verense přečtené 444

Počátek 2018, Dan Brown

Pokud jste dosud nepolíbeni knihami Dana Browna, patrně ve vás kniha vzbudí větší nadšení, než kdybyste přečetli vše, co dosud z pera tohoto autora vyšlo. Já patřím do té druhé skupiny, a tak už mne nejnovější dobrodružství profesora Langdona nechává poněkud chladnější. Hlavní hrdina se k dramatické situaci dostane jak slepý k houslím (zase), sekunduje mu krásná žena (zase), udivuje nás svou eidetickou pamětí (zase), tématem je věčný (a vděčný) rozpor mezi vědou a náboženstvím (zase) a konec je takový nemastný neslaný ve stylu "hlavně nikoho moc nenaštvat" (zase). Co u Browna oceňuji, je čtivost jeho děl (ani nevíte, a najednou jste v půlce knihy), poutavý místopis a poctivá snaha přiblížit čtenáři vědeckou problematiku tak, aby ji pochopil i laik. Leč omáčka okolo už začíná být poněkud stereotypní, takže odvodit si kdo, co, jak a proč není zas tak těžké. Přesto jsem ráda, že jsem Počátku ten čas věnovala a zase si o něco rozšířila obzory.... celý text

Brána Irkally 2010, Juraj Červenák

Mnohem více nadpřirozena - to bylo první, co mne při čtení druhého dílu o kapitánovi Báthorym napadlo. A taky to, že k sobě Kornel v ostatních postavách dostal vyrovnané spolu/protihráče. Umístění do Orientu mi nevadilo, naopak - kolikrát jsem měla chuť otevřít mapu a studovat, kudy se nezvyklá skupina našich hrdinů ubírala a jak to tam dnes vypadá. Za tohle a naprosto okouzlující Kornelův humor dávám 4 hvězdičky - k té poslední mi tam chybí ono příslovečné posazení se na zadek s otevřenou hubou. Ale není všem dílům konec, tak chutě na pokračování!... celý text

Strážcové Varadínu 2009, Juraj Červenák

Fantasy na pozadí reálných historických událostí, čtivá, s hlavním hrdinou, kterému v jeho úsilí chtě nechtě držíte pěsti. Ovšem děj není pro slabší povahy, protože usekaných hlav, vyhřeznutých střev a šplíchající krve je zde přehršel - asi bychom nenašli kapitolu, kde není nějaká mrtvola... Je prostě válka a ve válce padají hlavy (o to víc je pak člověk vděčný za to, že žije tady a teď). I když se Juraj Červeňák prozatím neřadí mezi mé srdcové záležitosti, další díly série si určitě přečtu. Jen mne trošku mrzí, že nemám možnost si vzít do ruky originál, v té slovenštině by řada věcí zněla určitě líp.... celý text

Pýcha a předsudek 2008, Jane Austen

Vyrovnaný účet 2010, Dick Francis (p)

Moje první detektivka z pera otce a syna Francisových, a nebyla to šťastná volba. Jednak mě problematika sázení nedokázala plně zaujmout, jednak jsem leckdy nechápala jednání hlavního hrdiny. Odhalení rodinného tajemství mi přišlo laciné, konec přeslazený. K tomu jsem "zmlsaná" překlady starších děl samotného D. Francise od Jaroslavy Moserové, se ke kterými se překlad Vyrovnaného účtu měřit nemůže. Sečteno podtrženo: velmi průměrná detektivka, kterou jsem dočetla spíše z povinnosti a úcty ke staršímu z autorů, ale hlubší dojem ve mně nezanechala. Příště si vyberu pečlivěji.... celý text

Ženy na pranýři 2013, Naďa Horáková

Historické romány, notabene české, patřily ani nevím proč vždycky na okraj mého čtenářského zájmu. A jsem ráda, že jsem se díky Čtenářské výzvě 2018 mohu své čtenářské preference poopravit minimálně o díla Nadi Horákové. Ženy na pranýři jsou psané velmi čtivě, i když ze začátku jsem se chvíli orientovala v postavách (a přiznám se, že jsem poněkud rezignovala zapamatovat si všechny ty příbuzenské propletence), a také v některých dobových výrazech. Jsem ráda, že nežiju ve 14. století a manžel si se mnou nemůže jednat, jak se mu zlíbí, neděsí mne inkvizice, nemusím se bát, že zemřu na spálu. Za chyby v textu ubírám jednu hvězdu, ale k autorce se určitě ještě vrátím, protože příběh vystavěla velmi pěkně a uvěřitelně.... celý text

