1. Domů
2. Autoři
3. Jonathan Swift
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 16
• Bazar 9
• Životopis
• Citáty 35
• Diskuze 4

Populární knihy

/ všech 16 knih

Nové komentáře u knih Jonathan Swift

Zakletý duch

„První dvě části skvělé, a k té třetí... Tušil jsem, že Swift (neboli, jak podepsal pár svých pamfletů, doktor Shit) byl génius, ale že byl až tak napřed, že dávno před instagramem takhle se svými blízkými sdílel nejen, kde s kym byl, ale i co tam jedl, co a kolik toho přesně vypil... No, jsem rád, že už nemám instagram, a ušetřený čas jsem radši strávil "sledováním" Dr. Shita. Doporučuji všem totéž!)“... celý text
— AntiTy

---

Gulliverove cesty

„Áno, milé deti, toto nie je kniha pre milé deti. Ani pre neposlušné deti. Toto je kniha pre veľké deti, ktorým sa v odbornom žargóne hovorí "dospeláci". To sú tie veľké neohrabané bytosti, ktoré vychovávajú malé deti a sú vraj náramne múdre a všetko vedia. A pritom dokážu vyviesť takú hlúposť, že aj ich potomstvo sa chytá za čelo. Tomu sa zas v odbornom žargóne hovorí "WTF". No, tak pre týchto je táto kniha. Nie pre vás, milé deti. Takže, bacha na to! ;))“... celý text
— špulo

---

Skromný návrh

„Přiznávám, že na tomhle dílku mě nejvíce zaujal historický kontext, který opravdu názorně dokladuje ekonomickou a politickou situaci v tehdejším Irsku. Je zajímavé, jak se mluví o odčerpávání mladých mužů kamsi na španělská bojiště - ještě dlouho po válkách o španělské dědictví a dávno poté, co Irsko přišlo o poslední zbytky autonomie, se ostatně britská armáda skládala především z příslušníků prekariátu a bývalých příslušníků podsvětí. Ke konci textu pak Swift ovšem ironickou formou předkládá vlastní návrhy řešení, které by ovšem přes svou racionalitu měly ještě menší šanci projít do praxe, než zmiňovaný kanibalismus.“... celý text
— Forestwalker

---

---

Gulliverovy cesty

„Podle mne je to výrazně přeceňovaná kniha. Je, řekněme, výjimečná svou odvahou kritizovat ve své době společenské poměry, to ano. Ale přičítá se tomu také jakýsi prazáklad fantasy literatury, také se to uvádí jako literatura pro děti (!) apod. No, k té fantazii: autor vlastně v každé navštívené "zemi" přenastavil jeden parametr a tím to končí. Např. se obvykle nedokázal vymanit ze schémat své doby - vždy v té které zemi byl nějaký vládce, vždy byl dvůr, vždy byly dodržovány ceremonie.. prostě mám dojem, že zůstal v zajetí svých stereotypů. K té kritičnosti: představoval jsem si, kdo by asi stejně laděnou knihu napsal dnes, vyšlo mi, že nějaký antisystémový věčný kňoural typu Tomio Okamura. Ona totiž ta kritika v zásadě není v té knize moc adresná, autor kope kolem sebe do všeho a do všech. Politickou situaci tehdejší Anglie neznám, tak to nemůžu hodnotit, zato vím, že v tehdejší době byl obrovský rozvoj přírodních věd (jak se tehdy říkalo prakticky všem vědám: fyzice, astronomii, chemii, matematice, ..), společnost byla stále ve věku objevování zeměkoule a cizokrajných krajů (za všechny např. James Cook), vycházely popisy cest.... byla založena Královská akademie, .. prostě obrovský a dynamický vír. No a náš milý autor zhnusen lidským poznáním a pokrokem vědění kritizuje i tento rozvoj. Strefuje se i do hudby a v závěru do lidstva celkově. Obecně to dělá dojem, že to psal stárnoucí zneuznaný muž, který přestával rozumět aktuálnímu (tehdy) modernímu světu. Za mne tedy přeceňované a negativní dílo. .. a ještě drobný postřeh: Gulliver podstatnou část svého života, počítáno snad v desítkách let, strávil na cestách, domu se přijel jen osprchovat, pozdravit děti, manželku a zase vypadnul na x let.“... celý text
— elcapitano

---

Zakletý duch

„Jsem rád, že tento výběr vznikl – Jonathan Swift pro mě vždy byl zajímavou postavou a potěšilo mě, že někdo jeho dílo znovu přiblížil čtenářům. Nejvíce na mě zapůsobily politické satiry. Zvlášť ta satira, jak se elegantně zbavit přebytečných dětí, byla opravdu síla. Myslím, že v době, kdy to psal, taková absurdita ještě měla prostor zaznít. Kdyby ale Swift zažil třeba holocaust, kdy realita překonala i tu nejdivočejší satiru, určitě by něco takového už vůbec nešlo napsat. Dopisy Stelle, Vanesse nebo přátelům byly zajímavým vhledem do jeho osobního světa, toužil po společenském uznání, ale čím byl starší, tím víc ho přitahovalo téma smrti. Vlastně se na ni posledních dvacet let života tak trochu připravoval. A paradoxně přežil většinu těch, kterým své dopisy psal. Zaujalo mě taky, kolik významných autorů tehdy působilo v Anglii. Oproti jiným částem světa tam zjevně panovalo svobodnější prostředí pro psaní, možná proto vzniklo tolik zásadních děl právě tam. Celkově hodnotím Zakletého ducha jako zajímavý a hodnotný výběr, který člověku připomene, jak důležitá může být ironie, rozum i odvaha něco říct naplno, třeba i velmi ostře.“... celý text
— engelmar