějaký jiný důvod, proč se s nimi autorka svěřuje. Ale coby oddychové čtení to bylo fajn :).... celý text

Moře klidu 2013, Katja Millay

Souhlasím s tím, co tu psalo více lidí - první půlka skvělá, druhá horší a už ne tak čtivá. Joshovy pasáže jsem četla ráda až do konce, holt mi byl sympatičtější ;), Nastya ale od druhé půlky o dost míň. Jinak co se celku týče, líbil se mi styl vyprávění a líbilo se mi číst si, jak se dva mladí lidi, kteří to neměli v životě lehké, seznamují a jak pro sebe začínají něco znamenat. *** A odtud dál už to radši označím jako SPOILER *** Jenže pak najednou jako kdyby autorka potřebovala, aby hlavní hrdinové prostě nebyli šťastní a aby o to víc vyniklo, jak trpí - snažila se je rozhádat za každou cenu, nebo aspoň mně ty jejich výměny názorů a nedorozumění nedávaly smysl. A ještě mi vadila ta koncepce jako taková: tak holka schválně uteče na jinou střední, aby se zbavila "zkoumavých pohledů okolí" - a na té škole hraje němou, čímž na sebe samozřejmě upoutá pozornost naprosto všech. Kvůli tomu, že nemluví, tak ji vlastně nikdo nezná a ani nemůže - přesto se do ní kluci zamilovávají a navíc se kvůli ní "stávají lepšími", holky ji nejdřív nenávidí, ale pak si jí začnou vážit, no a rodiče těchto dětí se kvůli ní taky můžou přetrhnout a i přes její němou tvář a přemalovanou fasádu v ní okamžitě vidí její pravé, zranitelné, nádherné já. Nemůžu si pomoct, ale takto vykreslené "americké hrdinky", ze kterých si ostatní sedají na zadek, aniž by k tomu vlastně měli nějaký důvod (ten důvod jim Nastya dala až mnooohem později), nemám moc ráda :(.... celý text