Nejtemnější cesta 2011, Guy Gavriel Kay

Zakončení celé trilogie o Fionavaře, ve které dojde k rozhodující bitvě mezi zlem a dobrem. Opět velmi výpravně napsáno, i když někdy mám dojem, že se autor zamyslel a řekl si: je to poslední kniha, tak co bych tam tak ještě nacpal (viz např. Rakothův drak...). Takže souhlasím, že něco málo proškrtání by nebylo na škodu. Osobně mi už od předchozího dílu nesedí zakomponování artušovské linky, a také Darienovy myšlenkové pochody jsou místy poněkud zvláštní, když si vezmete, jak je starý. Ale to holt je neduh rané tvorby, a člověk musí přimhouřit oko. Celkově je celá triogie velmi zdařilá a určitě se k autorovi ještě vrátím.... celý text

Potulný oheň 2009, Guy Gavriel Kay

V druhém díle octneme ve Fionavaře na prahu války. Hlavní postavy nám krystalizují, některé otázky jsou zodpovězeny, jiné se objevují. Opět napsáno poutavě, navíc už člověk ví, jaký styl vyprávění čekat. Osobně mi však ne úplně sedlo začlenění Artuše, Lancelota a Guinevry, byť se autor snaží, aby hlavní těžiště stále zůstalo na dosavadních postavách. Dala bych 4.5 hvězdy, kdyby to šlo. :-)... celý text

Letní strom 2009, Guy Gavriel Kay

Pro mě krásná fantasy, ze začátku mi chvilku trvalo zorientovat se v postavách a příběhu samotném, ale pak jsem se nemohla odtrhnout. Samozřejmě jsou zde podobnosti s díly jiných spisovatelů daného žánru, ale nemůžu říct, že by mne to nějak iritovalo, zase je tam řada originálních myšlenek, které to vyváží. Je zde důraz na myšlenky a emoce hlavních hrdinů, které ozřejmují jejich činy, některé jsou pochopitelné více, některé méně. Část otázek zůstává nezodpovězena, uvidím, zda se odpovědi dozvím v následujících dílech trilogie.... celý text

Zimní oběť 2011, Mons Kallentoft

Stylem vyprávění je to zajímavá netuctová detektivka - krátké věty připomínající spíše filmové záběry než knihu, myšlenky oběti provázející vyšetřování. Přidejte vcelku sympatický vyšetřovací tým, kde si nikdo nepotřebuje dokazovat, že je lepší než ostatní. Brutální a nepochopitelný zločin na slabším jedinci, který vyvolává nesouhlasné emoce. Kapitoly, které pro mne jako pro milujícího rodiče vždycky budou velmi těžko stravitelné (ať už v knize, či v realitě). ALE! Pak je tu postava samotného vraha a to pro mne bylo velké zklamání. Já prostě nemám ráda, když spisovatel zvolí cestu psychicky narušeného člověka, kterému prostě jednou "rupne v kouli". Mám pak dojem, že autor se do příběhu tak zamotal, že není schopen vymyslet jiný motiv, než nějaké bludné představy ve vrahově hlavě, protože nic jiného už by nedávalo smysl. Proto pro mne vždycky zůstane na vrcholu detektivního žánru A. Christie, D. Francis či D. Sayers a jim podobní, jejichž vrazi jsou zcela příčetní a vraždí z lásky, pomsty či pro peníze. Což jsou motivy, pro které by leckdy ke zločinu sáhl téměř každý. Neříkám, že Mons Kallentoft píše špatně, ale mne k přečtení dalších dílů s Malin Forsovou nenalákal.... celý text

Než jsem tě poznala 2013, Jojo Moyes

Je to čtivé, z části veselé, z části romantické, z části velmi smutné. Jsem ráda, že si autorka odpustila cukrkandlový konec, který by z knihy udělal tuctovou harlekýnku. A hrozně ráda bych naživo viděla Louisin šatník. :-D Z knihy si odnáším jeden hlavní dojem: že často máme tendenci dirigovat jiným život, aniž bychom se doopravdy zajímali o to, co ten druhý cítí a chce. A že ne vždy je náš názor pro druhého to nejlepší.... celý text

Můj nejmilejší pokrm je jídlo 2003, Ephraim Kishon

Pro mě je tahle kniha tak někde na rozhraní - některé historky mi přišly vtipné, u některých jsem se ptala "Proboha, proč?". Nebýt čtenářské výzvy 2018 (Kniha o jídle), asi bych ji odložila a nejspíš ani nedočetla. Holt se autorův humor s tím mým protíná jen v málo bodech, aby mi jeho dílo důkladněji polechtalo bránici.... celý text

