Vera Silent
přečtené 461
Anna Elliotová
2007,
Jane Austen
V pubertě mě kniha trochu nudila, ale po letech mě to chytlo. Je to samozřejmě náročné na nervy, poněvadž postavy prostě jsou tak slušné a cudne, až je zázrak, že se vůbec dokážou na něčem domluvit. Ale Anne i Wentworth jsou velcí sympaťáci a i když člověk ví, jak to celé dopadne, tak je to radost číst. Je opravdu s podivem, jak Austenova dokáže popsat romanci jak řemen pouze pohledy a pocity, v té knize nejsou téměř žádné dialogy. Teď už jen zbývá porovnat knihu s novou TV adaptaci od Netflix.... celý text
Imitátor hlasů
2002,
Thomas Bernhard
Toto je na Bernharda prekvapive jednoduche cteni a vlastne i celkem odpocinkove. Priheby jsou totiz skutecne kratinke, obsahuji pritom Bernharduv typicky rukopis a hlavne zajimavy prvek (casto tragicka smrt nebo proste jen absurdita). Rychle a prijemne se precte a vzhledem ke kratkym pribehum idealni na cteni behem dne, kdy clovek ztraci cas vsemoznym cekanim na zastavkach apod.... celý text
Vyhlazení
1999,
Thomas Bernhard
Tak predne varovani, ze Vyhlazeni patri do kategorie bichli a jeji precteni pravdepodobne chvilku potrva, ovsem rozhodne se vyplati. Pri takovem rozsahu je samozrejme, ze na kazde strance neni perla, se kterou by se ctenar ztotoznoval, ale presto jsou v knize skutecne skvele myslenky a cas od casu i prekvapive komicka scena nebo slovni hricka. Tento roman je esence veskereho Bernhardova umeni, coz pro ty, kteri jeste autora neznaji, znamena: nejde tu o dej ci o serii udalosti (3 dny skutecneho casu vypravece jsou tu popsany na temer 500 stranach!), ale o zachyceni pocitu, charakteru a nekonecnou kritiku odhalujici pravou podstatu veci. Tim, ze vypravec popisuje rozpad sve rodiny vlastne skrze napsani romanu leci a resi svuj zivot az na samy konec sve vlastni existence. Z jazykoveho hlediska je kniha samozrejme dokonalou ukazkou melodickeho psani, kdy se slova opakuji v malych obmenach jakoby behem refrenu a ctenar je skutecne zajat do rychle plynoucich zurivych myslenek vypravece. Tato nejsilnejsi vlastnost knihy je zaroven i jeji nevyhodou, protoze 500 stran asi nikdo z nas neprecte na jedno posezeni a potom je tezke se vratit do urcite myslenky vypravece, nehlede na to, ze zapamatovat si predesle uvahy taky neni zrovna snadne. Proto jen 4* za tezkou orientaci uvnitr dila. Jak ovsem Bernhard podotkl v jednom interview, on prece nepise pro paka, kterym se musi vsechno predzvejkat. Vyhlazeni nema byt snadne cteni. Ma to byt podnet k zamysleni se nad zivotem a svetem kolem nas a, vzhledem k mnozstvi autobiografickych prvku, take prece jen Bernhardova soukroma psaci terapie :-)... celý text