terimila
přečtené 935
Z deníku kocoura Modroočka
1976,
Josef Kolář
Nádherná, hladivá knížka. Krásné i dobrodružné vyprávění pro děti, které to učí rozumět a milovat svět zvířat, a snad i trošku chápat vztah mezi zvířaty a lidmi... Moc pěkná knížka, jako malé se mi dost líbila a někdy se snad zavřu na pár hodin do knihovny, abych si ji znovu proletěla... :-)... celý text
Patnáctiletý kapitán
1953,
Jules Verne
Jedna z mých prvních verneovek, které jsem v dětství přečetla, a nechala ve mně celkem výrazné vzpomínky. Už i tenkrát mi ten kluk přišel až příliš kurážný a schopný, zatímco ostatní připodělaní a neschopní (ale OK, u mnoha postav to dejme tomu dávalo smysl, u žen a otroků v té době asi odvaha a rozhodnost nebyla tím, co by se pěstovalo a nosilo). Jak to tak hodnotím zpětně, je to u Vernea jedna z nejvýraznějších charakteristik a výrazně zjednodušujících prvků. Ale když si vzpomenu na svoje dětský okouzlení drsnou zemí a drsnými příběhy (zejména obětováním u domorodců, "ubohá dobrá Nan!")... měla ta knížka velký kouzlo.... celý text
Vynález zkázy
1962,
Jules Verne
Tahle knížečka mi vrací strašně moc vzpomínek. Když jsme s rodiči poprvé jeli k moři, dostala jsem doby devítiletá holka kvótu, že si s sebou můžu sbalit malej kufřík o rozměru necelé A5, svých hraček a her. To není moc. Co si vzpomínám, vešel se tam kromě pastelek a pár anonymních blbostí ještě kapesní tetris... a tahle knížka. Vzala jsem ji myslím jen proto, že se tam hodila velikostně. A byla to skvělá trefa! Pamatuju si, jak jsem u knížky tajila dech a prožívala osudy nešťastného bláznivého vynálezce i jeho pečovatele inženýra. Mělo to spád, bylo v tom drama... a bylo to neuvěřitelně báječně líčeno. Hlavně ten ostrov! Na skalách divokého severochorvatského pobřeží to mělo obzvláštní grády. Ten vnitřek ostrova! Ty skály! Ta nemožnost uniknout! A ti prevíti, osnující hrůzné plány a zneužívající geniálního a zranitelného vynálezce! Samozřejmě, že jsem Hartovi šíleně držela palce, aby se mu povedlo zjistit, oč běží, přivést Rocha k špetce rozumu a dostat se pryč... To finále s výbuchem bylo fascinující a vlastně dodnes si vybavuju, jak mě z toho mrazilo. Pak jsem se do verneovek položila se vším čtenářským nadšením děcka, toužícího po dobrodružství, které mu nikdy nebylo dopřáno... a ty knížky mi to všecko bohatě vynahradily. Krásné to bylo.... celý text
Pětka jede tábořit
1994,
Enid Blyton
Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :) Tohle bylo úplně nejlepší dobrodružství Správné pětky. Plné napětí, záhad, pak i strachu... Tahle knížka byla zcela dokonalá a já jen těm dětem nesmírně záviděla, že se mohou bavit takhle divoce, nikdo je nehlídá a mohou vyrazit samy. :) A samozřejmě jsou tak skvělé, že ze všeho vyváznou. Fantastická záležitost.... celý text
Pětka na ostrově pokladů
1992,
Enid Blyton
Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :) Před pár roky, když jsem usoudila, že potřebuju udržet angličtinu na nějaké rozumné úrovni, jsem si pár příběhů SP stáhla v angličtině... a co na tom bylo nejlepší, ono to fungovalo a mně se to líbilo pořád. Některé věci ani rokama neztratí kouzlo. Anebo s sebou prostě přinesou zpět to kouzlo, který tehdy vyvolaly v dětství? :)... celý text
Pětka na Finnistonské farmě
1997,
Enid Blyton
Jako malá holka na prvním stupni jsem příběhy Správné pětky naprosto zbožňovala. Když jsme se pak s bratránky a sestřenkami sjížděli u babičky v nedaleké vesnici, děsně jsem snila o podobně velkém dobrodružství, o nálezu pokladu někde v lese, o sledování podivných lidí a odhalování nekalostí... jo! Jejda, jak já těmhle dětem záviděla. A úplně nejlepší byla samozřejmě George. Takovéhle holky-kluci byly vždycky můj vzor. :) Finnistonská farma byla super, ale na tajemné tunely a vlaky v Pětka jede tábořit to přeci jen nemělo. Dávám tedy krásné čtyři. Před pár roky, když jsem usoudila, že potřebuju udržet angličtinu na nějaké rozumné úrovni, jsem si pár příběhů SP stáhla v angličtině... a co na tom bylo nejlepší, ono to fungovalo a mně se to líbilo pořád. Některé věci ani rokama neztratí kouzlo. Anebo s sebou prostě přinesou zpět to kouzlo, který tehdy vyvolaly v dětství? :)... celý text
Dvanáct pohádek
1947,
Jiří Mahen
Ani jako děcko jsem neměla ráda pohádky, hlavně ne ty naše, tradiční. Přišlo mi, že z nás dětí dělají důvěřivé blbečky, protože v životě věci pokaždé nekončí dobře, a věčná láska az nadosmrti je výjimka a dar, ne pravidlo, co ho najdete v každé laciné zkazce. Mahenovy pohádky ale byly jiný a byly to jedny z mála českých pohádek, co jsem fakt milovala, něco mi dávaly a já jim jaksi dovedla věřit. To vlastne nejsou takové ty laciné a prázdné pohádky na efekt, ale skutečně naplněné příběhy skoro na úrovni mýtů. Byly neveselý, vážný, mluvilo se v nich o nepohádkových věcech... ale byly laskavý a jaksi plný smíření a klidu. Učily, že některé věci prostě nějak jsou a jediné, co můžete udělat, je se s nimi smířit a poučit se z nich. Asi nejvíc mi utkvěl příběh o hrobaři, který chtěl utéct Smrti... Nádherné a neobvyklé dílo. Nesedne každému, ale koho osloví, ten myslím hodně získá. Musím ji u rodičů najít a vzít si ji k sobě, ta do mé knihovny patří.... celý text