Stříbrná zátoka 2015, Jojo Moyes

Autorku už mám vyhlédnutou delší dobu, tohle byla moje první kniha od ní. Vzhledem ke komentářům jsem neměla nějaké přehnaná očekávání, a myslím, že to bylo dobře. Není to špatná kniha, kterou byste znechuceně odhodili jako ztrátu času, spíš bych ji zařadila mezi takové ty oddychové, které si s sebou zabalíte na letní dovolenou, když nechcete číst nějaký bezduchý škvár. Je zde postupně odhalované tajemství, dost romantiky, krásné líčení přírody, trochu dramatu a 100% happyending, který by se v reálném životě takhle hladce nepřihodil. Osobně mám trochu problém pochopit některé Lisiny myšlenkové pochody a jednání, a těžko se kdy octnu v její kůži, abych mohla srovnávat (díkybohu). Tudíž mi nezbývá než se vrhnout na autorčina díla a doufat, že některé ve mně zanechá hlubší a trvalejší dojem, než Stříbrná zátoka.... celý text

Bajky barda Beedleho 2008, J. K. Rowling (p)

Moc hezký střípek ke kouzelnickému světu Harryho Pottera, klidně by tam mohlo být pohádek víc. Komentáře Albuse Brumbála dodají další náhled, ale bez poznámek pod čarou bych se obešla - zbytečně mne rušily ve čtení a přišly mi často i zbytečné. Podle mne po Bajkách sáhne z 99% čtenář, který je se už obeznámen se ságou o HP, tak nic dovysvětlovat netřeba. ;-)... celý text

Střepy 2001, Dick Francis (p)

Dick Francis má tu schopnost vykreslit hlavního hrdinu tak, že prostě neodoláte a fandíte mu, aby padouchy poslal tam, kam patří. V tomhle příběhu se navíc dozvíte i pár věcí z umělecké tvorby skla (ve mně osobně to vzbudilo chuť jít na exkurzi do nějaké sklářské dílny...). Vzhledem k tomu, že videokazety jsou v dnešní době už passé, tak mi místy zápletka přišla trochu úsměvná, ale jinak je příběh vystavěn pěkně, s úměrnou dávkou napětí a akce (litry krve ovšem nečekejte, na to jsou jiní odborníci). Celkově hodnotím jako dobrou oddychovou detektivku, i když si troufám tvrdit, že mezi Francisovými díly jsou zajímavější kousky.... celý text

Kafe @ cigárko 2015, Marie Doležalová

Není to špatné, ale literární veledílo nečekejte. Spíš takový laskavý a jemně legrační pohled do míst, kam běžný divadelní/televizní divák nedohlédne a tak ani nemá ponětí, co vše je také s herectvím spjato (ale pro mne prostě v tomhle směru vedou Bezouškovy Tajnosti zákulisí). Je to knížka, kterou otevřete, když si dáte kafe a cigaretu a nechcete u toho jen tak lelkovat. Přečtete 2-3 kapitoly a pak klidně můžete knihu odložit a vrátit se k ní kdykoli jindy. Nebo vůbec. Nic podstatného vám totiž neuteče.... celý text

Žízeň 2017, Jo Nesbø

Risk 1994, Dick Francis (p)

Hon se smrtí 2009, Peter James

Čtivě napsaná kniha, navíc s tématem, které asi nikoho nenechá chladným. Byť autor uvádí, že příběh je fiktivní, ani by mne příliš neudivilo, kdyby nějaká Transplantation-Zentrale skutečně existovala, v dnešní době je za peníze možné skutečně cokoli. Superintendent Grace je sympaťák, celému jeho týmu fandíte, Caitlin i bukurešťských dětí vám bude líto, Lynn je důkazem, že zoufalé matky dělají zoufalé věci a do jejíž kůže se nikdy nebudete chtít dostat. Kniha je správná směsice napětí, emocí i akce, s potrestanými padouchy na závěr, i když ne všichni zúčastnění jsou nakonec vítězi. Máte-li rádi tento typ detektivek, tahle dozajista stojí za přečtení (a není nutné mít přečtené předchozí díly série). Až bude kdy, určtitě popátrám i po dalších dílech tohoto autora.... celý text

Vlk samotář 2013, Jodi Picoult